Takže je tu další dílek Three words.. Příjemné počteníčko přeju... x) P.S.: Komentíky by fakt potěšily... x)
06.12.2009 (14:45) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1370×
7. kapitola
Pohlédla jsem na Alice a pokračovala dál směr - dopátrání pravdy. Pravdy, přes kterou byla možná dlouhé tři roky přehozena silná pavučina lží. Možná. A možná taky ne. Je dost pravděpodobné, že mě již opravdu nemiluje. Myslím, že nebude trvat dlouho a konečně se dozvím jak to opravdu je a není.
Pohlédla jsem na bílý dům stojící předemnou. Byl opravdu krásný, ale tomu ve Forks se nevyrovnal. Jakoby mu něco chybělo. Vládla zde podivná ponurá atmosféra. Na Esmeinu práci dost neobvyklá. Ta dělala vše s radostí. Tedy alespoň co vím já…
Nadechla jsem se i když jsem to nepotřebovala a vešla do domu. Neviditelně, neslyšitelně. Skrz dveře.
Dům byl opět luxusně zařízený, ale chyběla mu ta jiskra štěstí... Můj zrak padl na pohovku. Zde seděl zády ke mně Emmett. Jak ráda jsem ho viděla. Chyběl mi jeho humor, jeho legrácky, jeho pohár vtipu a srandy… Ale až teď jsem si všimla, že zde chybí pravý Emmett. Nehrála televize. On tam prostě jen tak seděl. Sedla jsem si vedle něj a ten pohled mi dral slzy do očí. Neměl svůj věčný bezstarostný výraz. Chyběla mu jiskra vtipu v očích. Co se to s ním jen stalo. Vždyť Emm byl ten smíšek. Ten plamínek věčně dobré nálady. Nepatřili k lidem, kteří se trápili.
„Hrají Lakers. Zapni si to.“ Pošeptala jsem mu do ucha.
„Jo Lakers… Moment kdo to řekl?“ vyskočil Emm a začal sebou šít okolo sebe. Musela jsem se smát.
„Haha.. Fakt vtipný. Ten smích, ten hlas. Znám. Ale nevím, kam ho zařadit.“ Byl Emmett zase zkroušenější. Což jsem nechtěla.
„Ty na to přijdeš, Emmette.“ Sedl si zpět na gauč. Nahodil výraz přemýšlení. Po chvilce se usmál a zapnul televizi.
„Díky Bells. Asi jsem fakt poťouchlík. Už si tu Bellu představuju... Jo už tu nemá kdo zakopávat, není koho chytat, z koho si dělat srandu...“
Všude bylo ticho. Tedy kromě toho, že si Emmet zapnul ty Lakers.
Pohlédla jsem na osamělý klavír. Vzpomněla jsme si na svoji ukolébavku... Na to, jak procítěně mi ji Edward poprvé hrál… To, že pro mě složil ukolébavku přece něco znamená... Nedělal by se s tím, kdyby mu na mě nezáleželo. Čím dál víc mi to do sebe začínalo zapadat. On mě má rád! Usmívala jsem se.
Ze schodů scházela Rose. Došla až ke klavíru pohladila ho. Objela jeho křivky. Jakoby váhala jestli má hrát nebo ne. Podívala se na Emmetta. V tom pohledu bylo víc lásky než kdy předtím. Byla to jiná Rose než ta, který před třemi lety opustila Forks.
Lepší Rose.
Ten pohled na ni se mi líbil. Byla stále velmi krásná i když posmutnělá. Její oči ovšem při pohledu na jejího manžela mluvily za vše. Milovala Emma. On miloval ji. Teď mi připadala ještě krásnější. Vidím, že alespoň někomu ta změna prospěla. Jsem ráda za ni. I za Emetta.
„Můžu si přisednout?“
„Ty? Vždycky, lásko.“ Usmál se Emmett. Rose se usmála sedla si a schoulila se Emmovi do náruče.
„Odkdy Tě baví Lakers?“ ptal se Emm se smíchem v hlase.
„Mě nebaví sledování zápasu Emmette. Mě baví sledování Tebe.“ Řekla Rose a políbila Emmetta, který se dostal do mírných rozpaků. Většinou dostává poklony Rosalie.
Usmála jsem se nad jejich štěstím. A šla dál. Zamířila jsem si to rovně, na co to obcházet, když můžu dočasně procházet zdmi. Zde se nacházela kuchyně. A v ní…
MEZITÍM VE FORKS:
Pohled Jacoba:
Bella byla celý den v kómatu. Mě to přišlo jako věčnost. Nessie v nemocnici vyčerpáním usnula.
Asi hodinu po převozu do nemocnice mi přišlo, jako bych slyšel Bellu „Postarej se o ni Jaku, já se vrátím.“
Přikývl jsem.
Ani nevím proč.
Rozhodl jsem se, že vyčerpanou Nessie vezmu k nim domů. Aby se trošku prospala. Budeme se u Belly s Charliem střídat. Jel jsem opatrně Charlieho policejním vozem. Bellin náklaďáček stále lovili z mořského dna. Šel jsem Nessie uložit do postýlky. Pohladil jsem ji po vlasech a chtěl jít dolů udělat nějaké jídlo, ale.. Prkno v podlaze nevydrželo mou váhu a ruplo. Bylo už nakřáplé – zřejmě.
„Ale… co to-“ objevil jsem starou skrýš.
Byly v ní uloženy fotky pijavic. Tedy Cullenů. Já za sebe nemůžu. Chtěl bych je mít rád, nebýt nich tak nemám svůj středobod, ale… Jsou to pijavice! Dále tam bylo tak CD a letenky do Jacksonvillu – už dva roky prošlé.
Vzal jsem to všechno sebou dolů a prkno spravil. Ten Edward je fakt pitomej! Proč to tu k sakru nechával?! Bella to tam nedala na sto procent. Kokot tohle opravdu. Ale možná, že ne. Co když ji stále miluje? Co když… A sakra. On asi zas takovej blbeček nebude…
Když si to pořádně rozložím v hlavě dojde mi, že bych se zachoval asi stejně. Asi ji chtěl chránit před sebou samým. Stejně jako já. Jsme každý na jedné straně. On ten „studený“ a já ten věčně rozžhavený. Led a oheň. Dva protiklady, které něco spojuje – nemotorný človíček, kterého si zamilujete. Naše Bella. Moje nejlepší kamarádka a budoucí tchýně (heh to zní fakt dobře…) a jeho láska. S tím chlapíkem bych si fakt potřeboval promluvit. No, to bude asi těžší, ale… Já už něco podniknu. Nenechám ji trpět.
Ale teď záleží jestli bude silná a zvládne to. Musí. Má proč žít!
Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Three words - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!