Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 31. kapitola

05.03.2010 (20:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3181×

„Isabello, jdi dovnitř!“ křikl na mě Nick.

„Ani mě nehne,“ řekla jsem mu a v očích mi zračil vzdor.

„Bello, poslechni ho,“ ozval se Demetri, ale já jen kroutila hlavou.

„Jsou to i jeho děti,“ namítla jsem a podívala jsem se na stranu, kde stál on i jeho rodina s mou.

„Ona má pravdu, ale my musíme plnit rozkazy,“ řekl Alec a já jen kývla.

„Já nejsem v gardě!“ oznámila jsem mu.

„Ona to neví?“ zeptal se nechápavě Nicka.

„Ne, neměl jsem k tomu důvod,“ odpověděl mu Nick a já se na něj nechápavě podívala.

„Jsi členka gardy a také rodiny, stejně jako já. Bello, oni to rozhodli beze mě a já se jim musel podrobit,“ řekl mi Nick a já jen kývla.

„Co bude dál?“ zeptala jsem se Aleca, který stál blízko mě.

„Vlci odejdou a my to budeme muset vyřešit,“ řekl mi se strachem v hlase.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho, ale on jen kroutil hlavou.

„Můžeme tedy jít?“ zeptal se nás Jacob a podíval se na nás se strachem v očích.

„Ano, můžete. Zítra klidně přijd´ za Lily,“ řekl mu Nick a Jacob jen kývl.

„Takže zítra. Zatím se mějte,“ řekl nám a vzdálil se spolu se svou smečkou.

„Bell, měla by jsi jít dovnitř. Myslím, že slyším Daniela,“ řekl mi opatrně Demetri a já jen kývla a vyrazila jsem do domu, kde čekala Jane s plačícím Danielem.

„Před chvílí se rozplakal, Lily spí u tebe v pokoji, ano?“ zeptala se mě a já si s kývnutím vzala Daniela k sobě a společně jsme šli do kuchyně.

„Připravila by jsi mi jídlo?“ zeptala jsem se Jane a ona jen kývla. Po chvilce přede mě postavila lahvičku s jídlem a já ji vložila Dannymu do pusinky a on začal hltavě jíst.

„Padá to do něj jako do popelnice,“ řekla mi s úsměvem Jane a já jen přikývla. Najednou jsme zaslechly prásknutí dveří.

„To nic, to je jen Demetri,“ uklidnila mě Jane a měla pravdu, za chvilku Demetri prošel dveřmi za námi.

„Nick si s nimi spolu s Alecem promluví venku. Mám na vás dohlédnout,“ oznámil nám a sedl si ke stolu.

„Kde je Lily?“ zeptal se.

„Nahoře, spí,“ řekla mu Jane a on jen kývl. Po chvilce se v kuchyni objevil i Nick s Alecem.

„Tak co?“ ptala se jich hned Jane.

„V pohodě. Chtěli vidět děti, ale jakmile jsme jim všechno vysvětlili, tak raději odešli. Mezi námi, myslím, že nás budou sledovat,“ řekl nám Nick a já jen kývla.

„Nějaká opatření?“ zeptala jsem se ho.

„Hlídat tebe a děti. Nikde nebudete sami, dojděte někdo pro Lily nebo s ní zůstaňte v pokoji!“ rozkázal nám a Demetri okamitě odešel.

„Co bude dál?“ zeptala jsem se po chvilce.

„Kdybych to věděl, už bych ti to řekl. Tahle situace je komplikovaná,“ řekl mi a posadil se vedle mě.

„Co Lana? Byla tu taky?“ zeptala jsem se a on jen kývl.

„Jaké to bylo?“ zeptala jsem se ho po chvilce, ale on jen kroutil hlavou.

„Bell, nechci tě urazit, ale nechci s tebou o tom mluvit. Je to má věc,“ řekl mi taktně a já jen kývla.

„Nic mi do toho není,“ řekla jsem mua on jen kývl.

„Co byste řekli filmu?“ zeptala se nás Jane a já kývla.

„Souhlasím, dojdu pro Demetriho a vezmu i postýlku pro Dannyho,“ oznámil nám Alec a odešel.

„Cože se tak stará?“ zeptala jsem se zvědavě Jane.

„On se zamiloval do Lily,“ řekla hodně potichu a já se na ni překvapeně podívala.

„Do mojí Lily? Děláš si srandu?“ zeptala jsem se jí s nádechem ironie v hlase.

„Bell, my jsme dvojčata, poznám to na něm,“ řekla mi uklidňujícím tónem.

„Je pravda, že bych byla radši, kdyby byla s upírem, ale v téhle situaci se už nic jiného dělat nedá,“ řekla jsem jí a ona se jen usmála.

„On to ví, jenom potřebuje čas, aby se s tím vyrovnal,“ oznámila mi a vzala mi Dannyho, aby s ním odešla do obýváku.

„Jdeme?“ zeptala jsem se Nicka, který seděl nehybně na židli vedle mě.

„Omlouvám se,“ vypadlo z něj a já se na něj překvapeně podívala.

„Proč se omlouváš?“ zeptala jsem se ho.

„Nebýt mě, tak by jsi s nimi byla i ted´. Nikdy jsem tě tam neměl odvážet, byla to moje chyb. Moc se ti omlouvám a pochopím, že už se mnou nebudeš chtít mít nic společného,“ řekl mi a celou dobu se mi díval do očí.

„Já tě chápu a nic ti nevyčítám. Nebýt tebe, tak bych nepoznala Jane, Demetriho a Aleca, ale ještě to musíme někde vyžehlit. Ty i já, ale ted´ půjdeme za ostatními, ano?“ zeptala jsem se ho a on jen kývl a šel za mnou do obýváku.

„Vybrala jsem Avatar, ano?“ zeptala se nás Jane a po chvilce vložila DVD do přehrávače. Zrovna, když začala první část, ozvala se Lily, měla hlad.

„Já s ní půjdu,“ oznámila jsem jim a vzala jsem brečící Lily do kuchyně, kde jsem ji připravila jídlo, které hned začala hltavě papat.

„Spokojená?“ zeptala jsem se jí, když dojedla a ona mě obdařila obrosvským úsměvem.

„To beru jako ano,“ řekla jsem jí a odnesla jsem ji do obýváku. Tam jsem ji dala do postýlky, kde po chvilce usnula a já sama jsem si sedla na gauč.

„Jak je?“ zeptala se mě Jane.

„Unaveně, kdybych usnula a něco se dělo, tak mě vzbud´, ano?“ zeptala jsem se jí a ona jen přikývla. Já se začala soustředit na děj filmu, ale po chvilce jsem ucítila, jak se mi klíží oči a během pár minut, jsem o sobě nevěděla.

Jane

„Nicku, přines mi deku,“ požádala jsem ho a sama jsem vstala ze sedačka. Nick mi po chvilce deku podal.

„Je toho na ni moc, že?“ zeptal se Alec a já jen kývla.

„Nemá to lehké a nikdy to mít lehké nebude. V rodině má vlkodlaka, s druhou částí rodiny se nesmí stýkat, není to lehké,“ odvětil po chvilce Demetri a my s ním museli souhlasit. Opatrně, abych ji nevzbudila, jsem ji přikryla.

„Bud´te potichu,“ požádala jsem je a oni jen kývli.

„Můžeme se dodívat na ten film?“ zeptal se mě netrpělivě Alec. Moc chtěl vidět totiž ten konec. Místo odpovědi se film znovu rozběhl.

„Díky,“ řekl mi a zahlodal se do sledování.

„Je to blázen,“ odvětil Demtri a já s Nickem jsme jen kývli. Alec nás absolutně nevnímal, byl ve svém světě. Najednou se pokojem rozlehlo pípání mobilu.

„Čí to je?“ zeptala jsem se.

„Moje,“ řekl Nick s vážností v hlase.

„Děje se něco?“ zeptal se ho hned Demetri.

„Je to od mé ženy. Od Lany,“ řekl mu zkroušeně.

„Přečti si to,“ poradil mu okamžitě a Nick jen přikývl.

Nick

Smska od mojí manželky mě velmi překvapila, ale bál jsem se, co v ní je. Říká se, že je lepší vědět, než přesný opak. Rozhodl jsem se naprosto spontánně a sms otevřel.

Bylo v ní: „Chci si s tebou promluvit. Jdi po mojí vůni, budu čekat.“ To bylo vše, co v ní bylo.

„Tak co?“ ptal se mě hned Demetri.

„Jdu ven,“ odpověděl jsem mu a zvedl jsem se.

„Nemáš v plánu udělat nějakou blbost, že ne?“ strachovala se hned Jane.

„Neboj se,“ ujistil jsem ji a vlastnq i sám sebe a vyšel jsem ze dveří.

„Kde je?“ zašeptal jsem a přede mnou se objevil Jasper.

„Jdi po její vůni, je někde na západě,“ oznámil mi a zmizel znovu v lese. Poslechl jsem ho a vyrazil na jím daný směr a měl pravdu. Po pár minutách jsem ucítil tu její nezaměnitelnou vůni. Tu, která mě neustále láká a na kterou bych nikdy nemohl zapomenout. Trvalo to sice pár minut, ale dorazil jsem na jednu louku, ale dál již cesta nevedla. Musela tu někde být. Chvilku jsem se kolem sebe rozhlížel, ale potom se přede mnou objevila v celé své kráse.

„Hledáš mě?“ zeptala se pobaveně a já jen kývl.

„Pro jsi přišel?“ zeptala se mě podezíravě a já se na ni překvapeně podíval.

„Poslala jsi mi smsku,“ vysvětlil jsem jí a ona se jne usmála.

„Já vím,a le přijít jsi nemusel. Proto se tě ptám, proč jsi přišel?“ zeptala se mě znovu a netrpělivě se mi dívala do očí.

„Mám ti to říct nebo ukázat?“ zeptal jsem se jí já.

„Nejdřív mluvení, potom ukázka,“ řekla mi a zkoumavě se na mě dívala.

„Miluji tě a kvůli tomu jsem přišel,“ řekl jsem jí. Ona se na mě jen usmála.

„Proč jsi mi lhal?“ zeptala se mě a já se zarazil.

„Musel jsem,“ řekl jsem jí, ale ona jen kroutila hlavou.

„Mohl jsi mi to říct!“ vyjela na mě a byla připravená na mě zaútočit.

„Jak by ses zachovala ty? Řekla by jsi mi pravdu?“ zeptal jsem se jí a ona uhnula pohledem.

„Neřekla, raději bys zapírala i kdyby tě měl někdo zabít,“ řekl jsme jí a vten okamžik jsem byl na zemi a ona na mě.

„Být tebou, tak bych moc neprovokovala, nemuselo by to dopadnout dobře!“ varovala mě.

„Já ti jenom říkám, jak by jsi reagovala ty,“ řekl jsem jí a ona ode mě uskočila.

„Co jsi mi ještě neřekl?“ zeptala se mě.

„Nevím, co víš,“ řekl jsme jí a ona jen kývla.

„Vím, že jsi unesl Isabellu do Volterry a taky, že jsi syn Ara, co ještě nevím?“ zeptala se mě trošku netrpělivě.

„Byl jsem zasnoubený, ale vzhledem k tomu, že jsem již ženatý, mi moje “snoubenka“ dělala ze života peklo,“ řekl jsem jí a najednou se v jejích očích objevila bolest.

„Ty jsi zasnoubený s jinou?“ zeptala se mě vyděšeně.

„Lano, lásko, byl jsem zasnoubený, ale ted´ už jsem jenom tvůj, věř mi,“ žádal jsem ji a měl jsem v plánu si i kleknout, pokud by to zabralo.

„Nemůžu věřit někomu, kdo mi lhal,“ řekla mi upřímně a já jsem cítil tu bolest, kterou měla v hlase.

„Lano, dej mi šanci. Prosím,“ žádal jsem ji, ale ona jen kroutila hlavou.

„Já nevím,“ řekla mi jen a zmizela ve stínech lesa. Tak tohle jsem totálně pokazil. Ztratil jsem ženu svého života a to jenom proto, že jsem lhal. Jak já svého otce a celou Volterru nenávidím. Nebýt jich, tak jsem s ní ted´ velmi šťastný, ale ted´? Realita je trochu jiná a můžu za to jenom já. Pomalu jsem se vydal na zpáteční cestu do domu, ale tentokrát jsem již neběžel, ale jen šel. Neměl jsem důvod se tam vracet, moje minulost, přítomnost a budoucnost, je ted´ někde v lese a připravuje určitě mou vraždu.

„Nepřipravuje,“ ozval se najednou vedle mě hlas Edwarda.

„Jak si tím můžeš být tak jistý?“ zeptal jsem se ho a v ten okamžik mi to došlo. Vždyt´ on je čtenář myšlenek.

„No, jsem. Jak je na tom Bella?“ zeptal se mě po chvilce.

„Dobře. Ona i děti jsou v pořádku,“ odpověděl jsem mu a on jen kývl.

„Mohl bys mi je ukázat? Vzpomínej na ně, prosím,“ žádal mě a já mu s radostí vyhověl. Ukazoval jsem mu první okamžiky dvojčat na světě a potom spoustu dalšího. Po chvilce byl konec a on měl na tváři zadumaný výryz.

„Chybím jí?“ zazněla jeho otázka tichým lesem.

„Ano a nejen jí, ale i dětem. Zítra máte přijít, ne?“ zeptal jsem se ho a on kývl.

„Bude tam taky?“ zeptal se zvědavě a já jen kývl.

„Dekuji. Uvidím, co se dá dělat s Lanou. Pomůžu ti,“oznámil mi a já jen kývl.

„Byl bych ti vděčný,“ řekl jsem mu a v ten okamžik zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 31. kapitola: