Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 16. kapitola

02.11.2010 (14:30) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5443×

16. kapitola

Edward:

Slyšel jsem všechno a měl jsem pocit, jako bych se dobrovolně pálil v plamenech. Srdce jí zuřivě bušilo, slzy kapaly na zem a ona hlasitě vzlykala. Trhaně dýchala, až jsem se bál, aby si nějak neublížila. Bylo to nesnesitelné. Tak moc jsem chtěl být u ní, utěšit jí. Tak moc jsem chtěl toho hajzla zabít! Většího ignoranta jsem za svůj dlouhý život neviděl. Nejraději bych tohohle bezcitného tvora pomalu polehoučku trhal na kousíčky, jen aby věděl, jak moc jí ublížil. Jak moc teď ubližoval mně. Bolest, kterou prožívala Bella, se u mě snad násobila, měl jsem co dělat, abych vydržel jen tak sedět v lavici. Ona tam chudák ležela na záchodech, nevěděla co si počít s tím, co ji život přinesl, a já měl sedět tady?

Bella:

Nebýt stále zvonícího telefonu, asi bych se ubíjela ve své samotě navždy. Svět jako by ztmavnul a já vše viděla jen černě. Už mě v podstatě nic nezajímalo, jen jsem stále dokola řešila, jak to mohl udělat. Mé myšlenky stále rušilo to otravné zvonění. Vzala jsem telefon a jednoduše típla hovor a vypnula aparát. Neměla jsem náladu na nic a nikoho. Všichni to věděli nebo při nejmenším tušili, tak proč mi to neřekli? Proč mě neupozornili? Červené světélko zablikalo v hlavě, někdo ti přece narážky na Aaronovu nevěru dělal, ty hloupá! Jasně, ale jak to ten pitomec mohl vědět? Využíval to k tomu, aby mě ještě více naštval, aby se mi mohl ještě více posmívat. Zacházel se mnou jako s kusem hadru, ještě si se mnou užil pár polibků a já si to klidně nechala líbit?! Proč jsem se vlastně poslední dobou zaobírala jen tím idiotem, a raději se nevěnovala Aaronovi? Proč jsem s ním nechodila třeba na tréninky, klidně i na ty falešné, sakra! Starala jsem se neustále jen o toho magora a přitom mi před očima mizel můj nejdelší a nejkrásnější vztah v životě.

Bello, sakra vstávej! Tohle přece nejsem já, ta která brečí na záchodě, kdo ví jak dlouho! Lidi se scházejí a rozcházejí! Jediné, co mi opravdu vadilo, že mě podvedl a stále náš vztah udržoval. Neměl odvahu to ukončit. Myslím, že rozhovor s ním bude velmi zajímavý. Jen si zachovat chladnou hlavu, nenechat se ovládnout vztekem. To se ale těžko splní, začínám na něj být čím dál víc naštvaná!

Odhodlaně jsem se zvedla a vydala se ven. Cestou k hlavním dveřím školy jsem si všimla, že se ohromně zatáhlo a bylo před bouřkou. Ještě to mi scházelo. Všude byla skoro tma, bez slunce to tu vypadalo tak smutně. Svoje auto jsem téměř neviděla, nebýt jeho zářivé barvy, splynulo by s černotou okolo. S bolestí jsem si uvědomila, že ta děsivá studená tma nebyla jen okolo mě. Byla i uvnitř mě. Utřela jsem poslední slzy, už je nechci vidět, jsou zbytečné a pomalu se vydala ke svému autu. Přála jsem si být ve své posteli a spát, zaspat všechno, co se kolem mě dělo. Bez přemýšlení jsem vzala za kliku a sedla si na sedačku.

„Konečně!“ vydechl vedle mě někdo úlevně, až jsem nadskočila. Na sedačce spolujezdce seděl Cullen a s velkou úlevou na mě upíral své zlatavé oči. Ve mně se začala vařit krev.

„Ty? Co děláš v mém autě?“ zasyčela jsem skrze zaťaté zuby.

„Správná otázka, Bell. Jen ho žeň! Tohle není dobré!“ přikyvovala vedle mě Gee.

„Čekal jsem na t… Bál jsem se o t… Harry říkal, že tě nemohl najít,“ mluvil tiše a trhaně. Jakoby některé věty nechtěl doříct do konce. Jako by o nich sám nebyl přesvědčený.

„Myslím, že ty se o mě nemáš co starat. Za prvé, netuším, proč bys měl, a za druhé, nikdo o to nestojí. Proč si nehledíš svého?“ řekla jsem mrazivě. Tak moc jsem ho nenáviděla. Nenáviděla jsem ten způsob, jakým mě dokázal naprosto odrovnat, jak mě dokázal lehko naštvat. Nenáviděla jsem jeho nadřazenost, namyšlenost!

„Nevím, proč si myslíš, že se o tebe starám. Jen dělám Harrymu službu, což by měl stejně dělat ten tvůj princ. Nechápu, proč za něj vlastně hraju druhý housle…“

„Nikdo se o to neprosí, věř mi. To jenom ten tvůj mozeček namyšlenýho idiota to nedokáže pobrat! Ráda bych věděla, jak ses dostal do mého auta. Nebo si myslíš, že ti všechno patří? Vůbec, myslíš si, že jsi pobral všechnu moudrost světa? Že můžeš soudit lidi? Můžeš si se všema dělat, co chceš? Měl by ses vrátit, tam odkud si přišel. Pochybuju, že tam ses choval lépe. V podstatě tě lituju!“

„Štve tě, že jsem měl pravdu, to je celý. Tvůj princ z pohádky není tak svatý, jak by měl být. A neboj, mě litovat nemusíš, já to teď nepotřebuju.“ Na rozdíl ode mě mluvil tiše a soucitně. Chvíli jsem na něj tupě zírala a snažila se utřídit myšlenky. Než jsem se stačila nadechnout, udělal největší chybu svého života.

„Jsi v pořádku, Bello?“ zeptal se a pohladil mě po tváři. Bez přemýšlení jsem mu jeho ruku strhla ze své tváře.

„Ty už na mě nikdy nesahej. A promiň, ptáš se celkem na stupidní otázku. Já mám být v pořádku? To víš jistě lépe než já! Tvoje narážky padly na úrodnou půdu. Bože, jsi teď vážně šťastný? Co po mně vlastně chceš? Abych se ti tu klaněla, měl jsi pravdu, vlastně ti musím ještě poděkovat, vždyť ty jsi mi všechno říkal! Tak proč bych si tím vlastně měla lámat hlavu, všechno je jak má být! A teď, najednou se zjevíš v mém autě, a vlastně z toho vyjdeš jako naprostý hrdina! Nemám já ti vlastně skočit do náruče? Zmetku jeden, vypadni z mýho auta!“

„Přesně tak, Bello! Nenech ho tady! Ať už je pryč!“ přidala se k mému bojovému postoji i Gee. Neposlouchala jsem ji, byla jsem příliš rozčílená, než abych dokázala vnímat něco jiného než svůj vztek a osobu, která mě tak dopálila, Cullena. Možná za to nemohl přímo on, ale na někom jsem si to vybít musela.

„Bello, nemyslel jsem to nijak zle. Nechtěl jsem ti nijak ublí-“

„Na tvoje kecy nejsem zvědavá. Měl by ses spíš zamyslet nad sebou. Máš rozštěpy osobnosti, či co? Nejdřív jsi sladký jak med, div ti všichni nepadaj k nohám, a najednou bych tě nejradši naprosto zaškrtila! Většího arogantního idiota jsem v životě nepotkala a doufám, že nepotkám! Stačil jsi ty a už z toho stejně mám zážitek na celý život! A teď laskavě, mohl bys zvednout ten svůj zadek a vypadnout?“

„Můžeš mě chvíli poslouchat? Chápu, že ti právě princ zkazil tvoje iluze o vašem úžasném pohádkovém vztahu, ale já bych taky rád něco řekl.“ Než stihl pokračovat, nahnula jsem se k němu, otevřela dveře spolujezdce a začala ho strkat ven z auta. Byla jsem plná zuřivosti! Štvalo mě, že s ním nehnu ani o píď! Štval mě Aaron! Štval mě Harry, že se mi aspoň slůvkem nezmínil!

„Koukej ho vypakovat ven! Nevěř mu ani slovo, není to bezpečné!“ ozvala se opět Gee.

„Přestaň Bello! Přestaň! Nehnu se odsud, dokud si s tebou nepromluvím!“ šeptal mi do ucha sametový hlas, když mě chytal za ruce a sevřel mě v železném objetí. Snažila jsem se ho setřást, ale byl jako kleště. Jeho stisk až bolel. Zápasila jsem s ním, co mi síly stačily, bohužel jsem neměla šanci. Sice mi vztek proudil v žilách, že jsem měla pocit, že bych rozbila i skálu, ale s ním to nehnulo. Chytil mě pevně okolo pasu jednou paží a druhou mi zajel do vlasů. Bylo mi jasné, o co se zase pokouší, o to víc jsem se s ním prala. Ani nevím jak, ale jednu ruku se mi podařilo uvolnit. Nečekala jsem na nic, rozpřáhla se a chystala se mu ubalit pořádnou ránu. Nestalo se tak. Neuvěřitelně rychlým pohybem mě za tu ruku chytil a pěkně daleko ji držel od svého obličeje.

„Být tebou, tohle bych nedělal,“ promluvil do ticha, které rušilo pouze mé oddechování.

„Myslíš, že se tě bojím? Celkem by ti to prospělo!“

„Měla by ses bát,“ zašeptal s Gee nastejno.

„Pusť mě! Okamžitě,“ začala jsem se zase kroutit snažíc se dostat z jeho pevného držení.

„Bello, já ti nic neudělám. Jen se uklidni, prosím,“ promlouval ke mně. Asi si myslel, že na mě ty jeho řečičky platí.

„Zmlkni, a radši vypadni nebo ti ta facka vážně přiletí,“ zavrčela jsem a konečně si sedla na svoje sedadlo.

„Bello, já-“

„Mlč! Sakra, mlč a běž!“

„Nedráždi ho. Nevím, jak dlouho vydrží ty tvoje nadávky-“

„Ty už taky nemluv! Mám toho plný zuby!“ otočila jsem se na Gee s křikem. Ukřivděně se na mě podívala. Chvíli jsem dumala nad tím, jak velkou hloupost jsem to právě udělala a rychle se podívala na Cullena. Díval se na mě jako na blázna. Tak tohle se mi vážně povedlo!

„To mělo být co?“ zeptal se trochu šokovaně.

„Vypadni,“ zavrčela jsem, ještě podrážděnější než předtím. Gee zmizela, a já začala svého výstupu litovat. Nechtěla jsem, aby mi zmizela, byla jsem tak ráda, že tu byla se mnou! Snažila jsem se ignorovat, že tam ten pitomec stále sedí a civí na mě. Naštěstí mě z tíživého ovzduší vysvobodilo zaklepání na okénko.

„Bello? Zlatíčko, hledal jsem tě všude! Můžeš mi pro pánajána říct, kde jsi byla?“ otevíral u mě Harry dveře od auta.

„Tys to taky věděl, že?“ otočila jsem se na něj prudce.

„O čem to mluvíš?“ couvl přede mnou můj nejlepší přítel. Spíš před mým tónem.

„O Aaronovi a Judy. Aha, takže ty jsi tu novinku ještě neslyšel? Představ si, Aaron si našel novou kamarádku a mě s ní neseznámil!“ prskala jsem ironicky každé slovíčko. Vystoupila jsem z auta a přísně si Harryho měřila. Chudák, věděla jsem, že on mi nic neudělal, ale těžko se teď můj vztek kočíroval.

„Neměl jsem nic potvrzenýho, ale něco jsem tušil. Takže je to pravda? Ach, zlatíčko, pojď sem. Je mi to moc líto,“ zatvářil se Harry soucitně a chtěl mě obejmout.

„Ne, nesahej na mě! Nejdřív na mě maká tamten idiotek a myslí si, kdo ví, co tím nespraví. Mám už vás dost. Ubohá Bella! Nevšimla si, že její přítel ji podvádí, jak jen ona to zvládne? Hlavně se nezmiňovat o tom bídákovi! Myslíte, že víte, jak se cítím. Vždyť se vlastně nic nestalo! Už nemůžu! Nemůžu.“ Na posledním slově se mi zlomil hlas a já nakonec skončila v Harryho hřejivé náruči. Sedl si se mnou do mého auta, bylo prázdné, patrně konečně tomu frajírkovi secvakl mozeček a vyklidil pole. Kolíbal se mnou ze strany na stranu, hladil mě ve vlasech, a já se konečně začala cítit normálně, možná až příjemně. Bylo to zvláštní, měla bych cítit bolest, smutek. Bolelo to, přiznávám, ale ne tak, jak jsem si myslela, že rozchod má bolet. Bolelo mě, že se to stalo takhle, musela jsem se to dovědět od naprosto cizích lidí, neměl odvahu mi to říct. Proč by mi to vlastně říkal? Měl se dobře, vyšel z toho nejlépe, měl mě, plus další holku, u které si jako bonus k našemu vztahu, užíval. V podstatě jsem ho chápala, být na jeho místě, taky bych si nechala obě tyhle radosti. Jenže tady byl trochu rozdíl… Já bych mu tohle v životě neudělala. A to bylo ze všeho nejhorší. Jeho zrada. Tam byl ten kámen úrazu.

Cestou domů, dala jsem na Harryho slova, a jela jsem velmi opatrně a rozvážně, mi v hlavě hučely všechna slova lásky, všechny sliby, které mi Aaron kdy řekl. Tehdy měly váhu, teď zněly do větru. Spíš mi to v uších znělo, jako by se mi vysmíval. Jako by všechno plánoval, a každičké slovo volil s přesností, jen aby se na mě teď mohl podívat s výsměšným pohledem, že jsem mu všechno uvěřila. Že já hloupá, mu slepě věřila, milovala ho. Při pomyšlení na to, že si užil s Judy, a pak jel ke mně, s těmi odpornými karafiáty, vymlouval se na trénink a já mu vše odpustila, se mi udělalo zle. Ne, Bello, tohle ty překonáš. Musíš.

Smutek nedorazil ani ta bolest mě nezasáhla nijak zvlášť. Byla jsem v takové divné melancholické náladě, z které se horko těžko dostávalo ven. Nikdy jsem si nepotrpěla na tyhlety věci, jako bylo truchlení pro ztracenou věc. Ne nijak dlouho. Ale dnešek mi dal hodně zabrat, mám pocit, že větší trápení jsem zažila s Cullenem, než s Aaronem.

Cullen. Stejně je to zvláštní člověk. Jak to mohl všechno vědět? Vždyť ani Harry to přesně nevěděl, ale on dělal tak přesné narážky. A vůbec, jak se dostal do mého auta? Kam potom zmizel? Kde je vlastně Gee?

„Gee,“ vydechla jsem smutně, když jsem zaparkovala před naším domem a položila si hlavu a volant.

„Ano?“ ozvalo se vedle mě, až jsem nadskočila. Málem mi srdce vyskočilo z hrudníku.

„Tohle mi nedělej,“ lapala jsem po dechu.

„Řekla bych, že sis to zasloužila. Vůbec mě neposloucháš, Bello.“ Mluvila sice káravě, ale usmívala se na mě.

„Omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjela. Byla jsem rozčilená. Z Aarona, toho zrádce, z toho pitomečka.“

„Ten pitomeček je pěkně nebezpečný, Bello. Drž se od něj prosím tě dál, už kvůli mně! Prosím, slib mi, že se s ním nebudeš více zahazovat!“ Její výraz mě vážně přesvědčil, že s Cullenem nebude něco v pořádku.

„Proč je tak nebezpečný, Gee? Proč z něho máš takový strach?“

„Sama nevím, ale už na dálku z něho vyzařuje zlo, prostě špatné věci, nebezpečí. Teď už jdi domů, rodiče se po tobě shánějí,“ zamluvila to Gee a zmizela. S povzdechem a s hlavou pěkně zamotanou jsem se vydala domů, kde se na mě vrhla mamka a hned po ní táta. Harry jim volal. Táta plánoval, že si na Aarona pěkně došlápne. Všechno jsem ji vymluvila a raději se klidila do svého pokoje, kde jsem mohla být sama a přemýšlet. Přemýšlet nad tím, jak tohle všechno vyřeším. Ale co chci vlastně řešit? Už to bylo dávno vyřešené, teď mě čekal pouze ne zrovna milý rozhovor. Rozhodla jsem se, že to pro dnešek vypustím z hlavy a na všechno zapomenu. Celkem jsem se divila, protože se mi to kupodivu povedlo.

Vlezla do sprchy a nechala svoje tělo bičovat proudem teplé vody. Naprosto jsem se uvolnila, takže jsem se v příjemné náladě a s omotaným ručníkem kolem těla vrátila zpět do pokoje. Když jsem otvírala okno, všimla jsem si, že je tu zase můj pozorovatel. Nevystrašilo a nenaštvalo mě to jako obvykle, byla jsem ráda, že tu byl, zvláštní. Blesk ozářil nebe a já na nepatrnou chvilinku viděla celou jeho osobu. Měl zase kapuci, takže jsem nic neviděla, přesto mě jeho postava začala fascinovat. Kdo to může být?

Začal prudký liják a do toho zahřmělo. Bylo mi ho líto, stál tam nehnutě v tom dešti, hlavu vztyčenou nahoru přesně do mého okna. Cítila jsem, že se dívá na mě. Opět se na chvilku rozzářila obloha, snažila jsem se zachytit co možná nejvíc. Zbytečně, nešlo nic poznat. Tak strašně ráda bych rozluštila tuhle záhadu. Nakonec se do mě dala zima, tak jsem opět zalezla do pokoje a zhasla. Rychle jsem na sebe hodila věci na spaní a s rychlým pohledem do okna, abych se ujistila, že tam stále stojí, jsem zalezla spokojená do pelechu.

___

Netrpělivě jsem klepala nohou o zem a vyhlížela jeho auto. Dneska musel přijít. I kdyby nechtěl, prostě bych ho sem dotáhla. Chtěla jsem to mít už dávno z krku, a jeho nedochvilnost, s jakou chodil do školy, mi k tomu moc nepomáhala. A jestli má nějaký naléhavý trénink, je mi to jedno. Chci se od něho konečně odprostit, chci mu ukázat, že jeho nevěra byla sice podraz, ale já jsem v pořádku. Sama jsem byla překvapená, jak v pořádku jsem byla. Ještě teď jsem vrtěla hlavou nad svými včerejšími výstupy na toho debila a Harryho. I když, jednání, které jsem použila na Cullena, jsem vzít zpátky nechtěla. Patřilo mu to. Musela jsem se pochválit, tolik jsem se vždy držela, abych nebouchla. To jsem dělala chybu. Teď už mě nechá na pokoji. Aspoň v to doufám.

Konečně se jeho auto objevilo u vjezdu na parkoviště a já netrpělivě vyskočila na nohy. Ať to mám za sebou. Rozhodným krokem jsem vyšla k jeho autu a připravovala si řeč. Myslela jsem si, že Aaron už o všem věděl. To jsem se mýlila.

„Lásko? Tak moc tě rád vidím!“ spustil okamžitě, jakmile mě viděl. Dokonce mě objal a chtěl políbit. Jelikož jsem z toho byla trochu vyvedená z míry, málem se mu to podařilo. Nakonec jsem stihla obličej obrátit, takže mě políbil kamsi za ucho.

„Moc se omlouvám, ty tréninky jsou úmorné! Jak ses vyspala?“ pokračoval ve svém předstírání, když jsem se vymotala z jeho objetí.

„Promiň, to ti Judy dává tak moc zabrat?“ zeptala jsem se nevinně a ironicky se usmála. Aaron trochu zbledl, na chvíli se zarazil a pak nasadil masku neviňátka.

„O čem to mluvíš? Jaká Judy?“ Kdybych nevěděla pravdu, snad bych mu i uvěřila. Tvářil se tak upřímně udiveně. Herec je dobrý, to se mu musí uznat.

„Počkej, ty to nevíš? Ráda se s tebou o takovou jobovku podělím! Pojď blíž,“ zakřenila jsem se na něj. Šlo to celkem samo. Rostoucí vztek jsem zatím držela na uzdě. Aaron se ke mně sklonil a já mu zasyčela do ucha:

„Vím o tvé nevěře!“ Kdyby ho někdo štípl špendlíkem, patrně by nezvedl tu hlavu rychleji. Jeho nevinný výraz byl ten tam. Šokovaně se na mě díval a já mu oplácela pohled s úsměvem. Jak říkám, byla jsem v pořádku.

„Bello, mě-“

„… se to líbilo víc s Judy? To mi snad ani nemusíš říkat! Omluvy, jako „je mi to líto“ si strč za klobouk. Kdyby ti to vážně bylo líto, udělal bys to jen jednou a řekl bys mi to. Jenže ty jsi naprostý zbabělec, ostatně jako každý mužský.“ Vztek, který mě doprovázel, jako by zmizel. Byla jsem ale plná sarkasmu a ironie.

„Nech mě to vysvětlit, prosím,“ chytil mě Aaron za ruce. Prudce jsem je setřásla.

„Co chceš vysvětlovat? Ty tady snad něco nechápeš?“ opáčila jsem pobaveně. Tahle hra mě bavila.

„Prosím, Bello. Moc se omlouvám. Judy na mě stále naléhala, prý se do mě zamilovala a-“

„Tak to doufám, že vám to spolu vyjde. I když, pochybuji… Já tě taky milovala, a bylo to prd platný. Jen mi vysvětli jedno, proč jsi mi to neřekl? To jsem ti nestála ani za jednu pitomou větu? Musím se to dovědět od nějakých holek na záchodech… S tebou to bude mít každá marný, tobě zaleží patrně jen na sobě,“ znechuceně jsem se ušklíbla.

„Takže shazuješ všechnu vinu na mě? To mi mohlo být jasný. Zrovna od tebe tyhle slova seděj. Ty, která se věnuješ stále jen svému přiteplenýmu kamarádíčkovi, a když už jsme mluvili o tom, s kým se mi to líbilo víc… Věř, že s Judy je to záživnější.“ Jeho slova mě bodla do těla jako nůž. Věděla jsem, že umí být zlý, ale takovou podpásovku jsem od něj nečekala. Jeho pohled byl tvrdý až výsměšný, a já nenáviděla slzy, které se mi začaly tvořit v očích. Rychle jsem zamrkala, abych je zahnala.

„Vždycky jsem si myslela, že jsi charakter, který hraje fér a nesníží se k ponižování. Koukám, spletla jsem se v tobě a nejen v tomhle. Harryho nemáš právo urážet, nesáháš mu ani po kotníky. On na rozdíl od tebe chápe, co je to upřímnost nebo věrnost. Tys tyhle slova neviděl ani napsané, že? Divila bych se, kdyby jo. Lituju tě, Aarone… Vlastně ne, lituju kteroukoli holku, která s tebou bude. Každá totiž skončí jako já, podvedená. Ale věř, že je mi to fuk. Ty mi nestojíš za to, abych brečela, co víc, abych se nějak trápila! Ale jsem vděčná, že jsem konečně zjistila, jaký jsi hajzl! Nechápu, jak jsem mohla být tak dlouho slepá! Jsi ubohý, Aarone!“ Měla jsem v plánu odejít, nestál mi už ani za jedno jediné slovíčko. Ale on mě chytil za paži. Sykla jsem bolestí, jak mi to ruku mačkal.

„Nesahej na mě, ubožáku!“ zavrčela jsem na něj. Tuhle větu jsem používala poslední dobou nějak často, prolétlo mi hlavou.

„Jestli si myslíš, že mě můžeš urážet, tak to se pleteš. Víš, proč jsem se k Judy stále vracel? Byla ochotná dělat to kdykoli, kdekoli… S tebou to už byla stereotypní záležitost, to nemůže bavit ani svatého!“ Jeho slova jsem skoro nevnímala, vnímala jsem pouze bolest v paži. Držel mě pevně, cítila jsem, jak se mi ruka začíná odkrvovat. Kroutila jsem se, snažila jsem se vyprostit. Marně.

Pak se staly dvě věci najednou. Aaron s bolestným křikem padl k zemi a já se ocitla za něčími zády. Cullen stál přede mnou nahrbený, jako by se mě chystal bránit před armádou a zuřivě hleděl na ležícího Aarona. Ten se držel za oko a snažil se vstát.

„Pitomče, co si o sobě myslíš?“ vyjel na něj Aaron. Než stačil nějak zakročit, ležel znovu na zemi, tentokrát mu z nosu vytryskla krev. Nevěděla jsem, jestli mě šálí sluch z toho všechno, co se stalo, nebo jsem zaslechla Cullena, jak hlasitě zavrčel. Zněl jako zvíře. Vystrašeně jsem se mu podívala do tváře. Měl naprosto černé oči.