Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 8. Kapitola

17.04.2010 (17:45) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2366×

1. Den ve škole – II. Část

Zrovna jsme měli matiku a to s Jasperem.

„Už jen dvě hodiny a půjdeme domů, co?“ prolomil dlouhé ticho Jasper... no nebyl moc ukecaný.

„Jo, jo... už jen chemie a tělocvik. Co máš ty poslední?“ zeptala jsem se Jaspera.

„Já mám zeměpis, nuda...“

„Aha, tak to jo,“ řekla jsem svoji poslední větu. Celý zbytek hodiny proběhl za hrobového ticha.

„Tak čau, Jazzi, já letím na tělák. To by mě zajímalo, koho budeme mít,“ loučila jsem se s Jasperem.

„Čůs,“ jednoduše odpověděl Jazz.

Zašla jsem si do šatních skříněk pro tělesný úbor a kráčela vpřed, ku tělocviku. Teď mi to už nedělalo žádný problém, dokonce jsem se musela hlídat, ať nedělám moc prudké pohyby. Jak si matně vzpomínám, co pro mě tělocvik znamenal, jaká noční můra to pro mě byla, teď se mi zdá, že to až tak špatné není, dokonce mě to baví.

„Dobrý den, dívky, tak tady vám představuji vašeho nového pana učitele, některé už ho možná znáte… i tak, jmenuje se Edward Swan a bude vás učit tělocvik, tak na něho buďte hodné,“ pronesl pan ředitel svůj monolog.

„Dobrý den, pane učiteli,“ zvolaly dívky sborově.

„Taky vás zdravím, jak už řekl pan ředitel, jmenuji se Edward Swan, některé mě znáte a budu vás učit tělocvik,“ představil se nám Edward... v podstatě zopakoval to, co už jsme věděli od pana ředitele, ale je to přece slušnost se představit nebo ne?

„Toto je naše první hodina tělocviku a bude z většiny spíše seznamovací,“ pověděl nám Edward. Dívky jen kývaly hlavama na důkaz souhlasu.

„Poprosím vás teď, aby jste se mi představily.“ Tak a začalo představování... zase, jako kdyby to už nevěděl, když si to přečetl v jejich myslích.

„No... já se jmenuju Lussy,“ pronášela dívka, která se na Edwarda culila od ucha k uchu... ale Edward je můj! Byla taková... jak jen to říct slušně, prsatá, štíhlá a blonďatá barbie.

„Dík, další?“ přešel její flirtovací manévry a pokračoval v dotazování.

„Aleca,“ řekla dívka, která byla taková, zamlklá... dalo by se říct i plachá, nikdo se s ní nebavil. Přemýšlela jsem co asi ostatním udělala, vždyť se od nich vůbec nelišila. Asi se doma zeptám Edwarda co se honilo v mysli dívkám o ní. Že bych se s ní bavila? Vypadala v pohodě... no uvidím.

„Jojo, dál?“ ptal se Edward opět.

„Já jsem Bella Cullenová,“ řekla jsem a při tom jsem se usmívala jako sluníčko. Edward se podíval a pro člověka nespatřitelnou rychlostí mi poslal pusu. Usmála jsem se ještě víc.

Takhle to šlo dál, až se představily všechny dívky ze třídy.

A zase stejná otázka. „Nejaké dotazy?“ Nastalo krátké ticho, jak dívky přemýšlely.

„Prosím, mohla bych jeden mít?“ optala se Lussy.

„No? Jen se ptej, pokud to bude v mých silách, tak ti odpovím,“ řekl Edward.

„Pane učiteli... máte už holku?“ ptala se zvědavě Lussy.

Edward přemýšlel co má říct, ale nakonec z něho vypadlo, „Ano, mám dívku,“ pronesl hrdě a nádherně se usmíval tím jeho pokřiveným úsměvem. Skoro všem dívkám, až na Alecu pohasl úsměv na tváři. Já jsem jen převrátila oči v sloup a dále už to neřešila.

„A kdo je ta šťastná?“ nedala se Lussy.

Tak toto mi přišlo už moc.

„Myslím si, že do toho ti nic není, je to soukromá věc,“ řekl Edward a na konci věty zvýšil hlas. Dívky zbystřily a radši už byly ticho.

„Ještě nejaké NORMÁLNÍ dotazy?“ ptal se dál a udělal důraz na slovo normální. Bylo ticho jako v hrobě, tak Edward usoudil, že můžeme začít tělocvik.

„Tak jsme se seznámili, a můžeme začít cvičit,“ usmál se na nás Edward.

Dívky pronesly jedno velké „ach ne...“ dokonce jedna „měly jsme to zdržovat, že jsem se já blbá nezeptala.“

„Co byste po zbytek hodiny chtěla dělat, děvčata?“

„Co třeba si povídat?“ řekla Sue.

„Něco, co souvisí s tělocvikem?“

"Tak co třeba si povídat o tělocviku," říkala dál Sue. Edward jen zved obočí a čekal co se z děvčat vyklube.

„Hm... tak co třeba fotbal?“ zeptala se Magie.

„Nebo vybíjenou?“

„A co volejbal?“ řekla Lussy.

„Tak co? Co chcete hrát?“ ptal se Edward. Každá holka říkala něco jiného.

„Nebudeme hlasovat?“ zeptala jsem se.

Edward pronesl: „Kdo chce hrát fotbal?“ Přihlásily se jen dvě dívky... takže to asi ne.

„Kdo je pro vybíjenou?“ Přihlásily jsme se jen dvě, já a Aleca. Takže asi taky ne.

„Takže zbytek bude asi pro volejbal? Co?“

„Jo!“ vykřikl zbytek děvčat.

„Bello, ty běž k síti. Sue, ty napravo. Megie nalevo. Ty to budeš jistit za Sue,“ říkala Lussy.

„Jo a ty,“ ukázala na Zoe, „ty budeš dávat podání.“

„A já, já to budu celé jistit uprostřed, jo?“ ptala se. Lussy je prý dobrá ve volejbalu, ona to hraje závodně, prý... a má plno medajlí.

Naše družstvo už bylo připraveno, čekalo se jen na naše protihráčky, ty se připravily během 5 minut. Tak a mohlo se začít.

„Píííííííííííísk,“ ozval se zvuk píšťalky, kterou Edward oznámil začátek hry.

„Super,“ řekla Sue, když dala Lussy eso. Na další podání dala „prase“ takže to už bylo 2:0.

„Bello, teď jdeš podávat ty!“ zařvala na mě Lussy.

„Jojo...“ šla jsem na podání. Pořádně jsem se napřáhla, neuvědomila jsem si, že jsem upír a trochu jem to přehnala. Balón letěl MEGA rychlostí, přeletěl síť, odrazil se od země a vymrštil se zpátky do vzduchu.

„Týýý vado...“ slyšela jsem od holek. „Ta má teda páru...“ a další komplimenty.

„Pardón, trochu jsem to přehnala,“ omlouvala jsem se.

„Trochu? Vždyť jsi mohla někoho zranit,“ vyčítal mi Edward.

„Já jsem neodhadla sílu,“ omlouvala jsem se dál.

„Tak neodhadla sílu jo? Co kdyby to někomu vpálilo přímo do hlavy? Tak by tu už ani nemusel být!“ nyní už na mě řval. Tak toto mě teda naštvalo, tak já za to můžu, že jsem neodhladla sílu? Kdyžtak by uhla, no co? Tak toto hoch přehnal!

„Hm...“ odpověděla jsem mu.

„No radši už nebudeme hrát, ještě někdo někoho přizabije,“ pronesl a přitom se podíval na mě.

Po skončení hodiny už jsme měli jet domů. Šla jsem pro Renesmé do mateřinky a pádily jsme k našemu autu. Emmett už tam stepoval na místě.

„Nasedat!“ zavelela jsem. Vyjeli jsme domů.

„Tak jak bylo ve škole Nessie?“ zeptala jsem se.

„Jo dobré...“ odpověděla.

„Dobré... to je za 3,“ přidal se Emmett do naší konverzace.

„Tak vynikající strejdo,“ usmála se na něho tím jejím neodolatelným úsměvem od ucha k uchu.

„No to je jiná,“ mrkl na ni Emmett.

„A co ty strejdo?“ ptala se Ness.

„Jo v poho. Bello, jeď rychleji, nestihnu baseballový zápas!“ křičel na mě Emmett zezadu.

„Uklidni se, já jsem tady řidič. Pojedu tak, jak se mi líbí,“ provokovala jsem Emmetta a rychlost snížila až na 90.

„Tak toto nemyslíš vážně, ne? To tam budu rychleji pěšky,“ zlobil se Emmett.

„Tak jdi strejdo, nikdo ti v tom nebrání,“ zasmála se Nessie.

„Vy jste se na mě dohodly,“ dělal Emmett uraženého. No tak ať je po jeho. Šlápla jsem na plyn a plnou rychlostí jela směr dům.

„Ahoj, Nessinko, pojď za mnou,“ brala si Esme Ness hned po příjezdu. Povídaly si o škole a tak... . Emmett šel na ten jeho baseball a já, protože jsem neměla co dělat, jsem šla  s ním.

Za 20 minut přišel domů Edward.

„Ahojte!“ zvolal na dům. Ozvalo se jen, „Ahoj tati,“ od Nessie, „Zdar,“ od Emmeta, „Ahoj,“ od Esme a já jsem ho pozdravila prostým „NAZDAR!“ a to jsem to ještě řekla tak, že mě ani slyšet nešlo, teda skoro nešlo.

Edward přišel ke mně a objal mě, já se mu ale z jeho objetí vymanila. Tázavě se na mě podíval. Už se chystal něco říct, ale já ho umlčela. „Ani na mě nemluv!“ řekla jsem důrazně.

„A proč?“ ptal se zmateně.

„Tak ty se ještě ptáš?“ zvedla jsem obočí a věnovala se dál baseballu.

Ještě to na mě zkoušel, jako třeba: „A od kdy sleduješ baseball?“ a další takové, já mu ale neodpověděla.

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-9-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 8. Kapitola: