Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 21. Kapitola

03.06.2010 (19:15) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2600×

PS: Moc děkuju za komentáře :)

21. Kapitola

„Budeš tam přece ty, ne? Ochráníš mě!“ řekla Rosalie, vstala a šla se převléct do školy. Já jsem šla vzbudit Nessie. O tom vynálezu jsme ji ani neříkali, nechtěli jsme ji tím zatěžovat, řekneme jí to, až to bude úplně 100%. Možná ji večer jenom něco naznačíme, ale nic víc.

„Nessie, pohni si!“ křičela jsem na ni, trvalo jí to strašně dlouho. Edward už jel na před, je přece ten učitel.

„Už běžím, mami!“ křičela na mě a už utíkala ze schodů.

„Nepřeraz se!“ řekla jsem jí, když málem zakopla, že ona je šikovná po mně? Usmála jsem se a už jsme si šli nasednout do auta, v autě jsme vezli ještě Emmetta a Rosalie, Jasper s Alicí chtěli jet na Jasperově motorce…

Rosalie na sobě měla rolák a bundičku, aby nenastydla na břicho, má ho přece jen jiné. Emmett se o ni pořád staral a ptal se, jestli něco nepotřebuje a tak. Takhle jsem Emmetta neznala, většinou byl samý fórek…

„Rose, nebolí tě něco?“ ptal se neustále.

„Ne, nebolí… a kdyby jo, tak ti to řeknu, neboj se… a už se mě prosím tě neptej, vím, že máš asi strach, nebo tak něco, je to od tebe hezké, dlouho se mi toto nestalo, ale už je to tak trochu otravné,“ usmála se na něho Rose a dala mu pusu.

„Promiň, já mám jen strach,“ omlouval se jí Emmett.

„Tak jsme tady!“ řekla jsem.

„Mami, tak já už běžím, jo?“ ozvala se Nessie.

„Jasně, broučku, papa a ať ti to jde ve škole,“ popřála jsem jí a už jsem jen viděla, jak Nessie peláší do školy.

„Lásko, máme hodiny odděleně, kdyby něco, tak se mi okamžitě ozvi na mobil, prosím,“ plašil Emmett.

„Určitě, ale nepřeháněj to,“ usmála se na něho Rose a ruku v ruce šli ke škole. Já jsem šla sama do školy, cestou jsem potkala celou natěšenou Lizzie, tak jsem se hned začala vyptávat:

„Lizzie, tak jak to dopadlo? Jsi rozzářená jako sluníčko, tak to soudím, že dobře, ne?“

„Bylo to nádherné,“ řekla mi stroze, ale já se musela vyptávat dál, toto mi jako odpověď nestačila.

„A tak povídej, chci slyšet detaily… no… no.“ Lizzie se začervenala a začala, pěkně od začátku.

„Prvně jsem tam přišla, už věděl, že tam ty nebudeš, že tam budeme sami. Dával mi plno komplimentů, až jsem z toho byla na vážkách. On taky vypadal krásně… V kině, no sedli jsme si do dvojsedačky a zrovna dávali nějaký romantický film, takže to byla krása. Měli jsme popcorn, tak jsme jen tak uždibovali. No a potom, tak zhruba uprostřed filmu se ke mně Ritchie přiblížil a dal mi krásný, dlouhý polibek, takový procítěný, nedá se to popsat. Po kině mě pozval do restaurace, si sednout na kávu… tam mi vyznal lásku a tak a taky mi řekl, jestli bychom spolu nemohli chodit, tak jsem řekla, že ano, a to je asi vše, tak nejpodstatnější,“ dořekla svůj monolog a já z toho byla totálně unešená, kdybych nebyla upír, tak bych se snad rozbrečela.

„Tak to vám to tak přeju,“ říkala jsem radostně.

„Děkujeme.“

„Ale není za co. Hele, támhle na tebe čeká, tak utíkej za ním, na co čekáš,“ usmála jsem se na ní a už jsme se loučily.

První hodinu jsem měla fyziku, to bude nuda, ale tak, bude tam se mnou Alice, takže to nebude jen tak k zahození, zase to celé prokecáme…

„Ahoj Alice,“ pozdravila jsem ji, ona mě pozdravila taky. Celou hodinu jsme si povídaly, buď o nákupech, což mě moc nebacilo, ale tak co… nebo jsme pak přešly na ten vynález od Carlislea. Hodina uběhla strašně rychle a teď jsem měla mít biolu s Emmettem, to bude zajímavé.

Emmett byl celou hodinu ztuhlý, skoro žádné fórky nedělal, jen poslouchal Rose, co dělá v její třídě, měl o ni takový strach. Snažila jsem se ho nějak rozptýlit, ale on se nedal… takže jsem to asi po pětiminutovém snažení vzdala. Ještě to budu muset snést v dějepise, který máme taky společný…

Potom škola uběhla strašně rychle, jako voda, přijeli jsme domů, byla tam jen Esmé. Rose si šla sednout na sedačku a Emmett samozřejmě s ní, jako pejsek. Nessie jsem poslala do svého pokoje a já si sedla za Rose a Emmettem, chtěla jsem vidět, jak se to mění a tak.

„Esmé, kdy přijede Carlisle z práce?“ ptal se Emmett nedočkavě.

„Měl by tu každou chvíli být, vyměnil si službu, takže za chvilku by měl přijet,“ odpověděla mi Esmé.

„Super,“ řekl Emmett nadšeně.

„Rose a jak ty se vlastně cítíš?“ zeptala jsem se jí a přistoupila blíž k ní.

„No je to jiné, než normálně, já to nedokážu vysvětlit, prostě se necítím, jako bych byla ve svojí kůži,“ zasmála se. Mně to jako vysvětlení stačilo. Slyšela jsem, jak něco přijelo, podle zvuku to byla Jasperova motorka, takže Alice a Jazz už jsou tady.

„Ahojte,“ křičela radostně Alice, Jasper jí šel v závěsu a taky pozdravil. Alice šla za mnou a začala na mě kulit ty její psí oči, no tak jsem se zeptala:

„Co potřebuješ?“

„Napadlo mě, že bych Nessie vytáhla nakupovat, vám s Edwardem se asi jít nechce, tak můžeme jít jen my tři, já Nessie a Jasper,“ usmála se na mě a mrkla.

„Jo můžeš si ji vzít, ale nepřežeň to, jasné? Zítra jde do školy!“

„Neboj se, vždyť mě znáš.“

„No právě,“ zasmála jsem se.

„Ty mi nedůvěřuješ? Csss?“ otočila se na patě a už utíkala za Nessi, říct jí, aby se připravila, že za minutu vyjíždí. Prý pojedou do Seattlu.

„Mami, tak já jedu, papa,“ rozloučila se semnou Nessie a už běžela za Alicí, která netrpělivě čekala.

„Ahoj a nezlob tetu,“ rozloučila jsem se já a dala jí pusinku. Edward mezitím přišel, tak jsem se s ním šla přivítat.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě mezi polibky.

„Ahoj, miláčku, tak jak ve škole?“ ptala jsem se ho mezi polibky.

„Dalo se, měl jsem tě dneska na dvě hodiny, takže tím líp,“ usmál se na mě a sedli jsme si na sedačku.

„Ahoj rodinko,“ přišel za námi Carlisle, hned za ním přiběhl Emmett a ptal se, jestli můžou začít.

„Emmette, v klidu, můžu se vybalit?“ ptal se a při tom se smál.

„Jasně, tak za dvě minuty to stihneš?“

„Když na to tak naléháš, tak si teda pospíším,“ řekl Carlisle a na 2 minuty si odběhl. Přesně na čas přišel a začal: „Tady mám všechny věci, co potřebuju.“

„To je všechno? Jen jeden malý kufříček?“ ptal se Emmett udiveně.

„Jasně, mi stačí jen půlka,“ mrknul na něho Carlisle.

„Můžeme se dívat?“ zeptali jsme se s Edwardem, věděli jsme, že můžeme, ale slušnost je slušnost.

„Jasně,“ řekla nám Rose.

„Takže, můžeme to udělat klidně i tady, jedná se o pár minut,“ říkal Carlisle.

„Klidně,“ ozvala se Rose, ale Emmettovi se to nezdálo.

„Nemohli bychom raději do nemocnice, přece jen se to může zvrtnout.“

„Emmette, nepřeháněj, prosím tě. Je to moje věc, děkuju,“ usmála se na něho Rose a už si lehla na sedačku.

„Dám ti injekci s takovou látkou do břicha, trochu to píchne, ale nic víc jo? Těch injekcí bude více, celkově tři, ale nebudou hned po sobě, budou tam intervaly zhruba po… jedné minutě,“ vysvětloval Carlisle.

„Jo jo… jsem připravená, můžeme začít?“ ptala se Rose, vyhrnula si tričko a Carlisle začal. Prvně ji injekci píchl zprava, pomalounku dával látku do těla.

„Rosalie, nebolí tě to? Nebolí tě něco? Nemám pro tebe něco udělat?“ plašil Emmett.

„Nic mě nebolí, jen na začátku je nepříjemné, jak ta jehla propichuje kůži, ale pak je to v pohodě. Jo a můžeš pro mě něco udělat, stačilo by, kdybys už neplašil a stále se nevyptával, promiň…“

„Ještě deset sekund a dáme druhou dávku,“ připomínal Carlisle.

„OK.“ Carlisle propíchnul kůži po druhé, tentokrát zleva.

„Tak a poslední dávka,“ řekl Carlisle a už dával poslední injekci.

„Cítíš se v pořádku? Netočí se ti hlava? Nebolí tě něco?“ kontroloval ji Carlisle, aby se něco nezvrtlo.

„A co máme dělat teďka?“ ptala se Rose.

„Počkejte tak půl hodiny, než se to vstřebá a potom… vy víte,“ říkal Carlisle.

„Vlítněte na to!“ dělal si z nich srandu Edward.

„Děkujeme, my se tedy vzdálíme, ahojte,“ rozloučili se a už šli, pomalým krokem do svého pokoje.

„Nezapomeňte, půlhodinku!“ řvala jsem na ně. Emmett s Rosalie odešli, Carlisle s Esmé si povídali u sebe v ložnici, Alice, Jazz a Nessie nakupují… a co budeme dělat my? Hm?

„Miláčku, co budeme dělat my?“ ptala jsem se ho.

„My… no, v domě už je dost lidí, to bychom neměli soukromí, nezajdeme si jakože zalovit a potom na naší louku?“ navrhoval a konec věty nechal doznít do ztracena.

„To zní lákavě,“ řekla jsem mu, vzala ho za ruku a šli jsme… Edward mě objal kolem pasu a do vlasů mi řekl: „Jak já tě jen miluju…“

„Já tebe taky, lásko,“ řekla jsem a dala mu obrovitánskou pusu.

Další Kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-22-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 21. Kapitola: