Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři dny v ráji - 2. kapitola - Konečně tady!

25.12.2010 (12:00) • KateSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2693×

Učitel dal povel, že se můžeme přemístit dovnitř a všichni do sebe začali strkat, jen aby byli uvnitř první.

Dostala jsem se ke dveřím jako poslední. Když jsem jimi prošla, zasáhla mě vlna tepla. Bylo tu opravdu velké horko, ještě štěstí, že jsem si zabalila tílko a šortky.

Viděla jsem učitele, jak se baví s pokladní, která tam byla a čekala na nás. Ještě že učitel řekl, že přijedeme ve tři ráno, nechtělo by se mi spát někde v autobuse. I když ve společnosti Edwarda bych asi změnila názor.

Naštěstí pokladní uměla anglicky líp než řidič autobusu, takže učitel mohl získat informace rychleji.

Rozhlédla jsem se okolo sebe. Chtěla jsem vědět, jestli to tu vypadá opravdu tak úžasně jako na letáčku.

Po celé střeše byla obrovská okna, takže dovnitř svítily měsíční paprsky, které osvětlovaly spoustu palem, které se linuly přes celý aquapark. Bazén ani nic podobného jsem neviděla, vše bylo schované za stromy, aby lidé měli dostatek soukromí.

Naproti kase stála nějaká budova, postavená celá z rákosí, ale nesvítilo se v ní. Možná to bude nějaký obchod nebo něco podobného.

Začala jsem hledat Edwarda, jestli ho někde neuvidím. Ale ať jsem namáhala oči sebevíc, neviděla jsem ho. Ani svit měsíce mi nepomáhal. Ale byla jsem ráda alespoň za kousek světla, jinak bych totiž zakopla.

Začala jsem hledat Alice, Jessicu a Angelu, abych se s nimi domluvila, jakou chatku si zabereme.

„Bello!“ zakřičel někdo. Otočila jsem se po hlase a uviděla Alice, jak se ke mně prodírá davem spolužáků.

„Musíme ještě najít Jessicu a Angelu,“ řekla jsem jí, jen co ke mě dorazila.

„Myslím, že jsem je viděla tam u pokladen,“ řekla a otočila se tím směrem.

„Poslouchejte!“ zakřičel učitel do toho šumu hovorů a všichni hned ztichli a přišli blíž. „Takže, každý dostane čip, na který se bude načítat jídlo a pití a všechno ostatní. Nic z toho nebudete platit, máte to všechno v ceně, ale chtějí vědět, kdo si kolik čeho vzal. Čipy noste pořád sebou a neztraťte je. Pokud budete chtít jít na tobogány, je tam turniket, ale za ty taky nic neplatíte. Budete bydlet v chatičkách. Každý dostane klíčky a ty taky prosím neztraťte. Musíte spát po chatičkách holky kluci, holky kluci – na střídačky, jestli mě chápete - nechci, aby tady byly nějaké problémy. A protože kluků je víc, skvěle to vyjde. Já budu spát ve stanu vedle tobogánů, takže kdybyste něco potřebovali, klidně za mnou zajděte. Snídaně se podává od šesti do jedenácti, oběd od jedenácti do tří a večeře od pěti do desíti. Kdyby to náhodou někdo nestihl, může si zajít na pláž do občerstvení, protože tam mají něco pořád. Budete tu mít neomezený pohyb, ale prosím vás, nevyvádějte žádné skopičiny, jinak by to pro vás mohlo špatně skončit. Pití budeme mít vždy, buďto na pláži nebo v obchůdku. Jsou tady dvě restaurace, každá v jiném stylu a potom něco na vlastní výběr. Hned tady za kasou je mapa, takže kdyby se někdo ztratil, víte, kam máte jít. Teď se postavte do řady a dostanete čipy.“

Všichni se postavili do zástupu a čekali, až dostanou svůj vlastní čip. Přišla jsem k pokladní, která se na mě mile usmála a dala mi čip ve tvaru hodinek. Hned jsem si ho připnula na ruku, abych ho neztratila.

Alice šla hned za mnou a společně jsme hledaly holky. Našly jsme je u mapky akvaparku, ale nic nebylo vidět, takže jsem nevěděla, kudy se máme vydat. Naštěstí někdo chytrý vyndal mobil a posvítil na tabuli. Jessica se ihned zorientovala a vedla nás k chatičkám.

Byly postavené do oblouku, kopírovaly ohyb bazénu, který byl pět metrů vzdálený od verandy chatky. Chatka byla natřená na světle hnědo, takže vypadala jako by byla ze dřeva.

„Bereme si tuhle!“ vykřikla Alice a Jessica zároveň, ukazujíc na chatku úplně vlevo, která byla vzdálená od cestičky. Spolu s Angelou jsme nic nenamítaly, stejně bychom je nepřesvědčily.

Vedle našeho hloučku se najednou objevil Edward s Jasperem.

„Jakou že si berete? Tuhle? Tak to my si vezmeme tu hned vedle vás,“ řekl Jasper a postavil se na verandu, aby bylo vidět, že tahle chatička už je zabraná. Jessica udělala přesně totéž co Jasper.

Takže Edward bude bydlet vedle nás? Vážně? Nemohla jsem uvěřit, že mám takové štěstí.

„Už jste se rozdělili?“ zeptal se nás učitel.

Všichni se postavili na verandy a učitel kontroloval, jestli jsme zabydlení podle jeho pravidel. Když shledal, že je všechno v pořádku, řekl, že si máme jít pro zavazadla.

Všichni se zase začali strkat, aby byli u svého zavazadla první, ale já nepospíchala, věděla jsem, že bych zakopla.

Došla jsem po cestě k rozcestníku, kde se kupila hromada zavazadel, kterou sem určitě vyložil řidič. Každý se chtěl prodrat ke svému kufru co nejdříve, aby se potom mohli začít zabydlovat, ale já jsem čekala opodál, až se všichni rozeberou tašky, protože potom tam zbude jen ta moje a já se nebudu muset s někým prát o místo.

Všimla jsem si, že kousek dál stojí další inteligentní lidi, kteří čekají na svá zavazadla. Samozřejmě mezi nimi byla Angela, Alice, Jasper a Edward.

„Bello, koukala jsem na ten plánek. Je tady spousta atrakcí, už se nemůžu dočkat, až všechny vyzkouším s Benem. Ale někdy musíme jít jen holky a udělat dámskou jízdu,“ řekla Angela.

Jen jsem přikývla.

„Říkal tady někdo dámskou jízdu?“ zeptala se Alice a začala se k nám přibližovat.

A jé. Soudím, že tenhle elfík bude i blázen do mejdanů. „Musíme jít někdy spolu na tobogany, všechno vyzkoušet,“ řekla jsem a mrkla na ni.

Podívala jsem se na kufry, u kterých zůstalo už jen pár lidí, kteří hledali svá zavazadla. Spolu s Angelou jsme našly ty svoje a odnesly si je do chatky. Alice se k nám připojila na cestě, v rukou ani jednu tašku.

Když jsme v pokoji postavily kufry, Jessica nám oznamovala, že si zabrala horní postel. Angela hned vykřikla, že chce taky horní, takže mi nezbylo nic jiného než zabrat jednu z dolních. Sedla jsem si na postel pod Angelu a Alice si sedla naproti mně.

Prohlížela jsem si pokoj. Postele byly přiražené u stěn, takže tvořily menší uličku. Hned vedle paland byly naproti sobě malá okna. Pod jedním oknem stál stůl se židlí a v rohu stála skříň. Vedle skříně byly dveře, zřejmě do koupelny.

Holky si pomalu začaly vybalovat věci a ukládaly si je do skříně. Na každou připadly dvě police.

Měla jsem málo věcí, takže jsem se zřekla poliček, aby měl místo někdo jiný.

V tom někdo zaklepal na dveře a Alice šla otevřít. Mezi dveřmi se objevil Jasper, ověšený spousty tašek.

„Díky,“ řekla Alice, dala mu pusu na tvář a vzala si od něj všechna zavazadla. Napočítala jsem jich sedm. Jak to mohl všechno unést?

Zavřela dveře a začala pomalu vybalovat věci. Holky na ni vyjeveně koukaly, na co potřebuje tolik tašek a bylo jim jasné, že všechno úložné místo, které jsem odmítla, připadne Alice.

„Alice,“ oslovila ji nesměle Jessica, „na co tolik tašek? Jsme tu jenom na tři dny.“

„Já vím, ale copak můžu nosit jedno oblečení dvakrát? To přece nejde. Nevěděla jsem, jaká tady bude cesta, takže jsem si vzala raději víc bot a samozřejmě, aby mi ladily k oblečení,“ povídala Alice a přitom otevřela první kufr, ve kterém byly jenom samé boty.

Angela i Jessica se přiblížily ke kufru a obdivně se dívaly na boty, které si Alice přivezla.

„Ty jsou nádherné,“ vyjekla Jessica a ukázala na červené baleríny.

„Mně se líbí tyhle,“ ukázala Angela na modré páskové boty s podpatkem.

Nechápala jsem, co na tom vidí. Já se spokojila s jednou obuví a bylo mi dobře. Raději jsem z tašky vyštrachala tílko a kraťasy a šla se převléknout do koupelny.

Koupelna byla malá, žlutě vymalovaná, takže to vypadalo, jakoby dovnitř svítilo slunce. V rohu byl sprchový kout, vedle něj umyvadlo a záchod.

Položila jsem si oblečení na stoličku a převlékla se. Potom jsem se na sebe podívala do zrcadla. Viděla jsem bledou pokožku, hnědé vlasy kroutící se na záda a hnědé oči, které těkaly sem a tam. Jak někdo takový může chodit po světě? A může ho vůbec někdo milovat?

Odvrátila jsem se od zrcadla a vrátila se zpátky do pokoje, kde holky tentokrát obdivovaly kufr s tričky a šaty.

Posadila jsem se na postel a sledovala je. Bylo docela zábava dívat se, jak Jessica prosí Alice, jestli by jí půjčila zelené šaty. Když Alice řekla, že ne, protože si je sama chtěla vzít, začala jí slibovat, že za nií bude dělat úkoly na matematiku. Nakonec se jí přece jen podařilo Alice udolat, takže si šaty mohla půjčit.

Když holky měly dobaleno, někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít, protože jsem byla nejblíže.

Za dveřmi stál Mike s Benem a chtěli mluvit s holkama. Pustila jsem je dovnitř.

„Říkali jsme si, jestli se nechcete podívat k nám na pokoj,“ řekl Mike a prohrábl si vlasy.

Jessica se rozzářila jako sluníčko a Angela na tom byla podobně. Rychle vyrazily ven, ale Angela se na mě ještě ohlédla.

„Nebude ti to vadit?“ zeptala se mě a smutně na mě koukla.

„Jen jděte,“ popoháněla jsem ji. Bylo mi jasné, že je uvidím až za tři dny v autobuse.

Vděčně se na mě usmála a vyběhla ze dveří ven. Chtěla jsem je zavřít, ale někdo za nimi zase byl. Tentokrát Edward s Jasperem.

„Přišli jsme se podívat, jestli už máte vybaleno,“ řekl Jasper a mířil si to za Alice, která seděla mezi kufry. Edward šel hned za ním.

„Jako bys ji neznal,“ začal se smát Edward.

„Alici to trvalo přinejmenším tři čtvrtě hodiny, než vybalila všechno,“ bonzovala jsem na Alice s úsměvem.

Alice si přitáhla Jaspera k sobě na postel a posadila ho vedle sebe. Já se posadila na svou postel a koukala na Edwarda, který nevěděl, co dělat.

Poposedla jsem si kousek vedle a plácla rukou na místo vedle mě. „Pojď si sednout,“ vyzvala jsem ho, zatímco jsem se červenala. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že s Edwardem můžu mluvit tak přímo a on mi věří. Že mě bral jako kamarádku. Aspoň něco než nic.

Edward popošel k mé posteli a sedl si. Opřela jsem se zády o zeď a Edward mě napodobil. Oba dva jsme sledovali scénu na druhé posteli. Alice si přitáhla Jaspera ještě blíž a dlouze ho políbila. Protočila jsem oči v sloup a podívala se na Edwarda, když jsem zjistila, že udělal to samé. Rozesmála jsem se a Edward se mnou.

Alice si nás změřila zamračeným pohledem, ale pak se znovu zaměřila na Jaspera. Trvalo hodnou chvíli, než jsme se přestali smát.

Začali jsme si povídat. Těšili jsme se, až objevíme všechny možné atrakce, plánovali jsme si, kam vyrazíme nejdříve a jestli tady bude dobré jídlo. A Alice si už samozřejmě plánovala, jaké plavky si vezme na sebe.

Pomalu jsem začala vypadávat z rozhovoru a ubírala se vlastními myšlenkami. Zaobírala jsem se Edwardem a vztahem mezi námi. Já jsem Edwarda milovala. Udělala bych pro něj všechno na světě. Edward mi ve škole někdy věnoval úsměv, ale nic víc. Žádné slovo nepadlo, nikdy jsme si spolu nemluvili. Až teď se se mnou začal bavit. Dával najevo, že mě bere jako kamarádku, nikdy se mě nedotýkal, žádná narážka nebo něco. Jen v tom letadle, když mě držel za ruku, to vypadalo, že ke mně cítí něco víc. Začala jsem se s ním normálně bavit, už jsem se tolik nečervenala a bez ostychu s ním mluvila, ale on mě bral jako kamarádku, nic víc. Budu se s tím prostě muset smířit, nic jiného se dělat nedá. Třeba pak přestane i válka s Lauren. V duchu jsem si povzdechla.

Byla jsem hodně unavená. Osm hodin letu a přemýšlením nad Edwardem mi dalo docela zabrat. Snažila jsem se poslouchat rozhovor ostatních, ale nemohla jsem, byla jsem příliš unavená. Pomalu se mi zavíraly oči. Chtěla jsem je otevřít, ale nešlo to, víčka byly moc těžká. Začala jsem se propadat do temnoty a poslední, na co si pamatuji, bylo tvrdé rameno, na které dopadla moje hlava.

Probudily mě raní paprsky, které proudily skrz okno.

Rozespale jsem si promnula oči a posadila se na posteli. Rozhlédla jsem se okolo sebe, protože jsem nikde neslyšela holky. A opravdu, v pokoji jsem byla sama. Angela s Jessicou určitě zůstaly u kluků, ale kam se poděla Alice? Že by byla s Jasperem? Po tom včerejším polibku bych se ani nedivila.

Vstala jsem z postele a šla se do koupelny osprchovat. Bylo horko, takže následovala jen studená sprcha.

Trošku jsem se zkulturnila a vyšla ven na verandu. Podívala jsem se obrovskými okny ven a viděla, že nebe je celé zamračené, možná dokonce pršelo. Ještě že jsme v uzavřeném aquaparku. Ale počkat, co mě to teda probudilo? Podívala jsem se směrem, odkud padaly mé „sluneční paprsky“. Byly to reflektory, aby se všechno líp vyjímalo.

V bazénu před chatičkami nikdo nebyl, pouze v písku ležely zapomenuté plážovky. Voda byla klidná, jen drobná vlnka se objevila, když voda narazila do skály, která stála mezi chatkami a tím vším rozruchem. Byla jsem tím tak okouzlená, že jsem zapomněla na všechno. Na holky, na Edwarda, na Lauren, na aquapark.

Nevím, jak dlouho jsem takhle koukala na krajinu, když mě zpátky do reality vrátil sametový hlas.

„Je to nádhera, že jo?“

„To je,“ přikývla jsem a ještě chvíli se kochala pohledem na krajinu.

„Není náhodou u vás na chatce Alice?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, je tam s Jasperem. Radši jsem vypadnul,“ usmál se na mě a já měla potíže s dýcháním. Cožpak si nikdy nezvyknu na to, jak dokonale vypadá?

„Jsou hodně zaměstnaní? Chtěly jsme s holkami jít společně na snídani, ale ty už budou bůhvíkde s kluky, takže bych šla aspoň s Alice.“

V tom se otevřely dveře z Edwardovy chatky a vykoukla z nich Alice.

„Jde se na snídani, jak jsme se domluvily.“ Ona mě slyšela?

Sešla schody a táhla za sebou Jaspera. „Nevadí, když kluci půjdou s námi?“

„Ne,“ řekla jsem jen. Zase budu s Edwardem! Ale zase u jídla. Schválně, jaký trapas bude následovat dneska.

Jasper a Edwardem se zatvářili znechuceně, ale když si všimli, že je pozoruji, hned se začali usmívat.

Došli jsme po kamenné cestičce k rozcestníku. Orientování na mapě jsme přenechali Jasperovi a Edwardovi, protože jak se zdálo, uměli německy.

„Do jaké restaurace chcete?“ zeptal se Edward.

No jo, učitel vlastně říkal, že tu jsou dvě. Podívala jsem se na Alice.

„Podíváme se do obou dvou a jednu si vybereme. Můžeme je střídat,“ řekla a koukla po mně, jestli s tím souhlasím.

Mně to bylo vcelku jedno, hlavně že se najím, už jsem měla obrovský hlad. Ani jsem se nepodívala, kolik je hodin.

Jasper nás vedl celým aquaparkem, až jsme stanuli před restaurací, která byla v čínském stylu. Nahlédli jsme do menu, co tam mají. Ryby jsem k snídani mít nemusela a ostatní vypadali, že se jim taky moc nechce jíst, takže jsme přešli k další restauraci, která byla blízko.

Tahle byla tentokrát ve stylu pětihvězdičkového hotelu, ale jídlo taky nebylo nic moc.

Pak jsme ale ještě objevili jednu restauraci – no, spíš bufet – kde byly švédské stoly. Všichni jsme se shodli, že půjdeme sem.

Zabrali jsme si stůl pro čtyři někde v rohu. Potom jsme si šli pro jídlo. Bohužel i názvy jídel byly v němčině, takže jsme šli celá skupinka a překládali si, co jaké jídlo je, když jsme to nepoznali podle tvaru.

Nakonec jsem si vzala croissant plněný čokoládou, misku müsli a kávu. Ostatní asi neměli hlad, protože si toho vzali málo a navíc brali, co jim přišlo pod ruku první.

Posadili jsme se ke stolu a já hned začala jíst, protože jsem měla hlad jak vlk. Jedla jsem ale opatrně, o další trapas jsem nestála.

Zato Cullenovi se v tom jen tak rýpali a tvářili se u toho, jako by jedli citron. Nechápala jsem je.

Když si Alice všimla mého pohledu, rychle do pusy strčila kus slaniny a ostatní ji hned napodobili.

Vážně jsou nějací ulítlí.

V tichosti jsme dojedli snídani – spíše jenom já – a potom jsme se vydali zpátky do chatek. Byla jsem přecpaná, takže jsem stěží chodila.

V pokoji jsem sebou plácla na postel a myslela si, že se mnou už nic nepohne.

„Bello, potom spolu půjdeme obhlédnout celý aquapark, ano?“ vstrčila hlavu do dveří Alice.

„Pokud se budu moct hýbat, jasně,“ odpověděla jsem jí.

Alice se jen usmála a zavřela za sebou dveře. Zřejmě šla zase za Jasperem.

Vzala jsem si z batohu knížku Na Větrné Hůrce a začetla se do ní.

Když jsem přečetla nějaké kapitoly, začala jsem se nudit. Už jsem si nepřipadala tak malátná, takže jsem se rozhodla, že půjdu za Alice, abychom se šly podívat na všechny atrakce. Už jsem se docela těšila.

Zvedla jsem se z postele a šla zaklepat na vedlejší chatku. Ozvalo se „dále!“ a já otevřela dveře. Rozhlédla jsem se po pokoji, ale nikoho jiného než Edwarda jsem nenašla.

„Nevíš, kde je Alice?“ zeptala jsem se ho. „Slíbila mi, že se půjdeme podívat po aquaparku.“

„Ta někam šla s Jasperem,“ odpověděl Edward sedící na posteli.

„Aha,“ řekla jsem trochu zklamaně. Myslela jsem si, jak si spolu užijeme spoustu zábavy, ale asi z toho nic nebude. Proč mi teda ale slibovala, že půjdeme spolu?

„Nechceš si sednout?“ vyzval mě Edward a ukázal vedle sebe.

Pokrčila jsem rameny a sedla si k němu. Samozřejmě, že moje srdce se zase rozběhlo jako o závod, ale nijak jsem to nevnímala, teď jsem se zabývala Alice a tím, proč mě tady nechala.

„Mám ti od ní vyřídit, že tě nechtěla budit, tak tě nechala odpočívat.“

Svraštila jsem obočí. Nechtěla mě budit? Ale já nespala.

Nechala jsem to být. Až teď jsem si plně uvědomila, že jsem tady s Edwardem sama.

„Proč jsi tady zůstal ty?“ zajímala jsem se. „Mohl si jít s ostatními.“

„Nějak se mi nechtělo, takhle po ránu jsem byl unavený. Ale teď bych šel. Nechtěla bys jít se mnou? Stejně by ses tady sama nevyznala,“ dodal s úsměvem.

Počkat, on mi nabídl, abych s ním někam šla?! Vážně?!

Moje srdce se rozběhlo dvojnásobnou rychlostí. Divím se, že jsem z toho ještě nedostala infarkt.

„Jasně!“ řekla jsem až moc rychle. „A abys věděl, nemůžu za to, že je to tady všechno napsané německy. Kdyby to bylo anglicky, dostala bych se kamkoliv.“

Samozřejmě to nebyla pravda a Edward to zřejmě poznal, protože se jen usmál, ale nijak to nekomentoval.

„Tak já se dojdu převléknout.“

„Dobře.“

Vstala jsem a odešla do své chatky. Jen co jsem za sebou zavřela dveře, měla jsem sto chutí si zavýsknout. Já budu chodit s Edwardem po aquaparku! A úplně sama!

Byla jsem z toho v euforii, když jsem si vzpomněla, že si na sebe musím vzít plavky. A ještě se nějak upravit!

Rychle jsem zabořila ruce do kufru a hledala plavky. Rozhodovala jsem, jaké si mám vzít. Světle modrou nebo tmavě? Vzala jsem si světlé a potom jsem rychle vlétla do koupelny. Můj odraz v zrcadle nebyl zrovna úžasný, ale lepší to asi nebude.

Problém byl, že jsem se před Edwardem styděla. Nechtěla jsem před ním jít jen tak v plavkách, moje postava není úplně dokonalá. Zabalila bych se do ručníku, ale tady je vážně horko a za chvíli bych asi umřela.

Bello, to zvládneš, povzbuzovala jsem se.

Po třech minutách jsem vyšla z chatky s úmyslem zaklepat na Edwarda. Když jsem ale vešla na verandu, málem jsem dostala infarkt.

Edward seděl na zábradlí, komíhal nohama sem a tam, na tváři zářivý úsměv a na sobě světle modré plandavé trenky skoro stejné barvy jako byly ty moje.

Koukala jsem na něj a nemohla uvěřit, že něco tak nádherného existuje.

Edward se na mě taky díval trochu vykolejeným dojmem. Ihned jsem zčervenala, jak jinak.

„Půjdeme?“ zeptal se mě, když jsme se dostatečně okoukali.

„Jo. Kam ale nejdřív?“ odpověděla jsem mu otázkou.

„Nejdřív bychom se asi měli podívat na tu mapu, kde co leží a potom se rozhodnout.“ Jen jsem s tím souhlasila.

Šli jsme po vydlážděné cestičce, která vedla ke kasám, kde se nacházela mapa. Přešli jsme k ní a ihned se dozvěděli, kde co je. Rozhodli jsme se celkem rychle, kam půjdeme – na tobogány. Už od malička jsem je měla ráda, líbilo se mi, jak mě vždycky tobogán vyšplouchne do vody.

Nejrychlejší cestičkou jsme k nim došli. Tobogány tady měli celkem tři. Žlutý, modrý a červený.

Přešli jsme k turniketu a podle vzoru Edwarda jsem přiložila čip, abych mohla projít.

Nebylo tady nějak moc lidí, čemuž jsem se divila, protože bylo docela pozdě.

„Tak jo… jaký vyzkoušíme první?“

 <<1. kapitola - 3. kapitola >>

Autor: KateSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři dny v ráji - 2. kapitola - Konečně tady!: