Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři části plné nenávisti I. kapitola

Rob23


Tři části plné nenávisti I. kapitolaAno, dokopala jsem se (přesněji mě dokopala Charlinka) k první kapitole (že mi to ale trvalo, co?). Předem vás musím upozornit, že tu budou dva pohledy, a to pravidelně. Jeden patří hlavní postavě Sam a ten druhý bude na čas patřit Nicoll, která vám bude odhalovat její pocity a tak vám všechno v příběhu zamotá, ale nebojte, po pár kapitolách zmizí a vy (pokud si to tedy přečtete) pochopíte, proč zrovna Nicoll stála na začátku tohohle příběhu.
Takže, příjemné čtení.

Tři části plné nenávisti

Nicolle Borge

„Vážně to bude jen chvilka,“ opakoval mi už po desáté George a zapnul si přitom bundu, co jsem mu před týdnem koupila k jeho osmnáctým narozeninám.

„Budu zpátky dřív, než řekneš koláč,“ usmál se a otevřel vchodové dveře od domu. Musela jsem si přitáhnout svetr víc k tělu, abych se neoklepala zimou, která sem otevřenýma dveřma pronikala.

„Koláč,“ zamumlala jsem, protože mi bylo jasné, že ho to nepřinutí tu zůstat.

„Zas tak rychlé to nebude,“ usmál se George a vtiskl mi polibek na čelo.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem. Zopakoval má slova a po dalším velmi dlouhém polibku vyšel do tmy, která venku panovala. Zůstala jsem stát na verandě, dokud světla jeho auta nezmizela mezi stromy, které byly naprosto všude. Ano, tady ve Dabob Bay bylo tolik stromů, že byste je v životě nespočítali. Povzdechla jsem si a zavřela dveře. Pomalu jsem došla ke gauči, na který jsem se posadila s úmyslem dodívat film z minulého týdne. Byla náhoda, že jsem na něj narazila, protože to bylo nepopsané DVD, ale těch tu má George haldy. Vzala jsem do ruky dálkový ovladač a zapla přehrávač. V očekávání bohaté korunovace jsem se naklonila k televizi, ale na obrazovce se objevila tvář dívky s kyselým úsměvem.

„Zdravím,“ roztáhla svůj úsměv, který ve výsledku vypadal jako posměšný úšklebek a zamávala levou rukou na pozdrav.

„Asi si teď říkáte, co to je? Proč tu jsem? Proč jsem vám to poslala? Odpověď je snadná: řekli mi to.“ Nečinně jsem sledovala, jak si dívka na prst namotává pramen svých ebenově černých vlasů a potměšile se usmívá, jako by teď řekla něco vtipného.

„Ok. Pravda je, že jsem vám to měla říct do očí, ale když to nedokážu, musím to udělat takhle.“ Rozhodila rukama kolem a mě poprvé napadlo, že bych to měla vypnout. Neměla bych se na to dívat. Není to pro mě, ale pro George.

„A teď vás asi napadá, proč jste tuhle kazetu obdrželi zrovna vy. Máte ji, protože vás považuju za svého nejlepšího přítele. Za někoho, komu se můžu svěřit.“ To ale nejsem já. Měla bych to vypnout. Ne, musím, ale proč to neudělám? Proč? Tohle není můj film. Sevřela jsem v ruce ovladač, ale nedokázala jsem udělat ten snadný pohyb, abych to vypla. Nedokázala jsem zmáčknout červené tlačítko, i když mé svědomí bilo na poplach.

„Teď bych měla začít. Připraveni?“ zeptala se a udělala odmlku, jako by čekala na odpověď.

„Fajn. Pro všechny v mém okolí to začalo 29. května, ale já dobře vím, že to začalo dřív. Bohužel, nebo snad bohudík, si na přesné datum nepamatuji, a tak začneme zrovna tady u 29. května. Živě si na ten den pamatuju, jako by se to stalo zrovna teď. Jako bych se teď probrala v nemocničním pokoji číslo 9 a snažila se v rozmazaných šmouhách, co chodili kolem mě, rozpoznat tváře svých blízkých. Nebyly tam. Aspoň ne ty, co jsem chtěla vidět.“ Z oka jí stekla slza, kterou okamžitě utřela rukávem šedého svetru, který měla na sobě.

„A pak řekli, že je mrtvý, že je pryč. Navždy,“ vydechla a já zároveň s ní. „Ale já tomu nevěřila a ani nevěřím, protože on žije.“ Její hlas byl skálopevně jistý, jakoby ten fakt, že někdo žije, ač to ostatní popírají, byla jediná podstatná věc, co nás všechny drží při životě.

„Vzpomínám si na to, co se stalo. Matně, ale vzpomínám. Na tři muže na třech trůnech v kruhové místnosti. Na jejich kruté pohledy rudých očí a taky na Johna, jak se svíjel v bolestech, ale žil. On žije! Vím to.“

 

Samantha Ann Parala

„Vím to,“ zopakovala jsem doktorovi svá předchozí slova a odhodlaně pohlédla do jeho zlatých očí, co si mě se starostí prohlížely.

„Spadla jste z poměrně velké výšky.“ Odfrkla jsem si, protože mi připadalo, jako by náš rozhovor někdo přetáčel zpět a pouštěl si ho znova. Slovo od slova.

„Nepotřebuju vyšetřit. Je mi fajn,“ procedila jsem skrz zatnuté zuby. Věřila jsem, že když tu je nový, nebude se v ničem šťourat, ale on byl horší než Sherlock Holmes. A k tomu ty jeho pohledy alias já tě chápu. Ale on nemůže! Nikdo mě nedokáže pochopit, protože nikdo nepřišel opravdu o vše. Jako já. Jako John.

„Uděláme jen základní vyšetření,“ opět se opakoval. Tohle už řekl.

„Ne!“ teď už jsem vykřikla, ale ne jako odpověď na jeho návrh, ale jako protest proti mým myšlenkám. Vždy mi to pomáhalo, ale teď, když jsem hleděla do jeho šokovaných očí, jsem byla ještě víc v háji než předtím. Bleskově jsem se zvedla ze židle a utekla z jeho kanceláře pryč. Netušila jsem, kam jsem běžela, ale běžela jsem. Pryč od něj. Pryč z města.

 

Nicolle Borge

„… Z města, které by málokdo znal. Zní to bláznivě, ale měla jsem z toho města strach. I teď mi stačí ho jen vidět na mapě a znovu cítím ten chlad, úzkost a bezmoc. Všechno se mi vrací zpět a mnohem intenzivněji než tenkrát.“ Chápala jsem ji. To, o čem mluvila, mi připomínalo i můj příběh, ale ten můj dopadl lépe. Lépe než ten její. Já neztratila nic, ale ona všechno.

„Víte, když se nad tím zamyslím, jako doopravdy zamyslím a všechno si rozeberu dopodrobna, musím jim dát za pravdu. Jsem jako blázen,“ děsivě se zasmála, až mi přeběhl mráz po zádech.


 

 

Věnováno Charlince za její neutuchající podporu a opakované dokopávání k dalším dílům.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tři části plné nenávisti I. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!