Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » True Face IV

22.05.2010 (12:30) • Fiddi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1392×

4. kapitola

Mezitím - letiště, pohled Kathariny

„Jednu letenku do Mexika, nejbližší let prosím.“

„Jistě, prosím cestovní pas a občanský průkaz.“

Podala jsem jí ukradené doklady a chvíli na to jsem seděla v letištní hale, netrpělivě čekajíc na svůj let. Nervozitou a strachem jsem se pořád rozhlížela, jestli někde nezahlédnu někoho z Arovi gardy. Asi za dvacet minut ohlásili můj let a já se pomalu vydala k odbavení. Tam jsem se dlouho nezdržela a během dalších pár minut jsem se už usazovala na svém místě. Mezi cestujícími nikdo podezřelí nebyl, a tak jsem se pohodlně opřela na sedadle a chvíli po vzlétnutí jsem usnula.

-*-*-*-

„Žádáme cestující, aby se usadili na svá místa a připoutali se. Letadlo bude přistávat na mezinárodním letišti Benito Juaréz v Mexiku. Děkujeme, že jste cestovali s naší společností a přejeme příjemný zbytek dne.“ Zvuk z amplionu mě probral z klidného spánku a já se snažila rozpomenout na všechno, co se stalo, kde jsem a proč tady jsem.

Když jsme dosedli na dráhu a všechny motory zhasly, vydala jsem se s davem směr letištní hala. Před budovou jsem si chytla taxi a nechala se odvézt na autobusové nádraží, odkud jsem dálkovým spojem vyrazila směr Durango.

Příslib dlouhé cesty a odpočinutí z letadla mi dal možnost pořádně přemýšlet a vzpomínat. Divila jsem se, že spánek v letadle byl tak klidný a bezesný, rozhodně byl nejlepší od doby, co mě zajali a věznili ve Volteře.

Byla jsem v cele s nejvyšší ostrahou a se mnou tam trávila čas Juditha, jedna z mého druhu. Vlastně skoro sestřenice, akorát z jiného rodu. Všechno tohle dělení je dost složité, ale ve zkratce, celý náš živočišný druh se dělí na čtyři základní Elemento; Aere [vzduch], Suolo [země], Acqua [voda] a Incendio [oheň]. Ty se potom dělí na spoustu různých poddruhů a jednotlivé skupiny, rozlišují se podmínkami, ve kterých žijí. Já jsem z rodu Acqua, většinu času trávíme pod vodou a milujeme všechny odstíny modré a tyrkysové. Náš poddruh Canaletto [řeka] se vyznačuje logicky životem v řekách, potocích a v jakékoliv tekoucí vodě. V některých zátokách jsme vystavili přímo velkolepá města, ukrytá před zraky všech tvorů nespadajících pod Elemento [element]. Všechny názvy jsou převážně z italské, nebo španělské řeči, protože právě v těchto zemích jsme se začali objevovat první. Italština je vlastně náš rodný jazyk a od nás jej převzali i ostatní tvorové.

Juditha je z rodu Incendio, kteří naopak od nás preferuji spíš samostatný život než rodinný a s oblibou se zahrnují všemi červenými, oranžovými a žlutými věcmi. Hodně se jich zabydlelo v lidských domech a takový dům je pak chráněný před požáry a elektrickými zkraty. Všichni z rodu Incendio mají velice složitou povahu a velice výbušně řeší všechny spory a rádi si prosazují svou. To platí pro všechny jejich poddruhy až na jednu zvláštní skupinu, skoro mutaci. Říká se jim Elettricismo od slova elektřina a jsou to nanejvýš mírumilovní tvorové. Žijí jenom ve spotřebičích a elektrickém vedení a každý z těchto výjimečných osamělých tvorů dohlíží na jednu oblast. Juditha znala pár takových jedinců, kteří měli na starosti klidně celé město a naopak i takové, kteří se s ostatními podělili o svoje území a spravují jenom jednu ulici. V každé elektrárně žije jedna jejich královská rodina, dohlížející na životy všech lidí i Eletrricismo.

Suolo a Aere většinou se všemi dobře vychází a starají se jen o svoje záležitosti. Navzájem si často pomáhají, hlavně s přepravou pylu a semen, nebo se sluncem.

Já a Juditha pocházíme z královských a nejváženějších rodin celého druhu Elemento, které se po dlouhá staletí přela o nejvyšší nadvládu. A způsobili tak spoustu živelných katastrof, jako obrovské požáry v afrických savanách, nebo smrtelně ničivé vlny dopadající na pobřeží. Nakonec to vyřešili moje teta a Judithin strýc, kteří se zasnoubili. Vlastně, když nad tím tak uvažuji, tak už asi s Judithou jsme pravé sestřenice, protože se už určitě i vzali.

Každý Elemento má svůj dar, který je vždy jedinečný a vždy jedinci jen k prospěchu. I když by se na první pohled zdála spousta darů stejná, každý se v něčem trochu liší. Jenom jedinci z královských rodů mají natolik silné a výjimečné dary, že si je celý druh zvolil za vládce. Já mám například schopnost teleportace. Dokážu teleportovat sebe a jakéhokoliv jiného Elementa od které mám u sebe nějakou osobní věc v jeho barvě. Juditha má zase schopnost komunikovat s kterýmkoliv elementem přes myšlenky taktéž od kterého má osobní věc v jeho barvě.

Když jsme v lidské podobě, získáváme i všechny jejich potřeby i když v menší koncentraci. A díky naší skvělé paměti, si pamatujeme všechny naše sny, protože všichni Elementa v lidské podobě mívají sny převážně věštecké. Ovšem jenom pár vyvolených s předvídáním budoucnosti to dokážou ovládat a třeba naše nejlepší věštkyně Alice s rodu Aere si dokáže sama určit, čí budoucnost uvidí. Pokud je mi známo, tak já jsem se s ní setkala jen jednou a to ještě jako dítě, když jsme jeli na výlet s mraky coby dešťové kapky. Prý se zamilovala do upíra, který ji brzy přeměnil, tudíž se Alice už nemůže vrátit do větrné podoby, ovšem může nadále využívat svých schopností a komunikovat s námi. I když její srdce nebije, pořád patří do druhu Elemento.

Zadívala jsem se do svého odrazu ve skleněné tabuli autobusu a po dlouhé době si opět užívala dotek slunečních paprsků na mé tváři. Opatrně, aby mě nikdo z cestujících nezahlédl, jsem se přeměnila do naší třetí formy, do formy, která nám umožňuje používat všechny vrozené schopnosti a přitom zůstat v celku normálními lidmi. I v lidské podobě jsme všichni nádherní, ovšem v třetí formě jsme ještě hezčí.

Moje delší vlnité černé vlasy se zespodu přebarvily na tmavě modrou, oční zornice se změnily na úzké štěrbiny, zkrabatila se mi kůže na čele, vyrostly mi ostré špičáky nahoře i dole, uši se staly pohyblivými, prsty na rukou se protáhly asi o dva centimetry, nehty vyrostly a najednou byly neuvěřitelně tvrdé a ostré. Nakonec se mi pod vlivem slunce na obličeji rozzářilo modré tetování, vedoucí přes zadní stranu krku, po rukou, zádech a končilo obmotáním okolo kotníků. Rychle jsem se přeměnila zpátky a obezřetně se rozhlédla na všechny strany. Místo vedle mě bylo volné, za mnou taky a přede mnou na druhé straně spala nějaká starší paní.

Ani jsem se nenadála a už jsem vystupovala v Durangu na městském autobusovém nádraží. Teď už mi zbývá jenom čekat, až přijedou dvojčata, o kterých mluvila příbuzná Richitona s Arem, jejím věznitelem.

Shrnutí povídek

<-->

Autor: Fiddi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek True Face IV: