Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toaleta lásky? - 7. kapitola

01.08.2012 (15:15) • Jennush • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1727×

„Bello, takhle sníš i stůl,“ pokáral mě můj otec s falešnou nadějí, že mu zbyde něco k snědku. Vždy jsem byla velký jedlík, přestože jsem vypadala jako anorektička.

„Eňuno,“ zahuhlala jsem s plnou pusou. Původně jsem chtěla říct: „Ja vím.“ Řekněme, že nejsem dobrá v mluvení s jídlem v puse.

„Bello, mě z tebe jednou klepne pepka,“ povzdychla si má matinka a sedla si vedle Charlieho ke stolu.

Poslední sousto oběda zmizelo v mé pusince a já se zašklebila na otráveného Charlieho. „Potřebuju se najíst, když budu celej den pryč,“ odůvodnila jsem s nepatrným úsměvem. Jessica zařídila tajný jednodenní výlet. Jako za starých časů. Já, Jessica a Angela. Spolu s Jessicou jsme doufaly, že zachráníme Angelu od té zlé Angely. Jenže zádrhel spočíval v tom, že jen Jessica tušila směr našeho výletu. No, měla jsem se na něco těšit.

„Bello, nezapomeň klíče, mobila, peníze a...“ Další proud starostlivých slov od maminky jsem neslyšela, neboť jsem vyběhla nahoru po schodech se převléct. Mimochodem by bylo vhodné ze mě udělat člověka.

Během deseti minut jsem byla připravená, až tedy na kalhoty.

„Kalhoty, ukažte se,“ poručila jsem jim a bezradně se po nich rozhlížela. Pobíhala jsem po pokoji a málem lezla po zemi. Jen abych našla ty zatracené kalhoty.

Světe, div se. Kalhoty jsem našla ledabyle pohozené pod postelí. Rychle jsem se do nich nasoukala, když jsem uslyšela nedočkavé troubení. Aniž bych se rozloučila, tak jsem vyběhla z domu a přímo sprintovala do auta.

„Ahoj,“ zafuněla jsem a ztěžka žuchla dozadu do auta. Vedle Angely. Podívala jsem se na ni s přívětivým úsměvem, který mi rázem ztuhl.

Tílko s výstřihem až ke kolenům, kratičká sukénka a vyzívavé líčení. To byla nová podoba Angely.

„Co? Neviděla jsi ještě prsa?“ zeptala se mě medově sladkým hlasem a já otevřela šokovaně pusu.

„Ne, ty snad ano? Že ses ani nepochlubila,“ opáčila jsem s úšklebkem. Obrátila jsem se na Jessicu.

„Řekneš, kam nás unášíš?“ zeptala jsem se Jessicy, která zuřivě řídila své suto. Někdy jsem se podivovala, že to auto je ještě celé.

„Vlastně je to překvápko. Ale asi to nevydržím,“ přiznala poněkud provinile a střihla prudkou zatáčku. Málem jsem spadla na airbagy naší Angely.

„Hlavně rychle. Já ještě něco mám,“ otráveně podotkla Angela. Upravila si dekolt a hodila po mně vlčím úsměvem.

„A co je tak naléhavého, že nemůžeš být na jeden den s námi?“ Jessica mi vzala slova od pusy. Něco podobného, i když trochu sprostějšího, jsem chtěla říct já.

„Sexík s nejhezčím zadkem na světě,“ odpověděla bez zaváhání. Jasná lež. Jestliže Angela bude mít sex, tak já jsem Spiderman. A navíc, jen on má nejhezčí zadek na světě a on by s Angelou... Ne, prostě ne.

Jessica se rozesmála tak moc, až málem nabourala do nějakého rabbita.

„Myslela jsem, že vás vezmu mimo Forks. K vodopádům. Je to bezva místo. Byla jsem tam s rodinou a bylo to úžasný,“ rozplývala se Jessica, mezitím jsem si znuděně prohlížela krajinu.

„K vodě nejedu!“ zařvala Angela a málem skočila ubohé Jessice na hlavu. Překvapeně jsem vyjekla.

„Angelo, klid!“ rázně jsem ji okřikla a snažila se věřit v řidičské nadání naší Jessicy. „Je to jenom voda. Ani se nemusíš namočit!“

Vykulila oči. „Víš, jak dlouho jsem strávila nad svým vzhledem?! Nepojedu to jenom kvůli vám zničit,“ hysterčila a nervózně si okusovala rudý nehet u palce. Zajímalo by mě, jak se jmenuje tato nemoc, která postihla Angelu.

„No, o co ti jde?! Nejlepší kámošky, pamatuješ?“ vložila se do hovoru Jessica klidně. Jestli skončím někde v nějakém příkopu, tak nebude Angelu trápit jen zlomený nehtík.

„Obrať to!“ zasyčela vztekle a rozzuřeně přimhouřila oči. Byl zázrak, že do něčeho nekopla.

Ani jedna z nás jí nevěnovala pozornost, proto si trucovitě prozpěvovala falešným hlasem nějakou melodii. Horší to být nemohlo.

Po hodině mučivého ticha, jsme tam konečně dojely. Angela pořád mlčela a ignorovala naše pokusy o přátelský hovor.

Od vody se držela v uctivé vzdálenosti. Byl to výlet za všechny prachy. Kolem šestý jsme přijely domů.

„Mějte se,“ rozloučila jsem se a spěšně pospíchala k domu. Jessica ke mně naposledy vyslala útrpný pohled a odjela. Škodolibě jsem se uchichtla.

„Halo,“ zvolala jsem do temného domu a hledala sebemenší náznak něčí přítomnosti. Zdálo se, že mám dům pro sebe. Neměla jsem však náladu na divokou párty, proto jsem se uchýlila do své svatyně a pomalu svlékala přebytečné šatstvo. Moc vzrušující pohled to pro pány být nemohl.

Při vyklízení kapes jsem mimochodem nahmatala i papírek. Zmuchlaný, nažloutlý papír. Bez nějakého delšího rozmýšlení jsem jej vyhodila do koše, za což jsem si vzápětí nadávala.

Uvědomila jsem si totiž, odkud ten papírek v mé kapse pochází. Vrhla jsem se ke koši jako hladový bezdomovec na nakousnutou housku.

Dle mého očekávání bylo na papíře napsáno velice úhledným písmem číslo. Neviděla jsem však dvojku, nýbrž Edwardovu hlavu. Znovu jsem viděla ten zbožňující výraz, když mluvil o své rodině. Musela jsem něco podniknout. Musela.

V ten moment mou hlavinku uchvátil ten nápad.

„Doufám, že Renée investovala do dobré kuchařky,“ zamumlala jsem s nadšením malé holčičky, která vidí vidí svou oblíbenou pohádku. Spěšně jsem na sebe znovu hodila oblečení a pospíchala dolů, do kuchyně.

Stačilo vyjednat dva telefonáty a oprášit mé kulinářské schopnosti. A pak samotná večeře. To bude brnkačka.

Autor: Jennush (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toaleta lásky? - 7. kapitola: