Tááák je tu konečně slibovaná další kapitolka. Vím, že má velké zpoždění a za to se moc omlouvám. Snad se vám bude líbit. Nese název - PROČ Tak přijímám kritiku a další vyjádření. Vaše kometáře jsou největší odměnou. Vaše Terola
25.09.2009 (10:00) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1209×
-Bellin pohled-
Připadala jsem si jako v nádherném snu. Stála jsem uprostřed velkého kruhovitého trávníku, který byl posetý spoustou voňavých kvítků a dokola byl lemován stromy různého vzrůstu. Byl to opravdu nádherný pohled a byla jsem si jista, že na něj nikdy nezapomenu. Po chvilce mě vyrušilo jemné odkašlání a při tom zvuku jsem se musela usmát. Bylo to doopravdy velice vtipné.
,,Ano Edwarde poslouchám. Co si mi chtěl oznámit. Vypadá to na důležitou věc.‘‘ Promluvila jsem k němu po mé dlouhé chvilce dumání. Podle jeho pohledu to musí být vážné a očividně neví jak by začal. ,,Můžeš začít mluvit od začátku a já slibuji, že tě nebudu přerušovat‘‘ s touto mojí větou jsem našla nejpohodlnější polohu a usadila se uprostřed té rozkvetlé nádhery.
,, No tedy Bello chtěl jsem ti říct něco o sobě, něco hodně osobního a doufám, že to budeš brát jako moji přirozenost a nebudeš se mě bát.‘‘ No tak teď jsem se kapku vyděsila to musím říct. Byla to taková ta věta, kterou když člověk dořekne visí ještě nějakou chvíli ve vzduchu. ,,Pokračuj prosím‘‘ a dál jsem naslouchala.
,,No chtěl bych se tě nejdříve na něco zeptat. Kolik toho víš o mytických postavách?‘‘ Teď jsem nechápala kam míří. Proč se teď zmiňuje o nějakých pradávných historkách, které jsou určitě smyšlené. Než jsem však stihla odpovědět zaslechla jsem z lesa dusot a hlasité vrčení. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezali a ještě ke všemu jsem pohlédla na Edwarda, který stál v pozici útoku a z něj vycházelo skoro to samé vrčení jako z útrob lesa, ale tohle bylo silnější a procítěnější. Nevím odkud se ten zvuk bral,ale má mysl byla jakoby prázdná a nestálá.
Stačila krátká chvíle ticha a z lesa se vyřítila obrovská chlupatá koule čehosi. A pokud bych to chlupaté měla pojmenovat byl by to asi podle všeho vlk.. obrovský rudý vlk. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku a ani utíkat, nohy mě neposlouchali. Musela jsem přihlížet tomu co se mělo dít. Souboj mezi člověkem a zvířetem. Nevnímala jsem nic jen sebe a letmé pohledy od Edwarda, který neustupoval ze svého obranného postoje. Stihla jsem jen zachytit slova, která mi nedávala smysl. Něco jako jsem upír, ale asi už sem začala šílet z té bezmocnosti.
Ta chvíle byla nekonečná… pořád jsem seděla a čekala co se bude dít a kdo přijde o život. Jestli já nebo Edward, ale při pohledu na lačné zvíře jsem si uvědomila že asi oba.
Když v tom se začalo dít něco divného. Vlk se začal jakoby smrskávat a najednou před námi stál muž. Statný muž nebo mládenec. Ale ne!! To není možné to není pravda!! To není on!! Cítila jsem jak mi ochabují všechny svaly a jak se utápím do bezvědomí a dál jen tmu. Černou jako uhlí.
,,Bello, Bells vstávej, už je dobře. Prosím probuď se.‘‘ Poznávala jsem ten hlas. Patřil jemu. Mému andělu, ale… ,,Edwarde! Ty žiješ.‘‘ neudržela jsem se své podivné myšlenky na uzdě. ,,Ale co on, jaktož se tu objevil on? Proč? Proč se pro boha vrátil?‘‘ Sypala jsem ze sebe otázky jako z uragánu a po chvíli si uvědomila, že křičím a po tvářích mě stékají veliké slzy. Ne slzy smutku, ale bolesti a také štěstí. Edward mě svírá ve svých silných paží a já si uvědomuji, že opět padám do té tmy, ale tentokrát je to vyčerpáním. Jen vnímám, lehké tóny, které se mi linou do ucha a napomáhají k lepšímu spánku. Ty tóny jsou má ukolébavka od něj. Doznívá poslední kousek melodie a tím se ukončuje můj dnešní den v této realitě.
-Bellin sen-
Stojím uprostřed louky, kterou jsem navštívila dnes. Je opravdu nádherná, až se z toho tají dech. Cítím tu omamnou vůni pryskyřice, jehličí a čerstvě orosené trávu všude kolem. Je to osvěžující pocit… Začínám se točit dokola, smát se přímo od srdce a vykřikovat JEHO jméno. Jméno toho kdo mě vrátil zpět do světa.
Jenže najednou se rozprostírají dvě větve, které kryjí vstup ze lesa na louku a někdo vstupuje do míst kde jsem ještě před chvílí byla sama. Je to muž. Svalnatý a dokonale do sněda opálený. Blíží se ke mně, ale pořád ukrývá svou pravou tvář a hlavu má skloněnou k zemi. Přichází blíž a blíž, když zničeho nic zvedá hlavu a já tajím dech. To nemůže být pravda…
-Realita-
,,NÉÉÉÉÉÉÉÉ‘‘ křičím co jen to jde,abych ho zahnala. Najednou si uvědomuji kde jsem a trochu se zklidňuji. Byl to je sen prolétlo mi hlavou. Příšerný sen. Podívá se na budík, který mi s hrdostí oznamuje, že je 01 : 35. Což znamená špatně pro mě. Za prvé už neusnu a za druhé do školy ještě jít nemůžu. Po chvíli to vzdávám a jdu si dát alespoň sprchu. Ta mě vždy uklidní. Jen se mi nedaří vytěsnit vzpomínku na ten sen.
Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek To jsem Já! (9):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!