Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Untouched 4. kapitola

12.04.2011 (17:15) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1621×

Sedli jsme si s Ness na pohovku a vyprávěli si nejrůznější věci z našich odlišných životů.

„Mohla bych tě někdy vidět v podobě vlka?“ zeptala se.

„Samozřejmě,“ zašklebil jsem se. „Ale budeš se mě bát!“ varoval jsem ji.

„Bát? Já se nikdy ničeho nebojím!“

„No… nevypadáš na statečnou povahu. Vsadím se, že jsi z hororů podělaná až za ušima!“ Šťouchl jsem do ní. Ten jediný dotek mě natolik vyvedl z míry, že jsem ani nepostřehl, že mi něco říká.

„Em… co?“ zeptal jsem se po minutě.

„Říkám, že jsem upír! Upíři se nebojí,“ usmála se. Měla andělský úsměv! Bože, Jaku, chováš se jak buzna, dej s tím pokoj! Ty jsi kluk, ona holka. Ať se rozplývá, jak chce, ty ale musíš být nad věcí! Řvaly na mě moje myšlenky.

„Jak chceš,“ řekl jsem posměvačně.

„No dobře, uvidíme, kdo se bude víc bát, až si dneska pustíme Kruh.“ Zasmála se Nessie.

„No… tak dobře, potom tě pošlu samotnou ven!“

„Tak na to zapomeň!“

„Aha, takže, kdo se bojí,“ škádlil jsem ji. Myslím, že jsem flirtující machr, protože všechny holky se ze mě můžou podělat. Ale nechci být nafoukaný. Usmál jsem se.

„Těšíš se, až poznáš moje přátele a rodinu?“ zeptal jsem se projednou mile.

„Moc.“ Pousmála se Nessie. Viděl jsem, že jí pod clonou dlouhých vlasů zrůžověly tváře. Byla nehorázně roztomiloučká.

„Tak dobře,“ usmál jsem se. Sledoval jsem chvíli televizi a snažil se urovnat si myšlenky.

Jak se může člověk… pardon, vlkodlak, zamilovat během jediného dne tak strašně moc?

„Ty, Jaku, kolik tam bude lidí?“ zeptala se Nessie.

„Víš, jsme jedna smečka, je nás osm. Já, Embry, Quil, Jared, Seth, Leah, Paul, Sam a jejich holky. Emily, Kim a moje ségra Rachel. Plus můj táta, takže to je dohromady…“

„Smečka?“ Zasmála se Nessie a přerušila mě tím. Sakra!

„Jo smečka, smečka krvelačných příšer, které tě sežerou, vrrr!“ zasmál jsem se a předstíral, že ji koušu.

Nessie se schovala za polštář a smála se. Oddělal jsem jí z obličeje polštář a odhrnul jí vlasy z tváře.

Byla zase celá růžová. V očích měla zvláštní pohled. Lehce jsem se k ní přiklonil. Nebyl jsem si jistý, co se chystám udělat, ale panovalo mezi námi strašné napjetí. Strašně mě přitahovala.

Přiklonil jsem se k ní ještě blíž a – do místnosti vešel Edward. Nessie se rychle vymrštila z gauče a předstírala, že něco hledá ve skříňce pod televizí.

Edward na mě vrhl varovný pohled. Zase! Sakra ten chlap mě tak štve!

„Jacobe! Co jsem ti říkal,“ zašeptal na mě tak, aby to neslyšela Nessie.

„Promiň, Edwarde, já se polepším!“ zakňoural jsem a v duchu si říkal, že budu drsně trpět. To Edward samozřejmě slyšel.

„Musíš to vydržet,“ řekl bezpodmínečně Edward.

„Ale proč?“ zašeptal jsem. Copak Nessie není dost stará?

„Je jí teprve patnáct!“ zasyčel na mě.

Spíš už patnáct, poslal jsem mu otráveně v myšlenkách.

Edward mi neodpověděl, protože se k nám blížila Nessie.

„Jaku, kdy vyrazíme?“ ptala se.

„No, začíná to až po osmé, takže kolem sedmi večer vyrážíme, no, ale do té doby nám zbývá ještě sedm hodin,“ zasmál jsem se.

„A my na lov vyrážíme za chvíli,“ řekl Edward. „Můžete být tady,“ řekl.

Jeho pohled, co na mě vyslal, když odcházel z místnosti, říkal jasně: sáhni na ni a urvu ti ptáka. Aha.

„No, tak to bychom měli,“ řekl jsem, když Cullenovi opustili dům. Konečně!

„Jo, to bychom měli.“ Usmála se Ness a přešla ke mně. Nebyl jsem si jistý, co chce udělat, ale radši jsem se jí už nedotýkal, kvůli Edwardovi. Ach jo, nejraději bych ji popadl a líbal, jak nejlíp bych to uměl. A že já to umím! Ale na ní to praktikovat nemůžu, zatím…

„Tak co chceš dělat?“ zeptala se sladce.

„Já nevím. Navrhni něco,“ usmál jsem se.

„Můžeme se dívat na film,“ navrhla chabě.

„To až večer. Co kdybychom šli ven?“

„Kam? Do lesa?“ zasmála se.

„Třeba,“ řekl jsem tajemně.

„No… tak dobře,“ řekla.

„Jen se převleču, nechci si to zašpinit,“ řekla a ukázala na svoje dokonalé oblečení, ve kterém vypadala tak sexy.

„Tak já na tebe počkám tady,“ usmál jsem se a nedával na sobě nic znát.

Nessie odhopsala nahoru se převléct a já se rozhlížel kolem. Bylo to tu přesné, jako když jsem to tu před pěti lety opouštěl. Až na tu pohovku. Tu vyměnili.

Během chvilky se Nessie vrátila dolů. Byla nádherná, na sobě měla tmavé úzké džíny a křiklavě žluté tričko. Přes něj měla mikinu do pasu, zakrývala nějaký nápis, co na triku byl.

Zajímalo by mě, co tam má napsaný, no, možná mi to ukáže.

„Tak můžeme jít?“ Usmála se.

„Jasně, krásko,“ uchechtl jsem se a vyšel jsem z obýváku. Nemusel jsem ani vidět, že Nessie zrudla, prostě jsem to věděl.

Vyšli jsme z domu a kráčeli mlčky po lese. Nessie po mně občas pokukovala. Jako kdyby doufala, že o ní začnu jevit zájem. Mám?

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Untouched 4. kapitola: