Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 11. Kapitola

08.03.2010 (20:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3455×

Z přemýšlení mě, ale vytrhla Alice. Tedy spíše Alicina vize, která mě vyděsila, protože jestliže se tato vyze naplní, tak je to konec Cullenů.

„Alice, co jsi viděla?“ ptal se Carlisl.

„Volturiovi,“ vydechla Alice a všichni zpozorněli. Hlavně Bella zpozorněla.

„Co chtějí?“ zeptala se Esme a Carlisl ji objal kolem pasu. Věděl jsem přesně, co chtějí.  Věděl jsem, že proto udělají vše. Vždy udělali všechno, aby získali to, co chtěli.

„Oni nás  všechny zabijí,“ šeptala Alice, tak potichu a sama tomu nedokázala uvěřit. V tu chvíli, kdy tuto krátkou, ale bolestnou větu řekla  se každému v obličeji vystřídalo mnoho pocitů. Nevěřícnost, láska a bolest. Bolest z toho, že by měli přijít o svoji druhou polovičku.

„Proč by nás chtěli, ale zabít?“ zeptala se Esmme a z hrdla ji unikl jeden vzlyk.

„Je to moje vina,“ zašeptala Bella, tak potichu jako před tím Alice a zhroutila se na kolena. Ani na sekundu jsem neváhal a začal jsem ji utěšovat. Jakoby toho, už nebylo moc. Jakoby nestačilo, že se tady moje dcera svíjí v bolestech a stává se z ní upír. Jakoby nestačilo, že jsme už v životě tolikrát trpěli. Proč nemůžeme žít v klidu a v harmonii všichni společně? Proč nám musí pořád Volturiovi zasahovat do našeho života? Proč?

„Samozřejmě, že je to tvoje chyba!“ řekla kysela Rosalie na Bellu a  já jsem ji jen obdaroval vražedným pohledem. Nechápal jsem, proč by to měla být Bellina vina. A proč by vlastně  měli mít Volturiovi  záminku, aby nás zabili. Zabili bez jakéhokoliv slitování.

„Kdybych nebyla tak sobecká, tak by se něco takového nestalo.“ vzlykala Bella bez slz. Ale jak by mohla být sobecká? Ona? Ona něžná a milující upírka.

„Ty přece nejsi sobecká,“ snažil jsem se  ji uklidnit, i když se Jasper snažil na nás všechny poslat vlnu klidu, tak přes Bellin štít se k ní nedostal.

„Edwarde, ale já jsem sobecká! Jsem největší sobec, který chodí po  tomto světě,“obviňovala se Bella a já jsem ji nedokázal uvěřit. Nedokázal jsem její slova vnímat jako pravdivá. Neměl jsem na to sílu.

„Edwarde ty nevíš, co všechno se stalo. Těch devět let mě změnilo,“ vzlykala Bella a měla pravdu.  Nevěděl jsem, co vše se stalo za devět let, kdy byla od nás pryč. Nic jsem nevěděl.

„Co se tedy všechno stalo Bello?“ zeptal se Carlisl diplomatickým hlasem. Stále objímající Esme kolem pasu a co nejvíce  si ji tiskl k sobě.

„Já… Oni,“ Bella se snažila mluvit, ale moc ji to nešlo. Zhluboka se nadechla, i když to nepotřebovala  a začala mluvit.

„Oni mi zakázali, abych Vás jakkoliv kontaktovala. Zakázali mi, se  o Vás zajímat. Nesměla jsem Vás už nikdy vidět, jinak by Vás zabili. Zabili Vás. Ale já jsem se sem musela vrátit. Musela jsem se vrátit, aby Alec nezabil moji dceru.  To jsem nemohla dopustit. Nemohla jsem dopustit, aby kvůli mé vině zemřela,“ Bella mluvila potichu, ale zcela zřetelně a celou dobu hypnotizovala okno s výhledem na les. V jejích očích byla jen bolest a znovu bolest.

„Řekni nám všechno úplně od začátku, prosím.“ Poprosila Alice a Bella jen přikývla.

„Dva dny potom, co jsme se setkali s Volturiovými na louce jsem jela do Seatlu něco koupit René, protože měla mít narozeniny.  A když jsem jela domů, tak jsem si šla ještě trochu zalovit do lesa, ale potkala jsem tam někoho, koho jsem tam vůbec nečekala. Byl tam Aro. Aro Volturi společně s Jane.“ Nemohl jsem uvěřit tomu, co říkala. Aro? Aro Volturi se sem vrátil?

„Aro?“ zeptal se nevěřícně Emmet a  Bella jen přikývla a pokračovala ve vypravování.

„Zdravím tě Isabello,“ pozdravil mě Aro a já jsem netušila, co by po mně mohl chtít.

„Taky vás ráda vidím Aro. Co tady děláte?“ zeptala jsem se ho a neunikl mi vražedný pohled Jane po mé osobě.

„Chtěl bych ti oznámit jednu věc Isabello,“ něco v jeho hlase mi říkalo, že to pro mě nebude dobrá zpráva.

„Vy jste si mysleli, že když porušíte tolik pravidel, že Vás necháme  bez jakéhokoliv trestu žít až na věky?“ zeptal se mě a mě z hrdla uniklo vrčení a Jane si stoupla do bojovné pozice.

„Jane, drahoušku myslím, že tady Isabella na nás nezaútočí,“ uklidňoval Aro Jane a ty s i znovu stoupla do klidné pozice vedle Ara.

„Co chcete?“ odsekla jsem kysele a měla jsem chuť ho roztrhat  na malé kousky a ty potom spálit a popel rozsypat po celém světě. Bála jsem se, že chce něco udělat moji rodině.

„Navrhuji ti dvě možnosti Isabello. Ta první je, že se přidáš k mé gardě a tvé rodině se nic nestane. Nestane se nic tvému muži Edwardovi , ani tvé malé dceři Renesmee. A ta druhá možnost je, že ty se k mé gardě nepřidáš a ty a tvoje rodina do posledního zemřete krutou a bolestnou smrtí,“ i když takové hnusné slova ten šivák mluvil, tak neustále měl na tváři úsměv a já jsem bojovala sama se sebou, abych ho na místě nezabila.“

„Jak to, že jsem to neviděla?“ zeptala se Alice.

„Já nevím Alice. Nevím.“ Odpověděla ji Bella a zrak stočila na Renesmee, které se svíjela v bolestech. Bylo mi ji tak líto. Bylo mi líto jak Renesmee, tak i Belly.  Bella se znovu ujala slova.

„Stáli jsme tam uprostřed lesa a já jsme přesně věděla, co udělám. Věděla jsem to Edwarde. Věděla jsem, že pro svoji rodinu udělám cokoliv. Hlavně, aby byla v bezpečí. Věděla jsem, že toto rozhodnutá bude bolet. Věděla jsem, že to bude příšerně bolet, i když mé srdce je z kamene. Pochop mě Edwarde, bylo jen jedno řešení,“ nemohl jsem uvěřit tomu, co Bella říkala. Nemohl jsem uvěřit, že za tím byli oni. Volrutiovi. Celou tu dobu byla tam. Byla tam, aby nás ochránila a já jsem si myslel, že od nás utekla, protože mě nemilovala. Ale celou tu dobu jsem se pletl. Pletl jsem se jako vždy. Bella dál pokračovala ve vyprávění svého příběhu. 

„Udělám vše, proto aby byla moje rodina v pořádku Aro,“ odpověděla jsem mu a byla pevně rozhodnuta.

„Dobře tedy. Podle toho si myslím, že přijímáš první možnost?“ zeptal se mě Aro a já jsem jen přikývl.

„Za pět dní se sejdeme na letišti v Seatlu a odjedeme do Voltery soukromým letadlem. Chtěl bych tě ještě, ale varovat drahá Isabello. Pokud o tomto rozhovoru někomu řekneš, tak za to zaplatí tvoje dcera,“ varoval mě Aro a já jsem věděla, že jsem si právě podepsala ortel,“  měl jsem chuť jed teď hned do Voltery a zabít Ara. To díky němu musela bít moje žena tam v tom svinstvu.

„Edwarde?“ zašeptala Bella.

„Ano?“ odpověděl jsem ji.

„Když jsem byla ve Volteře, tak se tam něco stalo. Stalo se tam něco velice důležitého pro tebe a pro mě. Neměla  jsem jinou možnost Edwarde. Vyhrožoval mi, že pokud se nestanu jeho ženou, tak vás zabijete,“ šeptala mi potichu Bella do košile a kdyby mohl dostat upír infarkt, tak bych ho právě dostal já. Bella už není moje žena?

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 11. Kapitola: