Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To jsem Já! (3)

18.08.2009 (14:30) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1265×

                                             Myšlenky

Ráno mě musel z postele tahat Charlie a to díky tomu, že jsme oba dva zaspali. Charlie vyjížděl do práce pozdě a já měla ještě pár minut na snídani. Potom co jsem po sobě umyla jeden talířek a nůž jsem se odporoučela k autu. Sice pro můj náklaďáček bylo slovo auto silný pojem, ale co mi zbývá. Při cestě do školy mi myšlenky lítali mezi těmi dvěma kluky, které jsem včera potkala jako dva blesky z čistého nebe. Emmet byl takový hromotluk, ale už od pohledu pěkný vtipálek. A ten druhý, jehož jméno neznám? Ten byl krásný, jako nějaká socha boha. A ty jeho oči. To bylo to nejnádhernější, co jsem kdy spatřila. Z mých myšlenek mě vytrhlo divoké troubení, které mě upozorňovalo na to, že bych konečně mohla zaparkovat. Rozhlédla jsem se kolem dokola a našla jedno volné místo vedle velikánského šedivého džípu. Asi jsem zbledla závistí, to auto bylo prostě nádherné, ale to co jsem spatřila vedle něj mi vyrazilo dech úplně. Vedle auta stál Emmet. Že by to auto patřilo jemu? Přemýšlela jsem mezitím, než sem zaparkovala.

,, Ahoj ‘‘ zaslechla jsem, když sem opouštěla skoro prázdné parkoviště. Otočila jsem se za tím hlasem, ale podvědomě už jsem tušila, komu patří. Samozřejmě Emmet. Musela jsem vykouzlit úsměv ,, Ahoj Emmete ‘‘ oplatila mu pozdrav. Náhle se vedle něj objevil ten druhý ze včerejšího odpoledne ,, Ahoj, včera jsem se nestihl představit. Jsem Edward Cullen. Tady Emmetův mladší bratr. ‘‘ No tak to mě podrž, říkala jsem si v duchu, oni jsou bratři. To jsem to pěkně dopadla. Jak se říká dvě mouchy jednou ranou. Najednou se Edward začal smát, nechápala jsem proč, byl to takový hrdelní smích. Nechala jsem to a vydala se ke škole. Dnes mě čekaly samé lepší předměty. Jako první jsem měla na seznamu Španělštinu. Když jsem vcházela do třídy, koukalo na mě smutně poslední volné místo v zadní lavici. Sice to vydalo, že budu sedět s nějakou dívkou, ale snad si sedneme. ,, Ahoj já jsem Bella‘‘ pozdravila jsem tu dívku vedle mě. ,, Ahoj, já jsem Alice Cullenová ‘‘ to mě podrž ještě víc, kolik jich je? Tyhle otázky se mi honily hlavou až do oběda, protože do té doby jsem poznala ještě Jaspera a Rosalii. Ti se mi sice představili jako Haleovi, ale zároveň dodali, že jsou nevlastními sourozenci Cullenových. A pokud mé výpočty nelhaly Cullenovi mají tedy pět dětí, z toho tři vlastní. No bože, ale co jsem slyšela od ostatních spolužáku tak bych se s nimi neměla bavit. Například Jessica si myslí, že je Edward divný, protože ještě neměl žádnou dívku. No nad tím jsem se musela usmát. No to by mě zajímalo kolikrát asi Jessicu odmítnul? Hm, asi hodněkrát.

Po obědě mě očekávala učebna plná zkumavek a skalpelů. Ano přesně tak, byla jsem nucena strávit hodinu Biologie a to nikdy nevěstilo nic dobrého. A přesně to se mělo stát dneska. Šla jsem pomalým krokem k lavici, která byla naštěstí úplně prázdná a očekávala dnešní dění, které mě určitě dovede směrem ošetřovna. Dnešní plán našeho postaršího profesora bylo zjišťování DNA. Bože, už mi vstávají hrůzou chloupky na zádech. Tohle nezvládnu, to nebude dobré. Profesor nám rozdal pomůcky a podle něj jsme mohli začít. Po chvilce váhání to zkusil Ben, ale to já už letěla směr zem. Ten příšerný zápach rzi a soli, šíleně se mi motá hlava a chce se mi zvracet. To né odveďte mě někdo odsud, říkala jsem si pro sebe. Jakmile jsem ucítila tupý náraz o zem, už u mě byl Mike a volal na učitele, že mě odvede na ošetřovnu. Za to jsem mu byla z celého srdce vděčná. Venku na chodbě jsem mu řekla, že už to dojdu, ať se vrátí do třídy. Kupodivu mě poslechl, ale v tu chvíli co on udělal úkrok vzad a směřoval zpět do třídy mě chytili za pas dva páry studených rukou. Šíleně jsem se lekla a oni se začali smát. Okamžitě jsem poznala ty dva vtipálky. Byl to Edward a Emmet. ,,Tak copak Bells, co se ti nelíbilo na hodině biologie?‘‘ ptal se Edward. ,,Abych pravdu řekla tak to řezání do vlastního těla. A tak se jdu projít.‘‘ tak slušně a výstižně zněla má odpověď. Můj mozek opět zapracoval a já začala uvažovat o věcech, které mi pověděla Jessca. Ale pak se stalo něco divného. ,, Nad tím nepřemýšlej, Jessica je upištěná holka a ke mně se vážně nehodí ‘‘ odpověděl Edward na otázku, kterou já nevyslovila a tím jsem si byla jistá. Edward i já jsme ztuhli a nevěděli co se děje. ,, Emmete už musíme jít, Bella to určitě zvládne‘‘ pověděl bratrovi a ten mi jen stihl kývnout na pozdrav a už byli oba dva pryč. ,,To bylo divné ‘‘ myslela jsem si. Popravdě se mi na ošetřovnu už nechtělo a zpátky na hodinu taky ne. Otočila jsem se jen preventivně, jestli na chodbě nikdo není a vydala se do šatny si obléknout si boty, bundu a batoh. Ještě jednou jsem se ohlédla a, už jsem běžela ke svému náklaďáčku a jela domů.

Po příjezdu domů se mi nechtělo nic dělat, a tak to jistila jen malá a lehká večeře jak pro mě i pro Charlieho. Já už byla najedená, jídlo pro Charlieho bylo v lednici a tak jsem se odebrala do pokoje. Chvilku jsem jen tak polehávala na posteli a přemýšlela o tom, co se dneska stalo s Edwardem. A jak věděl, co se mi honilo hlavou? No prostě to bylo celé nějaké divné. Úplně mi vypadlo z hlavy, že má přijít Jacob a usnula jsem, neprobudil dveřní zvonek nýbrž budík v 6 : 30 ráno.

Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To jsem Já! (3):