Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 9. Kapitola

20.04.2010 (15:15) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2262×

8. Kapitola

„Tak ty se ještě ptáš?“ zvedla jsem obočí a věnovala se dál baseballu.

Ještě to na mě zkoušel, jako třeba: „A od kdy sleduješ baseball?“ a další takové, já mu ale neodpověděla.

Když se domů vrátili všichni ze školy, bylo jim divné, proč se s Edwardem spolu nebavíme.

„Co se stalo? Proč se spolu nebavíte?“ ptala se mě Alice.

„To neřeš,“ odbyla jsem ji jednoduše.

„To se uklidní,“ uklidňovala mě Esmé. No a nebyl by to Emmett, aby si nešťouchnul.

„Och... naše hrdličky se pohádali. Tak co to bude dneska?“ dělal jako bychom se snad hádali každý den nebo co.

„Emmette, být tebou, tak bych radši držel pec,“ říkal Jazz, který vycítil moje emoce a taky to, že jsem mu chtěla pořádně fláknout facku, už mě tím jeho otravováním a šťoucháním štve! Měl ale štěstí, protože Jazz mi poslal vlnu klidu, takže jsem to neřešila.

Obrátila jsem se a šla za Nessie. Samozřejmě, že Edward za mnou pořád chodil jako ocásek a podlézal mi, kde se jen dalo.

„Nessie, nezajdeme si spolu na lov?“ optala jsem se své dcerky.

„Jóóó!“ vykřikla Nessie.

„Tak se jenom převleč a můžeme vyrazit,“ řekla jsem mojí dcerušce.

„Já bych šel s vámi,“ dolejzal Edward.

„A tebe někdo zval?“ setřela jsem ho.

„Tak mami, můžeme vyrazit!“ zakřičela Nessie.

„Jistě drahoušku, jdeme.“

„Mami, co se stalo mezi tebou a tatínkem?“ ptala se Nessie smutně.

„Tatínek mě naštval, víš?“ řekla jsem.

„A jak?“ vyzvídala dál Nessie.

„No... v tělocviku jsem neodhadla sílu a trochu více jsem trefila do míče a Edward na mě vyjel,“ povídala jsem svojí dcerušce, která pečlivě poslouchala.

„Aha a to kvůli tomu?“ ptala se udiveně.

„Jo... budu ho dusit,“ řekla jsem a v duchu už jsem si chystala odplatu, kterou mu připravím.

„Mami, tak tady ta puma je moje!“ zařvala Nessie snad na celý les a už se rozbíhala za pumou.

„Tak já si beru tu nalevo,“ rozeběhla jsem se k pumě nalevo a už jsem jí byla přilepena u tepny na krku a vysávala z ní poslední kapičky krve. Musím uznat, že na lovu už jsem nebyla celkem dlouho a žízeň, tu mám velkou.

Daly jsme si každá asi šest pum.

„Mami, já už jsem plná, půjdeme?“ ptala se mě Nessie a při tom se držela za břicho. Chuděrka, ona se přepila.

„Jojo, už půjdeme,“ usmála jsem se na svoje sluníčko.

„Mami, a ty se ale s tatínkem nerozjedeš, viď?“ ptala se mě Nessie, která u toho málem i brečela.

„Neblbni Nessie, s tatínkem bych se nikdy nerozešla. To my se jen tak škádlíme... vždyť nás znáš, ne?“

„To je dobře...“

„Ale nikomu ani muk, jasné?“ říkala jsem Nessie.

„Neboj se, budu mlčet jako hrob,“ usmála se na mě při tom.

„Tak jak bylo na lovu?“ optal se nás Edward hned, jak jsme otevřely dveře do domu.

„Superně, tati, akorát mě bolí břicho,“ řekla Nessie. V tom, jak řekla, že ji něco bolí, ihned přiskočila Esmé a starostlivě se jí zeptala: „Z čeho pak tě to bolí?“

„Ale to bude v pořádku, jenom se přepila,“ řekla jsem Esmé, bylo vidět, jak si oddychla.

„A co ty, miláčku? Jak bylo na lovu?“ optal se mě Edward.

„Dobře, tak dobře ještě NIKDY nebylo, jo a nějakou dobu mi neříkej miláčku... dík,“ řekla jsem Edwardovi, otočila jsem se na patě a odešla do obýváku. Všechno bylo stejné, než jsme odešly, akorát jsem nemohla najít Alice s Jasperem. Emmett pořád sledoval baseball, prý už tak třetí zápas, Rose tam seděla s ním a snažila se ho na něco navnadit, neustále na něho šahala, ale on se nedal, protože když má Emmett baseball, tak ho nedokáže snad nic odradit... a to ani Rose. Rose vzdycha a uraženě sledovala baseball s ním. Carlisle se mezitím vrátil z práce, ale nikde nebyl... zase je ve své pracovně a přemýšlí nad chorobou jednoho z jeho pacientů, on je snad workoholik, pomyslela jsem si. No a co dělala Esmé? Tak ta se učila dělat v novém programu na navrhování interiéru.

„Esmé, prosím tě, kde je Alice s Jasperem?“

„No, co tak může dělat Alice... ?“ napověděla mi Esmé. No jasně, už vím, že mi to nedocvaklo dřív, asi mám nějaké delší vedení.

„Jo... Alice = nákupy, rozumím, ale my už snad všechno máme ne?“

„No rozhodla se, že už prý nemá, co na sebe... a taky prý šla něco zařizovat. Jen doufám, že ne žádnou oslavu,“ zasmála se Esmé.

„Aha, a Jasper jako chtěl, jo?“ ptala jsem se udiveně.

„No nechtěl, nikdo nikdy nechtěl, možná tak na začátku, ale ona ho prostě donutila,“ usmála se na mě.

„Chápu...“ zasmála jsem se. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem ještě byla člověk, jak mě taky nutila, né, že by mě teďka nenutila, ale už se dovedu pěkně vymluvit.

„Nessie, jdi si připravit tašku na zítřek do školy,“ řekla jsem svojí dcerušce.

„Ano mami, už běžím,“ odpověděla mi Nessie a už utíkala po schodech do svého pokojíčku. Já jsem šla do naší ložnice a vzala jsem si knížku. Když jsem už byla v půlce knihy, někdo zaklepal, „ťuk, ťuk,“ kdo to jenom může být? Pomyslela jsem si.

„Dále!“ řekla jsem důrazně. V tu chvíli mě někdo objal ze zadu, jeho vůni jsem poznala. Já jsem ale dělala tak, jako by tady nebyl. Vymanila jsem se mu z objetí.

„Tak mi řekni, co jsem ti udělal?“ stále se mě ptal. Tak je on snad nějáký retardovaný nebo co? Neuvědomuje si, co mi udělal?

„Tak ty si to stále neuvědomuješ?“ ptala jsem se ho.

„Ne... co jsem udělal? Řekni mi to!“ zkoušel to zas.

„Jen přemýšlej, jen přemýšlej,“ opakovala jsem.

„Hm...,“ přemýšlel. „Ty myslíš to s tím míčem? V tom tělocviku?“

„Jo,“ řekla jsem ledabyle.

„Promiň, ale já za to nemohl... musel jsem!“ omlouval se mi.

„Jak jako musel? Nikdy nic nemusíš! Musíš jen umřít, hm... což u tebe jako u upíra nehrozí!“

„Tak, kdybych byl na tebe jako mílius, tak by to mohly spolužačky třeba nějak poznat...“

„Hm... a tak jsi mě tam seřval, co?“ ptala jsem se.

„Ale já jsem nechtěl, odpuštěno? Prosím?“ nyní už mě hypnotizoval jeho pohledem.

„A teď si jako myslíš co? Že příjdeš a řekneš: Já jsem nechtěl... promiň. Tak to se šeredně pleteš!“ otočila jsem se od něho a věnovala se dále knížce.

„A tak jak se ti mám omluvit?“ stále se to zkoušel vyžehlit.

„Nevím, na co máš hlavu? Přemýšlej,“ usmála jsem se zavřela knihu a šla se podívat za Renesmé.

„Ahoj Nessie, tak už jsi nachystaná do školy?" ptala jsem se.

„Jo mami, na zítřek jsme měli jenom jeden malý úkol... ale ten byl lehký.“

„Aha, to jsi šikovná. Povídej mi, co kamarádky ve škole? A Co nějácí pěkní kluci? Co?“

„Jo, kamarádky už mám... mám jich hodně, jsou bezva.“

„No a ptala jsem se, jestli se ti nelíbí nějáký kluk,“ povzbudivě jsem se na ni usmála.

„A jo... jeden tam je. Takový pěkný,“ sklopila pohled k zemi.

„Ale za to se nemusíš stydět Nessie, je to normální. Jak se jmenuje?“ vyzvídala jsem.

"Jake,“ usmála se, dokonce mi připadalo, že se jí na líčkách objevil slabý rumněnec, ale vždyť to není možné... je přece upír ne? Ale to je jedno, možná se mi to jen zdálo.

„Oooo... takže já se přijdu zítra podívat, jo? Ukážeš mi ho ve škole?“

„Jo-jo...“ odpověděla mi.

Uslyšela jsem zdola, „Ahojte rodinko, tak jsme tady!“ volal někdo, podle hlasu to typuju na Alici.

„Tak já je jdu přivítat jo? Jdeš se mnou?“ ptala jsem se svojí dcerušky.

„Ne... já nejdu. Musím ještě něco připravit do školy a tak...“

„Tak jo, až budeš hotová, tak se stav jo?“

„Jasně.“

„Čáu Alice,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj,“ volala celá ověšená taškama.

„Kde máš Jaspera?“ ptala jsem se, protože jsem ho nikde neviděla.

„Tady! Už jde,“ vypískla vesele.

„Aha... a to jako myslíš tu kopu tašek?“ ukazovala jsem na Japera který byl totálně ověšený nákupníma taškama, jako vánoční stromeček. Jasper se jen nevině usmál.

„Trrr... trrr...“ zvonil mi telofon.

„Prosím? Tady Bella Cullenová,“ řekla jsem do mobilu.

„Ahoj Bells, tady Charlie. Jak se vede? Co Nessie? Jste se dlouho nestavili,“ valil na mě otázky jednu za druhou.

„Jééé... tati, ahoj,  máme se dobře, Nessie je hodná. No a my jsme moc teďka neměli čas se stavit, víš? My jsme byli dneska poprvé ve škole, tak jsme museli zařizovat různé věci, ale jestli chceš, tak se můžeme zítra stavit, jo? Chceš?“ ptala jsem se ho.

„Jasně že chci, a jak bylo ve škole?“

„Jo dobré, jako vždycky,“

„A jak se líbilo Nessie?“ ptal se.

„Já ti ji předám, jo? Ona ti to řekne sama.“

„Jojo, už jsem ji tak dlouho neslyšel. Určitě zase vyrostla, vnučka moje.“

„Nessie, máš tu telefon.“ Jen co jsem to dořekla, Nessie už stála pod schodama a utíkala ke mně.

„Tati, tak já ti dám Nessie, jo? Já už jdu, tak papa a zítra budem u tebe jako na koni,“ rozloučila jsem se s tatínkem a předala telefon Nessie.

„Ahoj dědečku,“ pozdravila Nessie dědu, dále jsem ji neposlouchala a šla jsem do ložnice.

„Už je pozdě Nessie, běž se vykoupat a pak jdi spát broučku, jo?“ řekla jsem Nessie, která už málem usínala u televize.

„Ach jóóó, mami, už jdu,“ odpověděla a u toho dlouze zívla.

Já jsem šla do ložnice a opět jsem si vzala knížku a četla. Mezitím si ke mně přilehl Edward a začal mě hladit po zádech, bylo to tak příjemné, chtěla jsem víc, ale přece mám nějákou svojí hrdost, přeci mu nepodlehnu hned první večer... . Dneska to ještě vydržím. Otočila jsem se tedy na záda, aby na ně šahat nemohl, ale v této pozici mi mohl vidět do obličeje, což mohlo být ještě horší, ale co už. V této chvíli jsem byla tak ráda že mi nemůže číst myšlenky. Edward do mě neustále šťouchal, hladil mě, podlézal mi a omlouval se mi. Já jsem ale nehnula ani brvou.

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-10-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 9. Kapitola: