Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight trochu jinak - 17. část zpátky do minulosti

08.01.2010 (22:00) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1579×

O rok dříve

„Bello, pojď sem na chvíli“ zavolala na mě René. Právě přišla, hrozně se chichotala a šeptala. Jasně, takže je tu někdo s ní, ale proč chce se mnou mluvit? Zrovna jsem se chystala na mega pařbu. Kámoš slaví narozeniny, dvacátý druhý, tak tam nesmim chybět.

„Co je?“ vyřítila jsem se z pokoje v zelených šatech olemovanejch krajkou a končících až nechutně nízko pod zadkem. Už jsem byla téměř hotová, stačil lesk a voňavka a šlo se.

„Tohle je Brian.“ Rozzářila se René. Zdvihla jsem hlavu, protože se na matčiný milence snažim nekoukat, když si je přitáhne domů, ale bylo to poprví co mi nějakýho představila.

Málem mi spadla čelist, bylo mu tak třicet, ale bylo vidět, že se udržuje v kondici, měl kaštanově hnědý vlasy a křišťálově modrý oči. Nemohla jsem se na něj přestat koukat, ty oči!

Vypadal, že jsem ho taky zarazila, vykulil oči, ale vzpamatoval se stejně rychle jako já. Usmál se na mě a podal mi ruku.

„Ahoj sem Brian“ a oslnil mě božskym úsměvem. Bože co je to za chlapa? Je o nějakejch deset let starší než já, ale žeru ho!

„Bella“ usmála jsem se a stiskla mu ruku.

„No tak když jste se seznámili, myslela jsem, že by si mohla už jít, plánuješ tu párty u Nika?“

„Jo“ odpověděla jsem René kysele.

„Tak ho pozdravuj. Čau.“ Falešnej úsměv a už jsem pomalu couvala ze dveří.

„Můžu se aspoň doupravit?“ zeptala jsem se ironicky René.

„Ježiiš“ odfrkla si „Tak dělej, a abys to urychlila vem si to do výtahu.“

„Cože?“ koukla jsem se na ní jako by se úplně zbláznila.

„No na co jinýho je tam tak velký zrcadlo.“ Podívala se na mě René jako bych ani nebyla její dcera. Udělala jsem na ní ksicht a šla jsem do pokoje pro věci.

„No tak Bello chceš tam snad bejt včas ne?“ řvala za mnou René aby mě ještě víc naštvala.

„Já jí odvezu“ ozval se najednou Brian. Když jsem to slyšela úplně jsem ztuhla.

„To je dobrý Brie, ona to zvládne svým autem“ cukrovala ho máma. Brie? To je jak osvěžovač záchodu! Musela jsem využít situace a to co nejdřív. Vyběhla jsem ze svýho pokoje a skočila René do řeči.

„No odvoz by se mi celkem hodil, už mám v sobě trochu alkoholu, abych se dostala do nálady.“ Myslela jsem, že mě René propíchne pohledem.

„No tak to v žádném případě nemůžeš řídit, odvezu tě.“ Nevim jestli to myslel starostlivě nebo měl postranní úmysly, ale modlila jsem se, ať je to ta druhá možnost.

„Neboj miláčku, hned se za tebou vrátím.“ Mrkl na René. Já si zatim obula boty a byla připravená vyrazit.

„Měj se tu“ řekla jsem chladně René a vyšla na chodbu. Brian se mi držel hned v patách. Nedal matce ani pusu na rozloučenou.

Zmáčkla jsem tlačítko u výtahu a čekala jsem. Brian si stoupl vedle mě a dal si ruce za záda. Oba jsme koukali dopředu.

„Jak dlouho spolu chodíte?“ zeptala jsem se naoko bez zájmu.

„Čtyři měsíce“ odpověděl Brian jako by na tom vůbec nezáleželo. No minulej tejden si René ještě tahala do bytu Frederica, Itala kterej masíruje všechny bohatý paničky, a mimo toho jim poskytuje i “jiný služby“.

Výtah už byl tady. Brian otevřel kovaná dvířka a já vešla dovnitř. Výtah se zavřel a my klesali.

Konečně zazněl signál který ohlašoval že jsme v garážích. Za tu dobu ve výtahu jsme nepromluvili ani slovo.

Brian mi zase galantně otevřel dveře a já vyšla. Když v tu chvíli mě chytil za ruku, strhnul mě k sobě a opřel o stěnu výtahu. Začal mě líbat, nechala jsem se, chtěla jsem to stejně jako on. Chytil mě za zadek a já se okolo něho obtočila, držel mě v náručí a nesl mě do jeho auta, nepřestával mě líbat.

Jak jsem zanedlouho zjistila odnesl mě do luxusního červenýho jaguáru XKR.

„Taky si nežiješ zrovna špatně co?“ usmála jsem se na něj ve chvíli když mě zrovna líbal na krku.

„Jsem právník co bys chtěla?“ oplatil mi úsměv.

„Právník? Ale ne to bych do tebe neřekla.“

„A co bys do mě řekla?“ usmál se.

Potom už jsme moc nemluvili.

Asi za hodinu mu zazvonil mobil. Jenom nerad se ode mě odlepil a podíval se na displej.

„René“ řekl v ledovim klidu a zmáčknul zelený tlačítko.

„Miláčku stala se hrozná věc. Utekl mi klient z vězení. Musím jet okamžitě za ním, je to neodkladná záležitost. Bojím se o jeho život.“ Koukala jsem na něj jako opařená. Kdybych s nim nebyla tak bych si byla jistá že řiká naprostou pravdu a nic než pravdu. Chvilku poslouchal matčiny keci jak je jí to líto a že plánovala skvělej večer atd. Pak zaklapl mobil a usmál se na mě tim JEHO úsměvem.

„Tak kde jsme to skončili?“

„U toho že musim zavolat Nikovi že se omluvám ale každou chvíli přijedu i s přítelem.“ Odpověděla jsem mu s šibalskym úsměvem na rtech.

„Co? Ne to přece nejde dyť ty lidi znaj tvojí mámu.“ Začal protestovat Brian.

„Jo ale opravdu nevědí s kym právě chodí, ona to celkem střídá a stejně je to každýmu jedno, nevěra je přece úplně normální věc“ mrkla jsem na něj a začala se dávat zase dopořádku. Pochopil že se tomu nevyhne a tak se začal oblíkat taky.

„Tak kam to bude slečno.“ Usmál se pak na mě a šlápl na plyn.

„Ahoj Luci, promiň trochu jsem se zdržela, už jedeme k tobě, jo problém sme dva, budeš si muset sednout asi do kufru.“ Zaklapla jsem mobil a spokojeně se usmála.

„Já myslel že jedem na párty.“ Podíval se na mě podezíravě Brian.

„Jedeme, ale nejdřív se musim ještě stavit pro dárek“ mrkla jsem na něho. „Tady doprava“

Luci už poslušně čekala u obrubníku před svým domem, byla celá ne svá, ale dodržela všechno co jsem jí řekla.

Ano, to ona byla můj dárek pro Nika, byl do ní už pár měsíců pořádně zamilovanej, jenže Luci chodila s jednim křupanem, kterej někdy pracoval u nás v baráku na recepci. Nik byl z toho fakt úplně na dně, pořád si mi stěžoval, že jí nikdy nebude mít a takový věci, a tak mě napadlo že ty dva dám dohromady, s jejím teď už bývalím přítelem jsem to patřičně vyřídila, tak aby si aspoň chvíli žil jako my a s Luci jsem se skamarádila natolik že si teď snad myslí že jsme nejlepší kamarádky nebo co.

Přemluvila jsem jí ať jde se mnou na tu párty k Nikovi a taky jsem jí nastínila že je do ní úplnej blázen. Nakonec jsem jí ukecala že bude jeho dárek k narozeninám. Stálo mě to tři stovky /dolarů sme v Americe ne v ČR xD/, ale zdálo se mi že si řekla o tolik jenom proto aby to nevypadalo divně.

Čekala tam na nás, v kraťoučkech černejch šatech bez ramínek a okolo prsou a spodní lem byl obšitej bledě růžovou krajkou. A taky jsem jí pučila svoje černý boty na vysokym podpatku od Gucciho. Fakt jí to hrozně slušelo, myslim si že se z ní Nik zblázní.

Brian u ní zabrzdil a já jí otevřela dveře.

„Jak to uděláme když jsou tu jenom dvě místa“ řekla jsem naoko zmateně. „Áh už vim.“ Usmála jsem se a skočila Brianovi na klín. Luci si sedla vedle nás.

„Ahoj Bells“ pozdravila nervózně.

„Ahoj lásko“ vlepila jsem jí pusu na tvář. „Tohle je můj strýček Mortimer“ nemohla jsem si pomoct, musela jsem to říct. Všichni tři jsme vyprskli smíchy.

„Tak to mě tedy moc těší strýčku Mortimere“ usmála se na Briana Luci.

„Mě také, Luci, ale přátelé mi řikají Briane.“ Zahrál dokonale svou roli Brian.

Je fakt dobrej.

Za chvíli jsme už stáli před Nikovým domem. Bylo tam dost rušno, protože si Nik pozval asi tři sta lidí. Vzala jsem Luci a Briana zadem, u Nika jsem to znala jako svý boty.

Vklouzli jsme do kuchyně, kde všechno bublalo, Nik měl totiž kuchaře, Francouze, moc dobře vařej. A kuchyní jsme proběhli do jídelny. Tam už bylo plno lidí, teď už jenom najít Nika. Věděla jsem přesně kde Nik je a hnala jsem se k bazénu.

Našla jsem ho jak leží na nafukovacim křesle na hladině vody. Zvedl hlavu a usmál se na mě. Dopádloval až k nám a pak skočil na břeh, aniž by se zmáčel.

„Ahoj Luci“ očička mu zářili jak žárovičky. „Hrozně ti to sluší“ došel až k ní a nepřestával se usmívat.

„Ehm Ehm“ zakašlala jsem na znak že sem tu taky.

„Jo ahoj ségra“ odlepil se chvíli očima od Luci a vlepil mi pusu na tvář.

„Čau Brácho, ehm tohle je Brian.“ Nik kouknul na Briana a podal mu ruku.

„Ahoj Briane kolik ti je?“

„Niku!“ sežehla jsem ho pohledem.

„Dobře dobře, dělám si srandu, na věku přece nezáleží“ začal se smát Nik a Brian se k němu přidal.

„Jo mamka tě pozdravuje“ prohodila jsem aby nebylo ticho.

„Jo že taky pozdravuju a že táta přijede ve středu“ Její milenec.

„Tak táta jo?“ začal se smát Brian. Nik k němu nechápavě vzhlédl.

„Neřeš, dlouhá historie“ vysvětlila jsem mu a vzala Briana za ruku. „Tak co dáme nějaký pití?“ nadhodila jsem.

„Jasný pojďme“ pobídl nás Nik a vzal Luci lehce okolo ramen. Myslim si že jsem mu dárkem udělala radost.

Potom jsme se všichni bavili po svym. Když zrovna Brian seděl na sedačce a já na něm klečela a líbala ho. Přišel ještě jednou Nik a podal mi klíč.

„Možná by se vám tohle hodilo, a děkuju“ dal mi pusu na tvář a pak šel za Luci. Nik totiž má několik ložnic, který na takovýhle akce zamyká aby mu tam nikdo neoxidoval. Věděl že miluju jeho ložnici s výhledem na celí město, bylo to vlastně takový obrovský podkrový.

Koukla jsem na klíč a opravdu tam bylo napsáno střecha. Vzala jsem Briana za ruku a šli jsme si užívat do soukromí.

Takhle to trvalo pár měsíců, Brian vždycky povečeřel s René a pak musel neodkladně odjet nebo jel na týden na služební cestu, což znamenalo že po práci byl vždycky se mnou. Jednou na tu služební cestu opravdu jel – do Anglie, takže mě vzal s sebou. Bylo to skvělí. Opravdu jsme si to užívali, nedá se říct že bych ho milovala ale jeho společnost byla nadmíru příjemná a v jistejch oblastech byl opravdu hodně zkušenej. A mimo to si mě vydržoval, pořád mi něco kupoval. Bylo to moc pěkný.

Jednou jsem přišla domů, zrovna jsme byli s Brianem zase u Nika ve střešní ložnici a našla jsem René jak sedí u stolu, v noční košilce a kouká do blba, asi jí ňákej milenec odřekl rande. Pomyslela jsem si.

„Proč tu tak sedíš? Frederickovi do toho něco skočilo?“

„Já s Frederickem už dva měsíce nic nemám“ podívala se na mě René.

„Aha tak Nikovi tátovi nebo s kym to teď chodíš?“

„Chodim s Brianem“ sesmažila mě René pohledem.

„Jasný ‚chodíš‘“ udělala jsem nad hlavou uvozovky při slově chodíš.

„Isabello, já to s nim myslim vážně“ začala přísně matka. Já se hrozně rozkašlala na znak, že by měla něco ve svý větě opravit. „Tak dobře Bello, já to s nim myslim vážně.“ Začala ještě jednou. „Víš to je první chlap, kterej nemyslí jenom na sex“ musela jsem se držet abych si uchovala vážnou tvář.

„Kdy jste spolu spali naposled?“ zeptala jsem se naoko lhostejně, už spolu museli nespat nejmíň 4 měsíce, tak nějak dlouho se s nim tahám.

„14 dní.“ Vytřeštila jsem oči. Cože 14 dní??

„To je prda co? Jasně určitě si řikáš cože 14 dní? Ale on je prostě jinej, nechce se jenom uspokojit, povídáme si, většinou o jeho práci a tak, když teda zrovna v tý práci neni a je to takový....krásný. Víš poprvý jsem si řikala, že bych si tohohle chlapa klidně vzala. Vyhovovalo by mi to.“ Cože!!!! Ona je do něj fakt zamilovaná. A on s ní spal když už se tahal se mnou!! No Fuj!

„Máme vločky“ zeptala jsem se abych to zamluvila.

„Zeptej se Rózy to je služka já ne“ všechna něha z René vyprchala hned v první sekundě.

„Jasný“ krávo.

„Haló?“

„Briane, ty idiote, končim s tebou!“ začala jsem další den řvát do telefonu.

„René co se děje?“ začal Brian starostlivě.

„Renéééé!!!?? Ty blbče to jsem já Bella“

„Oh...Bello co se děje?“

„Sráči, spíš s matkou a dcerou najednou ty prase! Děláš si srandu? V tomhle já nepokračuju!“

„Ale...“ snažil se ještě Brian obhájit, ale já zaklapla mobil.

Protřebuju odreagování. Řekla jsem si a jela za Nikem.

Nik tam měl Luci. Byli jako dva zamilovaný...No oni vlastně byli zamilovaný. Trochu jsem jim záviděla, já tohle nikdy nezažila, pravou lásku. Vždycky jsem měla kluky na to aby mi kupovali krásný věci a pak na sex. Ale nikdy jsem žádnýho nemilovala.

Nechtěla jsem je dlouho rušit, takže jsem za půl hodinky zase odjela domů. Sedla jsem si na postel a pustila nahlas písničku písničku. Byla veselá, já taky, ale vrtalo mi hlavou to že René se opravdu zamilovala.

Najednou zazvonil zvonek. René si zapomněla klíče. Šla jsem otevřít. Byl to Brian. Přiskočil ke mě a začal mě líbat. Odstrčila jsem ho.

„Co to sakra děláš, něco jsem ti řekla ne?“

„Bello promiň, udělal jsem chybu jsem jenom tvůj, už s tvojí mámou nikdy spát nebudu, já nevim proč jsem to udělal.“ Začal zase s tou svojí řečí jako to zkoušel na René když jsme byli spolu poprvé.

„Briane vypadni.“ Řekla jsem už unaveně.

„Vždyť vidim, že ty sama nechceš abych odešel“ přistoupil zase ke mě a začal mě zas líbat. Nebavilo mě už se bránit. Řekla jsem si naposled a pak už s nim nikdy nic nebudu mít.

Odnesl mě do postele a /to jste si všichni schopní domyslet/

Najednou cvakl zámek od vchodu. Sakra René!

„Co budeme dělat?“ sykl na mě Brian. Přiložila jsem si rychle prst k puse, aby byl zticha.

„Briane? Ty seš s Bellou?“ volala mamka od vchodu a její kroky se blížili k mýmu pokoji. A sme v pr*deli.

Brian se začal okamžitě oblíkat, ale cesta od vchodu do mího pokoje nebyla tak dlouhá aby na sebe stihnul nasoukat většinu oblečení. Já už to dávno věděla, proto jsem se ani nenamáhala se začít oblíkat.

René vešla do pokoje a bylo na ní vydět to překvapení, zklamání a hněv zároveň.

„Vy....“ začala, ale Brian jí skočil do řeči.

„Lásko to neni jak si myslíš“ do toho jsem zase musela skočit já.

„Je to přesně jak si myslíš! Je to pěknej hajzl ten tvůj přítel.“

„Držte hubu oba dva!“ řvala René hystericky. „Ty vypadni a už nevolej a ty se obleč!“ křičela dál.

Vylezla jsem z postele a nasoukala se jen tak do krvavě rudých šatů šitých přesně na míru. A pak si vzala jenom tanga. Brian se zatim dooblík.

„A teď mi ho pomoc vytlačit z tohohle bytu“ řekla mi René. To mi nevadilo, obě dvě jsme se do něj opřeli, on ještě huhlal něco v tom smyslu, že to je všechno jeden velkej omyl, a vytlačili jsme ho před dveře.

René se na mě podívala.

„Di do svýho pokoje, nebo někam vypadni, ale ať tě už nevidim.“ A odešla do obýváku. Já vlezla do svýho pokoje, a celou dobu jsem tam byla, nudila jsem se, ale věděla jsem, že jsem to podělala a musim tomu čelit s hlavou zdviženou.

Šla jsem spát brzo, protože jsem neměla co dělat. Ale ve dvě hodiny se mnou někdo hrubě zatřásl. Byla to René, smrděla cigaretama a trochu alkoholem.

„Pojedeš k Tátovi“

.......A tak jsem tady......

Shrnutí

písnička se k tomu vůbec nehodí ale já jí celou dobu při psaní poslouchala xD

Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 17. část zpátky do minulosti: