Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tiše, rychle, spolehlivě 8

19.03.2011 (21:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3721×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

8. kapitola

Pomalu jsem šla domů. Loudala jsem se, protože jsem neměla proč chvátat. Jo, měla jsem trochu hlad, ale ani to by mě nedonutilo, si chvátnou. Navíc jsem pochybovala, že by Gordon něco uvařil, takže si na oběd budu muset nejspíš hodinu počkat, abych ho stihla udělat. S povzdechem jsem vyjela do třetího patra a odemkla jsem byt, když mě nějaká neznámá vůně uhodila do nosu. Že bych se spletla a Gordon by se tak nudil, že by začal vařit? Kabát jsem hodila k sobě do pokojena postel a zvědavě jsem zamířila do kuchyně, odkaď se linul ten neznámý zápach.

„Co to tu děláš?“ zeptala jsem se a Gordon se hrozně lekl.

„Nemůžeš chodit trochu víc nahlas? Vždyť jsem z toho měl málem smrt?“ pokáral mě, ale zasmál se.

„Co vaříš?“ Šla jsem k němu a nakoukla jsem do hrnce.

„Africké tajemství,“ oznámil mi hrdě s úsměvem. „Na tomhle jsem přežíval celý měsíc a vidíš, jsem živý a zdravý.“

„Aha. A můžeš mi alespoň přiblížit co všechno v tom je?“ Zkoumala jsem dál vařící se hmotu.

„Víš, co znamená tajemství? Že to ví jenom minimum lidí a nikde se to nevykládá, takže ti to neřeknu, ale neboj. Jsou v tam samé vitamíny, bílkoviny a zdraví prospěšné látky,“ uklidnil mě. „A už to bude, tak můžeš připravit na stůl.“

„Dobře,“ zamumlala jsem a na stůl položila dva talíře, příbory a podložku pod hrnec, který dal Gordon na stůl a oběma nám nandal porci toho jeho výtvoru. Posadili jsme se, a zatímco on se do jídla s chutí pustil, já se v tom jen zkoumavě típala. Poslední věc, která mi dneska scházela, byl průjem.

„To není jedovaté.“ Protočil oči, když mě viděl.

„No jo. Tak mi řekni, co v tom je.“

„Řeknu, ale až to ochutnáš. Kompromis.“

„To není kompromis. To je vydírání,“ uzemnila jsem ho, ale na vidličku jsem nabrala jedno sousto a dala ho do pusy.

Opatrně jsem skousla a k mému překvapení to křupalo. Kousla jsem ještě jednou a na jazyku jsem ucítila docela dobrou chuť. Kousla jsem po třetí a zachutnalo mi to, takže jsme polkla a nabrala si další sousto. Úplně jsem zapomněla na naši dohodu a jedla jsem dál. Vážně to bylo docela dobré. Lepší, než některá domácí jídla.

„Ještě chceš říct, co to bylo nebo to oželíš?“ zeptal se Gordon a culil se.

„Řekni mi to. Jsem zvědavá, protože to bylo docela dobré,“ kývla jsem a čekala, co z něj vypadne.

„Tak pro začátek. Na másle osmahneš pár moučných červů dokaď pořádně nekřupou a na závěr přidáš kečup, sýr, který necháš roztavit a je uvařeno,“ usmál se a já na něj jen vyvaleně koukala, když mi došlo, co jsem právě snědla.

„To si děláš srandu, ne?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Ne,“ zakroutil hlavou a začal sklízet ke stolu. „Chceš ještě přidat?“

„Jdi do prdele, Gordone! Tohle bylo naposled, co jsi v tomhle bytě vařil, protože další tvůj pokus o jídlo bych nejspíš nepřežila.“ Trochu naštvaná, že jsem se nechala tak napálit, jsem se zvedla od stolu a zavřela se u sebe v pokoji. Chtě nechtě jsem ale musela usoudit, že ať to byly červi nebo ne, můj žaludek byl spokojený a i mě samotné to docela chutnalo.

Pomalu jsem se začala připravovat na večer. Černé tričko jsem vyměnila za černé tílko a na posteli jsem si nechala připravenou pistoli s tlumičem a nůž. Ještě než jsem vyrazila, musela jsem něco říct Gordonovi, aby si o mě nedělal starosti. Protože ten kdyby chtěl, dokázal by zalarmovat i FBI jen aby věděl, kde se právě nacházím a proč jsem mu neřekla, kam jdu. Zkrátka, pořád jsem byla jeho malá milovaná sestra a on si myslel, že za mě má pořád zodpovědnost. Chudák.

„Gordone, za chvíli mám jednu schůzku a vůbec netuším, kdy přijdu, tak o mě neměj strach,“ oznámila jsem jako by nic.

„Máš rande?“ nadzvedl obočí.

„Ne,“ vydechla jsem. „Mám pracovní schůzku. A i kdybych měla rande, tobě do toho nic není.“

„No tak se nečerti,“ ospravedlňoval se a já se znovu zavřela u sebe v pokoji.

Nabitou pistoli jsem si dala za kalhoty, nůž jsem strčila do rukávu od kabátu. Tak jsme ho měla pořád při ruce a mohla jsem se spolehnout, že i při největším ohrožení budu mít nějakou zbraň pořád při ruce. Ještě jsem si trochu učesala vlasy a nezapomněla jsem ani na brýle. Bez nich ani ránu.

„Gordý, tak já běžím. Měj se a neboj se tu,“ zavolala jsem.

„Vrať se brzy a opatruj se.“

„Neboj a víš, že slušné holky domů chodí za světla.“ Musela jsem ho trochu pošťouchnout.

„No právě,“ zamručel, ale to už jsem byla venku z bytu. Výtahem jsem sjela do přízemí a šla vstříc dobrodružství.

Pomalu jsem došla k rozestavěným budovám, kde se podle papírů měla nacházet moje další oběť. Budovy byly opravdu rozestavěné. Byly vysoké a neměli ještě ani zdi. Jejich konstrukce byla utvořena z železných a betonových sloupů, a když jsem si tu budovu prohlížela, v jednom z horních pater jsem zmerčila pohyb. Pro sebe jsem se usmála a vydala jsem se nahoru.

Měla jsem nepříjemný pocit v zádech, že mě někdo sleduje, ale jakmile jsem uviděla muže, který odpovídal popisu mé oběti, vypustila jsem to z hlavy a pomalu jsem se blížila. Na obloze se objevily první červánky, takže bylo na čase, aby tenhle červ opustil planetu Zemi a odevzdal svůj život do spravedlivějších rukou.

„Halo, je tu někdo?“ ozvalo se a teď už nemělo cenu se schovávat, takže jsem se usmála a vylezla jsem ze svého úkrytu za sloupem. „Co tu děláte? Nevíte, že sem je vstup zakázán?“

„Aha, omlouvám se, nějak jsem se ztratila, a protože mě hrozně zajímalo, jak tahle budova vypadá vevnitř, neodolala jsem a… vlastně jdu hlavně za vámi.“

„Za mnou?“ vyvalil oči dotyčný.

„Ano, za vámi. Jste Jason Columbus, nebo se mýlím?“ zeptala jsem se zvědavě a doufala, že mi potvrdí moji domněnku. Kdo jiný by se tu nacházel takhle večer.

„Ano, to jsem já,“ kývnul a laškovně se usmál. „Potřebujete něco konkrétního?“

„Já? Vlastně mě za vámi poslal můj šéf,“ skousla jsem si na oko nervózně spodní ret.

„Váš šéf? A smím se zeptat proč?“

„Abych vám pomohla opustit tento svět,“ usmála jsem se ještě víc a zpod kabátu jsem vytáhla ukrytou pistoli. Muž se rozesmál spolu se mnou a než si uvědomil, že to myslím skutečně vážně, kulka bleskovou rychlostí zasáhla jeho srdce. Chudák Jason se skátil na zem a krev zabarvila šedivý beton do červena.

„Těšilo mě, Jasone,“ zašeptala jsem sladce a chtěla odejít, když se přede mnou objevil pan Cullen.

„Bello, užila sis svojí poslední vraždu?“ zeptal se až přeslazeně.

„Poslední?“ zeptala jsem se nechápavě. „Kdo říkal, že byla poslední?“

„Ale D, nepovídej, že jsi netušila, kam zmizela tvoje složka z kartotéky.“

„Co? Ale jak…“

„Ano, šéf ji přendal. Momentálně se nachází za ocelovými dveřmi a já mám být poslední, kdo bude mít tu čest vidět tě živou,“ oznámil mi a mě to všechno docvaklo.

„Jako že já jsem nezvladatelná?“

„Ale D, oba víme, jak to vlastně je a proč jsem tu já, tak to nebudeme prodlužovat. Neboj, udělám to naprosto bezbolestně a rychle. Nebudeš nic cítit a konečně ochutnáš na vlastní kůži, jak vlastně chutná tvoje medicínka,“ zasmál se hrdelně a namířil proti mně zbraň.

7. kapitola - Kacikacka - Huny - 9. kapitola

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tiše, rychle, spolehlivě 8: