Tak je tady 4. kapitolka, proběhne usmiřování... :) Jak dopadne? A co potom? Přeji pěkné počteníčko Vaše Gabriels :)
01.03.2010 (20:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2154×
4. Kapitola
Posadil se vedle mě na křeslo a upřeně se na mě díval. Měl tak smutný pohled.
„Tak to nechápu... . Jemu to ještě nedocvaklo, co udělal?“
Já ho stále ignorovala, snažila jsem nepodlehnout jeho krásně zlatavým očím. Bylo dlouhé ticho, pak ale Edward promluvil.
„Bello, co jsem ti provedl, že se mnou nemluvíš a úplně mě igoruješ?“ Stále jsem ho nevnímala.
„Tak, Bello... tebe se dotklo, jak jsem si z tebe dělal srandu s tou školou?“ Nevydržela jsem pohled jeho smutných očí a musela jsem promluvit.
„Ano, Edwarde... to teda dotklo. Nemusíš si ze mě dělat srandu... Poprvé bych to snesla, ale dvakrát?“
„Byla to jen sranda, ale když se tě to dotklo, tak se omlouvám.“
„Hmmm...“ řekla jsem, jako by mi to bylo úplně jedno.
„No tak, Bells... nebuď už na mě naštvaná. Víš, jak mě to ubíjí?“ upřeně se na mě díval a pomalu se ke mně přibližoval. Už jsem to nemohla vydržet a začala se přibližovat taky. Edwardovi se lehce pozvedly koutky. Věděl, že už má vyhráno. Začal mě vášnivě a procítěně líbat a já mu jeho polibky s radostí oplácela. Edward se ode mě vzdálil a optal se.
„Takže odpuštěno?“ Jako odpověd mu stačilo moje pousmání a začali jsme se dál líbat. Já nechtěla zůstat jen u líbání, začala jsem mu svlíkat košili, pod kterou na mě vykouklo jeho krásně vypracované tělo. Asi i on chtěl více a sundal mi tričko... teda sundal, doslova ho ze mě strhnul. Byl tak nedočkavý, až jsem se nad tím musela usmát. Začala jsem si pohrávat s knoflíkem u jeho kalhot, netrvalo mi dlouho a já ho rozepla. Pak mu sundala kalhoty společně s boxerkama. Jeho kamarád už stál v pozoru. Edward se ale nenechal zahandbit a taky mi stáhl kalhoty a poté i kalhotky. Nyní jsme si byli s oblečením fifty - fifty. Začali jsme se milovat.
Edward do mě pomalu a něžně vniknul a já se pod návalem vzrušení prohnula jako luk. Oba jsme slastně oddechovali a užívali si pocit blízkosti toho druhého. Museli jsme naše vzdechy ztišit, protože se nahoře začínala probouzet Nessie... ale když nic neslyšela, zase propadla říši snů. Milovali a milovali by jsme se snad celou věčnost, kdyby mě Edward neupozornil, že se zbytek rodiny vrací z lovu. Začali jsme se oblíkat a šli jsme se podívat na Renesmé. Ta sladce spinkala, lehli jsme si k ní a dívali se na ni jako na anděla, při tom jsme si potichounku povídali. Leželi jsme tam až do rána, když se Nessie začala probouzet. Zamžourala očima.
„Ahoj, maminko a tatínku... .“
„Ahoj, Nessinko, jakpak se spalo?“ zeptala jsem se.
„Dobře, ale... vy už nejste s tatínkem na sebe naštvaní?“ řekla zmateně.
„Ne, Ness... to bylo jen takové poškádleníčko,“ mrknul na mě Edward. Sešli jsme po schodech do obýváku, aby se Ness mohla nasnídat.
„Dobré ráno, Nessie, tak co by sis přála na snídani?“ ptala se Esme.
„Pumu...“ vyhrkla Ness rychle jejím jemným hláskem a při tom se usmívala od ucha k uchu.
„A to ti pro tu pumu máme zaběhnout? Nebo co?“ dělal si srandu Emmett, který tento rozhovor taky poslouchal.
„Né... já si pro ni klidně zaběhnu sama,“ laškovně se zasmála.
„Renesmé, kolikrát ti mám říkat, že lidské jídlo je pro tebe jako pro polouíra dost důležité? Vím, že to možná není chutné a moc dobře to nevoní, ale ty to prostě jíst budeš... teda zatím!“ stupňoval svůj hlas Carlaisle.
„Jak možná? Je to odporné!!!“ stále oponovala Ness, která už i řvala.
„Ness...!“ pronesl Edward hlasem plný autority. Ness sklopila zrak k zemi a odpověděla Esme na její minulou otázku.
„Chleba by stačil... dík, Esme.“ Esme se pousmála a už začala krájet chleba. Ness ho se znechuceným pohledem převalovala v puse a po dlouhé době celý krajíc snědla. Přitancovala k nám Alice s obrovským úsměvem na tváři. Edward jen převracel oči v sloup. Já už jsem tušila, co bude potřebovat.
„Tak, holky... co říkate na to, kdybychom šly na nákupy?“ Renesmé se tomuto nápadu moc extra nebránila, ale já jsem byla proti.
„Alice, nechtěla by jsi jít třeba někdy jindy?“ zkoušela jsem to na ni takhle.
„No to teda nechtěla. Já chci jít dnes! Teď hned!“ křičela jako malé dítě.
„Tak jo... ale půjde i Edward!“ zdůraznila jsem slovo Edward. Věděla jsem, jak Edward nemá rád nakupování, ale když už já mám „trpět“, tak proč ne on se mnou. Alice se usmála...
„Dobře, Edward pojede!“ řekla důrazně. Edward se jen ušklíbnul.
„Za půl hodinky můžeme vyjet. Pojedeme do Seattlu nebo do Port Angeles? Nebo někam jinam?“ optala se Alice zvesela. Samozřejmě že byla ráda, protože jsme jeli docela v hojném počtu, já, Edward, Nessie, Alice a dokonce přemluvila i Jaspera, akorát jsme se vlezli do jednoho auta, ale jak znám Alici, tak určitě vezmeme auta dvě, abychom měli kam dát nákupní tašky. Byli jsme už zcela připraveni, Alice zavelela: „Jedem... !“ Bez reptání jsme zalezli do aut, já, Edward a Ness do Edwardova volva a Jasper s Alice do jejího žlutého porsche. Vyjeli jsme, podle délky trasy jsme jeli asi do Seattlu.
Další kapitolka:
http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-5-kapitola/
Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 4. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!