Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 9. kapitola

12.09.2010 (14:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6706×

9. kapitola

Nabručeně jsem cupitala po cestě směr hory. Důvodů k tomu, mít tak super náladu, jsem měla hned několik. A jeden z nich, pěkně otravný, kráčel přímo vedle mě, ať jsem se hnula kamkoliv, byl tam. Byl jako štěnice. A to, že na něj div neprskám jed, mu jen zvedlo náladu. Culil se jak měsíček na hnoji a tím mě ještě víc iritoval.

Sem tam se mi podařilo uniknout k Harrymu, který mě vzal pod svá ochranná křídla, ale když jsem viděla, že mu skoro tečou sliny při pohledu na Cullenovo pozadí, vzdala jsem to a raději šla sama, ne dlouho samozřejmě.

Gee vedle mě divoce poskakovala, snažila se upoutat mou pozornost a dostat mě domů. Já se naopak snažila ji nevnímat, protože už několikrát jsem ji chtěla usměrnit, ale pak si uvědomila, že na to není zrovna nejvhodnější doba.

Vždycky jsem se nadechovala, pak si to rozmyslela a hlasitě vydechla. Cullen mě pokaždé poctil jedním z těch jeho tajemných pohledů.

Tohle byl výlet za všechny prachy. S Aaronem jsme na tom, díky tomu, ještě hůř. Už to vypadalo, že se usmíříme a všechno bude zase normální, jenže tahle domněnka trvala asi pět minut. Přesně do chvíle, než k nám přiběhl Wayne a začal nadšeně povídat o tom, co všechno si užijeme o víkendu, kam půjdeme a podobně. Aaron se zamračil, změřil si mě pohledem, oči sevřel do úzkých škvírek a beze slova odkráčel.

Nejdřív mi to bylo líto. Chyběly mi chvíle s ním. Povídání, mlčení, něžné i méně něžné polibky, milování, prostě všechno. Pak se mi to nějak rozleželo v hlavě. Ať si trhne. Já si můžu s přáteli dělat, co chci a jestli se mu to nelíbí, ať si… ehm… políbí, no, nebudeme sprostí. A tak jsem se ho snažila dostat z hlavy a myslet na něco příjemného jako třeba nadcházející víkend. Celou dobu jsem doufala, že Cullen nepůjde. Co by tam dělal, takovej panák s nablýskaným autem. Ten patří do města a ne do divočiny. Určitě mě chtěl jen provokovat.

Jaké bylo rozčarování, když jsem v pátek ráno přijela na místo srazu a první, co, nebo spíš koho, jsem viděla, byl on. Zaskřípala jsem zuby a s pořádným třísknutím zavřela dveře.

Na přivítanou mě obdařil jedním ze svých výsměšných úsměvů, asi si všimnul mého nadšení z jeho přítomnosti. Kašlala jsem na něj a připojila se k Jamie, která postávala s Waynem u svého auta.

„Co on tu dělá?“ zašeptala jsem.

„Ted ho pozval, prý dřív jezdil hodně tábořit, než se sem přistěhoval. Je milej.“

„Milej?“ vyletěla jsem jak čertík z krabičky. Ona o něm řekne, že je milej, no tak to se mi snad zdá. O Cullenovi bych mohla říct hodně věcí, ale milej by k nim rozhodně nepatřilo, a pokud ano, tak někam hodně, ale opravdu hodně dolů.

„Ahoj zlato,“ ozvalo se mi za zády. Harry, konečně někdo.

„Ahoj.“ Šla jsem ho obejmout a do ucha mu šeptala, jak mě tady ten máňa štve. Jen se smál a Cullen taky. Propichoval mě pohledem a culil se, jakoby snad věděl, co jsem právě Harrymu řekla. Blbost, to není možné.

---

Našli jsme si vhodný plácek na táboře a začali stavět stany. Cullen měl ten svůj za chviličku a pak pomáhal ostatním. Na všechny se usmíval, byl zdvořilý a přátelský a mně málem vypadly oči z důlků. To je snad někdo jiný.

Ale pak se dostal ke mně a Harrymu. Vehementně jsem jeho pomoc odmítala a on mě častoval kousavými poznámkami, pichlavými pohledy a uštěpačnými úsměvy.

On má snad rozštěp osobnosti nebo co, jinak to není možný. Jakoby s námi byli dva Cullenové, jeden hodný, druhý protivný. A já zase musela schytat to horší. Proč? Zaúpěla jsem v duchu.

Šli jsme na dřevo, každý jedním směrem. Uhýbala jsem se nebezpečným větvím ve výšce očí a pokoušela se koukat pod nohy, abych se nenatáhla, ale obojí naráz se těžko stíhalo. Potřebovala bych dvoje oči. Jedny by se dívaly nahoru a druhé dolů. No, ale dvoje nemám, a tak se stalo, co se dalo čekat.

„Bell, pozor,“ křikla Gee zničehonic stojící vedle mě. Honem jsem nevěděla, co se děje, tak jsem ztuhla na místě, to bylo většinou to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Když se situace trochu uklidnila, všimla jsem si díry před sebou. Nebyla velká ani hluboká, ale šlápnout do ní, mám minimálně vymknutý kotník.

„Jejda, děkuju,“ řekla jsem Gee.

„To je dobrý, ale teď mi slib, že půjdeš domů. Není to tu bezpečné.“ Už je to tu zase.

„Gee, já domů nepůjdu. Jsem tu s přáteli, nic se mi nestane.“

„Ne všichni jsou vhodní přátelé,“ zamručela.

„To myslíš Cullena?“ zeptala jsem se, ale ona mlčela. „No, tak když mi to nemůžeš říct, tak si to nech. Ale domů stejně nejdu.“

„Bello, tak se nezlob. Jediné, co vím, je, že je nebezpečný, cítím to z něj,“ vysvětlovala.

„Ten mi nic neudělá, je to jen nafoukanej frajer.“

„Mluvíš o mně?“ promluvil hlas za mými zády. Nadskočila jsem metr vysoko, jak jsem se lekla. Do háje, jak tohle vysvětlím.

Za mnou nestál nikdo jiný než "vlk", o kterém byla řeč. Tohle musím nějak zakecat.

„Jak jsi to uhodl? Nafoukanej frajer je tvoje druhé jméno?“

„Bello, tohle ti nejde. Ty neumíš být protivná,“ posmíval se mi.

„Víš, co? Mně je jedno, co si myslíš. A teď dovol, musím nasbírat dřevo.“ Chtěla jsem ho obejít, ale zastavil mě.

„Trpíš samomluvou?“

„Proč?“ ptala jsem se trochu poplašeně.

„Měl jsem pocit, že tu konverzuješ.“

„Tak to se ti jen zdálo.“ Vytrhla jsem mu svou ruku a šla rychle něco nasbírat, abych se mohla vrátit do tábora. Ten les mi po minulém zážitku naháněl trochu strach.

Bylo už pozdní odpoledne, ne úplně, ale i tak to nebylo na nějakou dlouhou túru. Rozhodli jsme se jít trochu projít po okolí.

Harry mě zradil a raději laškoval s Waynem. To má u mě schovaný. Jamie se tulila k Simonovi a Ted si povídal s tím blbcem. Zalitovala jsem, že tu s námi, se mnou, není Aaron. Bylo by to fajn, procházet se po lese, držet se přitom za ruce. Je tu nádherný klid. Ale měla jsem tu smůlu, že Aaron na tohle nebyl. A navíc… teď je pravděpodobně na tréninku. Jestli si pak na mě taky vzpomene?

„Bello, pohni trochu,“ zavolal na mě Ted. Rozhlédla jsem se a zjistila, že mi utekli o pořádný kus. Soustřeď se, Bello, jinak si koleduješ o malér.

Dala jsem se do běhu. No, běh se tomu, co jsem předváděla, asi říkat nedá, ale mělo mě to k nim přiblížit. Jenže to bych nebyla já, kdybych doběhla bez nehody. Asi v půli cesty jsem o něco brnkla, ani nevím, že tam něco překáželo, a natáhla se. Jak jsem padala, dala jsem před sebe ruce, abych zabránila nejhoršímu. Je fakt, že jsem tím pád trochu zbrzdila.

„Holka, co to zase vyvádíš.“ Harry ke mně běžel, skutečně běžel a nic se mu nestalo, to je nespravedlnost.

„Bello, musíš být opatrná,“ ryla do mě ještě Gee. To vám všem pěkně děkuju, já za svoje šikovný nožky nemůžu.

„Ukaž se, prosím tě,“ řekl Harry a opatrně mě zvedal. „Jsi celá? Nebolí tě nic?“ staral se. Až teď jsem si uvědomila pálení na dlaních. Obrátila jsem je vzhůru a zhrozila se. Měla jsem je celé rozedřené od drobných kamínků na cestě. Tekly mi po nich potůčky krve. Sykla jsem bolestí.

„Tede, lékárničku. Zlatíčko, musíš se dívat, kam šlapeš. Vím, že je tu spousta pěkných kluků, ale i tak je zdraví přednější,“ dělal si legraci.

„Hahaha.“ To už se objevil Ted s lékárničkou. Vyšplíchl mi na poraněné ruce nějakou vodičku. Skoro jsem slyšela, jak to zasyčelo a dlaně se mi rozpálily ještě víc. Do očí mi vhrkly slzy. Au au.

„Za chvíli to bude, musím to vyčistit,“ vysvětloval Ted. Harry mě držel za ramena.

„To je hodná holčička. Když budeš hodná až do konce, dostaneš žužu a navíc ti to pofoukám,“ sliboval. Přes slzy jsem se usmála a hned mi bylo líp. Jeho neustálá dobrá nálada je prostě nakažlivá.

„Tak hotovo,“ oznámil mi Ted. Ruce jsem měla zafačované a bylo mi jasné, že toho s nimi moc nenadělám. Ted sbalil věci a s Harrym, který mě už neopustil a raději mě hlídal, jsme šli k ostatním, kteří na nás čekali.

Hned se na mě pověsila Jamie a ptala se, co mi je. Tím mi připomněla jednu věc.

„Harry, pofoukat,“ přikázala jsem mu jako malá a strčila mu bolístku před oči. Harry párkrát fouknul a považoval to za vyřízenou záležitost. Mně se to nelíbilo a tak jsem ho o to žádala každých pět minut. Nemá slibovat.

Cullen stál opodál, nic neříkal, jen čučel. Jeho pohled se mi zdál ještě tmavší než obvykle a na tváři měl takový divoký výraz, tělo napjaté.  Vypadal hodně nebezpečně, ale postupně se uvolňoval a přibližoval. To, co se mi stalo, nijak nekomentoval. V dobré náladě jsme šli dál.

Večer jsem padla do spacáku jako zabitá. Ted mi převázal ruce, vyžádala jsem si na Harrym to žužu, co mi slíbil. Dostala jsem čokoládovou tyčinku, mňamka. A pak jsem se s hlasitým zýváním odvalila do stanu. Měla jsem dost, ani nevím, kdy přišel Harry. Jen mě vzbudilo chrápání, jako když někdo řeže pilou. Musím si někam zapsat, abych si příště vzala špunty do uší, protože tohle není možné. Žďuchla jsem ho do žeber, čímž se otočil a byl klid. Znovu jsem upadla do spánku a probudila se až ráno.

Po skromné snídani jsme se připravovali na túru. Kluci vymysleli dvě místa, ale jelikož bychom obě nestihli, rozhodlo se, že se rozdělíme do skupin. Jedna půjde k vodopádům a jedna navštíví oboru.

Výpravu k vodopádům vedl Wayne, druhou Ted. Přemýšlela jsem, kam se vrtnout, ale chtěla jsem zůstat s Harrym, kdyby něco, on byl takový můj zachránce. No a Harry chtěl jít s Waynem, jak jinak. Jednou se z toho kluka zblázním. Proč mu konečně něco neřekne? No nic, to bylo trochu mimo. Takže já, Harry a Wayne jsme šli k vodopádům. Ted, Jamie a Simon do obory. A Cullen… já mám vážně úžasný štěstí, proč já… šel s námi. Paráda. Chvilku jsem si říkala, jestli nemám jít raději do té obory, jenže pak jsem si nadávala, přece se kvůli němu nebudu omezovat. Za to on rozhodně nestojí.

Cesta tentokrát proběhla bez větších karambolů, mých samozřejmě. Asi po třech hodinách chůze do kopce, z kopce a znovu do kopce, se před námi otevřel nádherný výhled na vodopád, kolem kterého se tvořila duha. Voda padala do malého jezírka s křišťálově čistou vodou. Koukala jsem na tu krásu s otevřenou pusou. Škoda, že nemám foťák, napadlo mě.

Kluci, ti blázni, tím myslím Harryho a Waynea, šli hned aktivně zkoumat teplotu vodu, prý aby se mohli vykoupat. Hádala jsem, že bude pěkně studená, přece jen jsme v lese, vysoko v horách, ale to jim nevadilo. Než jsem se nadála, stáli přede mnou, jak je pánbůh stvořil. Něco jako rozpaky asi neznali a už skákali do vody. Jsou to jejich končetiny, já o omrzliny vážně nestojím a navíc ten můj strach…

Posadila jsem se do trávy kousek od jezírka a pozorovala jejich dovádění. Stříkali po době vodu, hráli nějakou hru. Musela jsem nad tím kroutit hlavou. Takhle se chovají vysokoškoláci?

Pak mě to sezení omrzelo a řekla jsem si, že se mi nic nestane, když si do té vody jenom šáhnu. Na tom nic není. Opatrně jsem přistoupila ke kraji a konečky prstů, které mi koukaly z obvazu, ponořila pod hladinu. Hned mi naskočila husí kůže, protože voda byla jako led. Z těch dvou bláznů budou nakonec holčičky. Chtěla jsem se postavit, ale podjela mi noha a já mířila přímou cestou do ledového mokra. Byla to taková rychlost, že jsem ani nestačila vykřiknout. Jenže… do vody jsem nedorazila.

Cullen. Držel mě za ruku a tahal k sobě. Uf, takže koupel nebude.

„Dík,“ zamumlala jsem. Děkovat jemu, pro mě bylo jako přejít bosá po střepech, ale nechtěla jsem mu nic dlužit.

Poodstoupila jsem od něj, když mě najednou někdo popadl do náruče. Vypískla jsem leknutím a dívala se do Harryho vyzubené tváře.

„Jdeme se koupat,“ zahihňal se.

„Ne, to nejdeme. Postav mě na zem.“

„Klid, je to trochu studenější, ale to nevadí,“ uklidňoval mě.

„Budu celá mokrá. Pusť mě,“ přemlouvala jsem ho a stále si myslela, že mě poslechne.

„Klídek, mi ti něco pučíme.“ On měl naprosto jasno. Vykoupe mě. Zoufale jsem se rozhlédla kolem. Jediný, kdo mi mohl pomoct, byl Cullen stojící o podál a bedlivě sledující moje počínání.

Harry už vstupoval do vody. Sevřela mě úzkost. Srdce mi bušilo závratnou rychlostí.

„Ne, Harry, ne.“ Panika ovládla můj hlas.

„Neboj, je to jen voda.“ Jen voda, pche.

„Dones mě zpátky, okamžitě mě dones zpátky,“ začala jsem vyšilovat. Tohle už nebyla legrace. Strachem se mi zatmívalo před očima a v Harryho náruči jsem se svíjela jako ryba chycená v síti.

„Prosím. Chci na zem.“ Z očí se mi valily slzy, které se nedaly zastavit.

Harry mě vyjeveně pozoroval. Věděl, že se s nimi nikdy nekoupu, ale neřešil proč. Takhle vyvádět mě ještě neviděl.

„Bell, to je dobrý, už jsme na zemi,“ říkal. Ale já nic neviděla. Zavřela jsem oči, zhluboka dýchala. Ruce se mi třásly. Harry je vzal do svých a třel je. Pomalu jsem se dostávala do normálu. Tep se mi zpomalil, pláč ustal, ruce byly klidné. Koukla jsem se na svoje obecenstvo.

Wayne se na mě díval dost vyděšeně, Cullen zamyšleně a Harry starostlivě.

„Promiň, to jsem nechtěl,“ omluvil se. „Jsi v pořádku?“

„Jo, už je to dobrý. To nic. Ale už to, prosím tě, nikdy nedělej,“ šeptla jsem mu a posadila se.

Harry z toho byl chudák tak přepadlý, že mi pak celý den podstrojoval. Chtěl mi nést batoh, večer mi přinesl jídlo, vyčistil mi boty od bláta. Marně jsem mu říkala, že je to v pohodě, že on za to nemůže, ale nedal si říct.

Nikdo se mě na nic neptal, ale byla jsem pod palbou tázavých pohledů. Dívali se ti tři, co byli se mnou, ostatní o tom naštěstí neměli ani páru.

Spát jsem šla opět poměrně brzo, byla jsem nějaká unavená. Aby taky ne, těch kilometrů, co mám v nohách.

Nevím kolik bylo, ale opět mě probudilo to hrozné chrápání, musím Harryho dostat k doktorovi, aby s tím něco udělal, tohle je šílené. Tentokrát nepomohl ani šťouchanec, ani mlaskání, prostě nic. S povzdechnutím a absolutně probuzená jsem vylezla ze stanu a sedla si k ohni, který ještě úplně nedohořel. Hodila jsem tam polínko a přitáhla si mikinu blíž k tělu. Nebylo žádné teplo.

Nehodlala jsem nikam chodit, nejsem blázen. Po tom minulém zážitku by mě odtud nikdo nedostal ani heverem. Pěkně zůstanu sedět u ohýnku, trochu se ohřeju, nadýchám čerstvého vzduchu a půjdu zase spát.

Naproti mě něco zašustilo, hned jsem byla v pozoru, připravená kdykoliv zařvat. Netrvalo dlouho a objevila se postava.

„Co tu děláš? Kde jsi byl?“ vyjela jsem na blbce Cullena. Já kvůli němu málem dostanu infarkt a on se tomu ještě směje.

„Myslím, že do toho ti nic není, ale když to chceš vědět. Byl jsem se projít.“

„To určitě, v noci. To ti nezbaštím a víš co? Je mi to vlastně úplně fuk,“ řekla jsem klidným hlasem a nasadila tvář pokerového hráče. Ale uvnitř mě to hlodalo, zajímalo mě, kam šel takhle v noci, když nemůže nic vidět.

„Bello, do stanu a hned.“ Vedle mě na lavičce v podobě kusu klády seděla Gee. Už mě to ani nepřekvapilo.

„Kde máš toho svého prince? Že by nechal princeznu samotnou?“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ pohodila jsem rameny. Myslela jsem, že to jsou narážky na Harryho dnešní chování, ale pletla jsem se.

„O tom tvém nabušeném fotbalistovi, přece. Nebo jich máš víc?“ pozvedl jedno obočí.

„Taky myslím, že ti do toho nic není, ale když to chceš vědět… Aaron na tohle moc není a navíc má trénink,“ omlouvala jsem ho. „Tak chodím sama. Nevadí nám to.“

„Chceš něco vědět?“ zeptal se.

„Ne, ale předpokládám, že mi to stejně řekneš,“ ušklíbla jsem se.

„Máš recht.“

„Tak povídej,“ povzdechla jsem si.

„Kdybych já měl přítelkyni, byl bych všude s ní. Nenechal bych ji samotnou ani minutu. Dotýkal bych se jí, líbal bych ji. A rozhodně bych se k ní nechoval jako k cizí.“ Tím asi narážel na posledních pár dnů. „Zkrátka bych jí věnoval všechen čas, který bych měl. Nosil bych ji na rukách.“

Při svém proslovu se mi díval přímo do očí a opět mě jimi hypnotizoval. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale jeho oči vypadaly světlejší. Mrkla jsem a konečně mohla zase rozumně uvažovat.

„Tak to bude pěknej chudák. Spíš než jako přítelkyně bude vězeň. O to bych vážně nestála.“ Zvedla jsem se a chtěla si jít lehnout. Protože rozhovory s ním mě vždycky dokázaly vytočit.

„Ale, že by trable v ráji?“ poškleboval se.

„Všechno je naprosto v pořádku,“ řekla jsem vyrovnaně, ale sama jsem slyšela, jak to znělo.

„Když myslíš.“

Ještě cestou jsem slyšela jeho smích. Blbec. Ale nejhorší je, že měl pravdu a to mě štvalo asi nejvíc.

Tak co říkáte Edwardovi? Taky Vás štve jako Bellu?:)

Moc děkujeme za komentáře. Strašně moc nás povzbuzují, takže kdybyste byli tak hodní a napsali další...:)

8. kapitola     Danca95     10. kapitola

zuzka88

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 9. kapitola: