Mám tu pro vás další kapitolku...S názvem - LOUKA. Tato část se mi zdá divná moc se mi nepovedla,ale jiný nápad jsem neměla,takže se předem omlouvám a slibuji že další dílky už budou lepší. Prosila bych komentíky ty mě jaksi ženou ve psaní dál. Dík a užijte si čtení=)
23.08.2009 (15:00) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1322×
Louka
(Edward)
Věděl jsem, už delší dobu, že Bellu miluji. Ale nemohl jsem se jí ani dotknout dokud truchlila za to opelichané psisko. Její láska k němu byla strašně silná a možná stále je, ale už si to chudáček nechce přiznávat. Bella teď vypadá jako by chtěla začít nový život. Já jí to přál, ale zároveň jsem chtěl být jeho součástí. Snad, snad jednou se mi poštěstí.
(Nikdo)
Bella vypadala jako znovuzrozená osoba a všichni jí to přály. Nikdo už nechtěl vidět to utrpení na, které se musely tak dlouhou a pro ně ještě delší dobu dívat. Být upírem a vědět, že nemůžete pomoct je velice frustrující. Všichni se tvářily šťastně, ale moc opatrně. Nikdo nechtěl vidět, co by se stalo, kdyby se někdo jen slůvkem zmínil o Jacobovi.
Jenže nikdo netušil co se má za chvíli stát. Dole pod schody žil šťastný život, jenž se jakoby vrátil s kapkou Bellina úsměvu. Ovšem nahoře v 1. Patře se vztekem dusila ta překrásná blonďatá bohyně. Rosalie. Přemýšlela jak nejvíce ublížit jí a tomu kdo ji miluje. Belle a Edwardovi.
(Edward)
Všichni jsme se skvěle bavili. Esme připravila Belle skvělý oběd podle italské kuchyně. Ona tak ráda vařila. Musel jsem se hodně zasmát, když jsem viděl Bellu jak jí, až se jí za ušima boule dělají. Byla tak rozkošná a nejvíce při tom, když jí naskočí červený ruměnec.
Ale co to je? To je Rosalie, bože ty její myšlenky jsou úplné mučení. To nemůže udělat. Běžel jsem nahoru a vrazil do jejího pokoje. Rosali se lekla, ale nemohla nic udělat. Mezi slovy a nadávkami, které na mě a na Bellu plivala nebezpečně vrčela. Nevím, co to do ní vjelo, takto se nikdy nechovala. Její myšlenky na mě přímo křičely, že to bude odplata za to, že já ji zesměšnil. Její myšlenky na mě přímo křičely, že to bude odplata za to, že já ji nikdy nechtěl, ale to bylo ubohé. Nemohl jsem dovolit, aby Belle takto ublížila. Zrovna se znovu začala smát a Rose jí o to má znovu připravit? Tak to ne. To nedovolím. Zrovna když na mě Rose zakřičela další slova házející na mě špínu jsem se rychle rozeběhl a vrazil do ní. Ona stihla prolétnout zdí, za kterou se ukrýval šatník.
,,Nech mě a Bellu na pokoji!! Svou zlost a zášť si vylévej na někom jiném.‘‘ vmetl jsem jí do tváře a odešel. Dole na mě čekal hotový uvítací výbor a ode všad jsem slyšel jen: co se stalo? Co Rose? Co jsi udělal? Nemohl jsem to vydržet a požádal jsem Bellu, zda se semnou nepůjde projít. Pro mé překvapení souhlasila.
(Bella)
No tohle jsem od Edwarda nečekala. Nečekala jsem to, že se mě bude takto zastávat. Upřímně je to od něj velice milé. Nevím přesně, co se stalo a on mi to určitě nepoví, ale vím o Rose tolik věcí, že bych si vsadila na to, že proti mně něco má. Esme mě sice uklidňovala, ale ten špatný pocit v mé hlavě nezmizel. Bylo to takové to tušení, že vás někdo sleduje. Ale už jsem začínala být paranoidní.
Šli jsme s Edwardem dlouho. Pomalu, ale jistě mě přestal zajímat čas. Pořád o něčem vyprávěl. Sice se mě několikrát ptal, zda mě nenudí, ale jeho vypravěčství bylo dokonalé. Jen mě udivovalo, že mluví jako z románu Jane Austinové. Zrovinka vyprávěl nějakou vtipnou historku ze své předchozí školy, když jsem spatřila to nejnádhernější místo, které snad existuje. Byla to sice pouze malinká loučka za to, ale poseta tolika kvítím a tolika slunečními paprsky, že jsem se bála, zda je to skutečné. Měla krásný kulatý půdorys a kolem dokola byla oseta listnatými stromy. Byla to prostě nadpozemská krása na Zemi. Stejně tak i Edward. Dokonale se doplňovali, až teď jsem si uvědomila, že nestojí vedle mě, ale naproti schován ve stínu. Bylo to divné, ale řekl mi, ať si lehnu a vychutnávám to teplo. A že mi musí něco říct nebo rovnou ukázat jen se musí připravit. Neměla jsem důvod mu nevěřit. Byl teď pro mě jako můj bratr a tak jsem ho poslechla. ,,Udělala jsem dobře. Je to nádhera.‘‘ pomyslela jsem si.
Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek To jsem Já! (8):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!