Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 2. kapitola

02.08.2010 (07:00) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6376×

2. kapitola

Po zbytek přednášky jsem se snažila dávat pozor, přesto si mé myšlenky ubíhaly, kam chtěly. Za to mohlo patrně to jaro a ten nový život, co na mě zavál, když se slunko vylouplo zpoza mráčku a usmálo se na mě přes okno. Ani jsem nezaregistrovala, že už přednáška dávno skončila a teprve Jamie mě vzbudila z mého rozjímání.

„Halo, ospalče! Nevím jak ty, ale já tu rozhodně nechci strávit další hodinu,“ zamávala mi se smíchem rukou před očima. Trochu vykolejeně jsem se rozhlédla po prázdné posluchárně a dala se do balení svých věcí.

Na Jamie čekal Simon hned u dveří, takže jsem jim nechala trochu soukromí. Maličko jsem jim záviděla, jejich vztah byl opravdu výjimečný a pevný, jako ocelová lana. S Aaronem to bylo taky celkem vážné, milovala jsem ho, přesto se to jejich lásce nemohlo vyrovnat.

Ještě jsem se plně nesoustředila, tak jsem nečekala, že za rohem na chodbě bude stát právě on. Vrazila jsem do něho, a kdyby mě nezachytil, patrně bych ležela na zemi.

„Plníš svůj denní rozvrh? Vrazit do někoho, uklouznout po slupce banánu, udělat si bouli na hlavě…“ utahovala si z mé známé nešikovnosti moje láska.

„První úkol splněn,“ usmála jsem se a natáhla se na špičky pro polibek. Nechal mě tápat a s jiskřičkami v očích sledoval, jak se opravu vehementně snažím na něj dosáhnout. Byl velmi vysoký. Možná proto si vysloužil hodnost kapitána školního mužstva.

„Musíš povyrůst,“ řekl tiše a utnul moje trápení. Velmi lehce si mě pažemi, ovinutými kolem mého pasu, vyzdvihnul a spojil naše rty.

„Nechte si to na později, mládeži. Musím tady dotyčnou na chvíli ukrást,“ ozval se za námi Harry. Když jsem se na něj otočila, měl pusu od ucha k uchu. Jak jinak. Pohled na něj mě vždy jaksi zahříval, dodával mi tu správnou náladu. Veselou a bezstarostnou.

„Nedá se nic dělat, i tenhle človíček patří do mého rozvrhu,“ reagovala jsem pobaveně na otrávený škleb Aarona.

„A já do něho snad nepatřím?“ přimhouřil oči v hrané zlobě.

„To podle toho, jak mi zbyde čas,“ líbla jsem ho rychle na tvář a přijala Harryho rámě jako ochranu před hrozícím Aaronem, že tohle si semnou  ještě vyřídí.

„Ty jsi mi malá potvůrka,“ mrkl na mě Harry, když jsme zašli za roh. Na naší „plánovací“ lavičce už byla celá parta. „Plánovací“, to proto, že právě tady jsme plánovali všechny naše výlety do přírody.

„Konečně výlet?“ zeptala jsem se nadšeně.

„Přesně tak. Zima letos byla celkem dlouhá a už mi ta příroda celkem chybí,“ zakřenil se Harry a sedl si na poslední volné místo vedle Wayna, který se na něj nepatrně usmál. Já si sedla na zem, a proti tomu se ohradil Simon.

„Teda Harry, nechat holku si sednout na zem,“ zamračil se na něj. Ale já věděla, proč si to poslední místo zabral pro sebe. Spiklenecky jsem na Harryho mrkla.

„Mně to neva, je to pohodlnější, než se mačkat se všema na lavičce,“ mávla jsem nad tím rukou pro Simona a ten to přešel se zakroucením hlavy. Byl velmi pozorný, co se týče dívek. Hrála v tom velkou roli právě Jamie.

„Takže… včera jsme s Jamie hledali nějaké místo, kde jsme ještě nebyli. A světe div sem, našli jsme ho. Je to asi jedenáct kilometrů od téhle školy. Je tam menší jezero a krásná příroda. Sice je tam menší výskyt medvědů a vlků, ale i s tím jsme se přece už párkrát poprali. Jelikož tento týden ve čtvrtek a pátek školu nemáme, myslím, že je to ideální čas. Ve čtvrtek kolem poledne vyrazíme a v neděli se podle chuti vrátíme. Bude to takový první jarní výšlap. Co vy na to?“ navrhl Simon.

„Já si myslím, že je to skvělý nápad a nemůžu se dočkat,“ promluvil Ted.

„Bude to paráda! Konečně si zas odpočinem od města a lidí,“ souhlasil Harry.

„Dobře, ještě se musíme domluvit, kdo co vezme za zásoby a tak dál, však to znáte. Nevím jak vy, milí přátelé, ale mně to chybělo a vážně se těším!“ usmál se Simon.

„Přesně tak, čtyři dny zase v přírodě! Máme se na co těšit,“ přidala jsem se a začala se zvedat, protože nám začínala další přednáška. Jediný předmět, který nemám moc v oblibě. Jelikož tahle univerzita byla zaměřena spíše přírodovědně, museli jsme mít i nějaké ty základy z chemie. A ta mi bohužel vážně nešla.

Naštěstí jsem tuhle přednášku měla s Harrym, takže jsem se neměla čeho obávat. On chemii ovládal celkem zručně a o zábavu jsem měla taky postaráno.

Na tento předmět jsme měli totiž poměrně mladého a pohledného profesora. Harry sledoval každý jeho pohyb a celkem se bavil tím, že díky jeho zkoumavým pohledům dotyčného uvádí do nemalých rozpaků. Červenal se jako puberťák, a když mi Harry sdělil, že takhle červený je přímo k nakousnutí, vyprskla jsem smíchy. Odměnou mi byl hlubší odstín červené na profesorově obličeji a jeho káravý pohled.

„Myslíš, že tuší, že bych ho mohl svést?“ šeptl mi pobaveně do ucha Harry, když se učitel otočil k tabuli a zapisoval jakési vzorce. Moc lidí nevědělo o jeho orientaci. Já byla první, co se to dozvěděla. Harry mi plně důvěřoval a já jemu. Brala jsem ho jako svého důvěrníka a to doslova. Jen jednu věc jsem mu nedokázala říct. A to tu, která byla jen mezi mnou a Gee.

„Po tom tvém rentgenovém pohledu se ti bude radši vyhýbat, to se vsaď. Ale můžeš zkusit svůj šarm, třeba se rybka chytí,“ navrhla jsem s tichým smíchem. Velmi vtipná představa Harryho, jak to zkouší na pana Drussla.

„Ále, ten mi za mou energii nestojí. Ještě by mu ta červená na tváři zůstala,“ řekl trochu hlasitěji, až jsem se bála, že to profesor uslyší. Pozdě. Slyšel to, a zčervenal ještě víc. S Harrym jsme dusili smích až do konce přednášky.

„Teď nebude mít rád ani mě,“ pokárala jsem Harryho na chodbě, která se pomalu zaplňovala studenty.

„Nevím, kdo mě tady naháněl k tomu, abych to na něj zkusil,“ drcnul do mě loktem. V tu chvíli se k nám přidal Wayne.

„Koho si mu dohazovala?“ chytil nás oba kolem ramen.

„Našeho pana profesora. Dokážeš si to představit? Já s ním?“ zhrozil se naoko Harry.

„Vypadáš, že si na starší typy. A tenhle je v nejlepších letech!“ zazubil se na něj Wayne.

„Tak i ty začínáš?“ zamračil se Harry.

„Slečno Swanová?“ ozval se za námi známý hlas. Srdce mi poskočilo radostí. Ten hlas byl nejkrásnější ze všech.

„Chlapci, musím vás opustit. Nevyveďte žádnou hloupost,“ mrkla jsem na ně a otočila se na nejkrásnější osobu v téhle škole, možná i na tomto světě.

„Tak přece jen sis na mě vyšetřila čas?“ propichoval mě pohledem, až jsem cítila, že se mi hrnula krev do tváří. Milovala jsem ten pohled. Pomalu jsem došla k němu a on se natáhl pro mou ruku.

„Ano, sice jsem musela přehodit pár schůzek a odložit jednu kávu-“ přerušil moje výmysly rychlým polibkem.

„Chyběla jsi mi,“ zašeptal mi do ucha, jen co propustil mé rty ze svých. Přejel mi nosem po šíji a vrátil se zpět k mým rtům. Nebyl to nijak něžný polibek. Hrál si se mnou a já si to užívala. Uvěznila jsem ho pažemi kolem krku. Lehce mě nadzvednul a nesl mě k lavičce. Tam teprve mé rty opět propustil a společně jsme si sedli.

„Co podnikneme ty dva volné dny? Mohli bychom jet s rodiči na naši chatu,“ navrhl plán na volné dny. Trochu jsem se ošila. Věděla jsem, že se mu nebude líbit, že už program na tyto dny dávno mám. Tohle naše horské potulování Aarona moc nebralo, což mě trochu mrzelo, protože mohl jezdit s námi a užívali bychom si přírody společně. Člověk nemá vůbec ponětí, jak to tam je romantické, každý se tam naprosto změní. Příroda vás natolik ovlivní, že se z vás stane na těch pár dní dočista jiný člověk.

„Ty nemáš trénink?“ zkusila jsem to z jiného konce.

„Až o víkendu. Přesunuli jsme to s trenérem právě kvůli těm dvěma dnům. Aby si studenti mohli užít volna,“ blýsknul na mě úsměvem.

„Aha. Víš, udělalo se teď hezky a celkem teplo, takže…“

„Takže jdete tábořit?“ hádal Aaron okamžitě. Už se netvářil tak příjemně jako před tím.

„Nebyli jsme tam celou zimu a Simon našel krásné místo. Bude to krása, začíná jaro a budeme si užívat prvního sluníčka! Pojeď s námi, lásko. Byla bych moc ráda,“ přitulila jsem se k němu blíž. Neobjal mě pažemi, jak to obvykle dělával.

„Na jak dlouho?“ zeptal se po chvíli tíživého ticha.

„Na čtyři dny,“ řekla jsem tiše a bála se jeho reakce. Tolik jsem si přála, aby jezdil s námi!

„Stejně bych nemohl, mám v sobotu přece trénink,“ řekl poněkud suše.

„Tak bys mohl jeden vynechat,“ zkusila jsem to ještě.

„Teď před sezonou?  Asi těžko,“ mluvil stále tím nepřívětivým tónem. Pak si trochu povzdychl a konečně kolem mě omotal svoje paže. Přitáhl si mě blíž a já věděla, že je krize zahnána. Aspoň pro teď.

„Nemám rád, když jsi ode mě na takovou dobu,“ zamručel mi nespokojeně a smutně do ucha.

„Vynahradím ti to, slibuju,“ usmála jsem se na něj a políbila ho. Na jeho tváři se konečně usadil malý úsměv.

„Beru tě za slovo, lásko.“ Ten polibek mi vrátil a byl víc než sladký.

Opět, doufám že se to líbilo a prosíme o komentíky:)

1. kapitola

Shrnutí Zuzka88

Shrnutí Danca95

3. kapitola

Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 2. kapitola: