Tak a je tady další kapitolka Underworldu.
26.05.2011 (08:15) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3734×
12. kapitola
Město
Pohled nikoho:
Skupina osob, které jsou zde kvůli jedinému cíli, kvůli záchraně jedné z nich. Co však tají jejich tajemná průvodkyně? Řekla jim opravdu všechno nebo jim něco zamlčela?! Pravda je však taková, že bratra zde opravdu ztratila.
Skupina se klidně prodírá džunglí, netušíc, že mají tajemného pronásledovatele. Kdo je ta tajemná bytost, co je sleduje? A jak je možné, že si jí Isabella ani nevšimla? A co má Isabella s tou bytostí společného?
Pokud si naši cestovatelé doteď připadají bezpečně, ještě budou překvapeni, co na ně tenhle svět chystá.
Pohled Edwarda:
Nikdo z nás nevěděl kam máme namířeno. Jediná Bella znala cestu.
„Kam nás vedeš?” zeptal se už asi posté Emmett.
„Na poslední místo, kde by mohla být Miranda. Už jsme tam.”
A měla pravdu.
„No tak to by mě zajímalo kde -” začal brblat Emmett, ale zasekl se v půli pohybu.
Před námi se tyčilo obrovské starobylé město. Na starodávnou civilizaci vypadalo strašně zachovale a bylo až moc velké.
„Tohle je původní hlavní město Aztéků.” Pokynula Bella rukou směrem k městu.
„A tady v téhle díře má být jako Miranda?!” pomyslela si trpce Rosalie. Moment! Já slyším myšlenky!
„Slyším myšlenky!” vykřikl jsem radostně. A ve stejnou chvíli vykřikl i Jasper, že cítí naše emoce.
Všichni jsme z toho měli radost, dokud jsem si neuvědomil, že je Alice až moc zticha.
„Nic nevidím,” svěsila smutně ramena, když jsem se na ni podíval.
„Je to kvůli mně,” vysvětlila potichu Bella. „Tohle město vám vrací původní schopnosti. Nenechte se zmást, pořád jste zranitelní jako lidé.” Na chvíli se odmlčela a zahleděla se na město. „Možná vám tohle město připadá mírumilovné, ale opak je pravdou. Tohle město je nejnebezpečnější místo tady.”
„Tak jak by teda tady mohla být Miranda?!” zeptal jsem se trochu pochybovačně.
„Podle toho, jestli jsem to pochopila správně, tak ano. Ovšem... Nemohu zaručit v jakém bude stavu,” řekla poněkud ledově.
„Jak v jakém stavu?” zeptal se Carlisle.
„Ten vlkodlak, co nás napadl, byl můj bratr Jack. Když ho ta zrůda odtáhla, byli jsme lovit tady. A ten tvor jej zatáhl do města.”
„Chceš tím říct...?” Nedokázal jsem to vyslovit.
„Přesně tak. Mohl by z ní být taky vlkodlak, ale i něco mnohem horšího.” Celá rodina byla zděšená.
„Ale může být taky v pořádku, že?” zeptala se s nadějí Esme.
„Je to velice malá pravděpodobnost,” odpověděla jí mrazivě Bella. Ovšem když viděla zděšený obličej Esme, dodala: „Ale naděje umírá poslední.”
„Takže co navrhuješ?” zeptal jsem se na rovinu.
„Prohledáme město. Utvoříme skupinky. Nikdo nesmí jít sám. Nikdo!”
...
O několik hodin později:
Jak Bella rozkázala, tak jsme taky udělali. Utvořili jsme tedy páry. Alice a Jasper, Carlisle a Esme, Emmett a Rosalie, no a nakonec já a Bella.
„Už to město prohledáváme strašně dlouho.” Slyšel jsem skuhrat kousek od nás Rosalii.
„Taky už jsem unavený, Rose, ale jestli chceme najít Mirandu, tak nám nic jiného nezbývá,” uklidňoval ji Emmett.
„Jste už unavení, že?” zeptala se mě shovívavě Bella.
„Ani moc ne,” zalhal jsem, ale přitom jsem už skoro necítil nohy.
„Jsi špatný lhář.” Podívala se na mě Bella s úsměvem.
„To mi vždycky říkala i Miranda,” zavzpomínal jsem smutně.
„Promiň já -”
„Ne to je v pořádku,” rychle jsem jí utnul.
Chvíli jsme byli zticha, pak sebou Bella z ničeho nic trhla. A rychle se někam rozběhla.
„Bello!” Běžel jsem za ní. Ostatní z rodiny nás slyšeli a běželi za námi.
„No tak, Bello!” Ona však pořád nezastavovala. Až jsme se ocitli na nějakém tržišti.
„Co se stalo?” zeptal jsem se jí zadýchaně.
„Je tady,” řekla pouze a neustále se rozhlížela okolo.
„Kdo je tady?” zeptal se Carlisle a nebyl jediný, kdo byl zmatený. Ale než stihla Bella odpovědět, přistál na střeše jednoho z domů obrovský tvor.
„To není on,” zašeptala zmateně Bella.
Emmett to samozřejmě nevydržel a začal po něm střílet. Ovšem bez účinku. Jediné, čeho dosáhl, bylo, že ten tvor se rozletěl směrem k nám. Ale než stihl zaútočit, stala se velice zvláštní věc. Bella začala jakoby zářit a pak se vznesla do vzduchu. Všichni jsme ji sledovali, dokonce i ten tvor. A pak se stala ještě zvláštnější věc. Bella se proměnila v přesně takového zvláštního tvora, který na nás chtěl zaútočit. Jenže ona neměla ohnivou barvu, nýbrž nebesky modrou.
Koukali jsme na ni jako na zjevení. A už jsme si mysleli, že na nás taky zaútočí, jenže nezaútočila na nás, ale na toho druhého tvora.
Prala se jako lvice. A i když byl souboj vyrovnaný, začala mít Bella navrch.
A opravdu. Po chvíli souboj skončil vítězstvím Belly.
Záhadný tvor spadl na zem. Bella se pomalu snesla k zemi a proměnila se zpátky.
To však bylo to poslední, co mě zrovna v tu chvíli zajímalo. Protože ten druhý tvor se proměnil taky do lidské podoby.
„Mirando?” zašeptal jsem, když se zvedla a pohlédla na nás.
„Chceš tím říct, že tohle je ta Miranda, kvůli které jsme tady?” zeptala se nevěřícně Bella. Já jí však neodpovídal. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného než na Mirandu. Snažil jsem se jí číst myšlenky, ale nic. Snažil jsem cítit zase tu lásku jako předtím, než zmizela, ale nic. Vypadala jako Miranda, ale ty její oči... Byly plné zla a neměly tu krásně zlatavou barvu jako kdysi. Teď byly černé.
„Překvapení!” řekla pohrdavě osoba, která vypadala jako moje snoubenka.
„Jak?” zeptal jsem se pouze.
„A proč se nezeptáš Isabelly, jak se z ní stal ten tvor, Edwarde?” Teď už jsem vůbec nic nechápal.
„Odkud víš moje jméno?!” zavrčela na ni Bella, ale Miranda se jenom pohrdlivě ušklíbla.
„Tak odpověz!” Teď už stála Bella kousek od ní a vrčela.
Pohled Belly:
„Tak odpověz!” vrčela jsem na ni. Ale žádné reakce jsem se nedočkala. Už jsem vážně ztratila nervy. Tady něco nehraje!
„Tak mluv!” zařvala jsem.
„Klid, koťátko,” ozvalo se za mnou.
A když jsem se otočila, uviděla jsem původce toho hlasu.
„To není možné,” zašeptala jsem a potom nastala tma.
Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Underworld - 12. kapitola - Město:
uzasne,rychlo dalsiu kapcu
wth?!kdo je to? rychle pokračování? prosííím
prosím prosím prosím další je to boží
super, bombová a fantastická kapitola. dúfam, že sa čoskoro dočkám pokračovania, tvoje kapitoly sa čítajú doslova samy
je to čím dál víc zamotané
supéééééééééééééééér
máš prostě talent
naprosto úúúúúúúžasný honem další prosí sem strašně zvědavá co se stane dál a navíc ty píšeš tak,že se to samo čte prostě dokonalé.tak nás prosím nenapínej
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!