Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 8. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Toto se nedá odpustit, Carlisle 8. kapitolaBellina přeměna. Omlouvám se, že jste na tuto kapitolu museli čekat, ale doufám, že vás nezarmoutím obsahem... Vaše Iva.

21.01.2011 (16:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2609×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 8. kapitola

Bella

Moje děti! Kde jsou moje děti? Já nechci umřít! Já chci žít, už jen kvůli těm drobečkům.

Okolo mě byla jedna velká tma. Nevím, co se venku dělo, ale jen vím, že z ničeho nic mnou začal proudit oheň, nesnesitelný oheň. Od obou zápěstí, přes každý pór, každou buňku mého těla až k srdci. Pak přišla ta největší bolest, která se šířila od krku, stoupala do konečků prstů. Cítila jsem každý kousek svého těla, protože každý ten kousek byl v jednom ohni. Věřila bych tomu, že už musím být černá jako kousek uhlí. Aspoň jsem se tak cítila. Byla jsem v jednom ohni, ale pak se stalo něco, s čím jsem nepočítala.

Z ohně jsem vyskočila a byla jsem ve tmě, černočerné tmě. Na jedné straně plápolal oheň a na druhé byla bílá záře, která mě málem oslepila. Ozářila vše a pokoušela se oheň uhasit. Z té záře vystoupil muž, který byl oblečený jako každý jiný člověk, mile se na mě usmíval a pokynul ke mně prstem. Moje tělo tam chtělo jít, ale moje podvědomí chtělo znovu skočit do ohně.

„Bello, pojď sem. Zde najdeš věčný klid,“ řekl mi ten nádherný muž, mile se usmíval a melodickým hlasem mě lákal blíž k bílé záři.

V jednu chvíli jsem váhala, že za ním půjdu, ale jen co jsem si vzpomněla na děti, měla jsem jasno. Nemohu je na tom nespravedlivém světě nechat bez matky. Vždyť ani nevím, jakého jsou pohlaví. Ano, vím, že tam jsou ještě holky, ale já chci být plnohodnotná matka. A musím také uznat, že chci ještě spatřit Edwarda.

„Ne, nikdy,“ zakřičela jsem směrem k němu a rychlostí blesku jsem se otočila a mrštně skočila zpátky do plamenů.

Potom jsem už nic neslyšela. Bylo naprosté ticho, jako na hřbitově. A potom to znovu začalo a mnohem horší.

Oheň proudil celým mým tělem, cítila jsem se jako uhlí v kotli, ale jediné, co mě drželo od temnoty, byly moje děti. Musím je poznat a toto je část mé cesty k věčné nesmrtelnosti. Čím déle jsem tu byla, tím rychleji jsem chápala, co se stalo. Musely mě přeměnit.

Musím se k nim vrátit a dát jim mateřskou lásku, kterou jim nikdo jiný než já nedá. I kdyby se Rose nebo Esmé více snažily, nedokázaly by to, co dokáže jen matka. A já tou matkou jsem, matkou, která své děti bude chránit a milovat. Musím nastolit pořádek v rodině Cullenových a holkám vrátit jejich manžely. Tolik jsem toho ještě neudělala a musím udělat.

Jedna, dvě, tři, čtyři. Počítala jsem sekundu po sekundě, minutu po minutě, hodinu po hodině a stále mě spaloval ten nesnesitelný oheň, který plenil moje tělo, které už se tomu jen poddávalo.

Když jsem se pomalu blížila k mé čtyřicáté sedmé sekundě, šesté minutě a sedmdesáté hodině, začala jsem pomalu pociťovat úlevu. Oheň mi začal ustupovat od konečků prstů blíže k srdci. Velice pomalu, ale aspoň něco.

Najednou jsem slyšela dětský křik, velmi hurónský dětský křik, který se podobal zmenšenému křiku Emmetta. Slyšela jsem auto na silnici a z rádia se ozýval ten nový hit od Linkin Park. Slyšela jsem tiché kroky o něco níže, než jsem byla já. Chtěla jsem otevřít oči, ale nemohla jsem. Oheň jsem už pomalu necítila, ale byl tam, jen zvolna doutnal. Zaposlouchala jsem se znovu do zvuků z okolí.

„Jak dlouho to bude ještě trvat?“ Podle hlasu Rose.

„Jen pár hodin. Podle posledních vizí za nějaké dvě hodiny, ale nevím, co se děje, ale v občasnou chvíli Bellu ani nás nevidím.“ To byla Alice! Já slyšela Alice.

„No to je dost. Tony je celý nevrlý a už nám zasněžil skoro celý obývací pokoj, vypadá to tam jako na Sibiři a to nemluvím o Ness, která nám tu stále posílá myšlenky typu: Mama. Mně už z toho jde hlava kolem,“ stěžovala si Rose. Jak sněžit? A co ty myšlenky? A jaký Tony?

Ale už jsem nemohla dál přemýšlet. V mém srdci vypukla atomová bomba. Moje srdce bojovalo o život jako vlk, ale na ohnivého lva nemělo. Nejdříve měl převahu vlk, ale vše se obrátilo a lev dostával vlka na kolena. Bylo to čím dál horší, nevnímala jsem okolí a jen jsem počítala poslední úder srdce. Buch, buch a konec. Bylo to, jako když vám klekne počítač. Takový klasický zvuk posledního tažení.

Oheň zmizel a já otevřela oči.

Vše bylo ostře řezané, jasné a nepoznané. Vše, co jsem si doposud myslela, že znám do detailů, mně teď připadalo tak neznámé. Viděla jsem každou nedokonalost na zdi a na skříních, ale stále jsem nevěděla, kde jsem.

Chtěla jsem se posadit, ale už se tak stalo. Můj mozek pracoval dopředu. Koukala jsem se po místnosti a viděla jsem, jak v rohu místnosti se krčí Rose s Alice. Chvíli jsem se na ně koukala a zkoumala jejich krásu, protože jsem ještě takovou nikdy neviděla. Připadala jsem si jako slepá, která opět procitla.

Chvíli jsem se na ně zkoumavě koukala a pak se zeširoka usmála.

„Alice, Rose,“ vypískla jsem a zarazila jsem se nad vlastním hlasem. Pusu jsem si přikryla rukou a přemýšlela jsem, odkud se vzal ten nádherný melodický hlas.

„Bello,“ začala zvolna Rose a udělala malinký krok směrem ke mně.

Já chtěla vstát, ale zabránila mi v tom nějaká bublina kolem mě. Rukou jsem sáhla na její povrch a byla hebká, ale tvrdá na proražení. Beton má asi konkurenci.

„Zmiz,“ rozkázala jsem a v tu chvíli byla bublina pryč.

Holky na mě koukaly jako z jara a nevěřily vlastním očím, vlastně i já.

„Jsem tak ráda, že vás vidím,“ zašvitořila jsem a vrhla jsem se nejdříve na Alice a pak na Rose. Vše jsem dělala s absolutní opatrností.

„Bello, výjimečně se ovládáš. Nepálí tě krk?“ ptala se mě Rose.

„Ne, já nic necítím,“ řekla jsem po pravdě.

„Možná to bude těma očima,“ řekla Alice.

„Já myslela, že je budu mít karmínově rudé,“ řekla jsem.

„No, Bello, máš je jiskřivě zelené,“ řekla Rose, ale já tomu nemohla uvěřit, tak jsem se podívala do zrcadla a opravdu. Dívaly se na mě jiskřivě zelené oči, ale i celá jsem se nemohla poznat. Moje vlasy byly lesklé a nádherné, moje pleť byla bledá jako alabastr. Měla jsem na sobě lehké koktejlové šaty a vysoké lodičky a překvapivě mi to nevadilo. Byla jsem jemně nalíčená, oblečená, učesaná. Jediná odpověď na to vše byla – Alice.

„To jsem doopravdy já?“ zeptala jsem se pochybovačně.

„Bezpochyby,“ vydechla Alice.

„Ty šaty se mi líbí,“ podotkla jsem.

„Vážně,“ zavýskala Alice a málem začala tančit.

„Jsi unikátní, Bello. Nikdy jsem neslyšela o upírovi s jiskřivě zelenýma očima. A co teprve ne, že by se upír takto ovládal a teprve novorozený,“ řekla Alice a vypadala velice zamyšleně.

„Mohu vidět děti?“ zeptala jsem se na to hlavní.

„Až po lovu,“ řekla Rose a nasměrovala mě k oknu.

A tak začíná nová etapa mého života.

_____________________________________________________________________

Tak co? Jak se vám to líbí? Omlouvám se za to, že jste museli čekat, ale mně nezbývá čas na psaní... Děkuji za Vaši podporu, Vaše Iva.

 

 

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře