Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 22. kapitola

06.02.2011 (07:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4191×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 22. Kapitola

Emmett:

Edwarda jsem nechal za sebou a rychle spěchal do sprchy. Chtěl jsem se uvolnit a nechat stéct kapky po mém těle, miloval jsem vodu, a to se nezměnilo ani po mé proměně.

Strhl jsem ze sebe oblečení, takže jsem stál před zrcadlem jen tak, jak mě sám Bůh stvořil. Musel jsem se pochválit, na upíra to bylo dost slušné. Trochu jsem se natočil, abych se viděl z boku a spokojeně se usmál. Svaly v pořádku, vlasy v pořádku, břicho v pořádku a to nejcennější – mužství, nadměrně vyvinuté. Co víc si přát?

„Emmette, nech toho s tou samochválou, smrdí to až dolů,“ postěžoval si Jasper. Zašklebil jsem se.

„Jazzi, nechtěj, abych tě někam poslal,“ odvětil jsem mu s načuřeností a odebral se do koupelny, kde se moje rohová vanička schovala pod haldu teplé vody. Zavřel jsem se na zámek, kdyby náhodou napadlo některého mého bratra nějaká pitomost – to je moje práce – a pohodlně sem se usadil do vany.

Jaká krása to byla. Všechny svaly se na mně uvolnily. Položil jsem ruce do vody a jemně si jimi přejížděl po hrudi. Teplé kapky vody mi stékaly po těle a zanechávaly za sebou jen nepatrnou lesklou cestičku.

Otřel jsem si obličej a ponořil jej do vody. Pod vodou jsem viděl vše tak zřetelně, jako na suchu. Když jsem se vynořil, z očí mi stékaly kapičky, plynule se po řasách linuly dolů, zpět do vody.

Sáhl jsem po gelu na mytí a začal si mydlit hlavu. Pro dnešní noc jsem vybral vůni orchideje. Byla svěží, krásně voněla a zanechávala na kůži třpytky. Ne, že bych byl holka, ale miloval jsem, když moje kůže mohla převyšovat ty hroší, co měli ostatní kluci. Takový humus.

Vymydlil jsem si hlavu a tělo, bylo na čase, abych vylezl, ale moc se mi nechtělo. Voda byla našedivělá, to bude tím lovem, když jsem zabrousil pohledem ke košili, která pokrývala menší část podlahy, tak jsem se musel uchechtnout. Další košile v čudu, to bude mít Esmé radost.

„Emmette, vylez z té koupelny, nebude se čekat jen na tebe,“ řval Edward přes celý barák. Kdybych byl oblečený, a chtělo se mi vylézt, vystřelil bych dolů a zakroutil mu krkem. Jeho věčné otravování mi lezlo krkem. Hodně se změnil od té doby, co ho zajímá Bella. Hodně, až k nepoznání.

Vypustil jsem vanu, omotal si kolem pasu ručník a vydal se ke skříni. Jen co jsem ji otevřel, sesypala se na mě hromada oblečení s cedulkou. Pod jedním trikem, které bylo černé jako uhel a saténové, stála cedulka s úhledným písmem. Vzal jsem lísteček a usmál se.

Emmette, pokud někam půjdete, tak si vezmi toto tričko a černé kalhoty. Máš vše připravené. S láskou Esmé, líbám.

Vědma. Jinak si to neumím představit. Její styl byl samozřejmě vybíravý a výstřední, dokonale nám všem padl a jen díky ní se držíme skoro na špičce. I když Alice by nás označila za pobudy. Podle jejich slov jsme dávno out, ženský.

Spustil jsem ručník na zem a sáhl po boxerkách s nápisem ‚Playboy‘. Dokonalé. Usmál jsem se pro sebe. Triko jsem si natáhl přes svaly, musel jsem se trochu stěsnit, než se to roztáhne. Kalhoty a boty… dneska půjdeme provětrat černé Reeboky.

Nageloval jsem si vlasy, trochu projel obličej krémem a vydal se dolů. Edward si pohrával se zrcátkem, dělal, že se kouká za sebe, ale prohlížel si svoje ‚dokonalé‘ vrabčí hnízdo. Jasper si upravoval košili a opět zkoumal svůj účes.

„Jdeme?“ Oba přikývli. Než jsme vyšli, každý si ze zásuvky vyndal klíče od auta. Klasicky jsem čapl po Astonovi a řítil se před garáž. Ta se hned na povel otevřela a před námi spočinula auta všech typů. Tomu se říká kára. Nasedl jsem, zahřál motor a pěkným smykem se vyřítil z garáže. Za mnou se jen kouřilo.

Po chvilce se mi v patách objevil Edward s mercedesem. Jeho zářivý úsměv jsem zahlédl ve zpětném zrcátku, blýskl jsem zuby a přidal. Přede mnou se zrovna objevila laň. Rychle jsem sešlápl brzdu a volant natočil na pravou stranu. Stihl jsem to. To jediné, co bych teď potřeboval, je vidět krev, která by se samovolně rozprostřela po ploše štěrku a vábivě by mě vybízela, abych se na ni vrhl.

Setřel jsem imaginární pot z čela a znovu se vrhl do závodění. Samozřejmě to vyhrál Edward. Nikdy nepochopím, jak je možné, že všude je dřív než já. Trotl.

„Říkal jsem ti, že si se mnou nemáš začínat, nejsem typ, co by nechával někoho vyhrávat.“ Provokativně se zasmál. Měl jsem skvělou náladu, takže jsem se nenechal vyvést z míry. Do toho nám přijel Jasper. Na tváři samolibý úsměv, koutky úst lehce načervenalé a čistě zlaté oči jako ozářená hladina moře při západu slunce.

„Tys tu laň snědl, že je to tak?“ Potutelně se usmál a já se provalil smíchy. Tak já ji schválně nezajedu, a on ji sežere.

„Uvidíme, jestli se takhle budeš smát i po dnešku,“ zaslechl jsem jemný a přesto strohý hlas, který se mi zařezával do kůže. S velkým knedlíkem jsem se otočil a spatřil tu krásu přede mnou. Možná, že jsem byl bělejší než stěna, teď bych o tom nepochyboval.

„N-o, j-á…“

„Zdrž se komentáře, budeme tu stát, nebo půjdeme dovnitř?“ zachránila mě z trapné situace Bella. Mrkla po Edwardovi a vstoupila do dveří jako první. Za ní Rosalie, Alice, Jasper s Edwardem šli spolu, mohli se přetrhnout o to, kdo vejde dřív.

Já si to pomalu štrádoval za nimi a doufal, že mi splaskne jak knedlík v krku, tak boule v rozkroku.

Bylo tu dusno. I přes upírský zrak jsem musel třikrát zamžikat očima, abych se zorientoval. Všude bylo zakouřeno a hrozně to tu smrdělo. Na barech se kroutily dívky s těsnými sukněmi. Normálně bych slintal a šel bych za nimi, ale dnešní noc patřila jiné. Jediné dívce, po které toužím víc, než je zdrávo.

Uprostřed místnosti byl stolek, kde se usadila Bella a spol., začali na mě mávat, tak jsem se pomalu procpal davem a stanul před nimi.

„Dáte si něco k pití?“ ozvalo se z Aliciny strany.

„Ne, dojdu tam,“ nabídl se Jasper a už vstával. Postavil jsem se vedle něho a popadl Edwarda za rameno.

„Půjdeme společně, co si dáte?“

„Sex on the beach,“ hlásala Rosalie a holky se k ní směle přidaly. Boule v kalhotách neustupovala, spíše se zvětšovala a dráždila mě.

„Vítáme silné chlapy! Kdo je tak odvážný, aby se ukázal před svou přítelkyní, popřípadě by chtěl zaujmout nějakou ženu? Tak sem pojďte a ukažte, jací jste chlapáci. Pokud rádi riskujete a jste ochotní se obětovat, ta pravá chvíle nadešla.“ Z mikrofonu se ta slova ronila jako vražedná epidemie. Měl jsem chuť tam jít a zařvat, že nikdo, krom nás, není takový chlap, ale na druhou stranu tu bylo nebezpečí.

„Ty,“ ukázal na mě prstem a zastavilo se na mně světlo reflektoru, „vypadáš jako správný adept, jdeš do toho?!“ Podíval jsem se na Edwarda, Jaspera a nakonec Rosalie. V očích jí jiskřily hvězdy. Úplně visela na slovech, která vyletěla z mých úst.

„Jdu do toho,“ polovina osazenstva zaburácela, „ale nejdu sám. Moji bratři se zúčastní taky.“ Obou jsem zvedl ruce a hlasitě zařval. Atmosféra v sále se bouřila a všichni tleskali. Dokonce holky se usmívaly, a každému z nás naznačily palečky nahoru. Doufám, že to zvládnu…

„Výborně, máme tu osm silných mužů, kteří se budou snažit pokořit náš rekord v… Dýchání zhluboka!“ Pozvedla se mexická vlna. Každý, kdo tu byl, se radoval a tleskal. Co je na tom tak pěkného?! Na zavolání jsme se dostavili k baru. Každý z nás měl barvu jinou, ale v nitru jsme doufali, že to nemůže být hrozné. Jsme upíři, tak, co se nám může stát?…

„Postavte se deset centimetrů od zdi, klekněte si do podřepu a skloňte hlavu dolů.“ Všichni jsme tak učinili. Pořád se mi to zdálo vtipné, jednoduché a stupidní, ale proč to nezkusit?

„Teď mě všichni poslouchejte.“ Během té chvíle se u nás seskupil celý klub. Holky stály v popředí a jejich oči tkvěly jen na nás… sakra! Nesmím se ztrapnit. „Tři minuty budete mít skloněnou hlavu a zhluboka dýchat. Je to spíše na výdrž a psychickou vytrvalost. Pokud se vám začne točit hlava, nechte toho, ale jste hory masa, nemám pocit, že byste se káceli k zemi jako hrušky. Pokud to tři minuty vydržíte, zhurta se postavíte a fouknete si do palce.“ Kravina! Lehká věc.

„Pokud se vám to zdá lehké, to těžké teprve přijde. Jestliže to bude poctivé, hlava se vám začne točit během minuty a půl. Fígl je v tom, že fouknutí do prstu je už pouhá třešnička na dortu. Musíte to vydržet a neomdlít, pořád si to chcete zkusit?“ Kradmo jsem pohlédl na Edwarda, Jazze a společně jsme přikývli. Zbytek nás napodobil.

„Jdeme do toho. Tři, dva, jedna…. Teď!“ Sklonil jsem hlavu a zhluboka se nadechoval a vydechoval. Bylo to lehké, žádná zátěž, nic takového. Prostě dýchání.

O minutu později…

Hlava se mi netočila, ale měl jsem ten pocit, jako bych byl zhulený. Moje tělo se napjalo a sebemenší záškub jsem poznal.

„Výborně, vypadá to, že jsme se dostali za polovinu.“ Zaburácel vedle mě mikrofon. Nenamáhal jsem si ani zakrýt ucho, nemohl jsem. Jakoby všechny moje končetiny byly odkázaný pouze na mozek, který byl v tuto chvíli mimo provoz.

Zaposlouchal jsem se do zvuku srdce, která tu bila, a snažil se nemyslet na tu ukrutnou bolest, která se mi vytvářela v hlavě. Slyšel jsem všechno dvakrát tolik citlivě, všude bylo ticho, slyšel bych spadnout i nit.

Bum! Prásk! Rána!

Neotevřel jsem oči, ale země se otřásla. Hned mi došlo, co se stalo. Někdo to nevydržel a sekl sebou na zem.

„Odveďte ho, ruší nám tu rekord,“ pronesl chlap s bradkou. Někdo se k nám přiřítil a začal ty mátonohy tahat na sedačky. Ještě půl minuty… Jsem upír, vydržím to! Ale pomalu jsem začínal slábnout, moje tělo se oddalo temnotě…

Bella:

Stála jsem mezi prvními a pozorovala jsem Edwarda. Jeho hruď se pod bílým trikem napínala a bronzové kadeře se leskly pod reflektorem. Byl kouzelný, ale co sekundy ubíhaly, jeho pleť bledla a skoro byla průsvitná. Měla jsem strach, chtěla jsem za ním vyběhnout, ale Alice mě zadržela.

„Ne! Nech je! Oni to zvládnou.“ Věřila jsem jí, ale byla jsem neklidná. Takový Emmett měl barvu stěny, natož Edward, který je poznání menší a slabší. Už tu spadli dva chlapci, nebyli sice žádní hromotluci, ale jejich postava nebyla jak párátko. Panika rostla.

„Ještě dvacet vteřin,“ pronesl Zeek. Byl to chlap od pohledu, potetovaný obličej, černá bradka, pronikavé oči. Byl docela pohledný, ale na Edwarda neměl, ani zdaleka.

„Pět, čtyři, tři, dva, jedna… teď! Zvednout a fouknout,“ zařval. Jako na povel se všichni – zbylí Cullenovic hoši a jeden kluk – postavili a foukli si do prstu. Rich odpadl jen, co se postavil na nohy. Emmett foukl lehce a klesl na kolena. Pod jeho váhou se udělaly ďolíčky v podlaze. Rosalie k němu přispěchala a podepřela ho. Jeho velká paže se o ni opřela a zhluboka dýchal. Snažil se dostat zpět do formy.

Jasper se potácel jako ožrala, až spadl na Alice a spolu se skáceli do křesla, které stálo opodál. Nebyl na tom tak špatně, ale jeho oči si nemohly najít normální polohu a protáčely se.

Edward…

„Edwarde,“ zakřičela jsem z plna hrdla. Rychle jsem po něm šlehla pohledem a sprintem jsem se k němu přemístila. Jeho mohutné tělo se blížilo k zemi. Zkoušela jsem ho probudit jen hvízdnutím, ale nereagoval. Byl mimo. Jeho smysly nefungovaly. Už byl kousek od země, když jsem vklouzla pod jeho tělo, a tak zabránila tvrdému nárazu, který by byl slyšet až k nám domů.

Ležel na mně a hlavou se opíral o mé rameno. Byl tak lehký a zároveň těžký. Moje tělo na to jeho zareagovalo a proudila mnou elektřina na sto honů.

„Myslím, že je konec, tak se rozejdeme, je vidět, že tady moc velkou roli nehraje váha. Ale mohutní hoši s bílou pletí vyhráli.“ Všichni zatleskali a odebrali se ke svému stolu.

Zkoušela jsem ho probrat, ale byl v bezvědomí. Je to vůbec možné?! Posadila jsem se, opřela si záda o zeď a Edwarda si položila na hruď. To byla tíha. Jeho oči byly zavřené, rty zkřivené do úšklebku a pleť bledá. Zkoušela jsem starou taktiku – nasadila jsem mu pár facek, do té poslední jsem dala sílu, ale ani to nepomohlo. Sakra! Co teď?!

Začínala jsem panikařit, vůbec jsem neměla ponětí o tom, jak ho probrat. Spustila jsem ruce k tělu a bezostyšně hleděla na Alice s Rosalie, které se staraly o kluky, ale ti se pomalu probírali, co je s Edwardem?

„Prosím vás, přineste mi vodu,“ zaprosila jsem barmana. Postavila jsem se na nohy a Edwarda zvedla s sebou. Opřela jsem ho o zeď a přidržovala jsem ho za hruď. Byla tak krásná a mohutná… Bello, nemysli na to a pomoc mu!

Vzala jsem si vodu od barmana a lehce pokropila jeho obličej. Opět nic. Už mi to lezlo na nervy. Buď to předstíral, nebo jsem v… koncích.

Zadívala jsem se na jeho rty, měl je tak krásné a nepřístupné. Možná, že se divíte, na co to myslím, ale je možnost, která ho probere hned… Začala jsem se přibližovat k jeho obličeji a rukou jsem si přidržela jeho hlavu, která se mi klimbala ze strany na stranu. Jeho postoj se nezměnil, sebemenší známky jsem nezaznamenala. Vypadá to, že ho budu muset políbit, čímž jsem si pěkně pohoršila reputaci. Chjo…

Byla jsem jen pár centimetrů od jeho pusy, jen malý kousíček mě dělil od jeho dokonalých rtů, ale zastavila jsem se. Opět jsem si prohlédla jeho obličej a spokojeně se usmála, byl tak bezbranný. Než jsem zavřela opět oči, a stačila spojit naše rty v jedny, Edward otevřel jedno očko, po něm hned druhé a pevně mě sevřel v pase. Jeho objetí zesílilo a já se ocitla přilepená na zdi. Nestačila jsem ani vyjeknout, připojil své rty na mé a v souhře si s nimi hrál.

Nebránila jsem se, nechala jsem ho. Jeho jazyk dobýval mé rty, ale nedala jsem mu možnost. Nechala jsem naše rty se potýkat spolu, ale nic víc. Jeho načuřenost byla poznat, až jsem se škodolibě usmála.

„Hraješ si se mnou,“ poznamenal v polibku. Lehce přejel jazykem po horním rtu a skousl jej. Chytil mě pevně za zadeček. Mně se podlomila kolena a zasténala jsem mu do úst. To se mu líbilo, chytil mě pevněji a využil šance, že jsem se mu podvolila.

„Tak se mi to líbí,“ zašeptal a odtáhl se. Zamručela jsem nesouhlasně a zamračila se.

„Jsi nenasytná,“ usmál se.

„A ty pěkný podrazák, nikdy jsi neomdlel, že?“ Usmál se, propletl naše ruce v jedny. Nechala jsem jej a spolu jsme se vydali k našemu stolu, kde si Rosalie uzlovala jazyk s Emmettem a Alice s Jasperem si to stříleli z boku na parketu.

„Ne, neomdlel jsem. Ale kdo by se nenechal hýčkat bohyní, která si ho přilne na hruď, krásně pokropí vodou, a pak políbí?“ Šibalsky na mě mrkl. Měla jsem vztek, že si se mnou hrál, ale milovala jsem jeho úsměv a škodolibé hvězdičky v očích. Oh, můj bože, on se mnou dělá…

Jasper:

Alice se mnou trochu zatřásl a posadila mě na křeslo. Byl jsem malátný, ale její dotek, který do mě vyslal plno energie, mě oživil. Chytl jsem ji za zápěstí a zahleděl se jí do očí. Měla tam přesně to samé, co dnes odpoledne. Vztek, žal a strach…

„Děkuji,“ zašeptal jsem a letmo se dotkl její ruky. Alice se usmála a prohodila rukou. Začali zrovna hrát krásnou pomalou píseň, to byla moje šance.

„Nepůjdeš si se mnou zatančit?“

„Abys mi pošlapal boty, co? Ještě před chvílí jsi nebyl schopný udržet oči v normální poloze,“ vyčítala mi se smíchem. Galantně jsem se uklonil až k zemi, nabídl jí rámě a snažil se vypadat věrohodně. Alice se jen tiše uchechtla a přijala moje pozvání.

Na parket vedla ona mě. Moje momentální chůze se nemohla rovnat té její, nesla se jako páv, která je nad věcí a vše bere s nadhledem. Zastavili jsme se uprostřed parketu. Nevěděl jsem, jestli ji mám chytit za pas, nebo raději dát ruce o něco výš. Nechtěl jsem ji vylekat, raději jsem je položil na lopatky a přisunul si ji blíže. Omotala své paže okolo mého krku a krásně se usmála.

Pár sekund jsme jen mlčky tančili, až si Alice přendala mé ruce na svoje boky a tím mi ulehčila situaci. Mohl jsem se jí dotýkat, aniž bych byl nápadný. I přes oblečení jsem cítil, jak to se mnou mává. Byl jsem tak rozpálený, že bych se nedivil, kdybych byl červený.

„Víš… cos dělal dnes v lese?“ zeptala se z ničeho nic. To bys ráda věděla, co?

„Byl jsem na lovu,“ zalhal jsem, ale měl jsem to tušení, že to poznala. Její oči zajiskřily a koutky pozvedla.

„Hm, a co dobrého sis ulovil?“ Sakra!

„No, tak srnku a veverku, moc velký hlad jsem neměl.“ Pokřiveně jsem se usmál. Snažil jsem se věnovat pouze tanci, ale její tělo, skoro přilepené na mém, mě znervózňovalo.

„Víš, že jsi mizerný lhář?“ zeptala se zvědavostí v hlase. Sklopil jsem hlavu a koukal do země. To je mi jasné. Na bradě jsem ucítil její studený prst, zvedla si mou hlavu do úrovně té její a s něhou na mě pohlédla.

„Za co se stydíš? Vím, že jsi byl za mnou, vycítila jsem to. Tvoje pachová stopa se nesla celým lesem,“ prozradila mi. Měl jsem nutkání dotknout se rtů, které mě tak vábily, ale neudělal jsem to.

„Cos tam dělala ty? Vypadala jsi zamyšleně?“ vyhrkl jsem a nepomyslel na to, jaké to bude mít následky. Alice se zachmuřila a jiskřičky škádlení v jejích očích zmizely. Jsem to ale vůl.

„Promiň, já…“

„Vzpomínala jsem na staré časy, na to, jaké to bylo, když jsem byla malá. Jaké to bylo, když jsem se s Bellou neustále hádala, a jaké to bylo před přeměnou. Chybí mi to, ten svobodný život a pocit, že bych někdy mohla mít děti a po boku svého milovaného stárnout. Čekat než se mi narodí malé vnoučátko a vroucně čekat, než se svým mužem odejdu do Stínu. Tohle se nikdy nestane,“ postěžovala si a její objetí bylo větší.

Také jsem si ji přitáhl blíže k sobě a s lítostí jsem na ni pohlédl. Měla těžký život, o tom není pochyb. Její pocity mě trhaly, měl jsem pocit, že mě to tu rozerve na kousíčky, jaká bolest v ní vládla. Divím se, že to do teď vydržela.

„Co ty? Jaký si měl život?“ zeptala se.

„Mojí historii fakt slyšet nechceš, není zajímavá.“ Zakroutila hlavou a našpulila rty. Palcem přejela po mém obličeji, který byl pokryt malými jizvami. Slastně jsem přivřel oči a čekal, co bude dál. Její prsty mě hladily a bloudily po mém obličeji. Pak jsem ucítil studené rty na víčku a neodvážil se otevřít oči, ne teď.

„Kdyby tvá historie za nic nestála, nebyl bys tak rozkošně pomlácený a na obličeji bys neměl jizvy krásy, blázínku,“ šeptla a já se ošil pod náporem té touhy.

„Neměl jsem lehké období, musel jsem se z té války dostat násilím, zemřel bych.“ Soucitně se na mě podívala, čímž jsem pochopil, že mi dává znamení, abych pokračoval. „Byl jsem velice vážený major, dokud jsem nepoznal krásnou upírku – Marii. Ona byla moje zkáza, byl jsem monstrum, které zabíjelo pro její radost, její vraždící nástroj. Dokud jsem ve válce nepotkal Carlislea, s ním jsem utekl a doteď s ním žiju. Jen se naše rodina trochu rozrostla.“ Usmál jsem se a pohlédl na Emmetta s Edwardem.

„Měl jsi tvrdý život, je mi to líto,“ zašeptala a opřela svou hlavu o mou hruď. Musel jsem se zhluboka nadechnout, abych tu nezkolaboval. Odhodlal jsem se, a pohladil ji po vlasech. Lehce přivřela oči a omotala své ruce okolo mé hrudi. Měl jsem na paměti jednu věc, kterou se chystám udělat už dlouho. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se s ní poprvé políbil, bylo to nezapomenutelné.

Teď, nebo nikdy!

„Alice,“ oslovil jsem ji. Zvedla hlavu a zadívala se mi do očí. To bylo moje šance, teď. Lehce jsem se k ní začal naklánět, abych spojil naše rty. Moje objetí bylo těsnější, můj rozkrok jakbysmet, ale pořád jsem se soustředil jen na jediné…

Alice se povytáhla na špičky, aby na mě dosáhla. Její rty se trochu špulily, oči přivřela a vyšla mi vstříc. Jen centimetr, možná ani to ne, a Alice se zastavila. Otevřela oči.

„Já… nemůžu, promiň,“ zaskřehotala a opět sklonila hlavu do země. Ne! Proboha, co jsem udělal špatně?

„Alice, co se stalo?“ vyděšeně jsem na ni hleděl. Její pohled byl jako malého štěňátka. Byl smutný a lítostivý.

„Nic, ty nic, Jazzi, ale já. Nejsem schopná se tomu podat, nejsem schopná ničeho. Nemá cenu, aby ses o mě zajímal, na světě je…“ Polibkem jsem ji přerušil. Doufal jsem, že mě neodstrčí a nechá mě. Stalo se tak. Alice zkoprněla, stála tam a nechala se vést… mými rty.

Odtáhl jsem se. „Nejsi zbytečná, jsi krásná, jen to chce, aby ses na sebe pořádně zadívala, Alice.“ Políbil jsem ji na čelo a pevně objal. Měl jsem ji u sebe, jenom ji! Nikdy ji nepustím, nikdy!

¤Nejprve bych chtěla moc poděkovat lidem, kteří zanechali komentář k minulé kapitole. Dokázali mi tím, že mou povídku čtou, což je pro mě zázrak.

¤Slíbila jsem, že další kapitola bude věnovaná těm, co budou komentovat, slib jsem dodržela, a tady jsou čtenáři, kterým je věnována celá tato kapitola: Sharon, lilientunka, NikoŁka, AMO, Romandzela, terry, smile, TonQa, BellaCullenSwan, AliceCullenxD, Hanik, Peabody, Baruu, DAlice, kiQaCULLEN, šmudla, LuLuu, bb119, evicka, Klasríshek, jititkiti, cechovicovam, lakiki, belacullen, OuOu, TeeTee, misha, marketasaky, katy, kika57, elibartoskova, all, Tes, KalamityJane, Nonie, eli_darrem... Bylo jich mnoho, doufám, že jsem na někoho nezapomněla, a to je můj dík Vám.

¤Protože jsme se dostali o krok dál, opět vás prosím o komentář. Budu vám moc vděčná, pokud tak učiníte. Děkuji.

¤Poslední poznámka, s tím dýcháním to je vyzkoušené, nedoporučuji zkoušet, byla jsem jako zhulená. :-D

KQC → 23. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 22. kapitola :