Po víc jak půl roce vydávám novou kapitolu Titanicu - poslední. Nessie a Jacob jsou uvězněni na moři, ale Edward a Bella by svoji dceru přece nenechali umřít... Nebude už na záchranu moc pozdě?
04.11.2011 (20:15) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1598×
„Haló! Jestli tu někdo je, ať se ozve!“ ječela pro změnu žena. V mém zmrzlém mozku se najednou zrodila myšlenka. Jsme zachráněni! Otevřela jsem víčka se zmrzlými řasy.
„Jaku?“
Trochu jsem s ním zatřásla. Nehýbal se.
„Jacobe!“ řekla jsem co nejhlasitěji, nakřáplým hlasem.
Vzala jsem jeho obličej do svých rukou. Hlavu jsem naklonila k jeho krku a zkusila, jestli dýchá.
Ale nedokázala jsem to rozpoznat. Na to jsem byla moc zmrzlá a hlasitě dýchala.
„Nessie!“ ozval se hlas mámy.
„Přece sis nemyslela, že tě tady necháme?“ zeptal se táta.
Oba dva byli na parníku, který nebyl moc velký.
„Mami? Tati?“
„No tak, zlato, pojď nahoru,“ řekla máma s prosbou v očích, ukazujíc na provazový žebřík na loďce.
„Ne. Nemůžu ho tu nechat. Miluju ho!“ řekla jsem odhodlaně.
Táta zavrtěl hlavou a skočil do vody. Doplaval ke mně a popadl mě za jednu ruku.
Druhou rukou k sobě přitáhl Jacoba a zkontroloval jeho dech. Dívala jsem se na něj se slzami v očích.
„Dýchá. Ale jen málo,“ řekl táta.
„Jo!“ vykřikla jsem a rozbrečela se. Umřela bych, kdybych ho ztratila.
„Bello, pojď mi pomoct!“ křikl táta.
Bella skočila za námi a pomohla mi nahoru. Táta mezitím pomalu plaval s Jakem k lodi.
Přenesli ho do podpalubí a položili ho ke kamnům. Mě zamotali do tlusté deky a do ruky vrazili hrnek s nějakou horkou tekutinou.
Najednou se na lodi objevil Carlisle.
„Doplaval jsem k vám,“ usmál se na nás. Ten chlap je snad čaroděj. Ne, počkat, je to superupír, objeví se zrovna, když ho potřebuju.
Přešel rychlými kroky k Jakeovu zmrzlému tělu. Chvilku poslouchal jeho dech a pak se vzpřímil.
„Asi vím, co mu je. Vzhledem k tomu, že je vlkodlak, má hodně vysokou tělesnou teplotu a ta studená voda ho prostě zmrazila. Bude v pořádku,“ usmál se na mě. „Je jen v bezvědomí.“
„Opravdu?“ vydechla jsem. „Jaku, miláčku, všechno bude dobré,“ naklonila jsem se k němu a šeptala mu do ucha. Otec se tvářil neutrálně.
„Musíme si o tom promluvit Nessie,“ řekl vážně.
„Já vím, tati, ale prosím. Zabilo by mě, kdybych s ním nemohla být,“ zašeptala jsem a nemohla odtrhnout pohled od Jakea.
„Renesmé, mně je to jasné. Proto ti dávám souhlas k tomu, abys s ním byla, ale doufám, že počkáš s jistými věcmi… Víš, co mám na mysli.“
„Ach, tati, kdybys jen věděl…,“ pomyslela jsem si. Ještě před pár hodinami jsme s Jacobem dělali přesně to, co mi otec zakázal.
„Nessie?“ řekl táta. A sakra, myšlenky!
„Tati, prosím, pochop to, já ho miluju!“ rozbrečela jsem se. Když už přišel i na tohle, zabije Jakea.
„Ne, to neudělám,“ odpověděl na moji myšlenku. „Nezabiju ho, ale zlobím se,“ řekl, ale bylo na něm vidět, že to nemyslí až tak vážně.
Najednou se Jacob začal probouzet.
„Jaku!“ vykřikla jsem a vrhla se k němu. Pomalu otvíral oči.
„Jsem mrtvý?“ zeptal se. Zněl příšerně.
„Ne, lásko, všechno je dobré. Jsme zachráněni,“ řekla jsem mu a brečela jsem štěstím. Lehce se pousmál a stiskl mi ruku. Asi byl hodně vyčerpaný.
Pak už šlo všechno rychle. Jacobovi bylo na druhý den ráno mnohem líp. Kolem poledne jsme se doplavili na americký kontinent a doběhli do Forks, kde dřív rodina bydlela.
Já na Jakeově hřbetě a upíři pěšky. Moji strýčkové a tety už na nás čekali v bílém domě, kde bydlela i Esmé, manželka Carlislea.
Brzy jsme se všichni sblížili - jako nikdy předtím. Já byla šťastná s Jacobem a všechno bylo prostě skvělé.
Jízda Titanicem mi nepředstavitelně změnila život. A jak už to chodívá, žili jsme šťastně celou naši existenci.
Uff! A je konec! Poslední kapitola! :D Napsala jsem ji někdy v dubnu, ale nebyla hotová, tak jsem ji dokončila a teď teprve ji sem dávám. Páni, můj styl psaní se od té doby fakt změnil! První kapitola byla můj první článek tady a když jsem si to nedávno četla - říkám si - co jsem to sakriš fetovala když jsem to psala!
No, kapitola je krátká, ale už to chci mít ukončené... Páni, moje první dokončená povídka, když nepočítám spoluautorské! :D
A nakonec, chtěla bych poděkovat všem, co mi povídku komentovali, četli a dodávali mi sílu psát dál! :)
Vaše MartinaBlack!
Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Titanic - epilog:
To byla skvělá povídka! Bála jsem se, že už ji nedokončíš... Uííí, to bylo skvělý!
co som sa ja nacakala... ale stalo to za to
Po publikaci této kapitoly zaškrtni u prologu (popř. 1. kapitoly) "dokončená povídková řada".
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!