Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 16. Kapitola

16.05.2010 (08:45) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1784×

16. Kapitola

Pomaloučku začalo svítat sluníčko, jak neobvyklé, tady ve Forks… Zašla jsem za Alicí a zeptala se jí: „Alice, prosím tě? Jak dlouho bude svítit? Půjde se dneska do školy?“ Alice se upřeně zadívala někam do neurčita, dívala se do své vize.

„Zhruba za pět minut sluníčko zpátky zajde a po celý den zůstane schované za mraky, takže ve škole nám nic nebrání,“ usmála se a já šla teda vzbudit Renesmé a připravit se do školy…

Na sebe jsem hodila černé trubky (kalhoty), k tomu červenočernou tuniku, náhrdelník stejných barev, dokonce jsem se přemohla a vzala jsem si k tomu lodičky, chtěla jsem Alici potěšit, nevím, co to do mě vjelo… Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné.

Nessie si na sebe vzala světlounce zelenou tuniku a k tomu jen legíny… Vypadala starší.

„Sluší ti to Nessie, teď už prosím tě nastup!“ řekla jsem jí, když se neustále promenádovala před zrcadlem.

„Jo už mami,“ řekla a nastoupila do auta. Vyjeli jsme ke škole, dneska jsme jeli samy dvě v autě, protože Rosalie s Emmettem jeli v jeho jeepu a Alice s Jasperem jeli na Jasperově motorce, museli ji trošku provětrat.

„Mami? Dneska přijede Esme s Carlislem, že?“ ptala se mě Nessie.

„Jojo, už dneska, toto uběhlo co? Těšíš se na ně?“

„A jak mami, už se mi po nich stýskalo…“

„Mně taky Nessie,“ řekla jsem jí.

„A v kolik asi tak přijedou?“ ptala se mě Nessie.

„Podle Alice už budou doma, jak přijedeme ze školy,“ mrkla jsem na ní. Nessie se ihned usmála a řekla: „Já už chci, aby ta škola skončila…“

„Neboj se Nessie, dneska je škola krátká, je pátek…“

„Je pátek, a blázni mají svátek, všechno nejlepší mami!“ podávala mi Nessie ruku a nehorázně se u toho smála.

„Nejsi ty náhodou nějaká drzá?“ tázala jsem se jí s mírným úsměvem na tváři.

„Ani moc ne,“ odpověděla mi Nessie, ale to už jsme přijížděly ke škole. Vystoupily jsme, rozloučily se a každá odcházela svým směrem.

Já jsem měla první hodinu Občanskou nauku, celkem nuda, nikoho jsem tam neznala, nikdo z mojí rodiny tam nechodil, ani Lizzie ne. Vešla jsem do třídy, nikde už nebylo místo, jen u jednoho kluka v 4 lavici. Sedla jsem si tedy k němu.

„Ahoj, já jsem Richie, a ty? Ty jsi tu nová ne?“ představil se mi a nenápadně na mě mrknul.

„Já jsem Isabella, teda Bella, Bella Cullenová. Jsem tady nová no,“ řekla jsem mu.

„A jak se ti tady líbí?“ ptal se mě.

„Pěkné, ve Forks je nádherně,“ řekla jsem mu, a čekala, že už dá pokoj. Dělala jsem, že se věnuju přednášce, ale on zase: „A odkaď ses přestěhovala?“ vyptával se dál.

„Z Aljašky,“ odpověděla jsem mu.

„Tam je pěkně, že? Byl jsem tam na dovolené, kdysi s rodiči.“

„Jo je tam hezky,“ odpověděla jsem ze slušnosti. Proč se vyptává? Není to snad jedno? Čím k tomu vede? Přemýšlela jsem, ale on se mě zase zeptal: „A tvoje rodina se přestěhovala asi taky, že?“ Jednoduše jsem mu na to odpověděla: „Jo, taky.“

„A ty máš sourozence?“ Toto je snad nějaký výslech? Pomyslela jsem si.

„Ano mám,“ odpověděla jsem.

„Ty toho moc nenamluvíš, že?“ ptal se.

„Záleží na tématu…“ usmála jsem se.

„Hm… tak třeba, chodí tvojí sourozenci sem?“ Už bych asi nevydržela další otázky, tak jsem mu o nich snad všechno řekla: „Jo, chodí na tuto školu, jak Emmett s Rosalie, tak i Alice s Jasperem a dokonce i Nessie.“

„Aha, vás je teda hodně,“ oddychl si.

„Ani ne, naše rodina je adoptovaná víš,“ usmála jsem se.

„Aha, tak to jo a můžu se tě na něco zeptat?“ ptal se mě.

„No?“

„Nechtěla by sis se mnou zajít do kina? Nebo na nějakou procházku? Ven? Nebo tak něco?“ ptal se mě. Podívala jsem se na něho překvapeně, tak o tohle mu celou dobu šlo jo? On se snažil flirtovat. Usmála jsem se na něho.

„Myslíš jako na rande?“ zeptala jsem se ho, podívala se na něho a on se začervenal.

„No, taky se tomu tak dá říct,“ byl červený až za ušima.

„Promiň, ale někdo už byl rychlejší, já už s někým chodím, víš,“ řekla jsem mu a on hned uhnul pohledem a červenal se ještě víc, myslela jsem si, že už to víc snad nejde. Chudák, bylo mi ho líto, ale musím uznat, byl pěkný, vlasy střižené podobně jako Edward, svalnatá postava… no ale Edward je nejhezčí prostě.

„Tak, ale tady ve třídě, nebo ve škole, určitě bude plno dívek, které by tě chtěly a jsou hodné…“ přemýšlela jsem a napadl mě plán… že bych dala dohromady Lizzie a Richieho? Podle mě, by se k sobě hodili. Hm… tak to ještě nějak dotvořím, to bude bomba, podle mě Lizzie s nikým nechodí, a pokukovala po něm jednou… hm… vždycky bývala taková ta šedá myška, nikdo si jí nevšímal, ale teďka, oblíká se jak modelka a je hodná, i Ritchie je hodný… to bude ale nádherný páreček, už je jen dát dohromady.

„A nezašli bychom si spíše přátelsky? Třeba do toho kina? Já si vezmu kámošku,“ nabídla jsem mu.

„Určitě, jakou kámošku?“ ptal se.

„Lizzie, znáš?“

„Hm… Lizzie, znám, ale bude chtít? Ona je taková, tichá, ale připadá mi, že se teď trochu změnila, od té doby co se s tebou baví… je prostě jiná, ale pamatuju si ji ještě, jak byla v pohodě, to jsem po ní dokonce jel, je krásná… teda, než se začala oblíkat a chovat jako šedivá myška…“

„Takže tobě se Lizzie líbí? Nebo už ne?“ vyzvídala jsem.

„No, zkoušel jsem s ní mluvit, tak před páry měsíci, ale ona nic,“ řekl smutně.

„Takže se ti líbí jo?“ vyzvídala jsem dál.

„Jo je pěkná…“ řekl a začal se červenat.

„Ona měla důvod být smutná, víš, ona tě nechtěla ignorovat, věř mi.“

„A jak ty to víš?“ ptal se.

„Řekla mi to, prostě mi věř…“

„Tak do toho kina? My tři?“ ptala jsem se.

„Jo, jo, super, ale ty můžeš jít s tím svým klukem ne?“ říkal.

„To asi nepůjde, Je teďka mimo Forks…“ vymluvila jsem se.

„Tak nevadí, my 3 a kdy?“

„Třeba neděle? Pasuje to?“

„Asi jo, zeptám se ještě Lizzie jo?“

„OK, to bude super,“ když v tom: „crrrrr…“ zazvonilo na přestávku.

„Tak čau, ještě se uvidíme, o přestávce ti to řeknu, tak papa,“ rozloučili jsme se a šli na další hodinu. Jako na náhodu jsem ji měla s Lizzie. Tak a začne výslech, pomyslela jsem si, samozřejmě ze srandy.

„Lizzie, ahoj, jak se vede?“ zeptala jsem se jí.

„Ahoj Bello, mám se superně, co ty?“ ptá se mě s úsměvem.

„Já taky, tak mě napadlo, jestli bys nešla se mnou a ještě s jedním kámošem do kina?“

„S jakým kámošem?“ ptala se zvědavě.

„Richie, znáš?“

„Jojo, znám… je v pohodě,“ řekla a mírně, pro člověka neznatelně se začervenala.

„Že tobě se líbí? Všimla jsem si, jak po něm pokukuješ,“ řekla jsem jí, šla jsem na to hopem.

„Je pěkný… ale já po něm nepokukuju.“

„Mám snad oči ne?“ usmála jsem se a ona sklopila pohled k zemi… teda k lavici.

„Tak mohla bys jít?“ zeptala jsem se.

„Určitě, kdy?“

„V neděli… a víš, co jsem zjistila?“

„Ne, povídej,“ řekla.

„No, zjistila jsem, že Richiemu se líbíš,“ musela jsem jít to říct, pak to půjde snadněji.

„Fakt?“ řekla překvapeně, ale úsměv se jí roztáhl, takže byla ráda.

„Fakt, takže v neděli v kině jo?“ řekla jsem a pak se začala věnovat hodině.

Zazvonilo na přestávku, a zbytek hodin proběhl strašně rychle. Šla jsem vyzvednout Nessie, byla celá natěšená, jak se těšila na Carlisla s Esmé, div neskákala 100 metrů do vzduchu. V autě mi neustále říkala: „Mami, tak šlápni na ten plyn pořádně!“

„Nessi, v klidu, za chvilku tam budeme,“ řekla jsem jí a už jsme parkovali u domu, Nessie vyběhla schody a utíkala za Esmé, objala ji a povídala, jak se jí stýskalo, potom přešla za Carlislem a opakovalo se to. Já jsem došla a taky jsem se s nimi přivítala, Alice s Jazzem už doma byli, Emmett a Rosalie už přijížděli a Edward jel kousek za nimi. Za chvilku už byli všichni v pokoji a začali se objímat a vítat.

„Tak jak bylo?“ ptala se Alice.

„Bylo nádherně,“ odpověděla Esmé a podívala se na Carlisla, který ji zezadu objímal.

„Jste jak hrdličky,“ ozval se Emmett.

„A co jste celou dobu dělali? Probírali politické věci?“ chechtal se Emmett.

„Emmette, nech toho!“ okřikli jsme ho všichni.

„A jak vy jste se tady měli?“ ptala se nás Esmé.

„No Emmette, teď povídej… jinak dobře, ale stýskalo se nám po vás už, byl to tu jiné,“ řekla jsem.

„Co se stalo Emmette?“ ptala se Esmé vyděšeně.

„Nic moc, jenom jsme se trochu chytli s Rosalie,“ řekl Emmett.

„Ale teď už to je zase dobré, že miláčku,“ řekl a na důkaz jí políbil.

Esmé šla vybalovat, Carlisle do pracovny, Nessie šla na počítač k sobě do pokoje, Emmett s Rosalie se šli věnovat sami sobě, tak jako Alice s Jasperem.

My s Edwardem jsme šli k nám do ložnice a tam jsme si povídali: „Edwarde, víš… tak jsem o tom přemýšlela, to s tou Lizzie, asi bychom jí to fakt neměli říkat, je to hloupost a radši to ani nebudeme říkat Carlislovi ne? Byla by to hloupost…“

„Taky si myslím lásko,“ řekl mi a políbil mě.

Pak jsme se věnovali sami sobě...

***

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-17-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 16. Kapitola: