Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 3. kapitola

24.02.2010 (16:45) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2227×

3. kapitola

Lov proběhl docela v pohodě. Oba jsme si dali tak čtyři pumy. Byly mňamózní.

 Domů jsme se vrátili k ránu, protože jsme si společně s Edwardem ještě skočili na „naší“ louku. V noci, pod záři hvězd byla naprosto úžasná.

 „Ahoj broučku, jak jsi se vyspinkala?“ optala jsem se Renesmé.

 „Dobře mami, ta oslava se tak povedla...“

 „To je dobře že se ti líbila... a nezapomeň poděkovat Alice, jo?“ Alice se jenom culila a usmívala se jako měsíček na hnůj. Renesmé přiběhla k Alice, objala ji a do ouška ji zašeptala. „Moc děkuju teto Alice.“ Alice se s ní zatočila a byla celá šťastná, že se ta oslava povedla a taky, že se Nessie líbila.

 „Není za co Nessie, když budeš chtít, tak takovou rodinou sešlost můžeme dělat klidně každý měsíc... nebo i týden...“

 „To nééééé...“ zařvali jsme sborově.

 Alice hned úsměv pohasnul. „Tak co tři měsíce?“ Zkoušela to dál... Renesmé se jen potutelně usmívala, bylo vidět, že je na straně Alice.

 „Alice, je jasné, že tě chystání párty baví, ale co je moc to je moc. Když už tak co půl roku,“ promluvil Carlisle, který naší debatu poslouchal ze své pracovny. „Že by mu to taky vadilo?“ proběhlo mi v mysli.

 Alice jen třeštila oči. „A proč? Vždyť to celé zařídím sama? Vy se budete jen bavit...“ hlesla poklesle.

 „To je moje poslední slovo,“ řekl Carlisle autorativně.

 „Tak za půl roku... jo?“ vypískla Renesmé.

 „No co mi zbývá?“ Stále si pod nosem hudrovala Alice.

 Každému se nad tímto pozvedávali koutky, museli jsme mít těžké sebeovládání a byl jsem nepodlehli záchvatu smíchu. Kdyby jste jen viděli, jak se Alice stále snažila si prosadit svou. Nejvíce se ale musel ovládat Edward, ten to viděl pestřejší, viděl Alice do mysli.

 Chvíli bylo ticho, až ho Edward prolomil svým.

„Rodinko, tak jsem nás všechny zapsal do školy, měli by jsme nastoupit v pondělí.“ Já na něj jen vyděšeně zírala. Renesmé se ale vesele radovala a vískala radostí.

„Jóóóó... já se těším, budu školačka.“

 „Edwarde, myslíš si, že moje a Renesmeinino sebeovládání je natolik dobré, abychom zvládli vydržet minimálně šest hodin v kontaktu s lidmi, aby se nikomu nic nestalo?“

 Edward se podíval na Alice, ta jen kývla. Jak já jsem nesnášela, když si povídali skrz svou mysl. Nebyla jsem jediná, i Emmett postupně nabíral červený odstín.

 Bylo asi půlminutové ticho.

„Nic se nestane a kdyby, lidí je na planetě přece dost, ne?“ řekl sarkasticky Edward. Esme na něj vrhla nemilosrdný pohled. Esme se na lidi dívala jiným pohledem, byla tak milující a chápavá.

 „Edwarde!“ zařvala jsem na něj.

 „Dělal jsem si srandu, Alice se podívala na naší budoucnost a žádná smrt se v blízké době konat nebude.“

 „V blízké době? Dělá si ze mě zase srandu?“

„Edwarde? Jak v blízké době?“

 Chvíli nastalo ticho, které rušilo moje netrpělivé přešlapování na místě.

 „Jsem si dělal srandu,“ pronesl v klidu Edward a nevinně se na mě při tom usmíval.

 „Tak on si ze mě bude dělat srandu, zatímco já mam nervy na pochodu? Tak to si ještě vypiješ chlapečku!“

 „Tady něko jedl vtipnou kaši, co?“ řekla jsem nasupeně a odešla do svého pokoje. Cítila jsem pohledy celé rodiny na mých zádech. Edward jako pejsek odpochodoval za mnou. Já se ale zamkla v pokoji, zavřela okna a odmítala komunikovat, tedy aspoň s Edwardem.

 „Zlatíčko, lásko... já to tak nemyslel. Nečekal jsem, že se tě to dotkne,“ povídal Edward procítěně. Část mého já za ním chtěla běžet a odpustit mu, ale ta větší polovina ho v tom chěla pěkně podusit. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku a nereagovala na jeho další slůvka.

 Když jsem se pomalu začínala nudit ve svém pokoji, rozhodla jsem se jít do obýváku.

„Jsem přeci naštvaná jen na Edwarda, tak proč se nebavit se zbytkem rodiny ne?“

Zakopla jsem o něho na schodech, ten se mi stále omlouval a pokoušel se mě dostat jeho psím, opravdu neodolatelným pohledem. Já se ale nedala, podívala se na něj naštvaně a šla dál.

 „Ahoj dceruško... Jak jsi se měla? A co jsi tady dělala, když jsem byla pryč?“ vyzvídala jsem od Renesmé.

„Dívala jsem se s Emmettem na ten nudný baseball a ten mi pořád vysvětloval, jak se má správně odbíjet míček a tak... takže nuda.“

 „Takže takovou zábavu jste tady měli jo?“ pronesla jsem ironicky. „Co by jsi říkala, kdybychom šli navštívit dědečka Charlieho?“ Chtěla jsem si jet provětrat hlavu a nic jiného mě v tento moment nenapadalo.

„Jóóóó... mám se jít převlíct?“ radovala se Ness.

„Ne Nessie, pojeď v tom, v čem jsi.“

 Sebrala jsem dcerku a vyjely jsme. Charlie byl samozdřejmě doma a koukal na baseballový zápas.

„No jak jinak.“

Byl tak rád, že jsem přijeli, div neskákal radostí do stropu.

 „Ahoj dědo, jak se máš? Jsme se s maminkou rozhodly stavit,“ řekla svým líbezným hláskem Ness.

„Ahoj Renesmé... ahoj Bells, jak já jsem rád, že jste přijely. Nechcete čaj, nebo kafe... či vodu?“

„Jak se ten Charlie po mém odchodu změnil. Je takový... více starostlivý.“

„Ne my si nic nedáme, ale děkujem,“ řekla jsem a při tom jsem se na Charlieho usmála.

Renesmé si návštěvu u Charlieho tak užívala. Co mohla prošmejdila, ale nejvíce ji zajímaly fotografie z mého dětství.

„Nechápu, co se jí na nich mohlo líbit, vždyť jsou to jen fotky ne?“

 U Charlieho jsme pobyly až do sedmi do večera. Renesmé byla celá utahaná, tak jsem ji hned po příjezdu zanesla do jejího pokoje a ona bez reptáni usla.

 Edward nezklamal a stále se mi omlouval a chodil za mnou jako pejsek. Ubíjel mě pohled na smutný výraz Edwarda..., ale co se dá dělat, ne? Zavařil si to sám. Tak ať se snaží hoch!

 Renesmé spala, Alice, Jasper, Carlisle a Esme byli na lovu a doma zůstal jen Emmett, Rosalie a Edward.

 Emmett se chvíli díval na baseball. Zase! Ale pak ho Rosalie přemluvila a šli do jejího pokoje. Bylo jasné co dělali... byli totiž slyšet minimálně na míli daleko.

 Já si udělala pohodlí v obýváku u televize. Chvíli jsem tam sama seděla a dělala, že se dívám. Popravdě jsem přemýšlela.

 Uslyšela jsem tichoučké našlapování, které se stále zesilovalo a šlo směrem ke mně. No samozřejmě, že to byl Edward.

Další kapitola:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-4-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 3. kapitola: