Toto je trochu kratší kapitolka, než jste zvyklí, ale snad se vám bude líbit... Jak to proběhne ve škole? usmíří se už konečně Rosalie s Emmettem? Co Lizzie? Přeji příjemné počteníčko vaše Gabriels... :) PS: Moc děkuju za komentáře :))
13.05.2010 (14:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2154×
15. Kapitola
„Nic není blbé, vše hradíme my! Alice bude přímo nadšená… Nedivila bych se, kdyby nadšením přímo praskla.“
Povídaly jsme si ještě o všem možném. Lizzie byla opravdu dobrý společník, je to moje první lidská kamarádka…
Po škole, teda, po tom, jak jsme si povídaly s Lizzie, jsem jela domů. Všichni už byli doma, i Nessie, vzala ji Alice, věděla, kde jsem…
„Ahojte!“ zakřičela jsem na dům. Ihned mi do náruče skočila Nessie a začala mě pusinkovat.
„Maminko, kde jsi byla, tak dlouho?“ ptala se mě.
„Byla jsem si s kamarádkou sednout,“ odpověděla jsem jí, ta mě ale zahrnula další horou otázek: „Jakou kamarádkou? Jak se jmenuje? Znám ji? A odkud se vy znáte? Ona je člověk? Kde jste seděly? V parku?“ Kdybych ji nezastavila, nezastavila by se vůbec.
„Je to moje spolužačka Nessie a jmenuje se Lizzie a je príma…“ odpověděla jsem ji jen na část otázek, které mi dala.
„Miláčku,“ přišel za mnou můj manžel, objal mě a začal mě líbat. Nevím co to, ale někdo si odkašlal, odtrhli jsme se tedy od seve a koho to nevidíme, Nessie stojí s rukama v bok a poklepává si nohou.
„A já jsem snad vzduch?“ řekne a podívá se na nás těma jejíma psíma očima…
„Snad by tady někdo nežárlil,“ ozval se Edward a usmál se na ni.
„Je to přece i moje maminka! Mám právo žárlit,“ snaží se ho odpálkovat Nessie, ale Edward na to: „Ale moje manželka.“
Nessie se na mě nadějně podívá a řekne: „Tak mami, udělej něco!“ Edward se na mě taky podívá, oba na mě zkouší jejich fígl, a to hypnotizování jejich krásných očí. Rozesmálo mě co, vypadali naprosto stejně, nejen ty oči, ale i ty gesta…
„To ale to není k smíchu, mami,“ řekla Nessie.
„Já vím, já se nesměju tomu, ale něčemu jinému, broučku.“
„Tak co?“ řekne mi a čeká, co ze mě vyleze, oba čekají.
„To po mě chcete, ať rozsoudím, koho mám radši?“ zeptala jsem se divně.
„A na co jiného celou dobu čekáme?“ ozve se zase Nessie.
„Ale to se nedá rozsoudit, broučku.“
„Jakto?“ ptá se.
„Protože vás mám oba strašně a stejně ráda, zlatíčka moje,“ obejmu je a obou dám pusu. Edward mi do ucha pošeptá, tak aby to Nessie neslyšela: „Já ji chtěl jen poškádlit,“ usmála jsem se.
Když už Nessie spí:
Sejdu schody do obýváku, bylo ticho, skoro jako v hrobě, žádná televize puštěná, žádný baseball, žádná sranda, prostě nuda. Kde jen tak může být Emmett? Ptala jsem se sama sebe. Sednu si teda na sedačku já a zapnu si televizi, v podstatě ji nesleduju, slouží mi jako zvuková kulisa, přemýšlela jsem totiž, o Lizzie, Rosalie, Emmettoci, o Carlislovi a Esmé, jak se teďka asi mají…
Zaposlouchala jsem se do zvuku, které jsem slyšela v baráku. Alice s Jasperem asi hráli šachy, usoudila jsem podle toho, že Alice řekla: „Šach mat.“ Pak jsem slyšela, jak se Edward šprtá na zítřejší hodiny, chce to umět na 250%, prostě být přímo dokonalý… jako kdyby nebyl. Ale taky jsem slyšela Emmetta a Rosalie, nyní si to už v poklidu vyříkávali, Emmett se stále omlouval, ale omlouvala se také Rosalie. Emmett daroval Rosalie medailonek ve tvaru srdce, z bílého zlata, byl pokryt malinkými diamanty… nádhera, Emmett mi ho ukazoval ještě předtím, než ho rusalie dal, chtěl se totiž poradit. Tak a zase už jsem slyšela Emmetta tak, jak má být, veselého, plného energie, humoru…
Vzal Rosali do náruče, proběhl okolo mě a běžel s ní někam hluboko do lesa… tam, kde je už nikdo, teda kromě zvěře neuslyší. Sami si docela živě dovedete představit, co tam mohli dělat…
Já jsem stále seděla na sedačce a přemýšlela, když v tom za mnou přišel Edward, objal mě zezadu a zeptal se mě: „Nad čím přemýšlíš?“ Podívala jsem se na něho a řekla mu: „Přemýšlím o Lizzie, víš.“
„A co tak zajímavého?“ ptal se mě. Řekla jsem mu tedy celý příběh Lizzie, byl překvapený, nečekal, že si toho tolik zažila a tolik trpěla, když přicházela o svou matku. Nechala jsem ho pohlédnout do mojí mysli, ať vidí její smutný výraz, když mi vyprávěla příběh. Trápilo mě to, co se stalo Lizzie, a to co trápí mě, trápí v podstatě i Edwarda. Přemýšlela jsem, jak jí život s její adoptivní maminkou zpříjemnit, byla sice hodná, ale byla chudá…
„Edwarde, nemohla by u nás někdy Lizzie přespat?“ řekla jsem mu svůj nápad.
„Mohla, ale já půjdu kam?“ zeptal se mě.
„Kam bys jako měl chodit?“
„Já jsem přece učitel, nemůžu tu být, když tu bude ona,“ povídal mi. Až teď mi to docvaklo.
„Mě to nějak nedošlo, promiň… tak toto je blbý nápad,“ řekla jsem smutně.
„Nemusíš se mi omlouvat, já můžu jit třeba k Charliemu, nebo do hotelu, když u nás bude,“ usmál se na mě, ale mi to bylo pořád blbé… vyhazovat ho.
„Mám takový nápad, je sice hloupý, ale je to jen nápad,“ řekla jsem.
„Tak povídej.“
„Co kdybychom ji řekli, co jsme? Jako upíři? Ona je ten typ, který si to nechá pro sebe,“ řekla jsem svůj nápad.
„To nevím, spíše ne, co když to Volturiovi zjistí? Nemůžeme ji ohrozit na životě… a jak vůbec víš, že si to nechá pro sebe?“ ptal se mě.
„Zjistila jsem to, třeba to jak ji maminka umřela a celou tuto příhodu, já jsem jediná, které to řekla, jediná, které se svěřila se všemi detaily… Je něco podobného jako já za mlada, podle mě… podobný typ, nechá si to pro sebe, vím to!“ poslední slovo jsem zdůraznila.
„Ale toto je jen předpoklad, nikdy nevíš, co udělá.“
„Ty mi nevěříš?“ ptala jsem se.
„Ale věřím, lásko, ale nejdříve bych to přece jenom probral se všemi členy rodiny… a prvně bych ji nějakou dobu otestoval,“ pověděl mi.
„Určitě, s tím souhlasím, ale ne víc jak měsíc, co myslíš?“
„Poradíme se s Carlislem a se všema a uvidí se.“
Pomaloučku začalo svítat sluníčko, jak neobvyklé, tady ve Forks… Zašla jsem za Alicí a zeptala se jí: „Alice, prosím tě? Jak dlouho bude svítit? Půjde se dneska do školy?“ Alice se upřeně zadívala někam do neurčita, dívala se do své vize.
„Zhruba za pět minut sluníčko zpátky zajde a po celý den zůstane schované za mrak, takže ve škole nám nic nebrání,“ usmála se a já šla teda vzbudit Renesmé a připravit se do školy…¨
Další kapitolka:
http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-16-kapitola/
Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 15. Kapitola:
to sis vymyslela sama??
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!