Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me, please - 2. kapitola

16.09.2010 (19:45) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1764×

Trust me

2. kapitola: Dokonalá partie

Pohled: Isabella Marie Swanová

„Tak koho jsi porazila tentokrát?“ ušklíbla jsem se.

„Jestli je to zase číšník, tak tě táta, přetrhne jak hada!“ varovala jsem ji. Jen co jsem to dořekla, tak se jí na tváři usadil zářivý úsměv. Vsadím se, že jí teď v mysli běhá stejná vzpomínka jako mně.

Vzpomínka, jak se otec žene za drzounem, který přišel požádat jeho dceru o ruku. Elizabeth v té době nebylo ani sedmnáct. Ten večer jsme se spolu tolik nasmáli. Ten číšník si myslel, že jí je dvacet a že ho miluje. Ale ona jen chtěla naštvat taťku, který jí zostudil na párty u Stelly. Tenkrát ji doslovně odtáhl, když viděl, jak se muchluje s největším idolem na škole Jeho rodina byla až příliš proslulá svým bezprostředním chováním. Podle lidí v našem městečku byli až moc uvolnění a z ničeho si nedělali hlavu.

Já osobně, jsem proti nim nic neměla a nemám. Mám ráda paní Stewartovou a jejího manžela. Vždy mě rozesmějí a to se nelíbí mým rodičům. Ale já jim také nerozkazuji s kým se mají bavit a s kým ne. Někdy mi bylo docela líto, že od nich mají rodiče takový odstup. Myslím si, že by z nich byli dobří přátelé. Dokonce měli i podobné zájmy.

„Tentokrát to není číšník,“ našpulila pusu a dál se tvářila tajemně „, ...tenhle je naprosto nádherný a je z bohaté rodiny,“ zatleskala. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou.

„Takže by to byl ideální manžel. Hm, nevypadá, že by se bůhví jak bavil. Asi mu půjdu zvednout náladu,“ pokračovala ve své ideologii. Celá se rozplývala.

Protočila jsem oči Tohle se mi nelíbilo.

„Elizabeth, kdy tě začalo zajímat postavení a majetek?“ zeptala jsem se šokovaně. Ať už byla Elizabeth jakákoli, tak namyšlená nikdy. Nikdo z naší rodiny.

Podívala se na mě nechápavě.

„Od té doby, co mě někdo neskutečně - skutečně zajímá,“ olízla si rty.

„A kdybychom se chtěli vzít, tak se musím dívat i na tuhle stránku věci!“

„Páni, a už jsi s ním mluvila?“ zeptala jsem se s falešným nadšením.

„Samozřejmě, že ne!“

Zasmála jsem se. To jsem si mohla myslet.

„A to už s ním plánuješ svatbu? Říkáš, že je to ideální partner?“

Protočila oči. „Jé, Bello, přestaň být tak úzkoprsá!“ Plácla mě do ramene.

„Isabello, Elizabeth,“ okřikla nás mamka. Elizabeth na mě mrkla a já jí na oplátku věnovala úšklebek. Otočily jsme se k rodičům a nějakým lidem, které jsem tu zatím ještě neviděla. Museli přijít někdy teď. Nebo je tu ještě víc lidí, než jsem si myslela.

„Dovolte, abych Vám, představil doktora Cullena a jeho nádhernou manželku,“ pokynul rukou k lidem, kteří stáli za ním.

Táta postoupil vpřed a natáhl ruku.

„Velice rád Vás poznávám, jsem Carlisle Cullen a toto je má žena Esmé,“ představil se jako první blonďatý muž. Vystoupila jsem z řady lidí, abych viděla lépe. Nevypadal jako doktor, spíše jako filmová hvězda. Vedle něho stála nádherná žena s hnědými, vlnitými vlasy, které ji v měkkých vlnách spadaly do půli zad a ve zlatavých očích jí zářila jiskřička života. Ty oči byly úchvatné. A pak jsem si všimla, že doktor Carlisle Cullen má podobný typ barvy, měl je jen trochu tmavší, než jeho žena.

„Á, doktore Cullene, konečně Vás poznávám. Vás samozřejmě také, paní Cullenová. Velice mě těší. Jmenuji se Charlie Swan, tohle je má manželka Renéé Swanová a toto jsou naše dcery, dnešní oslavenkyně, Elizabeth a Isabella.“ Představil nás všechny a my přikývly na pozdrav.

„Prosím, nevykejte mi, připadám si pak strašně starý,“ usmál se „, ...představil bych naše děti, ale někde lítají, “ rozhlížel se po sále.

„Á, tamhle jsou!“ zvolal a objal svou ženu. Podívala jsem se směrem, kam ukazoval, a viděla skupinku nádherných lidí, která se k nám blížila. Připadala jsem si jako divák filmu, kdy byl zrovna ten zpomalený záběr, kde na scénu přicházejí hlavní hrdinové. Vypadali jako andělé. Celá ta obrovská místnost, jakoby se najednou zmenšila. Cítila jsem na sobě, jak jsem se krčila.

Doktor Cullen ustoupil o krok dozadu a ukazoval na jednotlivé postavy.

„Tohle je Alice, Rosalie, Emmett, Jasper a Edward.“

Všichni najednou ztichli a dívali se na ně. Nebylo jich moc, ale na každém z nich bylo něco, co vás donutilo dívat se více, než-li je slušné. Měla jsem nutkání jít blíž k nim a dotknout se jich. Zjistit, jestli jsou opravdoví, jestli se jim pod mým dotykem neobjeví křídla a neuletí.

Nikdo se nezmohl ani na jediné slovo. Pomalu to začalo hraničit se slušností. Nikdo z nás „obyčejných lidí“ se nemohl vynadívat.

Každý z nich byl jiný, ale dohromady zastiňovali i krásu Eifelovy věži v noci.

Malá, krásná dívka s černými vlasy, které jí poletovaly kolem nádherného obličeje všemi směry se na nás přívětivě usmála. Její účes vůbec nevypadal nevkusně. Bylo to dokonalé. Stejně tak jako ona.

Vždy, když jsem četla nějakou knihu o elfech, tak si má představivost neuměla pohrát s detaily. A tak jsem si je představovala jako Arwen nebo Legolase z Pána prstenů. A teď, tu před námi stojí ztělesnění elfa. Dokonce jsem se nahnula jestli neuvidím špičaté uši. Směšné!

Podívala se na mě a usmála se. Musela jsem se také usmát. Prostě jsem musela. Vypadala tak mile. Alice – i to jméno jí závidím.

Vedle Alice stála ta nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděla. Modelky, které fotí pro ty nejluxusnější časopisy světa, by vedle ní vypadaly jako princezny v myším kožíšku. Rosalie se netvářila tak jako Alice – mile a nadšeně. Ale spíše povrchně. Jako kdybychom my byli něco míň něž ona. Svým tvrdým výrazem nám všem dávala najevo, že je tu královna. Ale jí to vyčítat nemůžeme. Ona zkrátka tou královnou je.

Dále Emmett, na první pohled kupa svalů. Ale na druhý pohled, vtipálek první třídy. Působil uvolněným dojmem a bylo na něm vidět, jak skvěle si naše pohledy vychutnává.

Jasper si nás všechny přeměřoval opatrným pohledem. Nevypadal nijak zle nebo namyšleně. Spíše jako by nad něčím dumal. Byl nejistý.

A pak jsem spatřila jeho! Posledního člena Cullenovic rodiny. Edward. On jako jediný z rodiny se netvářil nadšeně. Spíše otráveně. Nedíval se na nás, a tak jsem si ho mohla detailně prohlédnout. Jeho bronzové vlasy mu trčely na hlavě do ležérního účesu. Neměla jsem ráda kluky, kteří se gelují, ale na Edwardovi si neumím představit nic jiného. Měl svalnatou postavu – ne tak jako Emmett, ale bylo vidět, že i on má sílu. Jeho oči zkoumaly strukturu podlahy. Přála jsem si vidět jeho oči. A právě v tom okamžiku se naše pohledy setkaly. Jeho oči barvy tekutého zlata se zavrtaly do těch mých. Chtěla jsem uhnout pohledem, ale nešlo to. Byl nádherný. Rozbušilo se mi srdce a červeň se mi nahrnula do tváří.

Zamračeným pohledem zkoumal mou tvář a najednou jsem v jeho očí spatřila hrůzu a překvapení? Rychle odvrátil pohled a já byla osvobozena. Zamračila jsem se.

„Co se stalo?“ ptala jsem se sama sebe. Zavrtala jsem pohled do podlahy a přemýšlela. Nebo spíše jsem zaměstnávala mé oči, abych se na něj nemusela dívat. Byl jako magnet.

„Nepůjdeme si zatancovat?“ uslyšela jsem Elizabeth. Vzhlédla jsem.

„To je on!“ němě mi naznačila a ukázala na partnera, který ji odváděl. Byl jím Edward. No jistě! Její dokonalá partie. Tentokrát jsem se s ní mohla souhlasit. Edward dokonalou partií byl. Až moc dokonalou.

3. kapitola

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me, please - 2. kapitola: