Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 18. kapitola

18.05.2010 (13:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2687×

18. Kapitola

„Já bych vám to klidně řekl i teďka, jak vidím vaše smutné tváře, ale prostě nemůžu, co kdyby to nevyšlo? Byli byste z toho strašně zklamaní a mohli byste se trápit.“

Tak pokud si toto myslí… No, nemám slov, ale tak nevadí, jednou nám to řekne, možná zítra, možná za týden… za měsíc, ale žijeme věčně, tak co?

Sobota utekla jako voda, skoro celou jsme ji proleželi v peřinách při filmech. Tak a nastala neděle a sakra, venku svítí sluníčko, co se děje? Co mám dělat? Já mám totiž jít do toho kina s Lizzie a Ritchiem, ale já nemůžu, nemůžu nic riskovat.

„Alice, prosím tě, jak má být dneska?“ zeptala jsem se jí, protože co když za chvilku přijde mrak…

„Bells, musím tě zklamat, dneska bude celý den hezky,“ řekla mi. Hm…, tak asi budu muset zavolat Lizzie.

„Ahoj, Lizzie,“ pozdravila jsem jí do telefonu.

„Ahoj, Bells, tak platí ten dnešek? Už se těším,“ vypálila na mě hnedka.

„Platí to, ale já bohužel nemůžu jít, jsem nemocná,“ omluvila jsem se jí.

„To je škoda, tak já zavolám Ritchiemu, že to zrušíme jo? A co ti vlastně je?“ řekla smutně.

„Lizzie, nic rušit nebudeš, pěkně půjdete vy dva. No a taťka říkal, on je doktor, že mám střevní chřipku, ale je mi vážně mizerně… Pořád jen objímám záchodovou mísu,“ postěžovala jsem si.

„To je mi tě líto, Bells, ale to je blbé jít jenom my dva…,“ vymýšlela si.

„Copak je, prosím tě, na tom blbého? Je to úplně normální, že holka s klukem chodí spolu do kina, na rande a tak.“

„Ale já jsem nikde, teda nikdy, sama někde s klukem nebyla,“ konečně mi řekla ten hlavní důvod, ona má nervy.

„To je v pohodě, to zvládneš, ti věřím. Představ si, že on má taky takové nervy, taky mu na tobě záleží a nechce nic spackat, ale to bude jen chvilkové, já vím, že Ritchie je hodný kluk a mimochodem, hodíte se k sobě,“ snažila jsem se ji uklidnit.

„Děkuju, ale já pořád nevím.“

„Ale já vím, prostě tam půjdeš! A basta… Žádné odmlouvání, ve škole mi pak řekneš, jak to dopadlo, jo?“

„Tak jo teda, moc děkuju, jsi zlato,“ řekla mi.

„Není za co i ty jsi moje zlato…, zlato,“ zasmála jsme se do telefonu.

„Já už musím končit, Lizzie, tak ať ti to dobře dopadne, přeju vám to, tak papa,“ rozloučila jsem se s ní, Lizzie se semnou taky rozloučila: „Děkuju, papa a brzo se uzdrav.“

Sešla jsem schody z našeho pokoje a trochu se nudila.

„Ahoj, Emmette,“ pozdravila jsem Emmetta v jeho neobvyklé činnosti, sledování baseballu.

„Čau, ty naše dohazovačko,“ smál se mi. Nechala jsem to tak a radši se ho zeptala: „Kde máš Rosalii?“

„Je u sebe v pokoji…“

„Hm… Na to bych nepřišla, nebýt tebe, ale dík.“

„Esmé, ahoj,“ pozdravila jsem ji a doslova přitančila k ní.

„Ahoj, zlatíčko, ty máš ale dobrou náladu,“ usmála se na mě tím jejím krásným úsměvem.

„To teda mám,“ řekla jsem.

„Esmé, prosím tě, neviděla jsi Edwarda?“ zeptala jsem se, protože jsem vůbec neměla tušení, kde je.

„Říkal, že tě nechtěl rušit, když jsi telefonovala, a že tě čeká v lese, kousek u baráku, prý,“ vzkázala mi.

„Děkuju, Esmé, tak já jdu za ním a prosím tě, mohla by ses někdy kouknout na Nessie? Děkuju,“ poděkovala jsem jí a už utíkala za ním.

Čekal na mě pár kilometrů za domem, když mě uviděl, běžel mi naproti a řekl mi: „Ahoj, lásko, nezajdeme si na naší louku? Napadlo mě to, protože jsme teď dlouho nikde nebyli sami a tak…“

„Můžeme, už jsem tam dlouho nebyla,“ řekla jsem mu a ruku v ruce jsme vyběhli k louce, když se louka už blížila, zmírnili jsme běh, až jsme skoro šli. Sedli jsme si doprostřed louky a začali si povídat, vzpomínat…

„Vzpomínáš si, jak jsi mě sem poprvé zavedl?“ zeptala jsem se a podívala se mu do obličeje. Na tváři se mu objevil můj oblíbený pokřivený úsměv.

„Vzpomínám, jak živě.“ Vzpomínali jsme dál a dál…

„Edwarde, já jsem tak šťastná, děkuju ti,“ řekla jsem mu, podívala se na něho a začala ho líbat. On mi mezi polibky řekl: „Já taky, lásko, jsem ten nejšťastnější na světě, já tě tak miluju a neděkuj, spíše bych já měl děkovat,“ řekl mi a začal mě líbat více náruživěji.

Lehli jsme si do trávy a začali se líbat velice vášnivě a procítěně. Edward mi postupně sundával oblečení, až jsem byla úplně nahá, nechtěla jsem, abych byla pozadu, tak jsem začala, prvně tričko, pod kterým se rýsuje jeho sexy vypracovaná postava, potom uvolnila pásek, rozepnula knoflíček u džínsů, už mi to nedělalo žádný problém, kalhoty jsem mu pomalu svlékla, byl tak vzrušený a nedočkavý… Poznala jsem to na něm. Potom jsem se vrhla na boxerky, kde se skrýval ten poklad...

Když už jsme na tom byli oba stejně, oba nazí, opatrně do mě pronikl, bylo to úžasné, po tak dlouhé době, to bylo nádherné, připomněli jsme si ten nejhezčí okamžik… Vzrušení mi proudilo v celém těle, v každičkém milimetru mého těla, Edward to cítil stejně.

Milovali jsme se strašně dlouho, potom jsme se jen tak svalili a lehli vedle sebe, položila jsem si hlavu na Edwardovu hruď a užívala si ho, jeho blízkosti. On mi dával pusinky do vlasů a taky si užíval tento okamžik.

„Edwarde, já tě miluju,“ prolomila jsem to dlouhé, ale krásné ticho.

„Já tebe taky, lásko, zlatíčko, miláčku, myško, beruško, srdíčko…“ Bylo dlouhé ticho, až jsem ho přerušila já: „Miláčku, prosím tě, nevíš, kdy nám řekne Carlisle to, na co přišel?“ zeptala jsem se ho, protože mi to prostě nedalo.

„Vím to,“ řekl laškovně.

„A že mi to povíš, lásko,“ usmála jsem se na něho.

„Bude to brzo, neboj se.“ Nechtěl mi říct nic víc. No, řekl si o to sám, použiju moje tajné zbraně.

„Edíku, miláčku, pověz mi to.“ Začala jsem se po něm lísat a hladit ho, prvně se to snažil nějak přejít a vydržet, ale byla jsem dobrá, prostě mi podlehl.

„V jeho mysli bylo, že už dneska, ale nic nevíš, jasný?“ řekl poraženecky.

„Děkuju, miláčku,“ usmála jsem se na něho a políbila ho.

„A nechtěl bys mi ještě říct, co nám chce sdělit?“ ptala jsem se.

„Zlatíčko, já to nevím, on si to ve své mysli hodně schovává,“ říkal, popravdě moc jsem mu to nevěřila, protože Carlisle o tom všude přemýšlel, ale tak co. Ještě chvilku jsme tam leželi, pak jsme se oblékli a zase ruku v ruce šli zpátky domů.

„Óóó…, naše hrdličky nám přilétly,“ říkal Emmett, jen co jsme otevřeli dveře. Co on pořád má s těma hrdličkama?

„Závidíš?“ podívala jsem se na něho a vyplázla jazyk.

„Jako malá holka,“ řekl Emmett a začal se věnovat baseballu, dělá on i něco jiného?

„Hlavně, že ty jsi velký kluk, co?“ vysmívala jsem se mu a už šla nahoru do svého pokoje.

„Trrrr… trrr.“ Zazvonil mi telefon, popadla jsem ho do ruky a řekla: „Ahoj Lizzie, co potřebuješ?“ zeptala jsem se jí.

„Já nevím co na sebe!“ celkem řvala do telefonu panicky.

„Tak si vezmi… něco sexy,“ radila jsem jí.

„Kolik máš ještě času? Do kina?“ ptala jsem se jí, protože mě něco napadlo.

„Asi dvě hodinky, ale já mám nervy už teďka, já nevím co na sebe, jak se nalíčit, prostě nic… já jsem zoufalá,“ povídá mi do telefonu.

„Mám suprový nápad, za 10 minut bude u tebe Alice se vším, OK? A dá tě celkově do kupy,“ nabídla jsem jí.
„Ale to je blbé…“

„Nic není blbé, za chvilku u tebe bude Alice, jako na koni,“ řekla jsem jí. Alice už věděla, kde bydlí, tak to byla hračka.

„Tak to moc děkuju, budu ji čekat a moc děkuju, papa,“ rozloučila se semnou.

„Není za co, papa a ještě zavolej,“ řekla jsem jí a zaklapla telefon. Zašla jsem za Alice, i když všechno věděla, byla to přece slušnost. Jen co jsem zaklepala, už otevírala dveře a stepovala, celá nadšená se svým kufříčkem na líčení.

„Ahoj, Alice, prosím tě, mohla bys jít navštívit Lizzie? Má dneska svoje první rande a tak je trochu nervózní a taky ať nějak vypadá.“

„Jasně, já už jsem připravena, bude rozkošná, že se ten kluk od ní nebude chtít ani odtrhnout,“ řekla a už utíkala, směr k autu.

„Ale nevyděs ji něčím, je to moje nejlepší kamarádka.“ Jen co jsem to dořekla, už nasedala do auta a viděla jsem jenom zadek auta, jak fičí s větrem o závod, z auta ještě zavolala: „Neboj, moje taky.“ A už jsem ji neviděla ani neslyšela.

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-19-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 18. kapitola: