Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 20. Kapitola

27.05.2010 (19:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2488×

PS: Moc děkuju za komentáře :)

20. Kapitola

„Ahoj Carlisle,“ pozdravila jsem, i ostatní ho pozdravili. Sedl si za námi a řekl: „Tak rodinko, už jsem to celé vykoumal, už jen budu potřebovat nějakého pokusného králíka, protože jinak to nedokončím nikdy, ale mělo by to na takových 95% vyjít.“

Všichni, teda až na Edwarda a taky trochu Alice nedočkavě čekali, bylo vidět to napětí mezi nimi...

„Myslím si, že už jsem to vyzkoumal natolik, že teď už to potřebuju jenom otestovat...“

„Tak už neotálej a řekni nám to,“ říkala jsem zvědavě.

„Už jsem se k tomu chtěl dostat, ale tys mě přerušila,“ usmál se na mě a pokračoval.

„V podstatě je to takový můj nápad, napadl mě na našich líbánkách s Esmé a prostě to je... no, že upíři, jako jsme my, by mohli mít děti,“ dořekl to a všichni na něj upřeně, s udivenýma očima zírali.

Prvně se vzpamatoval Emmett a řekl: „Jak jako děti?“ Zajímavá otázka...

„No prostě malé caparty, tak jako Nessie,“ řekl mu Carlisle.

„Ale to není možné,“ reagovala Rosalie.

„No taky jsem si to myslel, ale zkoumal jsem to tak dlouho, že by to mělo být možné, ale na takových 95%, pořád je tam 5%, že to nevyjde.“

„A proč jsi mi to neřekl dřív, miláčku?“ říkala šťastně Esmé.

„Miláčku, ještě se tak neraduj, nevíme, jestli to vyjde.“

„Kdyby to nevyšlo, tak nám to neříkáš,“ říkala Esmé a kdyby nebyly upírka, tak je pod ní kaluž, ne-li potok vody... z toho, jak by dojatě brečela.

„Ale není to jisté, teď už to potřebuju jen vyzkoušet, všechno mám zatím v nemocnici, ale donesu to domů a můžu to udělat tady...“

„Carlisle, to ale není možné, jak to chceš udělat? Upírům se přece tělo nemění a jak se nám má zvětšit břicho?“ ptala se Alice, která tomu stále nemohla uvěřit.

„Řeknu vám to ve zjednodušené verzi, mám takový přístroj, ten už jsem ale vymyslel předtím, tím vám kůži změkčím tak, jako to mají lidé,“ přerušila ho ale Alice: „Proč jsi nám ten přístroj neukázal dřív? Jak to, že o něm nic nevíme?“ ptala se udiveně.

„Je dost vzácný a ta látka, která se do toho dává, stojí hodně peněz a je hodně škodlivá, vím, že vám jako upírům to nic udělat nemůže, ale škodí ovzduší, a jak vás dobře znám používali byste to.“

„Tak to teda ne!“ začal Emmett.

„Teď to neřešme, ale jak chceš dosáhnout toho, abychom měli to dítě?“ vyptával se Edward.

„No, takže prvně vám změkčím tu kůži, ať můžete mít břicho, potom vám dám injekci, to abychom nějaké orgány, které nepracují, jak mají obnovily... to jsem právě vymýšlel, ale taky potom budete muset... to no... se milovat prostě, a pokud by to nešlo tak uměle to oplodnit, ale mělo by to jít. V celku je to všechno, ale toto vše je jen zkrácená verze, ve skutečnosti je to o hodně složitější, ale to by někteří z vás nepochopili,“ domluvil a podíval se na pořád zmateného Emmetta.

„Víte, já to pořád nechápu,“ řekl Emmett.

„No to vidíme,“ zasmála se Alice.

„Medvídku, tady se jedná o to, že budeme moct mít děti,“ říkala mu Rosalie.

„To vím Rose, ale jak? To nemůže být možné přece, ne?“

„Asi bude jednodušší, když to necháš tak, prostě to asi půjde... a to je dobré ne?“ říkala radostně Rosalie.

„Dobré? Je to úžasné... budeme mít malého baseballistu, to bude king, určitě po mě,“ povídal Emmett a už plánoval.

„No to bude holčička, krásná a naše,“ rozplývala se zase Rose, při tom se objímali a Emmett držel Rosalie ve své náruči a točil s ní do kola, byl na ně krásný pohled, všichni se začali radovat a líbat, jakože páry...

„Ale jak už jsem řekl, není to jisté, takže to prvně vyzkoušíme jen na jednom páru a pokud to vyjde tak to dáme tomu, kdo bude chtít, ale jen z naší rodiny,“ říkal Carlisle. To na něho ale všichni upřeli pohled a Rose řekla: „Jak jako jen jeden pár? To nám nemůžeš udělat...“ vzlykala bez slz.

„No říkal jsem, že je to náročné na ovzduší, to změkčování kůže a tak když to nevyjde na jednom, tak to domyslím a zase to vyzkoušíme na někom jiném, ale když to udělám na všech třech párech, tak to by bylo více ztrát, víš,“ vysvětloval jí to Carlisle a snažil se jí uklidnit.

„Na kom to teda vyzkoušíme?“ zeptala se Alice.

„Já nevím, mě je to v podstatě jedno, je to jen na vás,“ řekl Carlisle.

„Nám je to taky jedno, my si klidně počkáme,“ řekla jsem.

„Já to nechám dětem, počkáme si Carlisle,“ mluvila Esmé.

„A co my?“ řekl Emmett.

„Dáme si nůžky?“ navrhla Rose.

„Tak jo, budou stříhat kluci,“ řekla Alice a Jasper s Emmettem se už připravovali.

„Kámen nůžky, papír... teď!“ zakřičel Emmett.

„Jóóó... já jsem vyhrál, lásko,“ říkal nadšeně Emmett a běžel obejmout Rose.

„Nevadí, miláčku, počkáme si,“ řekla Alice Jazzovi.

„Kdy to můžeme provést, Carlisle?“ ptala se Rose.

„Co třeba zítra? Donesu potřebné věci z nemocnice, ale nebude to hnedka, jeden den to potrvá, než kůže změkne...“

„Nám nápad,“ začal Emmett, „co kdybychom šli ještě teďka k tobě do nemocnice a tam nechali tu kůži změknout, bude to rychlejší, prosím,“ prosil Emmett a k tomu kulil ty jeho psí oči.

„Emmette, my žijeme věčně, máme času, než to vyzkoušíme,“ mluvil Carlisle.

„Prosím,“ zkoušel to Emmett dál, k němu se přidala i Rosalie a bylo jasné, že se jede, směr nemocnice.

Alice, Jasper i Esmé chtěli vidět, jak to funguje, to změkčování kůže, tak se šli podívat s nimi.

Pohled Rose:

„Lehni si sem Rose,“ poručil mi Carlisle, abych si lehla na lehátko. Vytáhl přístroj, o trochu větší jako baterka, ale mělo to všelijaké drátky a světýlka...

„To je zajímavé,“ řekla jsem, když ho začal zapínat a vše začalo blikat. Carlisle mi vyhrnul tričko, do půli pasu, aby mi mohl přístrojem jezdit po břichu...

„To je jako ultrazvuk,“ řekla jsem.

„Jo to je, vypadá to tak, ale princip to má jiný,“ usmál se na mě. Po břichu mi jezdil asi hodinku a potom jsem se zvedla a vyšla z pokoje, společně s Carlislem.

„Tak jak to dopadlo?“ vyptával se hned Emmett.

„Super, lásko, nic to nebylo, jen mi Carlisle jezdil takovým přístrojem po břiše, vypadalo to jako ultrazvuk.“

„Aha,“ řekl Emmett a chytnul mě za pas.

„Mělo by se to časem měnit,“ říkal nám Carlisle v autě, při cestě domů.

„Takže třeba až za měsíc?“ řekla jsem vyděšeně.

„Nééé... je to jen otázka hodin, třeba ráno, to by to už mohlo být,“ uklidnil mě Carlisle.

„Děkujeme, budeme to hlídat,“ usmáli jsme se na něho.

Pohled Belly:

„Tak a teď jdem na sedačku? Ne, Rosalie?“ říkal Emmett a už jsem je viděla, jak se řítí nahoru. Emmett držel Rosalie v náruči, jaký je to ale gentelman. Za nimi se postupně řítili Alice, Jasper, Carlisle a Esmé.

„Miláčku, tak na co by ses chtěla dívat?“ ptal se Emmett, měl tam sice baseball, ale dal možnost vybrat Rosalie. Ta si vzala ovladač do ruky a začala přepínat, dala tam nějaký film, sedli jsme si za nimi a dívali se taky. Emmett neustále hladil Rosalie po bříšku a ptal se, jestli to už cítí... pořád do ní šťouchal.

„Emmette, už toho můžeš nechat, já poznám, až to bude,“ řekla mu Rose, když už to na ní bylo moc...

Už bylo celkem ráno, pořád jsme se dívali na televizi, jen tak jsme se nudili a přepínali programy.

„Rose, už to cítíš?“ zeptal se Emmett a šťouchnul ji do břicha, už to nezaznělo, jakoby o sebe kleply dva velké kameny, ale tak jinak, asi už to začíná.

„Jo cítím, je to zajímavé...“

„Fakt? To je super!!! Funguje to, funguje to, Carlisle!“ řval Emmett přes celý dům a přitom hladil Rose po bříšku. Carlisle  přiběhnul a omrknul to.

„Podle mě, bychom mohli už zítra začít, co vy na to?“ ptal se Carlisle.

„A dneska ne?“ naléhal Emmett.

„Uvidíme, ale asi jo,“ zvažoval Carlisle.

„Super, lásko ale půjdeš v tomto stavu do školy?“ ptal se Emmett.

„Proč bych jako nešla? A v jakém stavu? Těhotná ještě nejsem,“ kroutila hlavou Rosalie.

„Co kdyby se ti něco stalo? Teď už nemáš na břichu naší kůži, co když ti někdo ublíží,“ povídal Emmett...

„Budeš tam přece ty ne? Ochráníš mě!“ řekla Rosalie, vstala a šla se převléct do školy. Já jsem šla vzbudit Nessie. O tom vynálezu jsme ji ani neříkali, nechtěli jsme ji tím zatěžovat, řekneme jí to, až to bude úplně 100%. Možná ji večer jenom něco naznačíme, ale nic víc.

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-21-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 20. Kapitola: