Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Týraná 19. kapitola

21.04.2011 (10:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2374×

Naděje, poslední věc, kterou mohu ztratit

Seděla jsem zamčená v pokoji a sledovala jsem kapky vody, stékající po oknech. Musím to zjistit, musím se to dozvědět, přečtu si ji.

Plná odhodlání jsem vstala z postele a zamířila jsem si to do obývacího pokoje, kde všichni už nějakou dobu seděli.

„Lilian.“ Usmála se na mě Alice.

„Ahoj. Musím vám něco říct.“ Vážně přikývla a vypnula zvuk na obrazovce.

„Nejsem taková, jakou mě vidíte. Ale důležitější je, že v tomto domě se vyskytuje osoba, která není tou, za kterou ji považujete.“ Vypadali zmatení.

„Kdo?“ Obrátila jsem se na Mariu.

„Kdo jsi?“ Rozesmála se.

„Já jsem já, co více chceš?“

„V tom případě mě necháš, abych si tě přečetla.“ Zavrtěla hlavou.

„Jsem obyčejná upírka, nevím, co více bys chtěla.“

„Kom naar mijn geest laten zien wat het ware gezicht van dit schepsel!“ pronesla jsem, doufaje, že se prořekne.

„Dood de ogen, de geest te doden, zal het ontstaan ​​van onze gedachten!” Prořekla se. Vztyčila jsem před sebe ruce jako obraný štít proti jejím kouzlům. Narážely do mě tvrdě, nevěděla jsem, jestli to ustojím, ale jinak by bylo vše marné.

„Skončíš jako Jasper, momentálně musí velmi litovat, že se tě ujal, dceruško!“ Hrůzou z jejích slov jsme štít pustila. Její kletba mě dostihla. Narazila do mě tak silně, že jsem odletěla na protější zeď.

„Lauro.“

„Nejsem Laura. Jsem Maria, tohle všechno je pomsta, pomsta, za kterou může Jasper.“ Hlava mi třeštila, ale dokázala jsem si to vybavit to, co mi Jasper vždy říkal.

„Maria byla zvrácená osoba i přes všechnu lásku, kterou jsem k ní choval, byla manipulativní mrcha, nikdy bych ji znovu nechtěl potkat, protože to by potom bylo zle.“

„Mrcho, zabiju tě.“ Přikývla.

„Samozřejmě, dítě.“ Klekla si ke mně a položila mi ruku na zátylek. „Nezabiješ mě, protože nebudeš mít nikdy tu možnost mě zabít!“ Potom se mou hlavou rozlila bolest a já viděla jen tmu, nic víc.

Otevřela jsem oči do setmělé místnosti, přede mnou se tyčil jakýsi sloup, tipla bych si, že v barokním stylu.

„Dobré ráno,“ usmála se na mě krutě má matka.

„Ráno? Vždyť je tady tma jak v pytli!“ Zasmála se.

„Ne na dlouho, denní světlo ti bude dopřáno jen několik chvil denně, po zbytek tvého mizerného života. Budeš moci zpytovat své svědomí, dcerko, a přemýšlet o tom, kolik lidí jsi usmrtila a jak to bylo zbytečné.“ Usmála jsem se. „Proč se směješ?“ Ladným pohybem ruky mě odhodila na protější stěnu.

„Tomu, jak jsi hloupá, doopravdy si myslíš, že tady zůstanu, když mám tolik moci, abych tě jedním pohledem zničila?“ křivě se na mě podívala.

„Ach, ano, já zapomněla, no tak, do toho, znič mě, zabij mě, vykouzli se z toho!“ Začala se smát, když jsem rukou máchla k ní. Dostala jsem ránu podobnou elektrickému šoku, odmrštilo mě to na protější stěnu, cítila jsem, jak mi z hlavy teče krev.

„Cos mi provedla?“

„Já?“

„Ano, a nedělej blbou, nesedí ti to!“ Zasmála se.

„A co mi sedí?“ koukla se mi zpříma do očí. „Laura? Maria? Někdo jiný? Co mi vážně sedí? Modelka, herečka nebo tvá matka? Jasperova milenka nebo smrt?“ Zamračila jsem se.

„Nebylas Jasperovou milenkou.“

„Mnoho toho nevíš, dítě, když si odešla, nějak se to vše v něm zlomilo a já byla u toho. Měla jsem jej jen pro sebe!“ Vrhla jsem se kupředu, což jsem neměla dělat. Tělem mi probleskla další rána, další záchvěv elektřiny.

„Mrcho!“ Začala se smát.

„A co jsi ty?“ Očividně byla pobavena.

„Já jsem mrcha, ale alespoň se neschovávám za maskou někoho jiného, abych podváděla a využívala lidi!“ plivla jsem jí do tváře.

„Však ono tě to přejde, holčičko, víš, tahle okna jsou speciálně dotvořená, jejich sklem budou vždy jen dvě hodiny ze dne procházet sluneční paprsky, ty ti budou způsobovat takovou bolest, že budeš chtít zemřít, budeš mě o smrt milostivě prosit. No, a po zbytek dne se o tebe postará tvůj otec.“ Obrátila se k odchodu.

„Konečně ho poznám.“ Zastavila se a nepatrně se po mně ohlédla přes rameno.

„Budeš se divit.“ Odešla a nechala mě samotnou.

„No, super, tolik schopností a nemohu je nijak využít, k čemu mi tedy poté jsou?“ povzdechla jsem si nad svým osudem.

Takhle nemohu přeci zemřít, nemohu přeci jen tak umřít přikovaná ke stěně, tohle by byla dost nedůstojná smrt.

Dveře se rozletěly a do místnosti vstoupil vysoký muž s nazelenalýma očima.

„Dcerko?“ Uchechtla jsem se.

„Jaká čest, potkat konečně svého vlastního otce!“ Přešel ke mně blíže a rukou mě pohladil po vlasech, bez přemýšlení jsem jej do té pazoury kousla.

Popadl mě za ramena a odhodil mě na druhou stranu téhle té kopky. Přišel znova ke mně a zopakoval to ještě několikrát. Hlavou se mi rozlila známá bolest, od tupého poranění.

„Hledala jsem tě.“

„Já vím.“

„Chtěla jsem tě zabít!“ Zasmál se.

„To jaksi již není možné, dítě, protože to ty tady zemřeš, tvá matka tě nemá v plánu propustit, chce, abys trpěla, protože poté vrátí všem Cullenovým jejich city k tobě a oni pocítí, co ztratili.“ Při slovech o Cullenových se ve mně vzedmula další vlna vzteku, a čelem jsem mu jednoduchým úderem zlomila nos.

„O Cullenových nemluv!“ zařvala jsem na něj. Najednou se mým tělem rozestoupil pocit ničeho, nemohla jsem ovládat své tělo, dokázala jsem cítit pouze bolest, která mým tělem prostupovala čím dál tím více.

„Jak se ti to líbí?“ Dal mi facku z každé strany. „Doufám, že miluješ bolest!“ Nemohla jsem křičet, ani nic podobného. Nakopnul mě do podbřišku. „Děvko jedna, víš, málem ses vyspala se svým bratrem!“ Chtěla jsem mu do obličeje vpálit další ostrou poznámku, ale jaksi jsem nemohla mluvit. Dal mi pěstí do břicha, mám dojem, že mi zlomil pár žeber. „Tvůj bratr by to s tebou možná dělal jemně, ty by ses mohla alespoň bránit, ale v tomto případě ti nepomůže nic!“ Záludně se na mě podíval a povalil mě na zem. Strhal ze mě všechno oblečení, až jsem byla úplně nahá. „Abychom udělali Marii radost, budeš moci jen křičet, nic více, tak si to užij!“ Tak surově, jak mě předtím mlátil, tak, tak surově si mě vzal a mně doopravdy nezbylo nic jiného, než křičet.

Ležela jsem stočená do klubíčka v rohu mé cely. Byla jsem zlomená, nahá a špinavá. Doufala jsem, že by to konečně mohlo skončit, po dvou měsících v téhle cele jsem přestala doufat ve vysvobození nebo osvobození. Rány bičem, pěsti, znásilňování a příšernou bolest, když na mě dopadaly sluneční paprsky, jsem se snažila přestat vnímat.

Původně jsem měla ještě víru, ale po nějaké době jsem i v naději samotnou přestala doufat.

„Ahoj.“ Otevřela jsem mé dosud zavřené oči.

„Kdo jsi?“ Postava vystoupila ze tmy, ve které se doposud skrývala.

„Možná už jsi zapomněla,“ řekl muž, který byl stále z poloviny těla ve stínu, ale jeho bronzové vlasy se nedaly zapomenout.

„Edwarde?“ Vystoupil úplně ze tmy.

„Promiň.“ Nepochopila jsem.

„Za co se mi omlouváš?“ Sedl si naproti mně a fascinovaně si mě prohlížel.

„Víš, celou tu dobu, od tvého dětství, jsem tě měl za úkol tě sledovat, podávat zprávy a nakonec tě donutit jít do té léčky ke Carlisleovi.“ Uchechtla jsem se.

„Máš mé odpuštění, nic jsi mi vlastně neprovedl.“

„Mám pro tebe návrh, ale nebude se ti líbit.“ Podezíravě jsem si ho přeměřila.

„Co by to mělo být?“

„Věděl jsem, že budeš mít zájem.“

„Ne, jen jsem se zeptala, co by to mělo být.“ Přikývl, očividně zaskočen mou bojovností.

„Utečeme spolu, nechci tady dále být a myslím, že ty také ne.“ Zasmála jsem se.

„Proč?“ Pokrčil rameny.

„Nemám dojem, že by bylo vhodné tě tady dále držet.“

„To nebylo nikdy.“ Přikývnul.

„Měla bys jen něco vědět, oba dva můžeme při útěku zemřít, nemusíme se odsud dostat nikdy, anebo utečeme bez problémů, hned.“ Povzdechla jsem si.

„Má to vůbec cenu?“

„Ty snad chceš další století trávit svůj život takto?“

„Století?“

„Myslela sis, že tě pustí?“

„Možná jsem v hloubi duše doufala.“ Přikývnul, ale nic na to neodpověděl, po dlouhé a celkem trapné chvíli ticha jsem jej prolomila.

„A seženeš mi oblečení?“ Rozesmál se.

Tak, konec přichází a já mám pro Vás překvapení, které se dozvíte v další kapitole, kterou plánuji napsat dvojnásobně tak dlouhou.

Prosím o komentáře k předposlední kapitole této povídky a prosím o upřímnou kritiku nebo jakékoliv zhodnocení mého díla doplněné o poznatek, zdali byste chtěli HE or SE.

Děkuji.

Kim ♥

Další

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Týraná 19. kapitola: