Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 11. Kapitola

05.05.2010 (10:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2075×

10. Kapitola

Odklonil se ode mě, usmál se a řekl: „Co kdybychom šli dále? MOJE mladá dámo?“ Nabídl mi rámě a vešli jsme do divadla.

V divadle to bylo překrásné, nemohla jsem se vynadívat na ty krásně ozdobené zdi, sošky a na tu nádhernou oponu. Koupili jsme si program a šli jsme se usadit do našich míst. Sedačky byly hebounké jako samet.

„Tak jak se ti tu líbí?“ optal se mě Edward.

„Je to nádherné tady, ta výzdoba… no prostě všechno tady, děkuju,“ řekla jsem mu.

„Není za co děkovat Bello, spíše já bych se měl omluvit, promiň, už se to víckrát nestane,“ usmál se na mě tím jeho pokřiveným úsměvem. Políbili jsme se a jen co jsme se od sebe odtrhli, začalo se hrát. „Na čem to vlastně jsme?“ optala jsem se ho zvědavě.

„Na opeře, Romeo a Julie… Co ty na to? Bude se líbit?“

„Jéé… určitě, děkuju,“ usmála jsem se na něho, dala mu pusu a začala se věnovat opeře. Chytili jsme se s Edwardem za ruce, Na dlani mi dělal uklidňující… spíš uspávací kroužky. Když už se mi začala klimbat víčka, podívala jsem se na Edwarda a pošeptala mu: „Prosím tě, mohl bys mi přestat dělat ty kroužky na ruce? Je to úžasné, až moc, ale chce se mi z toho spát.“

„Jistě.“ Stáhl ruku a nechal mě na 5 minut se dívat, ale potom mi ruku položil na moje stehno a začal mě hladit. Tázavě jsem se na něho podívala, ale on jako by nic, díval se dopředu na oponu a usmíval se, cukaly mu koutky.

Řekla jsem si pro sebe: „Tak se to pokusím vydržet, neudělám mu tu radost.“ Usmála jsem se a pokoušela se sledovat Romea a Julii. Pak mě ale napadlo, co mu to tak oplatit? Vzala jsem svoji ruku a položila mu ji na stehno, ale trošku víš. Začala jsem ho hladit přesně tak jako on mě. Okamžitě se na mě podíval a bylo vidět, jak celý ztuhnul, já se ale jen usmála a pokračovala.

Opera se už blížila ke konci, tak jsem přestala. Nastal konec, zvedli jsme. Edward mi opět nabídl rámě a vyšli jsme.

„Tak jak se ti líbila opera?“ zeptal se mě Edward.

„Úžasná, děkuju, akorát jsem moc nevnímala začátek,“ usmála jsem se na něho.

„Jo? Tak to jsem rád, že se ti líbila. Já jsem zase nevnímal moc ten konec,“ zasmáli jsme se tomu oba dva. Šli jsme ruku v ruce společně k autu, otevřel mi dveře a já nastoupila. Normální rychlostí obešel auto a sedl si. Podíval se na mě a zase jsme se začali líbat. „Děkuju,“ řekla jsem mu dneska snad po třetí. Byla jsem strašně ráda.

Rozjeli jsme se domů, ale asi po 2 minutách jsem zjistila, že nejedeme domů, ale že zastavujeme u jednoho luxusního hotelu.

„Překvápko číslo dvě,“ dal mi letmou pusu a už mi šel otevřít dveře. Vystoupili jsme a šli jsme vpřed ku hotelu.

„Dobrý den, mám tady objednaný pokoj na jméno Cullen,“ řekl Edward zdvořile.

„Ale ano, jistě,“ usmála se na něho recepční a už začala hledat ve svém počítači.

„Pokoj 112. Druhé patro. Na levé straně.“

„Děkujeme, nashledanou,“ rozloučili jsme se s recepční a mířili do našeho apartmá.

„Tak tady je to nádherné,“ řekla jsem po prohlédnutí našich pokojů. Ano, bylo jich tam víc. Koupelna byla krásná, sladěná do fialové barvy. Všechno bylo nádherně vyleštěné. Společenská místnost byla taky nádherná, dominovala tam velká kožená pohovka a před ní, na zdi zavěšená, velká plazmová televize. Vše bylo sladěno do krémových barev, pohovka byla čokoládově hnědá a koberečky, umístěné na podlaze byly krémové… (béžové). Vše bylo úžasné. Přešli jsme do ložnice, ta byla obrovská, mega postel s nebesy ležela uprostřed pokoje. V ložnici to bylo pro změnu sladěno do modra, od tmavě modrých koberečků, až po světle modré nebesa nad postelí. V ložnici jsme zůstali, byla nejhezčí a já se kochala krásou. Stáli jsme tam asi 5 minut, a kdyby Edward neprolomil to ticho: „Bello, vždyť je to jen pokoj,“ podíval se na mě tím jeho nádherným pohledem.

„Já vím, ale nádherný pokoj. Moc děkuju, Edwarde.“

„Ale není za co, lásko.“ Políbili jsme, ale tak vášnivě jako snad naposledy na naší svatbě.

„Edwarde, já se půjdu převléct a osprchovat jo?“ řekla jsem mu a už se chystala jít do koupelny, když v tom mě něco napadlo.

„Nechceš jít se mnou?“ zeptala jsem se ho.

„Promiň, lásko, necháme to na jindy jo?“ Tak jsem tam tedy šla sama. Co se stalo? To je snad poprvé, kdy mě Edward odmítnul. Asi něco chystá.

Vylezla jsem osprchovaná, převlečená do nějakého sexy prádýlka co mi Alice přichystala do kabelky. Bylo světlounce modré, všude samá krajka, a že neuvěříte, co k tomu bylo? Podvazky… Csss, tak to jsi na sebe nevezmu, pomyslela jsem si, když jsem to poprvé uviděla, ale pak jsem si vzpomněla na Edwarda, jakou bych mu udělala radost a tak jsem si to oblékla. Přes to jsem přes sebe přehodila bílý župan a šla jsem.

Vyšla jsem z koupelny do ložnice, a co jsem to neviděla. Všude byly rozsvícené svíčky a okvětní plátky květin. Edward přistoupil ke mně a začal mě líbat, sundal mi župan a povytáhl obočí, když uviděl moje prádýlko. „To Alice, já nic…,“ usmála jsem se na něho a líbali jsme se dál. Pak jsme přešli na postel, kde jsme se líbali a oťukávali asi hodinku, při tom jsme si povídali a jeden druhému vyznávali lásku.

„Bello, toto je pro tebe,“ řekl mi Edward a podal mi sametovou, modrou krabičku.

„Děkuju, co to je?“ ptala jsem se ho zvědavě.

„No, jen to otevři.“ Pomalounku jsem otevřela krabičku a v krabičce ležel prstýnek, byl nádherný, ale toto si nemůžu vzít jen tak.

„Děkuju, Edwarde, ale toto si od tebe nemůžu vzít,“ řekla jsem mu a při tom jsme se jeden druhému dívali přímo do očí.

„Tobě se nelíbí? Můžu ho vyměnit.“

„Ale líbí, je úžasný, ale víš, jak já nemám ráda dárky, já pro tebe nic nemám,“ usmála jsem se.

„Vždyť to přece nevadí.“ Vzal prstýnek do svých rukou a navlékl mi ho na levou ruku, hned vedle svatebního. Padl jako ulitý. Tak jo no, tak si ho nechám, je totiž nádherný, byl z bílého zlata, takový jemný kroužek, na horní straně měl krásné srdíčko, které bylo zdobené malými diamanty, byl úchvatný. Tak a tím udělám radost i Alici, protože budu muset jet do města nakupovat, musím něco vymyslet pro Edwarda.

A začali jsme se milovat, milovali jsme se celou noc a asi bychom nepřestali, kdybychom nemuseli jít do školy. Mohli jsme si hodit omluvenku, ale Edward je učitel a to jde jen v V.I.P. případech, což toto není.

„Tak já se jdu osprchovat a za chvilku vyjedeme ne?“ optala jsem se, Edward mi odpověděl: „Ano miláčku.“ Zalezla jsem tedy do koupelny, osprchovala se a vyšla jsem. Edward na mě podivně koukal a tak jsem se ho zeptala: „Co je?“ Prvně jsem se na sebe podívala, jestli jsem třeba něco nezapomněla. Pro boha, já jsem se zapomněla obléct… co se to se mnou děje? Jsem snad upír ne? Zašla jsem zpátky, hodila na sebe to oblečení… tím myslím ty nádherné šaty, musela jsem si je obléct, protože nic jiného tu nebylo a vyšla ven.

Edward se na mě podíval. „Můžeme jít?“ optal se mě.

„Jasně, jdeme,“ řekla jsem a vyšli jsme.

Doma u Cullenů:

„Alice, neviděla jsi všechny moje rifle?!“ zařvala jsem přes celý dům. Alice ale nikde a nikdo se neozval, jen jsem slyšela, jak se dole někdo směje, typuju to na Emmetta. Zašla jsem tedy Alici do pokoje.

„Alice, kde mám všechny moje rifle?“ ptala jsem se, teď už naštvaně.

„No… víš… ty všechny tvoje rifle už byly z minulé kolekce, tak jsem ti je vyhodila, půjdeme nakupovat a koupíme lepší,“ usmála se nevině.

„Ty jsi mi vyhodila moje rifle?“ Nasupeně jsem na ni zírala, kdyby se dalo vraždit pohledem, byla by už mrtvá.

„No tak se na mě nezlob, koupíme lepší,“ zkoušela to dále.

„Mě je to jedno jaké koupíme, ale v čem mám jít teďka do školy?“ ptala jsem se, Alice se ale jen usmála a řekla mi: „V sukni.“

„Tak to ti pěkně děkuju!“ odkráčela jsem zpátky do našeho pokoje. Tam už na mě čekal Edward.

„Lásko, já už musím jít, učitelé tam musí bývat dříve, tak papa,“ rozloučil se se mnou a dal mi polibek.

Já jsem se tedy podívala do mého šatníku, co mi tam zbylo. Prohrabovala jsem se tím, snažila jsem najít alespoň jedny kalhoty, ale marně, nic. Tak jsem zaostřila do regálu sukně, prohrabávala jsem se v tom a v tu mě zaujala jedna krásná, ani jsem netušila, že takovou mám. Byla bílá s černými ozdobami a jemnými kytičkami. U pasu byl černý pásek, který sukni dominoval. Oblíkla jsem si sukni a přemýšlela, co k tomu. Od Alice vím, že to musí být něco jednobarevného. Vzala jsem k tomu jemný, bílý roláček. Kolem krku jsem si vzala velké černé korále na kožence, které tomu dodaly šmrnc. Vlasy jsem si nechala jen tak. Och… málem bych zapomněla na boty…hm… tak třeba tyhle. Vzala jsem si černé balerínky a podívala jsem se do zrcadla. Musím uznat, že mi to slušelo, ještě jsem si oči zvýraznila řasenkou a vyšla jsem.

Když jsem scházela schody, Emmett dlouze hvízdnul a spustil: „No Bello, ty se nezdáš, sukně bys měla nosit častěji, jsi v nich kus.“ Když to uslyšela Rosalie, přišla k němu a jednu mu vrazila. „A mě nikdy nepochválíš co?“

„Tak u tebe je to samozřejmost, ty vypadáš vždycky jako kus, proč bych ti to měl říkat pořád?“ vyžehloval si to Emmett. Rosalie mu to odpustila a přátelsky se na něho usmála, zavrtěla prdelkou a odkráčela, směr auto.

„No Bello, fakt ti ta sukně sluší, a jak si to pěkně sladila…“ chválila mě Alice, jako malé děcko, kdo by to neuměl že?

„Dík,“ usmála jsem se a odešla ke svému fáru. Ještě jsem za sebou slyšela Alici, jak pro sebe něco špitá: „Ještě že měla ten můj módní kurz, bez něho by byla ztracená.“ Zakroutila jsem nad tím hlavou a už jsem startovala.

„Ahoj mami,“ zdravila mě vesele Nessie a utíkala ke mně. Objala mě a už začala povídat: „Mami, můžu u dědečka spávat častěji? Mě se tam líbí, je strašně hodný,“ mluvila by dál, kdybych ji nezastavila.

„Ahoj Nessi, to je super, že se ti tam líbilo, určitě tam budeš moct spávat víckrát, můžeme se domluvit na prázdniny, že bys byla, kdybys samozřejmě chtěla, ale teď už půjdeme do školy jo? Abychom nepřišli pozdě, řekneš mi to doma.“

Doprovodila jsem Nessi k budově a šla do naší budovy. Každý se za mnou otáčel a díval, ze začátku mi to bylo nepříjemné, ale potom jsem si už zvykla, nic jiného mi totiž nezbývalo.

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-12-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 11. Kapitola: