Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 21.kapitola

Ed, bell, jac

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

To, co byste nikdy nečekali 21.kapitolaTakže, po delší době pokráčko. Doufám, že se vám to bude líbit a opět bych prosila komentíky. Předem děkuji! Čauky, vaše Adioma.

24.12.2009 (12:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1808×

Bella

 

„Kde mám pokoj?“ zeptala jsem se Lany.

„V druhém patře. Máš k němu ještě pár dalších místností.“ oznámila mi a já už šla do domu. Po schodech jsem vyšla až do druhého patra a šla ke dveřím, kde bylo napsané moje jméno. Otevřela jsem je a oněměla v úžasu. Ten pokoj byl naprosto nádherný. Stěny byly ve fialové barvě a nábytek byl bílý. Prostě nádhera. Vedlejší pokoj pro děti byl rozdělen na část pro děvče a pro kluka. Část pro holčičku byl vymalována na žlutou barvu a část pro kluka pak na zelenou. K tomu se přizpůsoboval také nábytek.

„Tak co, líbí se ti to?“ ozvala se za mnou Lana.

„Je to nádherné.“ přiznala jsem se po chvilce a otočila jsem se na ni.

„Byla jsi už i v šatně?“ ptala se mě zvědavě.

„Ne, ještě ne. Moc se mi tu líbí.“ řekla jsem jí se slzami v očích.

„Zase brečíš?“ vyčetla mi.

„Promiň, ale my těhotné, brečíme pořád.“ řekla jsem jí s úsměvem a společně jsme se vydali do šatny. Tuhle místnost moc ráda mít nebudu. Bylo tu tolik oblečení, že jsem neměla šanci ho vůbec někdy nosit.

„Bell, já ted´ka půjdu uvařit. Za půl hodinky tě očekávám.“ oznámila mi a já kývla. Šla jsem do svého pokoje a dala se do vybalování kufru, který mi sem někdo přinesl. Vybalování mi šlo docela pomalu, ale nakonec jsem to přece jen zvládla. Po pár minutách jsem šla dolů k ostatním.

„No konečně.“ vykřikla Lana a už šla zase do kuchyně.

„Promiň, já jsem vybalovala kufr a tak nějak jsem zapoměla na čas. Promiň.“ omlouvala jsem se jí a ona po chvilce kývla.

„Doufám, že ti to bude chutnat. Jim to chutnalo.“ řekla mi s úsměvem a ukázala na dveře do obýváku. Kývla jsem a pustila se do jídla. Lana se na mě zkoumavě podívala. Jakmile jsem dojedla, už otvírala pusu k otázce.

„Bylo to výborné.“ ujistila jsem ji a ona kývla.

„Jsem ráda, že ti chutnalo.“ řekla mi s úsměvem.

„Já jdu za nimi. Jdeš taky?“ zeptala jsem se. Ona záporně kroutila hlavou, a tak jsem šla do obýváku sama.

„Ahoj.“ řekla jsem jim a oni mě zpět pozdravili.

„Bell, vybírám nábytek na doplnění dětského pokoje. Co je lepší, bílá nebo fialová?“ ptala se mě Alissa.

„Od každého trochu.“ řekla jsem jí a ona se zašklebila.

„Tohle jsi typická ty. Člověk ti dá návrh a ty ho totálně zničíš. Baví tě to?“ ptala se zvědavě.

„Ne, ale strašně se nudím.“ přiznala jsem se.

„Tos neměla říkat.“ vykřikl Joe a už byl u mě.

„Co máš v plánu?“ ptala jsem se ho hned zvědavě.

„Co si pustit nějakej filmík?“ navrhla Holly, která se objevila na schodišti.

„To není až tak blbej nápad.“ ozvala se Alissa.

„Souhlasím.“ přidala jsem se k nim a Joe rezignovaně kývl.

„Víš, tímhle dokazuješ, že nejsi moc tvrdej.“ ozval se najednou Nick.

„A co mám dělat? Mám je všechny spoutat?“ navrhl mu a Nick se zašklebil.

„To si dělejte v noci, ale přes den ne. Zkus vymyslet něco jinýho.“ poradil mu a Nick začal přemýšlet.

„Tohle je fakt komické. Chcete vidět upíra přemýšlet? Za 5 dolarů vám ho ukážu.“řekla jsem vesele.

„Hele to je náš kluk, my na něm budeme vydělávat.“ ohradila se Alissa. A my se začali smát.

„Jste blázni.“ řekla jsem jim po chvilce.

„Ty taky!“ řekli společně a to u nás vyvolalo další záchvaty smíchu. Joe vybral nějaký film a my jsme se začali věnovat jemu. Byl to film o upírech.

„Proč nás tohle baví?“ vznesla jsem otázku.

„Protože nás baví ty omyly, které lidi tak moc žerou.“ odpověděl mi Joe.

„Má pravdu.“ řekla Lana a my se zase začali věnovat filmu. Po pár dalších filmech jsem dokonce usnula v křesle.

 

Nick

 

Belle se zase podařilo usnout v křesle.

„Lásko, odneseš ji?“ ptala se mě Lana.

„Jo.“ odpověděl jsem a šel k Bell. Opatrně jsem ji vzal do náruče a šel k ní do pokoje. Lana mě samozřejmě následovala. Miluji ji za to, že se o nás všechny tak moc stará.

„Je krásná, když spí, že jo?“ ptala se mě, když jsem Blel položil do postele.

„Máš pravdu.“ souhlasil jsem.

„Moc se těším až tu budou pobíhat ti malí andílci.“ rozplývala se nad dětmi. Já z toho měl, ale hrůzu. Vůbec nevím, jak ten porod bude probíhat.

„Proběhne to dobře, že ano?“ zeptala se mě a tím mě vytrhla z mých myšlenek.

„Doufám, že ano.“ souhlasil jsem a společně s ní jsem odcházel k nám do pokoje, který byl o patro níž.

 

Neurčitá osoba!

 

„Máte něco?“ ptala se blondýnka černovlásky a blond´áka.

„Ne. Jejich pachová stopa se ztrácí na letišti a potom už nic.“ řekla jí dívka, která by mohla být elf.

„A co jim zavolat?“ ozval se hnědovlasý kluk z rohu.

„Ty si myslíš, že nám jen tak zvednou telefon?“ obořila se na něj černovláska.

„Já nevím, ale za zkoušku nic nedáme.“ řekl jí nazpět a ona kývla.

„Možná má pravdu.“ souhlasila s ním blondýnka.

„Za zkoušku nic nedáme.“ souhlasila černovláska a vyndala mobil z kapsy a hned vyt´ukávala Nickovo číslo. Po jeho vytočení se ozývalo jen pípání, ale potom to v telefonu najednou zarachotilo.

„Prosím?“ řekl rozespale na druhé straně hlas. Černovláska si musela v rychlosti něco vymyslet.„Tady je Michel Brandon z nemocnice v new Yorku, máme tu vaše některé věci. Kam je máme poslat?“ zeptala se ho.

„Mě už je, ale poslaly.“ ohradil se hlas na druhém konci.

„My víme, ale ještě tu nějaké zůstaly.“ přesvědčovala ho.

„Dej mi ten telefon!“ ozval se v telefonu další hlas. Dívka jí nadiktovala adresu.

„Dobrý nápad, Alice.“ stihla ještě říct, než telefon položila.

„Tak co?“ ptala se blondýnka.

„Mám jejich novou adresu, ale je tam zima.“ řekla smutně.

„To žijou na Sibiři?“ podivil se blond´ák.

„Ne tak úplně, ale je to v Rusku.“ kývla na něj černovláska.

„Bella nemá ráda zimu.“ upozornila je blondýnka.

„Třeba změnila názor.“ řekl hnědovlasý kluk.

„Možná.“ řekla černovláska a jejich kroužek se rozpadl, protože přicházela hlava rodiny s jejich matkou.

„Kdy vyrážíme?“ zeptala se blondýnka černovlásky.

„Zítra.“ stihla jí ještě pošeptat, než zavřela dveře a začala se věnovat svému manželovi.

„Vyjde to?“ zeptal se jí během polibků.

„Mělo by.“ ujistila ho a on pokračoval ve své činnosti.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 21.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře