Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 7. Kapitola

14.04.2010 (17:15) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2495×

1. Den ve škole.

 „Nessie, tak kde jsi?“ křičela Alice, která plašila.

„Vždyť mám ještě pět minut čas,“ řekla otráveně Nessie. Myslela jsem si, že když se Nessie tak teší bude první stepovat u toho auta… .

„No ale takhle to nestihnem… za pět minut začíná výuka a my tam musíme ještě dojet a zanést papír do sborovny,“ popěděla Alice celý náš plán.

„Když pojedete tak, jako obvykle, určitě tam budeme včas,“ stále se vymlouvala Nessie.

„Kdybys místo toho prebertání si pospíšila co?“ zeptal se Edward.

„No jo už… už letím,“ řvala Nessie na dům a přitom zbíhala ze schodů.

„No konečně… to to trvalo,“ stěžovala si zase Alice.

„Vyjíždíme!“ zařval Emmett ze svého auta. Jeli jsme v rozpoložení: Já, Nessie, Rosalie a Emmett v jednom autě. V mojem červeném broukovi na potom. Alice s Jasperem jeli v druhém autě, v žlutém porschem. A Edward jel sám ve svém stříbrném volvu. Musel jet sám, protože bude pracovat jako ten učitel a bude předstírat, že nás v podstatě nezná… . Edward vyjel chvíli po nás, aby to nebylo nápadné.

„Mami, takže tatínkovi nemůžu říkat tati?“ ptala se Nessie, která si už po třetí opakovala svoje pokyny co má a nemá dělat.

„Broučku, ve škole ho budeš oslovovat pane učiteli a nebo tak jak vám na začátku hodiny řekne,“ řekla jsem Nessie. Už jsme věděli, že Edward Nessie bude učit, Alice nám to pověděla, měla totiž vizi.

„Jo a abych nezapomněla, ve škole mi nesmíš říkat mami, ale… třeba Bello,“ sdělila Nessie další pokyn.

„A mi budeš říkat king,“ ozval se Emmett.

„Tak to teda nebudu strejdo,“ zašklebila se Nessie na Emmetta. My s Rosalie jsme se jen smály.

„No tak jak budu říkat tetě Rosalie, Alice a strejdovi Jasperovi a Emmettovi?“ ptala se Nessie zmateně, už v tom začínala mít nějáký zmatek.

„Říkám… king, a pokud budeš chtít můžeš mi tak říkat i doma,“ mrknul na ni Emmett.

„Ne broučku, říkej jim normálně jmény, Alice, Rosalie, Emmett a Jasper, jako kdyby byli tvoji kamarádi.“

„A to chceš říct, že nejsme její kamarádi?“ ozval se zase Emmett.

„To jste, ale strejdo ti ve škole říkat nemůže a jinak vysvětlit to neumím,“ řekla jsem Emmettovi.

„Já říkal, říkej mi king,“ brblal si už pro sebe Emmett, ale my ho slyšeli, tedy až na Nessie, ta nemá ještě nemá tak dobrý sluch.

Už jsme přijížděli ke škole, byli jsme tam pozdě, ale to snad vadit nebude. Vystoupili jsme. Ostatní z rodiny už tam byly, tak jsme zamířili směr sborovna odevzdat papíry.

Edward mi nenápadně řekl, „zajímavý rozhovor jste vedli…“ musela jsem se usmát.

„To si piš,“ řekla jsem nenápadně.

Zanesli jsme věci do sborovny a každý jsme dostali papír, kde byly napsané třídy, kde se budeme učit. Měla jsem společnou fyziku a matiku s Alicí, chemii s Jasperem, s Rosalii nic a s Emmettem dějepis a biologii. Ještě jsme nevěděli kdo nás bude učit, a proto nás v každé hodině čekalo překvapení. Nessie byla na stejné škole, ale v jiné budově, v budově pro mladší děti… říkalo se jí mateřinka. Edward učil jak tam v mateřince, tak i tady… Alice povídala. Edward s Alicí už vše věděli, ale nechtěli nám nic říct prý překvapení.

První hodina byla fyzika s Alice. Vešly jsme do třídy později, ale učitel, který nás měl byl hodný.

„Omluvte nás za pozdní příchod, musely jsme ještě něco vyřídit,“ omlouvala nás Alice.

„To nevadí děvčata, já se vám představím, jmenuju se Mr. Beans a budu vás učit fyziku,“ představil se nám.

„A teď nám něco řekněte o sobě.“

„Já se jmenuju Alice Cullenová a toto je moje sestra Bella Cullenová,“ zamávala jsem, „je nám 18 let a přistěhovali jsme se sem z Aljašky,“

„Děkujem Alice, ale teď by nám ještě něco mohla říct o sobě Bella,“ povídal učitel směrem ke mně, nevěděla jsem co mám říct, Alice mi skoro všechno podstatné sebrala.

„Jmenuji se Bella Cullenová, je mi taky 18 let a s Alicí jsme dvojčata a jak už  Alice řekla přistěhovaly jsme se sem z Alijašky.“

„Děkujem děvčata posaďte se, vzadu jsou volná místa.“ Šli jsme se tedy posadit úplně do zadu, kde už pro nás byly připravené místa. To co jsme dnes probírali už jsem znala, takže jsme si s Alicí povídali skoro celou hodinu, dokonce nás musel pan učitel napomenout a pohrozil nám rozesazením. No na první den to není moc dobré, hned na začátku s proti sobě postavit učitele, ale je v pohodě, takový splachovací, zítra to ani vědět nebude… .

O přestávce jsem šla navštívit Renesmé do druhé budovy, ukázala mi rozvrh hodin. Dneska měla stejně hodin jako já.

„Tak co říkaš na první hodinu a co pan učitel? Koho máte? Je na tebe hodný?“ zasypávala jsem ji otázkama. Renesmé jen přetočila oči v sloup a začala odpovídat.

„Jo ve škole se mi líbí, mám tady už i kamarádky, třeba Mellisu, Susan, Anne… . Pan učitel je moc milý a hodný, teď  jsme měli první hodinu anglický jazyk a pan učitel se na mě celou dobu usmíval,“ tetelila se na mě Nessie.

„No a kdo je váš učitel?“ ptala jsem se nedočkavě.

„No přece… přece… tatínek, tedy pan učitel Mgr. Edward Swan… to jméno mi něco říká, jako bych ho znala,“ utahovala si ze mě Nessie.

„Takže tě učí pan Edward Swan jo? Doufám že nezlobíš,“ mrkla jsem na Ness.

„Já a zlobit? To nejde dohromady… jak jsi na to přišla, maminko?“ ptala se Nessie.

„Ness, nemůžeš mi říkat maminko, tady jsem tvoje sestra. Podívej se Rayen se už dívá jaká maminka!“ řekl ajsem důrazně moji dceři… tedy teďka mojí sestře.

„Neboj se mami, už se to nestane, jenom mi to uklouzlo.“ Dívala se ne mě skrz její husté řasy a sladce s nimi mrkala. Věděla, že když tohle udělá, už jej jí odpuštěno.

„Nessie, já už musím jít… Co teďka máte za předmět?“

„Jo jo mami, jen běž. My máme… máme… biologii a to nás učí… myslím že ban učitel Barry. A co máte vy?“

„My máme dějepis. Tak já už frčím, papa a nezlob,“ rozloučila jsem se s Nessie a „utíkala“ do třídy na dějěpis… no s Emmettem to bude zábava.

 Posadili jsme se s Emmettem spolu do poslední lavice, zase tam bylo jediné místo volné.

„Zdááár, ségra,“ křičel na mě Emmett v lavici.

„Ahoj… bratře,“ odpověděla jsem váhavě.

Povídali jsme si asi minutu, když v tom no třídy vstoupil učitel, ale společně s ředitelem.

„Dobrý den žáci, tady vám vedu našeho nového učitele, pana Mgr. Edwarda Swana, však on se vám představí sám.“

„Buďte na něho hodní,“ stihl říst pan ředitel než zavřel dveře.

„He… kdo nás to ale bude učit,“ pošeptal mi Emmett do ucha.

„Takže, abych se vám představi, já jsem váš nový pan učitel. Jmenuji se Edward Swan a budu vás učit dějepis, některé i něco víc,“ mrkl při tom na mě, ale tak rychle, že to nikdo kromě nás – upíru nemohl postřehnout.

„Teď jesti by jste se mi postupně představili vy. Stačí jedna dvě věty,“ povídal k nám pan učitel… .

„Já se jmenuju Lisa, je mi 18 let,“ začala jedna moje spomužačka.

„Gof, prosím, přistěhoval jsem se sem nedávno.“ A takto to pokračovalo dál až na nás dva.

„Emmett Cullen, žiju tady chvilku, přistěhovali jsme se společně s moji sestrou Bellou z Aljašky,“ začal Emmett. Teď jsem byla na řadě já.

„Já se jmenuju Bella Cullenová, jak už řekl Emmett, jsem jeho segra,“ dořekla jsem svůj proslov. Edward se jen usmál a pokračoval dál.

„Děkuju za představení, už jsem si vás některé stihl zapamatovat. A teď jestli se chcete na něco zeptat?“ otázal se nás Edward.

„Odkud jste se přistěhoval?“ ptala se Lola.

„Z New Yorku, další dotazy?“

„Já bych jeden měl,“ začal Emmett. „Jaké máte rád ovoce?“ Udiveně jsem se na něho podívala. Zbytek třídy se usmál… asi už si mysleli, že je Emmett blázen.

„No… ovoce… zajímavá otázka. Hm… asi nejvíc jablka.“

„Dále nějaké dotazy?“ ptal se Edward a když nastalo dlouhé ticho začal hodinu dějěpisu.

Po hodině dějěpisu jsme měli biologii a tu taky s Mgr. Edwardem Swanem. Potom hodiny utekli rychle jako voda a byl čas oběda. Nachystala jsem si toho trochu, jen jedno jablko a sedla si s tím ke stolu, ke kterému pak přišel zbytek rodiny. Dělali jsme že jíme.

„Kde je Edward?“ ptala jsem se Alice.

„Učitele jedí ve svých kabinetech… a říkal že se máš nějak nenápadně zastavit.“

„Dík už jdu,“ mrkla jsem na Alici, vzala jablko a šla směr Edwardův kabinet. Chvíle jsem ho sice hledala, ale nakonec jsem ho našla, byl úplně na konci chodby. Zaklepala jsem.

„Dále, ozvalo se za dveřmi,“ Edward možná ani nevěděl že to jsem já. Otevřela jsem, Edward se na mě podíval a hned se mu pozvedly koutky.

„Dobrý den, pane učiteli Edwarde Swane,“ potitelně jsem se usnívala a šla směrem k jeho stolečku.

„Nevíš co to napadlo Emmetta? Ptát se mě na ovoce…,“ptal se mě Edward a při tom kýval hlavou jako znak nesouhlasu.

„Opravdu nevím… on se mi nesvěřuje,“ řekla jsem se smíchem.

„No kdyby jsi jen viděla, co si o něm spolužáci myslí…,“ usmíval se na mě Edward.

„No to že je blázen, ale to už poznali na pohled ne?“ zasmála jsem se.

„No ne jen to,“ povídal Edvard, byl tak tajnustkářský.

„Tak povídej,“ pošťuchovala jsem ho.

„No jedna si říkala odkud utekl, další jestli nemá jít na speciální školu, potom že je blázen… jestli je v pořádku, jestli se nemá léčit…“

„Ouuu… drsně, to si o naší rodině museli udělat pěkný obrázek co?“

„ No o Emmettovi možná, ale o tobě určitě ne. Měl jsem co dělat abych na nevrčel.“

„Ale, no povídej… copak si mysleli moji spolužáci,“ vyptávala jsem se dál.

„Opravdu to chceš vědět,“ zkoušel moje nervy.

„Dělej! Že váhaš…“

„No furt jak jsi krásná, že s tebou budou chodit, jeden si tě představoval dokonce i v posteli… na takové myšlenky mám právo jen já,“  pronesl hrdě Edward.

V kabinetu jsme strávili snad celou přestávku, se slovy, „už by jsi měla jít na další hodinu,“ jsem odcházela.

Další Kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-8-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 7. Kapitola: