Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 13. Kapitola

07.05.2010 (08:45) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2357×

13. Kapitola

Rozloučily jsme se a v autě jsem Nessie smířila s naším plánem. Souhlasila, strašně se těšila, dědečka totiž milovala, dokonce i Charlie měl volno. Super, tak teď už nám nic nebrání v našem nákupním maratonu.

Škola proběhla poměrně rychle. Lizzie jsem seznámila s naším plánem a souhlasila.

„Nasedat!“ zavelela celá žhavá Alice. Nasedly jsme do auta, dokonce jsme se vlezli do jednoho.

„Lizzie, tak teďka pojedeme k mému tatínkovi, musíme dát Nessie, ať jí někdo pohlídá. OK?“

„Vždyť už jsi mi to říkala, OK,“ usmála se.

„Ahoj Charlie, tak tady ti nechávám Nessie, nechci, aby ji hlídal Emmett s Jazzem, tak strašně moc děkuju.“

„Ale já jsem jedině rád, pokud bude Nessie chtít, můžeme jít zase na ryby anebo… tady může klidně přespat, abys pro potom nemusela jezdit, do školy ji hodím, neboj se,“ říkal mi Charlie a byl nesmírně rád, štěstím celý bez sebe.

„Hm…“ přemýšlela jsem. „Záleží jen na ní, já nejsem proti,“ řekla jsem.

„Jooo…“ radovala se Nessie.

„Takže jo, zlatíčko. Zítra ve škole jo? Ještě ji zavoláme,“ objala jsem svojí dcerušku, ještě se rozloučila s Charliem a vyjely jsme nakupovat.

Zastavily jsme se u jednoho mega střediska.

„Toto je jedno z mých oblíbených, až po tom v New Yorku, Washingtnu a Volttery…“

Bylo opravdu velké, velké blikající nápisy, už jenom to parkoviště napovídalo o tom, že toto bude třída.

„Tak jdeme!“ zavelela Alice a už jsme kráčely vpřed, prvně jsme obešli obchody s oblečením, šli jsme od triček, kalhot, mikin, ponožek až na spodní prádlo… potom i nějaké doplňky.

Alice mi neustále dávala pokyny jako: „Do kabinky, otoč se, ještě trochu…“ Nuda no…

„Lizzie, tak co? Tobě se to nelíbí?“ ptala jsem se jí, když si ani ve druhém obchodě nic nekoupila. Alice ji chtěla něco koupit, ale řekla jsem ji, ať to nedělá, nechci jí přivodit infarkt.

„Líbí, je tu super,“ řekla skromně.

„Tak proč si nic nekupuješ?“ ptala jsem se, protože mi to moc nedávalo smysl. Že by neměla ráda nakupování?

„Já si koupím něco někde jinde, je to tady pěkné, ale tolik peněz nemám,“ řekla se sklopenou hlavou.

Alice mi mezitím pošeptala: „Já jsem to říkala.“

„No tak promiň, nevěděla jsem to,“ usmála jsem se na ni.

„Lizzie, ale všechno hradíme my!“ řekla jsem ji důrazně.

„To od vás nemůžu přijmout, to nejde,“ říkala.

„Ale jo, teď zalez do kabinky,“ chytila se slova Alice a už ji cpala do kabinky s horou oblečení, musím uznat, že jí všechny slušely, tak jsme vzaly všechny.

„Já vám to potom zaplatím…“

„Ale to ne, pěkně si to necháš a žádné peníze mi dávat nebudeš. Jsi naše kamarádka,“ řekla Rosalie, docela jsem se divila té poslední věty… ona to takhle taky cítí? Tím mě teda překvapila.

„Alice, teď jsem si vzpomněla, že potřebuju koupit něco Edwardovi.“ Já bych na to málem zapomněla.

„Kdo je Edward?“ ptala se Lizzie.

„Je to můj kluk, víš, musím mu něco koupit,“ zakecala jsem to.

„Aha, Edward, takové neobvyklé jméno… nejmenuje se tak i náš učitel?“

„Myslím, že jo, je to poněkud neobvyklé jméno, ale krásné.“

„Tak co mu mám koupit?“ přemýšlela jsem nahlas.

„Třeba nějaký přívěšek na krk? Náramek? Nebo prstýnek,“ radila mi Alice.

„Anebo nějakou sadu desek muziky?“ říkala Rosalie.

„Taky bych ti poradila, ale neznám ho,“ usmívala se nevině Lizzie.

Zašli jsme tedy do zlatnictví. Do oka mi tam spadl jeden prstýnek. Byl obyčejný, silnější kroužek a na jedné straně měl vyryto: „I love you, forever.“ Byl opravdu nádherný, zeptala jsem se na velikost, kterou má Edward a bez váhání ho koupila.

Když už jsme byli opravdu celé obklopené nákupníma tašky, rozhodly jsme se jet domů, i když Alice byla proti, ale Lizzie už vypadala unaveně, přece je to člověk ne?

Lizzie nás navigovala, kam máme jet, jeli jsme ji totiž hodit domů.

Bydlela kousek od školy v jednom docela krásném domečku. Jen co jsme ji hodily, řekli jsme si, že bychom mohly jet zkontrolovat Nessie a Charlieho.

Zazvonily jsme, otevřel nám Charlie, byl udivený co, se děje, pozval nás dál. Ze schodů dolů přiběhla Nessie. Už byla oblečená v pyžamu. Charlie jí dal moje starší oblečení, co jsem nosila, když jsem tady bydlela… neměla ho zas tak velké. Když bývala u Charlieho, tak měla můj pokoj, zůstal v takovém stavu, jako jsem ho opustila. Nessie se tam strašně líbilo, nevím, co ji na mém bývalém pokojíčku přišlo tak krásné… asi má jiný vkus.

„Tak co jste dělali?“ ptala jsem se Nessie, když si sedla za námi do obýváku.

„Prvně jsme chtěli jít na ryby, ale když jsme byli nachystaní, tak začalo pršet, takže jsme zůstali doma,“ řekla Nessie smutně, těšila se totiž na rybaření, neustále o tom básní, od té doby, co jí Charlie naposledy bral.

„A co jste dělali doma?“ optala se Rosalie.

„No… prvně jsme hráli dostihy, byla to prča, místo koní jsme si udělali ryby,“ smála se.

„Potom jsme se dívali na chvilku na televizi a pak mě dědeček učil hrát karty,“ povídala Nessie nadšeně.

Ten Charlie se tak změnil, když teď bydlí sám a má vnučku, je celý jiný, ale v dobrém se změnil.

„A co vy tady děláte? Nebyly jste přece nakupovat?“ ptal se nás Charlie.

Slova se ujala Alice: „ Byly jsme nakupovat, naše auto málem praskne, kolik tam máme nákupních tašek. Přišly jsme vás jenom zkontrolovat, co děláte a tak, moc se nám nechce domů, bude tam vcelku nuda.“

„Aha, a proč nuda?“ ptala se Nessie.

„No nebudeš tam ty broučku,“ usmála jsem se na ni, „Doma jsou jen kluci, Emmett s Jazzem se budou dívat na baseball, jako každý den, anebo budou vymýšlet kraviny a Edward, ten bude asi s němi, nevím, co by dělal sám.“

„Aha, tak tu buďte s námi,“ řekla nám Nessie.

„To nejde broučku,“ odpověděla jsem jí. Povídali jsme si ještě takovou půlhodinku.

„Tak, my už musíme jet… Nessie, a ty nezlob!“ řekla jsem.

„A proč už pojedete?“ ptala se Nessie posmutněle. Po kom je taková herečka? No po mě ne, takže asi po Edwardovi…

„Protože je už hodně hodin a ty už musíš spát, nezlob tady dědečka jo?!“ Ještě jsme se rozloučily a šly jsme domů.

„Ahojte!“ zařvaly jsme na celý dům, ale ozval se jen Edward.

„Ahoj zlatíčko,“ přišel ke mně a začal mě objímat.

„Kde jsou ostatní?“ ptala jsem se.

„Šli pařit…“ řekl lhostejně.

„Jak to, že jsi nešel s nima?“

„Chtěl jsem tu být s tebou, lásko.“ Začal mě zase objímat a líbat. Když v tu nám to překazila Alice: „Toto si nechte do ložnice, teď mi radši řekni, kam jeli?“ ptala se naštvaně.

„Nějaký nedaleký klub, nevím se mi nesvěřovali.“

„Tak to jsi mi teda poradil, pojď Rosalie, jdeme je najít!“ řekla Alice, otočila se a už kráčela k autu, Rosalie šla za ní a už je šly hledat.

„Hm… máme prázdný dům, copak budeme dělat?“ ptal se mě Edward mezi polibky.

„Já bych navrhovala… jít do naší ložnice a tam…“ říkala jsem mu za stálého líbání.

Vzal mě do náruče a vynesl mě po schodech do ložnice, položil mě na postel a začal mě líbat. Milovali jsme se a milovali.

******************************************************

Už bylo ráno, jen tak jsme vedle sebe leželi na posteli, když v tom jsem si vzpomněla, že mám pro Edwarda ten nádherný prstýnek. Odklonila jsem se od něho a upíří rychlostí našla mojí mikinu, ve které jsem měla schovaný prstýnek. Lehla jsem si zpátky za ním a na postel položila tu krabičku, ve které byl uložený prstýnek. Krabička byla sametová, černá. Edward ji pomalu a něžně otevřel, jen co spatřil prstýnek, na tváři se mu objevil nádherný úsměv, který já tak milovala.

Podíval se na mě a začal mě líbat. Líbali jsme se jen chvilku, protože já se od něho odtrhla, podívala se mu do očí a řekla: „Líbí se ti?“ On mi na to odpověděl: „Jak by se mi nemohl líbit? Je nádherný, děkuju.“

Vzala jsem prstýnek do svých rukou a nasadila mu ho. Padl jako ulitý.

Podíval se na něho a pak mě začal zase líbat. Líbali bychom se dlouho, ale dole se ozývaly hlasité zvuky, oblékli jsme se tedy a šli se tam podívat, co se děje.

„Emmette, já tě nesnáším!“ řvala na něho Rosalie a vlepila mu velkou facku. Za nimi šla potichu Alice s Jasperem.

„Promiň, lásko, to bylo jen nedorozumění!“ řval na ni Emmett, když Rosalie odcházela.

Došli jsme za Emmettem a zeptali se ho: „Co jsi jí provedl?“ on se jen smutně zatvářil a řekl: „Byli jsme v tom klubu a na mě se tam lepila jedna kočka, to tam ještě Rosalie nebyla a potom mě začala z ničeho nic líbat, zrovna když Rosalie vešla. Já za to nemůžu to ona! Rosalie to nechce pochopit.“

„Tak to ji věřím,“ řekla jsem, „Teď si to budeš muset nějak vyžehlit,“ říkal mu Edward.

Oblékli jsme se a jeli do školy.

„Bello, můžu jet s tebou?“ zeptala se mně Rosalie.

„Jasně, nasedej,“ řekla jsem jí a vyjeli jsme.

„Však já mu ještě ukážu, zmetkovi!“ říkala Rosalie v autě.

„Ale on za to asi opravdu nemůže,“ snažila jsem jí to nějak vysvětlit.

„Tak ty stojíš taky za ním?“ řekla smutně.

„Nestojím, já nestojím za nikým… a jak mu ukážeš? Chtělo by to nějak podusit, že?“

„Jo, ale jak?“ ptala se mně Rosalie.

„Já nejsem moc velký odborník,“ řekla jsem jí.

„Já už vím, otoč to ještě prosím tě,“ povídala vesele. Otočila jsem to, měli jsme totiž ještě čas. Rosalie vběhla do baráku a ani za necelých pět minut se vracela, oblečené v dost sexy šatech, které ji obepínaly její štíhlou, dobře vyvinutou postavu.

„Och… tak toto je ten tvůj plán?“ ptala jsem se.

„Ano,“ řekla hrdě.

„Jak znám Emmetta, bude ho to vzrušovat, ale nic s tím nezmůže a já se budu motat okolo jiných, to ho vyvede z míry, ten bude žárlit,“ smála se.

Dojeli jsme ke škole. Vystoupily jsme. Společně s Rosalie jsme šli do školy, každý se za námi otáčel, tedy za námi ne, za Rosalie. Fakt jí to seklo. Ve škole jsme se rozešly a šli jsme každá své své učebny. No, to bude ještě sranda, už se těším, jak bude Emmett dolézat, jako pejsek…

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-14-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 13. Kapitola: