Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » True love? 1

26.03.2011 (19:00) • BumBacCullenQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1640×

True love?

1. kapitola

„Jasper Hale Cullen přijede!" vybouchla teta Angelika, sotva dosedla na pohovku v saloně svého bratra, soudního rady Stanleyho.

Angela a Jessica, její dospělé neteře, vyskočily, jako by do nich udeřil blesk. Oči se jim rozzářily a jindy bledé tváře po této novince zrůžověly.

„Tetičko, je to pravda?"

„Ano, děvčata, je to pravda. Povídala to sama paní Cullenová. A kdo by to měl vědět lépe než ona, nevlastní matka pana Jaspera?

Všichni v městečku Forks, v němž se nikdy nic neutajilo, samozřejmě znali pravdomluvnost této mladé dámy, a proto děvčatům nezbylo nic jiného než uvěřit tetino sdělení.

„Tak, milé neteřinky, hurá do boje! Bude to boj hrubý, ale vy musíte zvítězit! Nebude to lehké, to vy ostatně víte stejně dobře jako já. Soupeřek budete mít dost a dost. Všechna děvčata ve městě bude chtít dokázat totéž co vy. Avšak já věřím, že jedna z vás jim vytře zrak a vyhraje," nabádala je teta Angelika.

Angela a Jessica si plně uvědomovaly závažnost situace a nebyly schopné říci ani slovo. Dobře věděly, co je čeká.

„To by bylo pěkné, aby se to zrovna vám nepodařilo. Ani nevíte, jak by mě to mrzelo, kdyby vás měla některá jiná porazit, třeba... třeba ta nafintěná koketa Mary," pokračovala teta Angelika ve své řeči.

Soudní rada se pokoušel v klidu si vypít kávu a přečíst noviny, ale bouřlivý příchod jeho sestry a hromada jejích slov mu v tom zabránila. Už několikrát by byl rád také něco podotkl, avšak dosud se mu to nepodařilo. Teď však rychle využil chvilky, kdy se jeho sestra  odmlčela, aby se napila.

„Angeliko, prosím tě, mírni se. Nenasaď děvčatům nějakého brouka do hlavy! Z tvé řeči člověk málem získá dojem, že si jedna z nich už zítra musí Hala vzít. Já osobně si myslím, že si ještě pěknou dobu počkáme, než se ten mládenec odhodlá prodat svoji svobodu. Nerad bych, aby si tu pak Jessica a Angela chtěly vyplakat oči nad tím, že se jim nepodařilo něco, co ty sis vzala do hlavy. Já chvi mít klid a svatý pokoj, proto tě ještě jednou žádám, mírni se."

Pan soudní rada ukončil na něj neobyčejně dlouhý proslov a rozzlobeně se díval na tři přítomné dámy.

Ale teta Angela se nedala jen tak zastrašit.

„Pokoj! To je pro tebe to hlavní! Ale starat se trochu o štěstí svých dcer, to tě ani nenapadne. Ach, jak jsou ti muži sobečtí!"

Soudní rada se jen usmál. Měl svoji sestru velmi rád, a proto jí s úsměvem podobné cituplné výlevy odpouštěl.

„Na tom nic není k smíchu!" rozhořčila se teta Angelika. „Až ti dcery zůstanou na ocet, však on tě ten smích přejde!"

„Tak zlé to snad ještě není, Angeliko," uklidňoval ji soudní rada, který skutečně nade vše miloval klid. „On se jistě najde mládenec,  který se s nimi bude rád trápit. A nemusí to být zrovna pán ze zámku. Jen když to bude slušný člověk."

„To jsi celý ty a ty své rozumné řeči," nevzdávala se teta Angelika. „Bože, jak já lituji Beth! Moje švagrová je hotová světice. Co je pravda, to je pravda.  Jen se neošívej. Já bych na jejím místě s tebou nevydržela ani jeden den."

„Nevím, kdo z nás by toho měl dřív dost," smál se rada Stanley.

Teta Angelika ho už ale neuznala za hodna odpovědi a znovu se obrátila na děvčata. Přejela je kritickým pohledem, a pak se opět rozpovídala.

„Milé neteřinky, přemýšlela jsem o tom, co si počneme. Jak vidíte, vašeho otce naše starosti příliš nezajímají, a proto si budeme muset pomoct samy. Především - musíte dobře vypadat. Co dobře, musíte vypadat krásně. Musíte být elegantní! Krásné šaty zmůžou někdy víc než cokoliv jiného. V těch hadříkách, co vám opatřil váš ctěný otec, by si vás nikdo nevšiml. Koupím vám lepší. Ať to stojí, co to stojí! Alespoň mi jednou budete vděčné za to, že jsem jedné z vás pomohla ke štěstí," rozněžnila se teta nad krásnou představou.

„Jé, tetičko, ty jsi anděl!" vykřikla Jessica a Angela rovnou vyskočila a běžela tetu obejmout. Dosud jen s malým zájmem sledovaly obvyklý slovní souboj otce a tety, ale zmínka o nových šatech je probudila z letargie.

Teta Angelika se šťastně usmívala. Měla své neteře ráda a byla blažená, že jim může, jak doufala napomoct ke štěstí. Ač byla jinak velmi šetrná, pokud šlo o děvčata, nehleděla na žádné vydání. A což teprve nyní, když se jedná o Jaspera.

Jasper Hale Cullen!

Bože, co vše bylo s tímto jménem spojené. Rodina Cullenových už od nepaměti vlastnila zámeček, jenž pyšně vévodil celému městečku. Šlechtický rod Cullenů byl proslulý svojí velkorysostí, lidumilností a vztahem k rodnému kraji. Navíc tu byla i letitá tradice, že si dědic panství vždy vybíral manželku z obyvatelek městečka. Ani ti nejstarší pamětníci si nevzpomínali, že by tomu někdy bylo jinak. Tím se i upevňoval vztah šlechtického rodu s místními obyvateli. A právě Jasper byl zatím posledním reprezentantem tohoto starého rodu.

Jasper strávil několik let v cizině a městečko o něm získávalo jen kusé zprávy od jeho nevlastní matky, která v době pánovy nepřítomnosti měla na starosti celé sídlo i panství. Paní Cullenová měla Jaspera ráda jako svého vlastního syna, a proto sdílela názor všech maminek z městečka, že by už Jasperovi slušelo, aby se konečně oženil. Hezkých dívek bylo v městečku dostatek, ba snad až nadbytek, takže mu nic nebránilo v uskutečnění tohoto životního kroku.

Ale stejně jako tetě Angelice a jejím neteřím se vedlo i mnoha dalším maminkám s děvčaty na vdávání. Konečně se tedy Jasper vrátí, určitě už nebude na nic čekat a... Která asi bude ta šťastná? Všechny pevně věřily, že se Jasper nezpronevěří rodinné tradici a stejně tak doufaly, že právě jejich dcerka se stane zámeckou paní. Jasper byl ostatně od dětství velmi milý a příjemný chlapec a nikdy nečinil žádné společenské rozdíly.

Teta Angelika nenechala své neteře na pochybách, že je skutečně rozhodnutá jim za každou cenu ke štěstí dopomoct.

„Děvčata, ode dneška musíte co nejpečlivěji dbát o svůj zevnějšek! Pan Jasper si jistě všimne každé maličkosti. Nezapomeňte, že byl dlouho ve světě a ledacos viděl," připomínala jim.

„Ano, tetičko," radostně souhlasily Jessica s Angelou. Co může mladým dívkám připadat méně zatěžko, než aby se staraly od rána do večera o svoji krásu!

„A já zajdu zatím za vaší matkou. Jistě je zase v kuchyni jako obyčejně," chystala se teta Angelika k odchodu.

V tom se otevřely dveře a do salonu vešla paní Stanleyová.

„Že tě vidím," vítala ji Angelika. „Právě jsem tě chtěla vysvobodit z tvého zakletého zámku. Ale neboj se, jen co se ti dcery vdají, budou mít jistě lepší časy než ty, která trávíš veškerý čas v kuchyni."

„Nestěžuju si,“ namítala paní Stanleyová. „Mně se to líbí."

„Ale nepovídej. Stejně budeš jásat, až se jedna z tvých dcer provdá na zámek," nedala se odradit Angelika.

„Zbláznila ses?"

„Je to snad nemožné? Jasper Hale Cullen tu bude co nevidět. Je tedy na čase. Aby se Jessica s Angelou daly do boje. Obě jsou hezké, nějaké postavení v městečku jejich otec také má, nevím, proč by si nemohly dělat naděje na to, že se můžou stát zámeckou paní," seznámila Angelika i vyděšenou paní Stanleyovou se svými úvahami.

„Angelika jen tak bájí," uklidňoval nic nechápající manželku rada Stanley. Káravě přitom hleděl na svoji sestru.

„Ty mlč!" okřikla ho teta Angelika rozzlobeně. „Nemáš ctižádosti, ani co by se za nehet vešlo! Kdo jiný by to mohl vědět lépe než já? A proto se mi nikdo nemůže divit, že se pletu do věcí, které bys měl mít na starosti jen a jen ty!"

S touto závěrečnou řečí teta Angelika vzala obě děvčata za ruce a hrdě jako vítěz opustila kolbiště, jímž se kupodivu stal solidní a počestný salon v domě soudního rady Stanleyho.

Pan Stanley si opravdově oddychl, když jeho sestra vyklidila pole. To ovšem ještě netušil, že jeho utrpení teprve začalo.

U večeře se nemluvila o ničem a nikom jiném než o Jasperovi. Vzpomínalo se na všechny jeho nezbedné kousky, snilo se s otevřenýma očima.

„Děvčata, mírněte se. To vám teta nasadila pěkného brouka do hlavy. Nedělejte si falešné naděje... Ne že bych vám to nepřál, naopak. Jsem přece váš otec a chtěl bych, abyste byly šťastné. Ale nemá smysl stavět si vzdušné zámky a podléhat iluzím. O to větší pak bude zklamání!" napomínal rada dcery.

„Máš pravdu," přizvukovala mu paní Stanleyová, která vždy na všechno hleděla střízlivě a nenechávala se unášet fantazií jako teta Angelika.

„Uvidíme," smála se potutelně Angela. Jí i Jessice byly samozřejmě milejší tetiččiny úvahy. A nezanedbatelný byl i fakt, že dostanou nové šaty.

„Kdyby měla teta rozum, radši by mi pomohla v tom, abyste se naučily lépe vařit a vést domácnost. To by vám v budoucnosti jistě prospělo mnohem víc než ty hadříky," uzavřela paní Stanleyová dnešní debatu, ale ve skrytu duše věděla, že jistě budou následovat ještě stovky podobných - dokud se Jasper Hale Cullen neožení.

Prosím o komentáře! :-)

Autor: BumBacCullenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek True love? 1: