Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Týraná 3. kapitola

15.02.2011 (20:00) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4371×

Dvě slova

Pohled Laury:

Tolik mě bolelo, že to museli vidět, že to museli slyšet, že jsem jim to musela říct. Nenávidím se za to. A je to tu zase, zase mě táhne za sebou. Zase mi bude ubližovat. Věděla jsem, že za tohle mě zabije, že za tohle mu nebude stačit jenom mě znásilnit, za tohle mě zabije, zabije mě uvnitř.

„Už ti to nedovolím, slyšíš? Už ne!“ zařvala jsem do prázdného pokoje a šla jsem si sednout ke stolu.

Vzala jsem do ruky papír a pero. Napsala jsem tam jen jednoduchý vzkaz a nenapsala jsem ho jednou, napsala jsem ho snad stokrát na papíry, které jsem rozházela po pokoji. Věděla jsem, že udělat to je špatné, ať už kvůli dítěti nebo Cullenovým, kteří mi přirostli k srdci, ale nechci umírat smrtí, jakou pro mě chystá on. Mohla jsem to udělat jinak, ale neměla jsem na výběr, ne, takhle už dále žít nebudu.

Vysvlékla jsem se a sedla jsem si na podlahu koupelny. Podlaha mě studila, štípalo mě to do nohou. Cítila jsem, jak mi zrychleně buší srdce a s každou další sekundou, kdy jsem se rozhodovala to udělat, se mi zrychloval dech. Sevřela jsem v ruce žiletku, zaryla se mi do kůže. Cukla jsem sebou. Ruka mi krvácela, řízla jsem se do žilky pod palcem.

„Nedokážu to, znova už ne.“ Naříkala jsem potichoučku. Rozbrečela jsem se. Cítila jsem to znovu, tu prázdnotu uvnitř mě, bylo to tady zase. Vždy, když jsem bezmocná, vždy když se cítím mizerně, tehdy mě tam vtáhne. A znova mě zmlátí. Tentokrát už ne, tentokrát už mu to nedovolím.

Pohled Jaspera:

„Carlisle, měli bychom zavolat Eleazarovi, bude vědět, kdo je její manžel, má kontakty, takže by to mohl i zjistit.“ Zatvářil se zamyšleně. Nakonec kývnul. Spokojeně jsem vyšel ze dveří a štrádoval jsem si to za Alice.

S Alice jsme na sebe poslední dobou neměli tolik času jako kdysi, tak jsme se rozhodli si to dnes vynahradit, a to se vším všudy. Moje láska na mě čekala na posteli, v které se povalovaly lístky růžových a rudých růží. Byla oblečena do nádherně jí padnoucí červené košilky a šibalsky se na mě usmívala.

Kleknul jsem si k ní na postel a objal jsem ji, jak nejtěsněji to šlo. Roztrhla mi košili. Tiše jsem se jejímu počínání zasmál a zaměstnal jsem naše rty vášnivým polibkem.

...

Byli jsme s Alice právě v tom nejlepším, když jsme oba dva ztuhli a ucítili to. Bylo to, jako by mi zlomili nos, ale nezmohl jsem se na nic jiného než na pocit, že ji musím zachránit.

„Zase to udělala, už zase!“ vyjekl jsem a vyletěl jsem polonahý z postele. Následně z pokoje.

Rychle jsem doběhl do jejího, respektive Edwardova, pokoje a našel jsem ji ležet na zemi v koupelně. Tentokrát si nepodřezala jenom žíly na zápěstích, ale i tepnu pod krkem. Měl jsem sto chutí se té červené tekutiny napít, ale nemohl jsem, měl jsem ji moc rád na to, abych jí dokázal ublížit. Zastavil jsem krvácení na zápěstích a vytáčel jsem Carlisleovo číslo.

Carlisle před necelou půl hodinou odjel zpět do špitálu. Snad není pozdě. Jako dlouho zde již leží?

Až teď jsem si všimnul papírů, rozházených po jejím pokoji. Všechny čítaly pouze dvě slova.

Pohled Carlislea:

Vystartoval jsem z nemocnice tak rychle, jak jsem jen mohl. Nemohu ji přece nechat zemřít, ani jsem se neobtěžoval, jestli mě někdo uvidí, běžel jsem svou přirozenou rychlostí. Za minutku jsem už byl u ní a díval jsem se na ni. Rána na krku naštěstí tepnu nařízla pouze okrajově, ale i tak jsem se snažil být co nejrychlejší. Sešil jsem jí nejdříve tepnu a potom i její zápěstí, které někdo velmi důkladně ošetřil, aby přestala krvácet.

Sešel jsem dolů po schodech, kde seděla celá rodina.

„Bude v pořádku. Kdo z vás tak důkladně ošetřil ta zápěstí?“ Všechny pohledy se stočily k Jasperovi.

„Jsem na tebe pyšný, zachránil jsi jí život,“ řekl jsem mu s pýchou v hlase.

„Tati, podívej se, co bylo rozházeno po celém jejím pokoji,“ řekl Jasper a podal mi štos papírů s dvěma zřetelnými slovy.

„Víš, že bych to neudělal.“ Podíval jsem se na něj a poté jsem odhodil papíry stranou. 

Pohled Emmetta:

Tenhle život jsem miloval, ale nechápu, proč ona chtěla to, co by ji zabilo. Neříkám, že mě to také zabilo, ale u mě to byla nehoda, ona to chtěla sama od sebe. Tahle dvě slova se mi vryla do paměti. Nenáviděl jsem ta slova, byť jen ta písmenka, která byla poskládaná do tohohle toho nesmyslu. Je těhotná, ano je, tohle bychom jí nemohli udělat!

Chápal jsem, že se jí chce umřít kvůli tomu tyranovi, ale nechápal jsem, proč za všeho na světě chtěla zrovínka tohle. Kdyby si přála, abych skočil bez padáku z letadla, udělal bych to. Kdyby si přála, abych snědl prasečí ocásek, udělal bych to. Kdyby si přála ostrov, koupím jí ho, klidně i postavím. Kdyby chtěla cokoli na světě, udělal bych to pro ni, dokonce bych snesl i modré z nebe, ale tohle ne, tohle bych pro ni neudělal a myslím, že nejsem sám, kdo to takhle cítí. 

Pohled nikoho:

Jen tato dvě slova jí ale mohla zachránit život, jen tato dvě slova jí mohla dovolit žít, žít dál bez toho, aby ji ostatní viděli trpět. Ona už trpět nechtěla, nezasloužila si to.

Tahle ta devatenáctiletá dívenka to chtěla proto, že věděla, že jedině toto ji zachrání, že díky tomuhle se bude každé ráno smát do zrcadla, že díky tomuhle se nebude trápit, protože ji to ochrání před netvory nepozemského světa.

Nechtěla ale umřít, chtěla jen to, co by ji mohlo zachránit. Chtěla toho opravdu tak hodně?

V životě nikdy nepoznala lásku, nikdy nepoznala jaké to je, když tě někdo miluje nebo když tě někdo ctí. Nepoznala krásné, něžné, jemné milování, poznala jen a jen bolest a nechuť k tomu. Byla týraná, bitá, zneužívaná. Nikdy nemohla být normálním dítětem.

Tuto dívku si kdysi koupili jedni bohatí lidé, rodiče jejího manžela a vychovali ji tak, aby se za něj jednoho dne provdala. Její vlastní rodiče ji prodali.

Nezlobila se na ně, nevěděla totiž, jaké by to mohlo být, kdyby žila s nimi, nevěděla, co je to rodina a nechápala pohnutky jiných dívek, toužit po založení rodiny, ona to nikdy nepoznala. Toužila jen a jen po tom být jeho ženou, jak ji k tomu její náhradní rodiče vedli. Avšak poslední dobou častokrát  si pokládala důležitou otázku, bylo by vše jinak, kdyby ji rodiče neprodali?

Bylo to pro ni to jediné východisko, jediná cesta z tohohle svrabu, jediná cesta pryč z tohohle trápení a týrání, ale oni to nevěděli, a proto jí nepomohli. Nechali ji v tom.

Pohled Laury:

„Co si myslíš, že jsi to udělala? Minule ti to nestačilo?“ zeptal se mě. Přidal k tomu pár facek a kopanců do břicha.

„Jsem těhotná!“ zařvala jsem na něj.

„Ne na dlouho!“ řekl a potom už jsem cítila jedinou věc. Jehlu s něčím, zabodnutou v mé paži.

…

Ráno jsem se probudila v posteli, která byla normální. Byla jsem v pokoji, v domě u Cullenů. Nikdo tu nebyl a já byla stále živá, normálně živá.

„Jsi vzhůru! Díky bohu!“ Vydechl Carlisle úlevou, jakmile strčil hlavu do dveří, za ním byla celá jeho rodina.

„Jsem živá!“ řekla jsem mu.

„Jo! Díky Jasperovi!“ Asi si myslel, že jsem z toho šťastná. Střelila jsem pohledem k Jasperovi.

„Jo, díky,“ řekla jsem mu se sarkastickým úsměvem.

„Ty nejsi ráda, že jsi živá, co?“ zeptal se mě Jasper.

„Jak bych mohla být? Vždyť, teďka už je tak malá příležitost, že mě nezabije, že jste mě mohli nechat zemřít rovnou,“ řekla jsem jim s potlačovanými slzami, které se mi, podle jejich pohledu, odrážely v očích.

„Jak tohle můžeš říct, nemůže tě přeci zabít!“ vyštěkla na mě Alice.

„Ne? Vy asi vůbec nevíte, jak to se mnou bylo, že?“ Záporně zakroutili hlavami. Už jsem s nimi nehodlala dále komunikovat. Jsem jim totálně ukradená, tak oni budou dále ukradeni mně!

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Týraná 3. kapitola: