Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 10. Kapitola

02.05.2010 (09:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2443×

10. Kapitola

„Nessie, vstávat!“ budila jsem ráno svoji dcerušku.

„A jo, už lezu!“ mračila se na mě zpoza peřiny.

„Ty se netěšíš do školy? Včera takový aktivista a dneska se ti ani vstávat nechce, no, no, no...“

„Takže za 5 minut tě čekám dole, jinak ti ujedu,“ pohrozila jsem jí.

„Jasný,“ usmála se na mě a rozespale zívla.

„Nessie! Já už jedu!“ řvala jsem na dům. V tom za mnou přišel Edward a ptal se udiveně: „Vy nejedete se mnou?“

„Sis všiml ne? Jedu svým autem a Nessie beru s sebou,“ usmála jsem se a znovu okřikla Nessie ať si pohne.

„Jsem zde!“ vykřikla Nessie a už stála u mě.

„Tak a jede se,“ řekla jsem jí a ona na se mě zeptala: „A my nejedeme s tatínkem a zbytkem rodiny?“

„Ne nejedeme, musíme si potom ještě něco vyřídit.“

„Aha, copak?“ Usmála se tím jejím zářivým úsměvem.

„Přece jedeme za tím dědou ne? Ty jsi na to zapomněla?“

„Jo vlastně, už si vzpomínam,“ zamrkala na mě.

Škola uběhla velice rychle, ani jsem se nenádala a už jsem s Nessie nasedala do auta a jeli jsme směr Charlie.

„A jaktože nejede tatínek?“ ptala se mě Nessie.

„No protože má hodně práce ve škole,“ vymyslela jsem výmluvu, proč jsme Edwarda nebrali s sebou.

„A nebo proto že se nebavíte?“

„To možná taky, ale dědečkovi řekneme verzi číslo jedna jo?“

„Jo...“

„Ahoooj dědečku,“ pořvávala Nessie už z auta a hned co jsem zastavila běžela k němu a objala ho. Charlie už nás vyhlížel.

„Ahojte holky moje, pojďte dál,“ zval nás dovnitř. Stále se nic nezměnilo, vše zůstalo na svém místě, až na to, že televize byla přestěhovaná, ale to je drobnost.

„No povídejte, jak se vede?“ ptal se nás Charlie.

„Úžasně dědo, už chodím do školy a moc se mi tam líbí,“ ujala se Nessie slova.

„Fakt? Takže už jsi jako velká holka jo? Do školy chodíš...“ usmíval se Charlie.

„Jojo,“

„A co ty Bells? Jak jde život?“ ptal se na oplátku zase mě.

„Jo dobře, Nessie nezlobí,“ zasmála jsem se a podívala se na Renesmé. Ta ne mě jen mrkla tima jejíma velkýma kukadlama.

„Až teď si uvědomuju, kde je vlastně Edward?“ ptal se zaskočeně.

„No... on dělá teďka toho učitele na naší škole a má moc práce, ale omlouvá se,“ Charlie jenom kýval hlavou, sežral to i s naviákem.

„Tak to jo. Nessie, vzpomínáš, jak jsem ti dal na narozeniny to rybářské vybavení? Co by jsi řekla tomu, kdybychom si zašli na ryby?“

„A kdy?“ ptala se Nessie nadšeně.

„Já mám čas i teďka, a co ty? Kdyby ne tak se můžeme domluvit na někdy jindy,“ navrhoval druhou možnost.

„A to jako fakt?“ Nessie nevěřila vlastním uším.

„Jasně, tak kdy?“ ptal se Charlie a šlo vidět, jak se těší.

„Mamí, můžu jít dneska? Prosííím?“ prosila mě Nessie na kolenou a ktomu se na mě smála jako měsíček na hnůj.

„Máš věchny úkoly?“

„Jo mami, na dnešek žádné nebyly,“ poskakovala Nessie nadšením.

„Tak jo... Tati, nepojedeš s náma už i s vybavením a Nessie si ho cestou přibere? Pak si můžeš pujčit moje auto, stejně nikam nepojedu,“ navrhovala jsem svůj nápad.

„Tak jo, jdu se nachystat, za pět minut jsem tady,“ řekl a odešel.

Jak nám řekl, tak se i stalo, za 5 minut stál před námi v jeho celé rybářské výzbroji.

„Jede se!“ zavelela jsem.

„Nessie, ten prut máš nad skříní, tak si pro něho skoč... a teple se obleč!“ navigovala jsem Nessie.

„Děkuju,  jedeme dědo?“ ptala se Charlieho.

„Jasně, navstupovat!“ zavelel a hned jak to dořekl, tak Nessie už seděla připásaná v autě.

„Ahoj, Esmé,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj, kam jela Nessie s Charliem?“ ptala se zvědavě.

„No jeli na ryby, Nessie si sem šla pro vybavení, ty jsi ji neviděla?“

„Ne, ne, neviděla... a od kdy ji bere rybaření?“ ptala se s úsměvem.

„Asi ode dneška, ale tak když už máme ten prut doma, tak proč by ho nemohla vyzkoušet že?“

V tu se do našeho rozhovoru přidal Emmett: „Takže v tom případě může jít i se mnou na ten baseball, že?“

„Ale ona je holka Emmette!“ řekla jsem důrazně.

„A to vadí? Bude hrát za holčičí ligu,“ usmál se.

„Tak se ji zeptej, jak bude chtít ona, mi to teda nevadí... jo a domluv se ještě s Edwardem.“

„Děkuju, děkuju, děkuju,“ začal kolem mě poskakovat a potichu si pro sebe říkal: „Bude z ní mistr, když jí budu trénovat já, takový dobrý trenér,“ chválil se, „nebude jen mistr, bude ještě něco víc,“ už plánoval její budoucnost... .

Zazvonil mi telefon, „ahoj,“ řekla jsem do telefonu, když se z něho ozval hlas od Nessie.

„Maminko, mám na tebe prosbičku,“ říkala Nessie tím jejím líbezným hláskem.

„No povídej, zlatíčko.“

„Víš... no... nemohla by jsem PROSÍÍÍÍM spát u dědy doma? Prosím?“ žadonila Nessie.

„Neblbni Nessie, zítra je škola.“

„Ale dědeček by mě hodil, nebo byste se pro mě ráno stavili, ale do školy už připravená jsem.“

„Tak se domluvíme jak přijedete sem jo? Zveme Charlieho na kávu jo?“

„Jo, jo...“

„A v kolik se tak hodláte vrátit?“ ptala jsem se.

„Já nevím, dám ti dědu jo? Ale víš co? Já jsem chytila už tři ryby, ale pustila jsem je,“ povídala mi Nessie.

„Čau, Bells, tak do hoďky určitě, možná i dřív, ale jde nám to,“ řekl hrdě, musel být tak pyšný, konečně někdo, koho baví rybařit.

„Ahoj maminko!“ řvala na mě Nessie už od dveří.

„Prosím...“ prosila mě a k tomu na mě valila psí oči.

„Ještě se domluvíme, ale spíš jo,“ usmála jsem se na ní.

„Děkuju, děkuju,“ pořvávala a běžela si do pokoje pro aktovku. Charlie se jen usmíval, byl tak strašně rád, šlo to na něm vidět i Nessie ho měla ráda.

„Tak mami děkuju, zítra ve škole,“ loučila se se mnou Nessie, šla za mnou, objala mě a dala mi pusu, takto se rozloučila s každým členem rodinky.

„Děkuju a ahoj,“ rozloučil se s námi i Charlie.

„Brrrrrrm...“ odjelo auto a v domě nastalo ticho.

„Bello, pojď sem!“ řvala na mě Alice a už mě tahala za ruku do jejího pokoje.

„Co potřebuješ?“ tázala jsem se jí.

„Jenom tě potřebuju trošku upravit, posaď se a zavři oči,“ dávala mi rozkazy. Nechtělo se mi odporovat tak jsem ji nechala dělat svoji práci.

„A na co to všechno vlastně je?“ ptala jsem se Alice, když mi oblékala dlouhou róbu.

„Jen se nech překvapit,“ usmála se na mě tím jejím šibalským úsměvem.

„Ach jo...“ vzdychla jsem si.

„Vždyť víš, jak nemám ráda překvapení ne?“

„Já za to nemůžu...“ podívala se na mě s vykulenýma očima a k tomu pozvedla ramena.

„Hotovo!“ zavískala Alice, k tomu si párkrát tleskla a pyšně se na mě podívala.

„Och, děkuju, akorát nevím, na co takovou parádu...“ řekla jsem a přitom přemýšlela, k čemu toto všechno.

„Jdi k mému autu, za chvilku jsem u tebe,“ nakázala mi Alice. Sešla jsem tedy schody a mířila k jejímu autu. Nečekala jsem tam ani moc dlouho a Alice přišla.

„Nastupovat!“ řekla mi. Nastoupily jsme, jeli jsme směr Seattle, co tam?

Alice zastavila u obrovského divadla a řekla: „Vystupovat!“

Vystoupila jsem, ale to jsem netušila, co mě čeká, hned jak jsem zavřela dveře jejího auta, Alice mi odjela.

„Tak to je úžasné, co tady asi mám jako dělat? Sama?“ říkala jsem si pro sebe.

Pohled Edwarda:

Přemýšlel jsem, jak to jen udělat aby se Bella už nezlobila.

„Už to mám!“ zařval jsem přes celý dům, ještě že Bella byla u Charlieho.

Zaběhl jsem za Alice, ať mi s tím trochu pomůže.

„Alice, prosím tě, mohla bys nějak upravit Bellu? Uděláme si usmiřovací večer. Půjdeme do divadla,“ oznámil jsem jí.

„Jasně brácha,“ vypískla tím jejím vysokým sopránkem a přátelsky mě praštila do ramene. Už začala všechno promýšlet, oblečení, účes, doplňky...

„Tak děkuju Alice, jsi hodná,“ řekl jsem jí a šel jsem k sobě. Osprchoval jsem se, a když jsem vylezl z koupelny, na mojí posteli už ležel připravený můj oblek. Byl elegantní černý a k tomu fialková kravata. Takže Bella bude mít fialové šaty jo? Zamyslel jsem se. Nejspíš jo, nebyla by to totiž Alice abychom nebyli pěkně sladění.

Jak se tak oblékám slyším dupot po schodech, kdo to jenom může být? A to už slyším Bellu: „Není za co Nessie, nepřizabij se na těch schodech.“ Takže to byla Nessie jo? Jojo, už vím co se děje, vidím v Charlieho mysli, jak Nessie u něho bude spát, to je ale super o jednu starost méně.

„A na co toto všechno?“ poslouchal jsem, jak se Bella snaží zjistit co se děje. Poslouchal bych tam snad celý den, kdyby mi nedošlo, že už musím vyjet, aby všechno vycházelo podle plánu. Šel jsem do garáže, nastartoval jsem auto a vyjel směr Seattle.

Schoval jsem se do auta a vyčkával, kdy Bella s Alice dorazí.

Aaaa, tak už jsou tady! Bella vystoupila a poté co ji Alice odjela byla naštvaná a uražená...

Potichounku jsem k ní zezadu přistoupil a objal ji zezadu kolem pasu, určitě věděla kdo to je, protože mě objala taky a vzápětí se zeptala: „Copak se děje?“ Přetočil jsem si jí čelem k sobě a řekl: „Víš... chtěl bych se ti omluvit za ten tělocvik, bylo to ode mě podlé...“

Podled Belly:

Smál se na mě tím jeho pokřiveným úsměvem a já jsem prostě nemohla odolat, naklonila jsem k němu hlavu a spojila naše ústa, byl to dlouhý procítěný polibek, plný vášně, touhy, lásky a něhy...

Odklonil se ode mě, usmál se a řekl: „Co kdybychom šli dále? MOJE mladá dámo?“ Nabídl mi rámě a vešli jsme do divadla.

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-11-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 10. Kapitola: