Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight trochu jinak - 16. část

04.01.2010 (21:15) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1386×

►Tak a ještě jedna omluva. Omluvám se že sem tak dlouho nenapsala. Tenhle díl mi nešel. A taky se omlouvám že jsem řekla zejtra a vydávám to až teď . Mno užijte si to a KOMENTYYY!!!! Prosím :)))

Zaparkovala sem Cheviho před domem a naštvaně naklusala do svýho pokoje. Podělaná Jessica. Věděla jsem že mám teďka chvíli času tak jsem tygří obleček vyměnila za černý šaty bez ramínek s hodně načechranou sukní končící tešně pod zadkem a k tomu černé návleky na ruce. Černě už jsem namalovaná byla z rána, tak jsem to jen oživila, pročísla sem si vlasy, připravila do kabelky krabičku cigaret, mobil, peněženku a zrcátko a šla sem pomalu dolů do obýváku.

Najednou sem uslyšela troubení Jessičinýho auta. No konečně! Vyšla sem před dům a postupovala k autu, na předních sedadlech nikdo neseděl, obě dvě holky si sedli dozadu. To si dělaj srandu ne? Jim budu dělat taxikáře nebo co? Nasedla jsem do auta a otočila jsem se dozadu k holkám.

„nechcete jedna dopředu? Je tu lepší podívaná.“ Usmála sem se naoko mile.

„Jo já klidně pudu,“ ozvala se Angela.

„Ale Ang vždyť si mi slíbila že budeš sedět vedle mě.“ Udělala Jessica naoko smutnej výraz.

„Tak jo Jess já zůstanu s tebou v zadu. Neva Bells?“ Aggggrrrr.

„Neva, aspoň si to řízení užiju.“ Usmála sem se se samolibým výrazem ve tváři. „Holky musim vás varovat nejezdim zrovna pomalu“ Dodala sem ještě a pak už sešlápla plyn. Holky ještě stačili zamumlat něco jako neva nebo v pohodě a pak už se jejich hlavy zamáčkly hluboko do opěrátka sedačky.

Auto co měla Jessica byl starý Renault Thalia, kterej měl maximální dosažitelnou rychlost 200 km/h což bylo příjemný osvěžení po tom co jsem všude jezdila maximálně 80.

Sekala sem zatáčky, předjížděla auta na plný čáře a zase byla ve svý kůži. Holky zezadu někdy knikli nebo zavřeštěli (hlavně Jessica) ale jinak byly zticha.

Do Port Angeles jsme dojeli za půl hoďky. Zaparkovala jsem to mezi dvěma autama smykem, protože jinak bych se tam nevešla a vystoupila jsem. Fakt pěknej kluk se po mě ohlížel a dokonce na mě zapískal. Usmála sem se a poslala mu vzduchem pusu. Tohle už je docela něco jinýho než Forks.

„Tak dámy, jsme tady,“ prohlásila sem s úsměvem na rtech.

„Asi budu zvracet,“ zašeptala Jess a vypálila z auta.

Na netu jsem si zjistila kde je tu nejlepší nehtový studio.

„Tak kam pujdem?“ zeptala se Angela se zájmem která už taky vystoupila z auta.

„Pojď za mnou,“ usmála sem se na Ang a pokynula rukou.

„A co Jess?“

„Ta nás dožene,“ uchlácholila jsem Angelu a vyrazili jsme po chodníku směr nehtový studio.

Jessica nás dohnala skoro hned. Byla taková nazelenalá, asi jí nebylo zrovna dobře.

„Si v poho?“ zeptala se Angela Jess. Jessica jenom zakejvala na znak že ne.

„To si ale měla říct, že se ti dělá v autě špatně, měla si sedět ve předu a mít v sobě nejmíň dva kinedrili.“ Řekla sem taky na oko ustaraně.

„Mě se v autě nedělá špatně,“ procedila Jess mezi zuby.

„Ale za to se přece nemusíš stydět,“ namítla sem kamarádsky i když sem to tak vůbec nemyslela.

Došli jsme až ke studiu.

„Tak jsme tady,“ vykřikla jsem vítězně.

„Uděláme si nehty?“ zeptala se nadšeně Angela.

„Přesně to uděláme,“ odpověděla jsem a rozrazila dveře.

Když jsme všechny tři vešli dovnitř, Jessica zezelenala ještě víc.

„Já tu nemůžu bejt, smrdí to tu hrozně acetonem,“ vykvíkla ze sebe Jess a vyběhla ven. Angela vyběhla za ní a mě nezbejvalo nic jinýho než se otočit a jít za nima.

„Bells, Jess neni dobře, já se s ní projdu po městě a pak by jsme se mohli všechny sejít na večeři.“ Pověděla mi Angela svůj plán.

„Já pudu s váma,“ řekla sem otráveně.

„Ne nejenom tu zůstaň a nech si udělat ty nehty, nenech si zkazit plány.“ Usmála se na mě Ang.

„Tak jo, v jaký restauraci se sejdem?“ odpověděla jsem ještě otrávenějš.

„Tak třeba U Modrý růže za tři hoďky?“ nadhodila Angela.

„Budu tam,“ odsekla sem a zmizela jsem ve vchodu do studia.

Nechala jsem si udělat černý geláky bez ozdob. Přesně takovou jsem měla náladu, černou. Blbá Jessica všechno to zkazila, měla jsem bejt celou dobu s Angelou a drbat a nenudit se a zatim sem dvě hodiny dřepěla v nehtovym studiu a neřekla ani slovo.

Když jsem vyšla na ulici, zjistila jsem že mám ještě hodinu. Nenapadlo mě nic jinýho než se jít podívat na nějaký oblečení. Kousek ode mě byla informační tabule došla jsem až k ní a podívala se jakym směrem je nákupní centrum. Rovně. Tak jsem se vydala po ukazateli. Šla jsem vzorně po šipkách už jsem si začínala myslet, že to nákupní centrum je snad v jinym městečku, ale potom jsem uviděla ceduli s nápisem NÁKUPNÍ CENTRUM KVÍTEK 500 M. Co to je za název? Nákupní centrum Kvítek?

U tý cedule byla malá mapka okolí Kvítku. Zjistila jsem z ní, že to nemusim obcházet jak mi řiká šipka, ale že můžu projít tmavou uličkou, která vedla kousek od Kvítka.

Už se stmívalo, ale já si chtěla ještě zashoppovat, takže jsem se rozhodla pro uličku.

Šla jsem ráznym krokem, abych všechno stihla, ulička se stočila lehce doprava a za rohem se najednou vynořili ňácí divní týpci. Určitě byli ožralí, nebo aspoň trochu jetý to na nich bylo vidět. Nesnášim ožralí kluky, jeden z nich byl sice celkem hezkej /hnědý oči hnědý vlasy ostříhanej na krátko no dyť to znáte/ ale stejně sem pospíchala, takže jsem se s nima nechtěla zdržovat. Prošla jsem okolo nich bez nějakýho většího zájmu a snažila jsem se vypadat co nejklidnějš.

„Ahoj kočiko,“ zahulákal na mě jeden z nich. Když jsem se otočila zjistila jsem, že to byl ten hnědovlasej.

„Ahoj,“ pověděla jsem s úsměvem, ale šla jsem dál. Ten kluk mě dohnal a šel vedle mě.

„Máš pěkný šaty,“ povídá dál.

„Já vim,“ řekla jsem mu sebejistě.

„A si taková celá pěkná,“ začal se usmívat.

„To vim taky,“ už mě to přestávalo bavit. Začala jsem pomalu zrychlovat, ale neběžela jsem, to by bylo pod mou důstojnost.

„Víš, ale ty seš tak pěkná, až bych tě šukal,“ vyvalil ze sebe.

„Seš ožralej, di si otravovat ňákou, která ti dá.“ Musim uznat, že sem na to celkem zvyklá, už sem to slyšela mockrát na kalbách. Ale jak to tak vypadalo tak na to nebyl zvyklej náš ožrala. Zastavil se a plnou silou mě chytil za ruku. Nečekala jsem to a strhla jsem se dozadu.

„Cos to řekla kočičko? Kočička by si měla dávat pozor na jazýček, aby jí ho někdo zlej neuřízl.“ Usmál se a v jeho ruce se najednou objevil nůž. S cvaknutim vyskočila čepel.

„Dej si voraz,“ snažila jsem se mluvit co nejklidněji. Zašlo to až moc daleko.

„Ty si dej voraz puso,“ usmál se. „Se mnou, rovnou tady u tý zdi.“ Slyšela jsem jenom jak se jeho kamarádi smějou a jak skandujou něco na způsob „Přeřízni jí“ atd..

Přitlačil mě až ke zdi a mrsknul se mnou o ní. Trochu mi poklesli kolena, ale on mě nenechal spadnout. Jednou rukou mi držel nůž u krku a druhou si začal rozepínat poklopec. Sakra co bude dál až bude hotovej... Zabije mě?

Shrnutí

Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 16. část: