Část je to třetí, ale poprvé se tu objevuje pohled někoho, koho byste možná nečekali...
P.S. Možná se vám zdá hloupé, že je to tak krátké a ptáte se, proč to nedám do 1. kapitoly, ale věřte mi, má to svůj důvod. :-)
12.08.2010 (07:15) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1175×
(Rosalie, Dallas)
Milý deníčku,
Dnes jsem prožila další den hrůzy ve své křehké, ocelové kleci. Proč jen, řekni mi, proč se to muselo stát?
Nenávidím, co se stalo a nenávidím je. Jsou to odporné stvůry noci, co jen berou, ničí a nic jiného neumí. Vzali mi všechno, celý můj život. Jak jen se to mohlo stát? Proč se to muselo stát? Zrovna, když můj perfektní život začínal, vpadli sem a všechno zničili!
Nenávidím je!!!
Vtiskla jsem ta poslední slova na list mého deníku tak silně, že se protlačila na dalších dobrých deset stran. Po tvářích mi stékaly slzy hořké jako pelyněk a slané jako mořská voda. Od té doby, před třemi lety, kdy ten nejstupidnější stupida na světě odhalil existenci těch blbých upírů, jde všechno od desíti k pěti. Další slza ukápla na papír a rozpila tak, mnou vyrytá slova, slova nenávisti, za to, co následovalo po jejich odhalení.
Před třemi lety, bylo mi čerstvých šestnáct, jsem si žila pokojný život teenagera, který se zajímá jen o módu, kamarády a samozřejmě jsem měla i kluka. Byl to ten nejhezčí kluk na škole, modrooký s blond vlasy, kapitán fotbalového mužstva. Měla jsem pocit, že mám vše a nic na světě to nemohlo změnit, dokud se nestalo, co se stalo.
Jednoho dne to prostě oznámili ve večerních zprávách a pak nastal zmatek, chaos a každý dostal strach. Můj otec mi druhého dne ráno oznámil, že se stěhujeme do Dallasu, že to bude bezpečnější. Se slzami v očích jsem to šla sdělit kamarádům a pak i Mattovi. Setkali jsme se v parku kousek od mého domu. Povídali jsme si, brečeli, líbali se až do pozdního večera. Už jsme se loučili, když Matt zaslechl něco podivného, jak mi sdělil a postavil se přede mne v obranné/ochranné pozici. Tehdy mě vůbec nenapadlo, co může následovat, tak naivní jsem byla.
Stála jsem tam skrytá za jeho pevnými zády a poslouchala, jak se mu zrychluje tep. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, když zakřičel:
„Běž! Běž!“
A já běžela. Běžela jsem a za mnou se ozýval křik. Neodvážila jsem se zastavovat, dokud jsem nedoběhla domů.
Zabouchla jsem dveře a zaslechla, jak se někdo blíží k domu. V panice jsem utekla do podkroví a schovala se pod postel.
Musela jsem omdlít, nebo co, protože nic dalšího si z té noci nepamatuji. Ráno jsem se probudila na tom samém místě, kde jsem se ukryla. Z okna dopadaly paprsky světla na dřevěnou podlahu a ozařovaly torzo těla. Křičela jsem, křičela jsem tak moc, jak jen jsem dokázala. Přiběhli sousedi a zavolali policii a taky sociálku. To torzo bylo všechno, co zbylo z mého otce…
Jak jsem se nakonec doslala až do domova v Dallasu, nevím. Někteří si myslí, že jsem měla štěstí, protože ne všichni mají povoleno zůstat (Město není nafukovací, že?). Já osobně se domnívám, že je to prokletí. Tohle místo je klec z oceli, abyste nemohli utéct, ale zároveň je tak křehké, že kdyby se všichni upíři rozhodli zaútočit, nejspíš by nás všechny pobili a snědli.
Je to vlastně taková konzerva, protože až jim dojdou „zásoby“ těch, co se sem nedostali, co myslíte, že udělají? A to je asi taky důvod, proč se s nimi vláda snaží „domluvit“.
„Rosalie, dáváš pozor?“ zavolala na mě učitelka.
„Samozřejmě, paní Rolinsová,“ odtušila jsem. Jen pokrčila rameny a dál se věnovala výkladu látky. Jak směšné, napadlo mě. Všichni tady se snaží předstírat, že všechno je v naprostém pořádku, že všechno je normální. Ten problém je ale, že nic není v pořádku, ba naopak, vše je v naprostém nepořádku…
Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek There is not enough space for you - 3:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!