Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trest lásky Prolog

26.03.2010 (18:15) • Fiddi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1708×

Prolog

Písnička

Kráčeli jsme mezi lidmi, prohledávali jejich myšlenky a probouzeli v nich dva hlavní city, bez kterých nelze žít. Nejsme lidé. Jsme sestry Nenávist a Láska. Dcery Života a Smrti. Všichni čtyři jsme pro lidskou rasu neviditelní, můžeme číst v jejich myslích a vidět jejich nitro. Na jejich podstatě a minulosti záleží, koho obdaříme láskou, komu nasypeme sůl do čerstvé rány a vzbudíme v něm nenávist, komu dáme druhou šanci na život a koho odvedeme na druhou stranu.

Na počátku zrodu lidstva, jsme žili s nimi v bezprostředním kontaktu a poznávali jejich duše osobně, z očí do očí. Lidé si k nám chodili pro radu, pomoc i jistotu. Uctívali nás jako božstvo a přece se k nám chovali jako k jiným lidem. Po několika stoletích jsme ovšem nedokázali v našich tělech rovnoměrně spravovat celou zemi. Lidé cestovali, usazovali se na místech, kde by to nikdo nečekal a začínali vznikat první vesnice, města, státy. V tu chvíli jsme se rozhodli vrátit zpět domů a zanechat po sobě jen legendy, pověsti a báje. S postupem času nám lidé dali spoustu jmen a různých podob od zvířat, rostlin, vzácných kamenů, až nás spojili v jedinou bytost, kterou nazvali Bůh. A tak jsme po mnoho dalších století dohlíželi na řád a chod světa.

Všechno by bylo skvělé, kdyby nepřišli oni. Upíři a vlkodlaci. Nepocházejí z téhle planety, ba ani sluneční soustavy. Ti, kteří se dostali na naši Zem, byly na jejich rodné planetě těmi nejhoršími. Dopustili se takových zločinů, že byli vykázání z galaxie. Naše Modrá planeta byla jedna z nejpodobnějších jejich s podmínkami na přežití a tak ji vybrali jako vězení, pro ty, kteří si nemohli trest odsedět u nich. Byly označeni vyhnanci a poslali je sem k nám. Nastal problém, s jejich nesmrtelností. Jejich duše jsme nemohli převést na druhou stranu, protože žádnou neměli. A tak se začali šířit ve světě. Vlkodlaci i upíři, odvěcí nepřátelé, spolu sváděli nelítostné boje, nehledě na ty nevýznamné bytosti, nazvané lidmi. Neuvěřitelnou rychlostí se upíři a vlkodlaci množili, předávali nákazu dál a dál, až zamořili skoro celou planetu. Poslední tisíce lidí se schovávali v podzemí i pod vodou a modlili se k nám, abychom je zachránili. Dělali jsme co se dalo, až jsme přišli na způsob, jak je zničit. Vlkodlaci umírali po upířím kousnutí a upíři po tom vlkodlačím. S naší pomocí, se oba rody zničili navzájem a na světě zbyli poslední zbytky upírů. Vlkodlaci byli obdařeni mojí mocí lásky, která je uklidnila natolik, aby se stáhli do nejtemnějších lesů, kam si lidé netroufli a tudíž nebyli v ohrožení. Naší společnou mocí, se nám povedlo umístit všechny tyto zbylé exempláře pravých upírů a vlkodlaků v našem panství a po dlouhá léta jsme je zkoumali a upravovali naší mocí do stavu, kdy získali duši a my byli schopni je po smrti převést do jiného světa. Nakonec jsme se ale rozhodli zanechat vybrané jedince na zemi a naučili je všemu co na tomhle světě musí umět. Z upírů jsme vybrali tři nejnadanější. Dali jsme jim jména Aro, Marcus a Caius. Jejich těla podstoupila velkou úpravu a tak vznikl dokonalý upír.

Vlkodlaky jsme převychovali od základů, ovšem s jejich duší to bylo mnohem složitější. Nakonec jsme to vyřešili a zajistili jejich proměnu ve zvíře jen na jednu noc v měsíci, na den úplňku. Vzali jsme geny upírů a vlkodlaků, smísili je a vzniklým genem obdarovali na každém ze tří kontinentů určitou skupinu lidí. A tak vznikli první měniči, kteří měli za úkol chránit lidi před upíry i vlkodlaky. Mohli na sebe brát podobu jakéhokoliv zvířete a předávat gen na nejstaršího syna z rodiny.

Svět se dal opět do pohybu, nejvyšší upíři cestovali světem a zpravovali jej nám ku pomoci, vlkodlaci se téměř vytratili, nebo byli vymycováni měniči, popřípadě přímo lidmi.

Přišel den, který nastává jen jednou za deseti - tisíciletí. Den, kdy všechno můžeme od základů změnit. Den Proměn. Rozhodli jsme se udělat zásadní krok v celé budoucnosti lidstva. Navštívili jsme naše tři známé upíry v lidských podobách, kdy můžeme dávat a brát dary, a rozhodli se udělat si v tom pořádek. Ten den se skoro zastavil svět. Nikdo nemiloval, nikdo nenenáviděl, nikdo se nenarodil, nikdo nezemřel.  Tyhle tři upíry jsme určili za vládce jejich rodu, dali jim město s hradem, kde mohli vládnout celému jejich světu. Jejich nedávno nalezené duše jsme rozdělili vedví a jednu polovinu každého vložili do lidské dívky, jejíž osud ještě nebyl určen. Měli se stát v určitém věku jejich ženami, a tím dohromady tvořit celek. Dostali ode mě dar milovat navždy tuhle druhou osobu a po jejím odchodu na druhou stranu už nikdy nenalézt nikoho, koho by milovali tak jako ji.

Naše kroky dál vedly k měničům. Určili jsme jim podobu vlků té doby, kdy byly mnohem větší než dnešní koně a v případě, kdy by se často proměňovali také nestárnutí. Zopakovali jsme rozdělení duší, ovšem s tím, že jejich ženy, se měnit nebudou a začnou stárnout až když se jejich muži měnit přestanou, aby umřeli spolu. Dali jsme jim sílu Otisku.

Nakonec jsme měli jít k vlkodlakům, kterých bylo  už málo, ovšem já byla po celém dni unavená z jednoho těla bez možnosti volného pohybu a tak jsem se vrátila domů do mojí normální podoby. To se nelíbilo rodičům a vydali se za mnou. Sestru nechali samotnou u vlkodlaků a tak se stalo, že se z vlkodlaků stali opět ty nelítostná monstra, vraždící na potkání, snažící se za každou cenu vyvraždit upíry a ovládnout svět. Navíc diky našim úpravám se lehce ztratili mezi lidmi a lstí je vybízeli aby přešli na jejich stranu, přeměnili je a tak se znovu nekontrolovatelně množili.

A kvůli tomu na mě byl uvržen trest. Trest horší než smrt. Věčný život v lidském těle, se schopností šířit lásku jen na osoby v mém dosahu a jen v malé koncentraci, do doby, než opět nastane deseti-tisící den, den Proměn, abych mohla napravit škody, které jsem napáchala. Ovšem aby to nebylo málo, měla jsem svoji podstatu v lidském těle objevit sama. Měla jsem zapomenout vše a pomalu se  během všech životů dozvídat pravdu a vzpomínat. Do každého života si odnést jen vzpomínky z těch předchozích. A tak se taky stalo. Byla jsem poslána dolů na zem, odpykat si svůj trest a toto je můj příběh.

->

Autor: Fiddi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trest lásky Prolog: