Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Titul mistra manipulace - 2. kapitola

16.02.2011 (14:00) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1497×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

2. kapitola

„Moje jméno je…“ dramaticky se odmlčel a poté se s úplně vážným výrazem mírně uklonil v pase a dopověděl: „Figaro.“

Chodbou se neslo hlasité hýkání osla. Tedy, bylo to pouze napodobení, ale tak věrné, že by se za to ani opravdový ušatý tvor nemusel stydět.

„Promiň,“ dostala ze sebe po pěti minutách intenzivního smíchu.

„Nemohla jsem si pomoct. Vaši se asi rádi dívají na telenovely, že? Figaro… To jméno zní jak z dokumentu o teroristech! Uveďte krycí jméno… U vysílačky Figaro, slyšíte mě, Armando?“ napodobila zvuk robota, odsekávala slova a přitom se málem dusila smíchy.

Dotyčný jmenovaný se na ni díval s jedním obočím až kdesi u kořínků vlasů, tvář vážnou jako při pohřbu. Isabella si pomyslela, že trošku přestřelila.

„Hej, vážně… Promiň. Tohle nebylo vtipné… Ty nemůžeš za ehm… kreativitu svých rodičů. Ty sis to jméno nevybral. A když nad tím tak přemýšlím, není zas tak špatné…“ vysypala ze sebe spěšně a nahodila přemýšlivý výraz.

Figarovi zaškubaly koutky, ale stále zůstával vážný. Po chvíli ho to však nejspíš přestalo bavit, protože se mírně pousmál a napřáhl před sebe ruku.

Plácli si. Jako staří kamarádi, kteří společně splnili zapeklitý úkol. To se Isabelle líbilo. Právě někoho takového hledala, někoho, kdo jí pomůže překonat těžký přechod a zvyknout si na novou situaci, na nové lidi, na novou školu. A Figaro se zdál být tím pravým.

„Hele, za chvíli bude zvonit. Asi to tady budeme muset zabalit, jinak se odsud už nevyhrabeme. O přestávkách se tu lidi mění na divou zvěř,“ pošeptal Isabelle do ouška, jako by to bylo to nejtajnější tajemství. Na to se ona začala chichotat, ne proto, že by to bylo tak vtipné, ale jednoduše proto, že byla poměrně dost lechtivá.

„Tak pojď, dovedu tě… Kam vlastně?“ podíval se na svou společnici. Když se mu nedostalo odpovědi, drze jí uzmul složku, ve které měla veškeré dokumenty, které jí nadělila sekretářka, a po chvíli hledání z ní vydělal rozvrh.

„Tady… Hm… A-a-no… Už to mám… Ale ne! Ty máš literaturu! Tak to si užiješ, holka,“ upřímně politoval dívku stojící před ním.
„Proč?!“ vykulila oči v zoufalé naději, ať to není něco strašného.

„Silverman je ehm… kapku přísnější,“ zaobalil holý fakt.

„A zrovna se berou takové nezáživné věci…“

„Jak to víš? Ty snad chodíš se mnou do třídy?“ zajásala dívka, avšak předčasně. Její společník zakroutil hlavou na znamení záporné odpovědi.

„Tak jak to víš?“ vyzvídala Isabella dál.

„Však ty to poznáš… A hlavně si to užij,“ popřál jí srdečně, když mezitím došli k učebně, kde měla mít další hodinu. A právě ve chvíli, kdy si svůj objemný náklad položila na lavičku, která stála hned vedle dveří, zazvonilo.

Znenadání jako by se zastavil čas. Každá vteřina trvala snad trojnásobek obvyklé délky. Isabella napjatě čekala, co se bude dít…

Zvonek ještě ani nedocinkal svou dotěrnou melodii, když se dveře najednou zprudka rozletěly. A kam letěly? Ano, přímo na naši hlavní hrdinku…

„Ne!“ chtěla vykřiknout Isabella, ovšem nedostávalo se jí času. Takhle si pouze stačila pomyslet „dost“ a zakrýt si hlavu rukama.

Ovšem úder nepřicházel. Čas se opět nesmlouvavě vlekl. Isabella zvedla pohled a už pouze viděla, jak se dveře vrací zpátky na své místo. A právě v té chvíli se ozval ten předtím očekávaný úder…

„Do háje!“ uslyšela klení člověka, do kterého právě narazily dveře. Na to, že musel dostat opravdu velkou ránu, byl jeho slovník až neskutečně mírný.

„Fíha, to byla pecka,“ řekl kdosi za Isabellinými zády. Neotáčela se, aby zjistila, kdo to byl, protože už od tónu hlasu mohla poznat, alespoň částečně, charakter člověka. A vážně, vyumělkované primitivy s vlezdoprdelčími sklony neměla zrovna v lásce…

Isabella považovala za vhodné dělat, jako by se tohle nestalo kvůli ní. Právě proto se sklonila ke své napěchované tašce a dělala, že v ní něco hledá. A aby to nebylo nápadné, přidala k tomu i zvukový projev…

„Ha, mám ji!“ zakřičela, ovšem jaksi neodhadla hlasitost a její hlásek se ozvěnou rozlehl po celé chodbě, čímž přilákala pozornost všech lidí, kteří se v ní nacházeli.

„Já totiž… Tužku. Hledala jsem tužku,“ vykoktala ze sebe a jako důkaz před sebou zamávala předmětem, který spěšně vylovila ze své nadité brašny. K její smůle to nebyla tužka, nýbrž pravítko…

Celá populace studentů, kteří se nacházeli v její bezprostřední blízkosti, vyprskla smíchy. Ale vážně, bylo se čemu smát. Vždyť si to představte – dveře, které létají samy od sebe, nová studentka, která se chová poněkud divně, její pravítková tužka a k tomu její výraz telete… K popukání, jako vystřihnuté z komedie…

Isabella myslela, že se na místě propadne. Tak strašně se nestyděla ani v první třídě na školní besídce, kde absolutně spletla text básničky, takže místo aby to bylo „krteček hloubá díru“, vzniklo z toho „dědeček hledá díru“. Nutno podotknout, že od té doby ji do obsazení žádné besídky nevybrali…

Už ji nebavilo stát všem na očích, proto zalezla do třídy, kde se podle všeho měla konat výuka, které se měla zúčastnit. Ovšem opět se vyskytl problém s velkým P. Nevěděla, kam si má sednout, která místa jsou už obsazená a která volná. Takže to vyřešila typicky Swanovským způsobem – došla k oknu, položila si věci na zem a sedla si na parapet, rozhodnutá čekat, až se třída zaplní.

Jak se později ukázalo, její spolužáci byli přesně ti, kteří před pár minutami vylezli právě z téhle třídy. Což se jí vůbec, ale vůbec nelíbilo…

Zazvonilo a třída byla stále jako vymetená. Ano, už se zde objevilo pár lidí, ale ti si vesměs jen obložili svá zavazadla a opět se někam ztratili. Isabella byla minutu od minuty nervóznější. Už si pomalu začínala myslet, že tu bude celou dobu sama, pouze se zatím nepřicházejícím profesorem, když v tom se do třídy nahrnulo stádo ovcí. Ano, tohle byl trefný popis, protože tak vážně vypadali. Neuspořádaný shluk, ve kterém se každý tlačil na každého ve snaze dostat se na své místo.

Těsně před příchodem profesora se to všem povedlo, nezdálo se však, že by si někdo Isabelly všiml. Nejspíš rozhodnutí sednout si na okno nebylo tak špatné, jak si zprvu myslela. Alespoň si nemusela připadat jako cvičená opička v zoo. Zatím…

Dveře se otevřely a objevil se v nich člověk. Nedalo se říct, jestli mladý nebo starý, protože to vážně nebylo poznat. Jediné, co se dalo jednoznačně určit, bylo pohlaví – mužské.

Isabella čekala, až se po ní začne shánět, ale on stále nic. Prostě si jen vytáhl propisku, zapsal si docházku, nahlédl do svých poznámek a nalistoval správnou stranu v učebnici, poté pohledem přelétl třídu a už ze sebe začal chrlit různá jména autorů, děl, letopočtů…

„Ehm, pane profesore?“ ozvalo se nesměle ze třídy.

„Ano, slečno Stanleyová?“ zabručel nevrle profesor a chtě nechtě (věřte, že opravdu nechtě) zvedl zrak a zapátral v davu, aby našel dotyčnou, která ho oslovila.

„No, já jen… Neměli bychom počkat na tu novou studentku? Já jen, aby moc nezameškala…“ snažila se sebevědomá bruneta, která nejspíš doufala, že dostane volnou hodinu, aby si mohla opravit lak na nehtech.

„Nová studentka?“ zvedl překvapeně obočí profesor.

„Jaká nová studentka? O ničem nevím!“

„No, totiž… Dcera místního náčelníka Swana, však ho určitě znáte, se nedávno přistěhovala a dnes se tu měla poprvé objevit. A já si myslím, že by měla přijít právě na tuhle hodinu,“ hrála o čas dívka, která se podle všeho jmenovala „Stanleyová“.

„To je divné… No, čekat určitě nebudeme. Kdyby tady byla, prosím. Mohli bychom trochu zvolnit, aby si stihla zvyknout na naše tempo. Ale je tady? Není, tak vidíte. Pokračujeme…“

„Ale já tady jsem!“

1. kapitola | Shrnutí | 3. kapitola

P.S.: Stydím se, že další kapitolu přidávám až po tak dlouhé době, ale lepší teď než jindy, no ne? A ano, přiznávám bez mučení, kapitola je, mírně řečeno, divná... Ale myslím, že se to dá pochopit - asi půl roku jsem nenapsala ani žbla (osobní problémy, přestup na jinou školu, nedostatek fantazie a chuti na psaní...), takže se to toho teprve znovu dostávám... Slibuju, že s přibývajícími kapitolami to bude snad čím dál lepší :)) A taky se zkusím polepšit a přidávat pokračování dřív jak po půl roce... ;)) N.

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titul mistra manipulace - 2. kapitola: