Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Three words - 10. kapitola

26.12.2009 (13:45) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1245×

10. kapitola

Pohled Jacoba:

Vzal jsem Nessie do náručí, aby nemusela chodit po kluzké zemi, když jsme šli za Bellou do nemocnice. Hned po příchodu tam mě zarazil Charlie. Vycházel z jejího pokoje. Jeho zmučený a vystrašený výraz mě vystrašil.

„Co se děje Charlie? Charlie?“ ptal jsem se ho.

„Ona… Bella… všechno kolem pípalo… Já nevím, já…“  Charlieho hlas. Ani mluvit nemohl chudák.

Pípající přístroje. Zmatek okolo. Bella… co když… NE!! Zakázal jsem sám sobě takhle myslet. Najednou se mi před očima objevily obrázky mě a Belly před několika lety. Plácali jsme spolu bábovičky z písku. Už tenkrát byla hodně nemotorná a roztomilá. Vždycky když si vzpomenu, jak šišlala, tak mi cukají koutky… Mám před sebou dvě Belly – tu první malou holčičku, s dvouma culíkama. Šišlavou. A tu druhou – mladou krásnou maminku s tou nejkrásnější dcerou na světě. Všiml jsem si, že přichází doktor Gerandy.

„Charlie, jde doktor Gerandy..“ slyšel jsem, jak Charlie ztěžka polknul. Myslím, že oboum se hodilo hlavou to stejné. Žije Bella nebo…

„Povedlo se nám Bellu oživit. Její stav je stabilizovaný. Pokud se její stav nezhorší, měla by se brzy probudit. Už není v přímém ohrožení života.“ Přerušil můj vystresovaný mozek doktor.

„Děkuji, Franku!“

„Mě neděkuj… Tohle nebyla moje zásluha.“ Strašně se mi ulevilo, když jsem se dozvěděl, že Bella žije.

„Kdy za ní budu moci jít?“ ptal se okamžitě Charlie.

„Zítra… Běžte se domů vyspat Charlie, byl to dlouhý den. A my potřebujeme doplnit zásobu kafe.“ Pousmál se Gerandy.

Charlie uznal, že teď, když je Bella v bezpečí se může jít domů vyspat. A tak jsme vzali Nessie a šli do jejich domu. Charlie se šel osprchovat a potom si lehnout. Nessie si chtěla kreslit, tak jsem s ní šel do jejího a Bellina pokoje. Já se usadil do houpacího křesla a ona si u dětského stolku kreslila.

Vzpomínal jsem… Na to, co bylo, než se Nessie narodila. Na to, jak jsem se dozvěděl, že je Bella těhotná. Tenkrát to vypadalo, jako bych je špehoval. Každou chvilku zamnou chodila Nessie s novým obrázkem. Miloval jsme ten pohled. Když si uvědomím, že bych o tuhle princeznu přišel… A pak jsem ucítil smrad. Poblíž byl upír.

Vzal jsem Nessie do náručí a sešel s ní dolů. Za dveřmi jsem uviděl… No to snad ne.

„Co tu chceš?!“ vyštěkl jsem na tu blonďatou pijavici.

„Taky tě vidím šíleně ráda psisko! Kde je Bella?“ vyjela na mě hned také, ale potom… Jí sklouzl pohled do mých rukou. A já v té nafintěné upírce uviděl najednou radost, něhu, lásku… Sakra, vždyť já v ní uviděl tetu!

Pohled Rosalie:

Když  jsem slyšela, o čem se Edward s Jasperem baví vystřelila jsem pryč. Akorát Emmettovi jsem dala pusu na tvář a řekla, že musím jít. Ještě jsme slyšela, jak zamnou křičí.. Ani jsem na to nemyslela, prostě jsem instinktivně vyběhla ven.

Až jsme si byla téměř, jistá, že moje myšlenky Edward neslyší uvědomila jsem si, kam chci vlastně jet. Jaký tam dám směr – Forks.

Bella a moje malá neteřinka, to je to co mě tam táhlo. Nestýská se mi po zapadlém městečku pod neustálým  přívalem deště ( i když pro upíra je to nejlepší). Stýskalo se mi po Belle. Její nemotornost, milá, přátelská a obětavá povaha. To je to, co mi chybělo. Po té, co jsem se dozvěděla o svoji malé neteřince – Nessie okamžitě jsme si ji zamilovala. A to jsem ji ani jednou neviděla. Ale brzo ji snad uvidím.

Celou cestu jsem nespustila nohu z plynu. Až těsně před Forks jsem přece jen přibrzdila. Napadlo mě, že Charlie je přece u policie…

Dojela jsem až před Bellin dům a cítila pach. Tedy spíš šílený zápach. Vybavilo se mi Forks, při našem prvním pobytu zde. Quileté. Vlkodlaci.

Zamířila jsme přímo do bellina domu.

„Co tu chceš?!“ vyštěkl na mě Jacob. Takže už jsem zjistila jaké psisko tu tak smrdí.

„Taky Tě ráda vidím psisko! Kde je Bella?“ napodobila jsem jeho tón, ale pak…

Pak jsem zahlédla toho andílka v jeho náručí. Dívala se na mě svýma zelenýma kukadlama a mě zahřálo u mého mrtvého srdce.

„To je.. Je to?“ Poprvé za celou svou upíří existenci jsem opravdu nevěděla co říct. Dokonce i když mi Alice říkala o tom malém pokladu, tohle se ničemu nevyrovná. Je to dokonalá směsice anděla s člověkem.

„Renesmee. Bellina dcera. Ale aby sis nemyslela není moje.“ Jacob se nadechl. „Tedy není to moje dcera.“

„Je Edwardova. Já vím…“

„Víš?“ vyvalil na mě bulvy Black. „Nevěřil jsem, že bych tohle Tobě někdy řekl, ale… Nepůjdeme si raději promluvit dovnitř?“ přikývla jsem.

Posadily jsme se na gauč. A já si uvědomila, že u Belly doma – přímo v domě, jsem poprvé.

„Takže… Ty děláš Belle chůvu?“ snažila jsem se nasadit přátelský tón, i když jsem mluvila s vlkodlakem.

„No, ne tak docela.“

„Bella je v práci, nebo…  ne?“

„Není v práci… Bella. Ona leží v nemocnici.“ Vypadlo z něj.

„V nemocnici? Proboha co se jí stalo?“

„Autonehoda.. Jakási pij-. Ta zrzka – Victoria. Vrazila nám do auta, když jsme jeli po útesech… Bella byla pod vodou déle… No a… Je.. v kómě…“ při posledních slovech mu selhal hlas. Vypadal jako by si to dával za vinu. Bylo mi ho líto. Nějak… instinktivně jsem mu dala ruku na rameno. Napřed sebou mírně škubl, ale potom se pokusil o úsměv.

Můj pohled sklouzl na malou princezničku na jeho klíně. Nadechla jsem i když jsem to nepotřebovala.

„Mohla bych…?“ nemusela jsme dokončit otázku, Jacob pochopil a malá Renesmee se po mě sama natahovala.

Jak kouzelné dítě. Je jak křehká květinka. S tváří andílka. Nevinná dušička. Slyšela jsem její tlučící srdíčko. Takže je… Poloupírka? Je to velmi zajímavý úkaz. Tohle by zajímalo Carlislea. Ale ne! Vždyť Nessie je malinká živá bytost! Žádný předmět ke zkoumání.

Cítila jsem, že mě k malé neteři táhne silné pouto. Sama jsem si to neuměla vysvětlit. Ale už teď jsem věděla, že ji jen tak nedám.

A potom zvedla svou malou ručku a dotkla se mé tváře. Najednou jsem měla před očima postupně celou svou rodinu. A potom… Edward natáhl ruce před sebe s úsměvem od ucha k uchu. Vyšel vstříc naproti Belle s Nessie.

„Bude mě mít táta rád?“  zeptal se dětským roztřeseným hláskem. S obavou v očích.

„Samozřejmě, že bude…“ usmála jsem se na ni.

„Přijel s tebou?“ ptala se dál. Zavrtěla jsem hlavou.

„Takže neví, že jsi tady. Ani, že tu jsem já…“ sklopila Nessie hlavičku a draly se jí slzy do očí.

„Ale no tak. Neplakej! Brzy se to dozví. Neboj.“ Usmála jsme se na ni.

Stalo se něco, na co jsem nebyla připravená. Nessie se mi vrhla okolo krku. Aˇteď jsem si uvědomila, že se mi v puse netvoří jed. Že ji ani nechci zabít. To bude asi tím, že je z poloviny upír… Ale ten pocit. Pocit, že mě má takové malé škvrně rádo. Moje mrtvé srdce jakoby poskočilo.

Potom jsme si povídali s Jacobem o tom co se událo za poslední tři roky. Nebýt toho, že jsme vlastně nepřátelé, myslím, že by z nás mohli být i ti přátelé. Zdál se být milý, veškerá nevraživost a bariéra mezi námi jakoby zmizela. Za ty tři roky se toho stalo tolik. U hodně věcí bych se rozplakala kdybych byla člověk. Jen jsem se začínala děsit okamžiku, kdy se vzbudí Charlie… Asi mě tu rád neuvidí… A pak jsem také měla čím dál tím větší potřebu jít za Bellou. Vidět jí… Ale na všechno je čas. Jacob nevypadá, že by chtěl s vyprávěním skončit. Je to celkem velký kecálek.

°Shrnutí povídek°

Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Three words - 10. kapitola: