Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Three words - 9. kapitola

08.12.2009 (14:45) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1483×

9. kapitola

Pohled Jaspera:

Už je to nějaký čas co jsme opustili Forks. Pro lidi okolo tří let pro mě, jako upíra by to bylo jakoby pár týdnů. Ale tentokrát to bylo jiné. Nebyly jsme ta šťastná a spokojená upíří rodinka. Já to musel vědět. Já to cítil nejvíc a vždy. Poslední dobou jsem čím dál tím víc proklínal svoji schopnost. Stále častěji a častěji jsme se vytrácel z domu jen proto, abych už necítil tu bolest a prázdnotu. Edward mě zaměstnával pořád a já ho plně chápal.

Mrzelo mě to, že já za to všechno mohl. Kdybych se dokázal ten den ovládnout…Zrovna teď dlíme v Portlandu. Je to jen kousek od Forks – pro upíra. Portland je ve státě Oregon – tudíž hned Vedle státu Washington, kde se nachází Forks a v něm Bella. Dívka, které jsme ublížil. Dívka, která má můj obdiv. I přesto, že věděla co jsme nebála se nás. Edwarda milovala dál a celou naši rodinu taky. Nebýt toho, že je člověk myslím, že bychom spolu velmi dobře vycházeli. Svým způsobem jsem si ji oblíbil. Považoval jsem ji za sestru i když to tak nevypadalo. Hlavně toho osudného večera – 13. září.

Jsem asi blázen. Pocity v téhle rodině mě dohnali k vypsání se z mých pocitů, zapsat svoje myšlenky. A tak si celé dnešní odpoledne píšu deník. Zajímavé, že ano? Upír a píše si deník. Jsem sám sobě k smíchu. Ale to je vlastně svým způsobem výhra. Konečně důvod k zasmání…

Za tu dobu co jsme odjeli jsme všichni prošli určitou změnou. Rozepíšu si to. Sakra to jsem napsat nechtěl. Takže:

1) Alice – moje milovaná žena. Můj paprsek slunce probíjející se přes silnou pokrývku mraků. Láska mého života, tedy mé  věčnosti. (Už bych si na to měl zvyknout, je to nějaký ten pátek co jsme upír…) Přišla o nejlepší přítelkyni. Nerad ji vidím trpět (samosebou, že nikoho z rodiny, ale Alice nejvíc). Dokonce už ani tak často nemění všem šatníky jako dřív! No co na to říct? Moje žena – největší shopaholička planety a skoro nenakupuje.

2) Carlisle – hodný, milý, přátelský a milující otec naší početné rodinky. Snažil se hodně dlouhou dobu držet emoce pod kontrolou, ale mě nikdy neoblafnul. Bella mu chybí stejně jako m všem, ale pořád chtěl aby naše rodina držela pohromadě. Když se Edward rozhodl odjet z Forks jeho rozhodnutí respektoval. Ale teď se stává stále častěji, že si v nemocnici bere dvojité směny. Prý hodně pacientů. Utíká před touto atmosférou. Nedivím se mu, abych pravdu řekl…

3) Esme – naše milující, ochranitelská maminka Esme. Ráda předělává a restauruje nábytek. Vždy se ráda od srdce zasmála, ale její smích ( myslím tím opravdový smích, né jen chichotání na Carslislea) jsem neslyšel už hodně dlouho. Už neupravuje domy, stále nevymýšlí něco nového. Jakoby jí opustily nápady. Její částečný koníček je malování obrazů – má nesmírný talent. Kam se na ni hrabe nějaký Da Vinci! Její obrazy jsou jako fotky. Ukazují nám i její pocity – smutek, bolest, stesk…

4) Emmett – smíšek téhle rodiny. Hromotlukem s velkým srdcem a s nakažlivou dávkou humoru. Tohohle kluka si musíte zamilovat. Ale kde jsou teď jeho vtipy? Kde je jeho pověstný hurónský smích? Neslyšel jsem ho tři roky. Nemá sílu ani chuť se smát. Už není čemu. Bella – jeho oběť všemožných vtípků tu není. A jeho sázky? Kde jim je konec… Snad jediná chvilka kdy se rozptýlí a já to vidím je, když skolí medvěda… ale ani to už není ono.

5) Rosalie – To je snad jediná dobrá proměna. Jí jako jediné to prospělo. Světe div se. Naše rose už není jen ta princezna, která jakoby stále říkala já, já, já, jenom já… Ona čím dál tím víc myslí na ostatní. Začala si více vážit toho co má. Od včerejšího nákupu s Alice je ještě pozoruhodnější… Zajímalo by mě co se stalo.. no to je jedno… Hlavní je, že stará sebestředná Rose je pryč. A je vidět a cítit z ní, že i jí Bella opravdu chybí…

6) Edward – Je třeba vůbec něco říkat k Edwardovi? On nežije – on přežívá. Kdybychom ho sem tam nevytáhli na lov tak snad z toho svého pokoje nevyleze. Schovává se tam před světem, snaží se schovat před svou bolestí, ale ta je stále s ním. Jeho srdce je rozpadlé na miliony kousíčků a ani není u něho. Je u Belly ve Forks. On má to její a ona to jeho. On si myslí, že je pro ni lepší, když je od ní pryč, ale podle mě se šeredně plete. Ti dva mají být spolu.

Raději ho dál nebudu rozebírat,  přeci jenom čte myšlenky a pokud vnímá tak si všechno přečetl… Ale… Jak ho znám je ponořen hluboko ve své fantazii ve svých vlastních myšlenkách…

Nevím čím to je, ale najednou… Jakoby tu byl ještě někdo. Cítím tu o tolik více bolesti, než kdy dřív… Tolik jí nejde ani od Edwarda. A to je on ten, který za celou mou existenci vyzařoval nejvíce bolesti. A to už tu nějaký ten čas jsem…Jakoby… Tu byla. Přitom je ve Forks. Ano myslím Bellu. Dívku, která všem z naší rodiny změnila život. Dívku, která naučila Edwarda milovat, i když se toho ze začátku bál. Dívku, kterou jsem já připravil o lásku jejího milovaného. Kdyby tak věděla, jak mě to mrzí. Kdybych se já hlupák dokázal ovládnout!! Mohli jsme teď být všichni šťastní. Ona už mohla být i proměněná. Je to moje vina. Ale já už to takhle dál nevydržím. Dříve, nebo později něco podniknu!

„Nemůžeš za to, Jazzy.“ Co to.. moje podvědomí už pracuje proti mně. Vyvolává pocit, že je tu Bella a snaží se mě přesvědčit o mé nevině. Jakobych měl ruku na rameni, ale tam není. Jsem asi první upír v historii, který se zblázní. Ale co… I to je možnost útěku, ne? Nad tím se musím pousmát.

Najednou se otevřeli dveře od Edwardova pokoje.

Není to Tvoje vina!“ řekl m.

„Rozhodně víc, než Tvoje, Edwarde. Kdybych se dokázal ovládat, tak jsme teď všichni šťastní. Ale já hlupák… Měl si ji přeměnit už tenkrát, když ji napadl Ja-“ přerušilo mě  Edwardovo vrčení.

„Možná, že je to pravda.. ALE!! Já ji přeci nemohl připravit o duši!! Leda, kdyby nebyla jiná možnost. Má právo prožít plnohodnotný život. A to znamená bezemně. Semnou je stále v nebezpečí. Miluji ji. Ale nechci ji připravit o možnost prožít krásný a dlouhý život.“

„Nemyslím si, že opustit ji byla nejlepší volba Edwarde… Měl jsem odjet na nějaký čas já s Alice… Sice bych si připadal před Bellou jak pitomec, ale to si připadám i teď…“

„A co mám teď dělat? Už na mě snad zapomněla… Částečně… Třeba začala nový život. Jednou, když Alice nakoukla do její budoucnosti a já to zaregistroval měla u sebe dítě a“ zlomil se mu hlas. „Vypadala šťastně s tou malou dívenkou v náručí. Já i jen říkal, že už si našla novou lásku. Když má malou dcerku…“

„A napadlo tě třeba někdy, že to nemusela být její dcera? Co když ji jenom někomu hlídala?“

„Jazzy, byla jí podobná… A navíc. Proč by byla tak šťastná u cizího dítěte? A… a já nevím. Mám sto chutí se vrátit zpátky, ale… Ona už si zvykla na život bezemně. Nechci jí ho znovu komplikovat.“Nadechoval a tak jsem mu vpadl do řeči.

„Ale Edwarde!! Sakra ona tě miluje a ty miluješ ji. Chceš být u ní a seš od ní kousek. Tak proč už sis dávno nezjistil, jak to doopravdy je?! Máš možnost, ty troubo… Tak ji využij!“

„Nemám sílu tam jít. Jsem asi srab, ale bojím se, že když ji uvidím.. třeba s Mikem Newtonem,“ otřepal se. „Nebo co hůř s tím, s tím… Blackem.“ Znovu mi připomněl osiku.

„Fajn, když to nezjistíš ty, tak někdo jiný určitě. Zkusil sis například promluvit s Alice?“ zavrtěl hlavou.

„Ne… A stejně by to asi nevěděla. Nesleduje ji snad. Nebo ano?“ skousl jsme si spodní ret. Teď jsme Alice asi prásknul.

Najednou jsem uslyšel Emmetta ze spodu.

„Rose? Rose kam jedeš?“ křičel.

„Co se stalo?“ ptali jsme se s Edwardem a s Esme přicházející z kuchyně Emmetta.

„Ona… Slyšela vás a pak mi dala pusu a řekla, že musí jít. Neřekla kam a ani proč, nebo co… A já to nějak nepobral. Nechápu to.“ Nikdo z nás. Edward jen přikývl. A máme tu záhadu.

Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Three words - 9. kapitola: