Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » True Face VII

20.06.2010 (18:15) • Fiddi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1898×

7. kapitola

Katharina

Pohled Isabelly

Od Isidorovy téměř smrti uběhlo pár dnů a my se vydali na cestu. S potěšením jsem musela uznat, že Sidovi se dařilo měnit bez problémů a taky jsme toho využívali. Démon sice úplně nezmizel, ale byl moc slabý na to, aby ho ovládal. Chtěli jsme až do Duranga dojít po svých, ale nakonec nás hlad dohnal k blízkému městu. V lese jsme se převlékli do oblečení vhodného k tomuto ročnímu období a alespoň trochu čistého a neroztrhaného a mohli jsme vyrazit. Naše kroky vedli přímo k antikvariátu, kde jsme za hodně drahé peníze prodali truhlu po matce, posázenou safíry a rubíny a kovanou pravým zlatem. Vydělalo nám to opravdu hodně a tak jsme si koupili v nějakém hračkářství lacinou plechovou pokladničku, kam jsme peníze schovali. Všechny naše osobní věci z truhly jsem uložila do z prken sbité skříňky, a dala ji hezky na spod většího batohu. Protože Sid měl už hodně velký hlad a my si mohli dovolit něco lepšího, tak jsme si v rychlosti skočili koupit slušné šaty a zašli si na oběd do restaurace. V samoobsluze jsem nakoupila trvanlivé potraviny a dvě dvoulitrové láhve s vodou. Sid do košíku „omylem“ strčil hroznový cukr, který už od mala zbožňuje a já se musela jeho dětinskosti pousmát. Ve chvíli, kdy jeden batoh obsahoval schránku s cennostmi, nové kraťasy a triko pro Sida, sukni, top na ramínka a šaty pro mě, dva páry pohodlných tenisek a jedny baleríny a druhý schovával naše jídlo, vodu, peněženku s menším obnosem a pokladničku se zbytkem peněz, jsme vyrazili na autobusové nádraží. Tak akorát jsme stihli ten den jediný dálkový autobus jedoucí do Duranga a my se v klidu usadily na pohodlných sedadlech v zadní části autobusu. Netrvalo dlouho a oba jsme se ponořili do říše snů.

****

Sledovala jsem klidně spícího Sida a přemýšlela o novém snu. Byla v něm opět ta zvláštní dívka s modrýma očima a čekala na nás v Durangu. Nabídla nám pomoc a my ji přijali. Doufám, že je to správné rozhodnutí, ale věřím, že se tím spousta věcí vyřeší.

„Bello?“ zeptal se najednou Sid se zavřenýma očima.

„Ano Side?“

„Až otevřu oči, budu zpátky v dětském domově?“ ptal se s nadějí v hlase.

„Ne Side, už nikdy se tam nevrátíme,“ odvětila jsem smutně a dodala „asi už budeme na místě.“

A měla jsem pravdu. Pár minut na to jsme minuly ceduli „Vítejte v Durangu“ a o dalších deset minut později jsme zastavovali na velkém autobusovém nádraží. Když jsem se pořádně rozhlédla, spatřila jsem ve stínu nedalekého stromu povědomou postavu. Bylo to ona. Dívka ze snů. Dívala se na mě upřeným pohledem a na tváři jí pohrával nejistý úsměv. Když mi bratr podal batoh a všiml si kam se dívám, lehce si povzdechl a s očekáváním na mě pohlédl.

„To je dívka, kterou jsem vídala posledních pár nocí ve svých snech. Jediné co vím, že je na naší straně a hodně nám pomůže. Čeká na nás,“ shrnula jsem to rychle a vydala se k ní. Její úsměv se rozšířil a oči zaplanuly radostí. I přesto mi neunikl obezřetný pohled po okolí, jako by se něčeho bála. Sotva jsme stihli dojít k ní, už natahovala ruku a mezitím co jsme si my dvě potřásly, spustila.

„Ahoj, jsem Katharina a jsem z rodu Aqua Elemento. Vím že vám to nic neříká, ale brzy všechno vysvětlím. Jsem tady, abych vám pomohla a vy na oplátku pomůžete mě. Ale teď už pojďte ať stihneme letadlo do Seattlu. Tady máte falešné pasy a občanky a tady letenky. Za ty podoby se omlouvám, ale vhodnější jsem nenašla.“ Omluvně se usmála.

„Ahoj, jsem Isabella, ale říkej mi Bello. A tohle je můj bratr Isidor.“

„Jenom Sid prosím, a jak se dostaneme na letiště?“ zeptal se bratr a taky si potřásli. Já jsem mezitím vzala od Kathariny doklady a dívala se na naše nová jména. Sonia Boreunová a Mawerick Braunig? A mimochodem, ty fotky byly příšerné. Takhle jsme nikdy nevypadali, ale měli jsme téměř stejné rysy obličeje.

„Chytneme si taxi, ale teď už pojďte, musí nás ještě odbavit,“ vyhrkla když jí pohled padl na velké hodiny na štítu budovy autobusového nádraží a zpoza stromu vytáhla tři kufry na kolečkách a batoh, kterých jsem si doteď nevšimla. Jen jsem překvapeně zírala, ale to už jsme si to mířili k silnici. O pár minut později jsme vystupovali z taxi před letištní budovou. Sid bláznivé chovní naší nové společnice snášel skvěle a neušly mi jeho kradmé pohledy na její tělo. Líbila se mu.

Katharina měla pořád co říct. Neustále nám něco říkala a přitom stihla dát odbavit zavazadla, projít kontrolou, vybrat si nejlepší místo v první řadě a k tomu házet oslnivé úsměvy na všechny strany. Byla jsem z toho celkem nesvá, protože jsem nepochytila téměř nic z toho co mluvila a myslím, že Sid taky ne. I když na všechno horlivě přikyvoval a vypadal, že ho to všechno ohromně zajímá.

„Už nám konečně vysvětlíš o co tady jde?“ zeptala jsem se hned jak se mi naskytla příležitost, což bylo ve chvíli kdy se snažila zapnout bezpečnostní pás a tak na okamžik přerušila svoje řeči. Zarazila se v pohybu a rychle na mě pohlédla. Ten pohled byl plný provinilosti, smutku a nesl jasnou omluvu.

„Ach, já na to úplně zapomněla. Vždyť vy ještě nic nevíte!“ vykřikla a hned na to si zacpala pusu rukou a pohlédla obezřetně okolo. Naštěstí tady ještě moc lidí nebylo a těch pár přítomných ji radši okázale přehlíželi.

„No takže začnu od začátku. Celý náš druh patří do rodu Elemento a ten se dělí na…“ spustila další řeč a já se snažila pochytit všechno důležité. Tak tohle bude ještě dlouhý let a rozhodně nemám na mysli osmi hodinovou cestu.

Když po čtyřech hodinách konečně odešla na záchod, rychle jsem si přehrála všechno co jsem zaznamenala. Ve zkratce nám řekla, že patří do nějakého druhu Elemento který se dělí na čtyři a pak nám mluvila o každém zvlášť. O ní víme, že má ráda modrou barvu a že pochází z královského rodu, stejně tak její sestřenice Juditha, která je ve Volterrské věznici a ta patří do jiného poddruhu. O Volteře jsme se dozvěděli, že ji obývají upíři, kteří se tyto Elementy snaží využít jako zbraň proti jiným upírům a démonům, to jsme já a Sid. Dopodrobna nám řekla, jak se z vězení dostala a jak hodlá vysvobodit Judithu, z čehož jsem usoudila, že to byl můj první sen o ní. Neopomněla mě informovat, že po nás jde asi celý rod upírů, který vládce Aro jistě zmobilizoval hned jak se o nás dozvěděl. Na démonech prý dělá pokusy. My démoni se dělíme prý taky na nějaké druhy, rody, poddruhy, čeledi a co já vím co všechno ještě, ale o tom nám řekne víc až doma. Tomu jsem moc nerozuměla, protože zatím žádný domov nemáme. Potom přišla řeč na budoucnost a tak jsem se dozvěděla, že ze Seattlu pojedeme do nějakého malinkatého městečka Forks, které je celé obklopené hustými lesy a je to snad největší díra o které jsem doteď slyšela, což se nám skvěle hodí, protože není moc tvorů, kteří by o Forks věděli. Tam si prý zkusíme koupit nebo pronajmout nějaký domek, nebo si ho postavíme, po čem rozhodně nijak netoužím, a až přivoláme Judithu, tak se budeme učit všechno potřebné o nás, to je nudná historie, teorie boje, boj v praxi, vlastnosti a dary upírů, démonů a Elementů. Taky budeme hledat náš vnitřní dar, já jsem přesvědčená, že jsou to moje věštecké sny a Katharina tvrdí, že ty má většina ženské démoní populace, takže budeme hledat něco jiného. Potom se asi přestěhujeme jinam a dostudujeme střední školu a vyzkoušíme si nějaké povolání, aby nás neobrala o lidské zážitky. A nakonec se vydáme hledat spojence s kterými společně zvrhneme vládu tří bratrů z Volterry a osvobodíme od věčné tyranie naše rody. Všechno doplnila živými historkami a bizardními plány jak to všechno podnikneme a musím uznat, že jsme se všichni nasmáli.

„Za chvíli pojede obsluha, máte na něco chuť?“ objevila se vedle mě Katharina a podávala nám lístky se seznamem co nabízejí. Už byla tma a čas večeře. Rozhodli jsme se pro nějaké jídlo, které jsem nikdy nejedla, ani o něm neslyšela, ale mělo by to být prý dobré, tak uvidíme.

Večeře byla opravdu dobrá, i když jsem jí moc pozornosti nevěnovala. Nakonec jsem usnula. Probudil mě Sid, který se něčemu dost nahlas smál a já zjistila, že za chvíli budeme přistávat na letišti, takže jsem spala asi dvě hodiny. Na letišti jsem si počkaly půl hodiny na zavazadla a přivolané taxi nás zavezlo do hotelu. V hotelu jsem ještě nikdy nebyla a musím uznat, že byl krásně a luxusně zařízený.

„Mají bohužel volný pokoj jen se dvěmi ložnicemi tak já se když tak vyspím na pohovce.“ Oznámila nám Katharina a vedla nás k výtahu.

„To ať tě ani nenapadne, na pohovce spím já,“ prohlásil Sid když jsme nastoupili do výtahu.

„Já sama spát nebudu,“ postěžovala jsem si a umanutě založila ruce na prsou. Oba se na mě podívaly překvapeným pohledem.

„No co? Odjakživa spíme se Sidem v jednom pokoji, jsem zvyklá na jeho chrápání.“ Pokrčila jsem rameny.

„Já nechrápu!“ vykřikl Sid.

„Ale ano, chrápeš Isidore!“

„Ne, nechrápu Isabello!“

„Tak dost, nechte toho, aby jste se nehádaly tak budete spát každý v jednom pokoji a já se přidám k Belle aby nespala sama.“ Rozhodla Katharina.

„Ale to budu spát sám já,“ vyhrkl Sid.

„Tak budete spát spolu a já sama,“ navrhla Katharina. To už jsme ale vystupovali a Katharina nás neomylně vedla k pokoji číslo 12 ve čtvrtém poschodí.

Uvítal nás nádherný obývák s prosklenou stěnou a výhledem na noční Seattle. Na stěně dělící obývák od koupelny visela plazmová televize obřích rozměrů a před ní pohovka pro tři lidi, už od pohledu velice pohodlná. Vedle ní z každé strany stálo jedno křeslo a uprostřed nízký konferenční stolek. Pokoje byly hned vedle sebe a kromě velké postele, skříně a nočního stolku tam nic nebylo a vypadaly úplně stejně.

„Pustíme si nějaký film?“ zeptala jsem se když jsem si vybalila v jednom pokoji společně s Katharinou. Sid se zatím zabydloval vedle.

„No jasně, já něco vyberu!“ vykřikl Sid a zmizel v obývacím pokoji u stojanu na DVD.

„Nemám žádné věci na spaní,“ vyhrkla jsem z ničeho nic a pohlédla na své šaty, které jsem si koupila v neznámém městečku.

„Myslím, že nějaké triko a kraťasy bych měla mít v tom modrém kufru za dveřmi, můžeš si to vzít,“usmála se na mě Katharina a právě dávala čtvrtou modrou mikinu na hromádku do šatní skříně, kterou si celou zabrala. Moje věci se bez problémů vešli do zásuvek v nočním stolku, a šaty jsem pověsila na tyč se závěsem nad oknem. Divila jsem se k čemu jí bude vybalovat tolik věcí, když brzo stejně odjedeme a bude muset všechno zase zabalit. I přesto jsem se odhodlaně vydala k modrému kufru a s lehkostí jej otevřela.

„Trička prosím tě skládej podle barvy a materiálu, kalhoty taky a vyber si nějaké kraťasy a triko na spaní,“ řekla Katharina aniž by se přestala věnovat černému kufru na její půlce postele. Povzdechla jsem si a začala s vybalováním desítek různých kusů oblečení. Nakonec jsem si vybrala černé kraťasy volného střihu z příjemného materiálu a k tomu tmavě modré, volné triko sahající téměř po nohavice kraťasů.

„Dámy, vybral jsem film tak pospěšte!“ vyhrkl nadšeně Sid, který právě vrazil do dveří.

„Skvělí už jdeme, dej nám chvilku.“ Usmála se na něj Katharina a rychle se převlékla do podobného outfitu jako já.

Film byl skvělý, teda ta část, kterou jsem viděla, protože jsme se u toho dost smály, byl to nějaký horor, ale název si už nevzpomenu a asi v půlce filmu jsem usnula. Nad ránem mě probudil močový měchýř a já si všimla, že jsme na pohovce usnuly všichni. Sid s Katharinou v objetí. Rychle jsem odcupitala do koupelny. Celou dobu jsem cítila zvláštní mrazení a pohled do zrcadla mě dost zaskočil. Celá jsem se třásla, chlupy na rukou jsem měla naježené a oči úplně černé, bez kousku bělka. Na rukou a nohou se mi rýsovaly svaly a úst a nosu mi vycházely slabé obláčky černého dýmu. Cítila jsem se, jako bych se měla každou chvíli úplně přeměnit a nepříjemný nasládlý pach mi moc nepomáhal v ovládání. Došla jsem do obýváku a opatrně vzbudila Katharinu. Teda snažila jsem se opatrně, ale s mýma skoro přeměněnýma rukama jsem neodhadla sílu a trochu víc ji praštila do ramene. Z místa kterého jsem se dotkla okamžitě vystřelily modré ornamenty a hned zase zmizeli. Katharina se probudila a vystrašeně se na mě podívala.

„Co se děje?“ vyhrkla vyděšeně a obezřetně se na mě dívala a pak se nadechla. V ten okamžik ztuhla a tiše zamumlala.

„Upír.“

Shrnutí povídek

<-->

Autor: Fiddi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek True Face VII: