Ej, tož další kapitola. Jake jede Nessie pozvat na rande, co na to Edward? Kapitola věnována TwilightMishce, mojí nejoblíbenější osobě zde, mojí milované spoluautorce, mám tě strašně ráda, Čumáku. :*
09.04.2011 (11:15) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1961×
Untouched 3. kapitola
Ráno jsem se probudil brzo. Celou noc se mi zdálo o Nessii. Snila taky ona o mně? Asi ne, proč taky?
Vyškrábal jsem se z postele, a po krátké sprše jsem vyrazil na obhlídku mého rajonu. Jen co jsem se proměnil, udeřil mě v hlavě hlas Leah. Jacobe, vypadni odtud! Hlídku mám já, ne ty!
Sakra, jak jsem jen mohl zapomenout! Jo! Místo, abych se otravoval s nějakou pitomou zbytečnou hlídkou, běžel jsem zpátky domů. Dal jsem se zas do kupy, umyl si vlasy, nastříkal na sebe playboye, oblekl jsem si co nejvíc sexy oblečení a přemýšlel, co udělám. Dnes večer je na útesech vlkodlačí párty, můj táta bude jako každý rok vyprávět ty vlčí historky a pak tam bude pařba pro nás „mladý". Chtěl jsem přivést Nessie, aby ji každý poznal. Ale na co? Stejně spolu nechodíme. Pak jsem si ale uvědomil, že je jen otázka času, kdy k vztahu dojde. A udělám cokoliv pro to, abychom byli spolu. Ale chce mě ona? Vždyť jsem se do ní otiskl, musí mě chtít!
Proto jsem vyběhl z domu, nasedl na motorku a vydal se ke Cullenovým. Otevřít mi přišel Edward.
„Čau Ede,“ pozdravil jsem ho obezřetně. Možná bude po včerejšku lehce naštvaný.
„Nazdar, Jacobe, potřebuješ něco?“ zeptal se ledabyle.
„Jo. Mluvit s tebou."
„O čem?“ zeptal se. Tupec!
„Ale no tak, Edwarde! Nebuď takovej! Co ti tak vadí na tom, že jsem se do ní otisknul?“
„Co mi vadí? Je moc mladá, to zaprvé. Zadruhé, četl jsem si tvoje myšlenky, ten tvůj způsob života, vážně si myslíš, že ti věřím, že ti nejde jen o to jedno?“ řekl.
„Edwarde, asi nechápeš význam otisku. Je to pravá láska, nebudu ji do ničeho nutit. Klidně na ni počkám sto let, mně je to jedno, pořád mám svou pravou ruku.“ V duchu jsem se zasmál svému vtípku.
„Jsi nadržené prase, mám ti věřit?“ zeptal se pochybovačně, ale viděl jsem v jeho očích náznak rezignace.
„Jo, prosím, Edwarde,“ škemral jsem.
„No, tak dobře, ale půjdeš na ni pomalu se vším, nejenom s tímhle. Co by sis tak představoval?“
„Můžu ji vzít na párty vlkodlaků?“
„Párty? Tam je i alkohol, drogy…“
„Co si o nás myslíš? Já piju jen výjimečně, a drogy? Ty jsem v životě nevidě! A kluci taky ne!“
„No… tak dobře. Víš, máme ale jeden ožehavý problém. Celá rodina nebyla opravdu dlouho na lovu a dnes večer bychom chtěli jít všichni. No, ale Nessie je nejenom upíří vegetarián, ona je vegetarián i normálně, takže pro ni pití krve nepřichází v úvahu. A samotnou ji tu nechceme nechat,“
„Může být u mě,“ nadhodil jsem s nadějí.
„Taky mě to napadlo, ale opravdu si nejsem jistý,“
„Edwarde! Přísahám ti, že na ni nic nebudu zkoušet!“
„Tak dobře, ale varuju tě!“
Poté jsme se přemístili do obýváku, ve kterém seděla Nessie s Bellou. Nessie se napřímila, jakmile jsem vešel do místnosti. Zase jsem z ní nemohl. Měla na sobě džínové kraťasy, bílé tričko pošité flitry a náhrdelník s přívěškem peace. Vypadala neodolatelně. Vlasy měla vyžehlené, takže jí to slušelo ještě víc. Pokud to ještě tedy vůbec šlo!
„Ahoj,“ zamumlala stydlivě.
„Čau Ness,“ usmál jsem se.
„Ahoj Jaku, jak se máš?“ zeptala se Bella se strojenou lehkostí.
„Chladná a rezervovaná?“ zeptal jsem se ironicky.
„To byla jen řečnická otázka,“ řekla Bells arogantně. Pak hrdě vykráčela z místnosti. Ta mi jen tak můj otisk neodpustí. Povzdech jsem si.
„Nessie?“ řekl Edward.
„Ano, tati?“
„Co bys říkala na to, kdybys dneska přespala u Jacoba?“ řekl Edward trpitelsky.
Nessie najednou vyskočila jak hyperaktivní blecha a zasmála se.
„To jako fakt?“
„Jo fakt,“ potvrdil jsem jí to.
„Super!“
„V La Push bude party, kdyby něco.“
„Party?“ zeptala se Nessie nadšeně.
„Jo. Víš, nic extra to nebude, jen hrstka mých vlkodlačích kámošů, strašidelné historky v podání mého otce a pak pořádná pařba, ale to můžem klidně odejít, jestli chceš,“ vyprávěl jsem.
„Ne můžete, musíte!“ vložil se do toho Edward.
„Jasně, jasně,“ zasmál jsem se.
„Tak dobře. A nebude to blbý? Víš, jakože tam nikoho neznám…“
„Poznáš,“ ujistil jsem ji.
Nessie se usmála. Její úsměv byl ďábelský, plný emocí a rebelství. V tu chvíli mezi námi přeskočila něco jako jiskra. No jo, no jo, otřepaná fráze, ale jak jinak bych to popsal?
Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Untouched 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!