Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight trochu jinak - 13. část

15.11.2009 (12:00) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1368×

Když jsem vešla do třídy, zjistila sem že na mě všichni čumí. Co je? Řikala sem si. Mám snad špatně rozmazanej make-up? No to by byl trapas kdybych chodila s rozmazanym make-upem po škole a ještě k tomu vedle Edwarda.

Když jsem míjela zrcadlo, letmo sem se do něj koukla a došlo mi že já vlastně ani žádnej make-up nemám a že s mím obličejem je všechno v pohodě. Tak sem si šla sednout vedle Jessici a dělala sem že sem si vůbec nevšimla že na mě všichni zíraj.

„Ahoj“ pozdravila sem Jess přátelsky.

„Chodíš s Edwardem Cullenem?“ zaútočila na mě Jessica.

„A i kdybych chodila, co se do toho pleteš“ takhle se mnou holka mluvit nebude.

„No protože by sme to měli vědět!“ vykřikla na mě.

„A proč jako?“ zmrazila jsem jí ledovym pohledem.

„No protože..protože..“

„Jessico, když se vybavuješ, tak to určitě umíš látku z minulého týdne, tak pojď k tabuli a řekni mi….“ A Jess to schytala přímo od učitele. Když se vrátila do lavice ani na mě nepromluvila. Asi se naštvala.

Po hodině jsem se sešla s Angelou, abych si s ní popovídala. Řekla sem jí jak se Jess o matice ztrapnila a slízla to od učitele když se mě ptala jestli mám něco s Edwardem.

„A máš?“ zeptala se Angela nesměle.

„Ne jsme jenom kámoši“ řekla jsem s falešnou samozřejmostí v hlase. Ach jo, kdybychom tak byli něco víc.

Dveře od jídelny se rozrazili a já ve spomalenym záběru vstoupila do místnosti…….mno tak by to asi bylo, kdybych byla ve filmu, ale já jsem jenom na podělaný malí školičce ve Forks a už mě to opravdu všechno štve. Před jídelnou jsem se srazila s Jess a ta mi naznačila že bych dneska asi neměla sedět s nima u stolu. Pak se hrozně divila že zakopla a rozplácla se před jídelnou jak žába.

Naštvaně sem se koukla po jídelně kde je volnej stůl kde bych dneska mohla poobědvat a očima sem se srazila s Edwardem.

A najednou mi to všechno došlo. Já zapomněla na to že dneska obědvám s EDWARDEM! Zářivě sem se na něj usmála a rozeběhla se k němu.

„Ahoj“ pozdravila jsem ho nadšeně.

„Ahoj“ odpověděl na pozdrav „Co tak zvesela?“usmál se na mě zářivim úsměvem.

„Ale nic jsem ráda že mám kde sedět“ nepřestávala sem se usmívat, neboli mě spíš přestali poslouchat mimický svaly.

„Aha myslíš to s Jessicou? Hoď to za hlavu, ona už je taková.“ On je tak chápavej a……COŽE? Jak to ví? Dyť u toho nebyl!!

„Edwarde, asi bys mi měl něco vysvětlit“ zvážnila sem. Probodly mě jeho zlatý oči.

„Co chceš vědět?“ najednou byl na mě jako na cizí.

„No pár věcí by mě zajímalo, jako třeba jak si odrazil to auto tak aby mě nerozmáčklo, proč se ti mění barva očí jaktože si tak rychlej a v neposlední řadě jakto že si slyšel to co se stalo mezi mnou a Jess.“ Když on se ke mně nechce chovat mile tak ani já se k němu tak chovat nebudu!

„Dojdu ti pro něco k snědku“ začal odbočovat od tématu.

„Nemám hlad, klidně seď“

„Třeba až to bude před tebou změníš názor“ a s tou větou se odešel postavit do fronty.

Ach jo. Skoro vždycky když spolu chvíli sme se pohádáme. Já se ho nesmim na nic zeptat, ale on se může ptát na všechno.

Když se Edward vrátil s kupou jídla na táce, nasadil zase ten svůj oslnivej úsměv, ale já sem zůstala chladná /i když sem se dost přemáhala/ abych mu dala najevo že jsme ještě nedomluvili.

Edward to velice rychle pochopil a zase stáhl svůj obličej do nepřístupné grimasy.

„Tak co bude?“ zeptala jsem se ho tónem ve kterym bylo tolik naštvanosti co se jí tam jenom vešlo.

„Víš když jsme šli společně na oběd, myslel jsem že bychom o těchto věcech nemuseli vůbec mluvit.“ Edward se snažil mluvit co nejklidněji.

„Tak tos měl jít na oběd s nějakou slepou hluchou a němou a ne se mnou, víš co neřikej mi to. Mě už je to jedno.“ Už zase to udělám, nemůžu tomu uvěřit, ale už podruhý naštvaně uteču od Edwarda. Odsunula sem židli a odstoupila od stolu. Na tácu co Edward přinesl leželo krásný, dokonale červený jablko.Vzala sem ho do ruky.

„Seš dokonalej jako to jablko, ale i o tom blbym jabku se dozvim víc než o tobě.“ Jablko sem pustila na zem a odcházela jsem. Ani sem neslyšela že by to jabko spadlo na zem, ale už sem se neotočila.

Rychle jsem šla ke svému náklaďáčku a jela na MOJE místo. Když jsem řídila tekly mi slzy……poprvý v životě.

Dneska se už do školy nevrátim.

Shrnutí

Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 13. část: