Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The best siblings - 9. kapitola

19.08.2010 (16:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3028×

Po cestě z nemocnice jsem přemýšlela nad svým rozhodnutím. Testy znovu potvrdily, že jsem těhotná. Rozhodla jsem se pro dítě a tím nadobro pohřbila svůj sen, balet. Celé jsem to promýšlela dokola a dokola. Probrala jsem vše pro a proti, až jsem se rozhodla pro dítě. Balet mohu dělat jen určitou, velice krátkou dobu. Za to dítě budu mít celý život a mohlo by se stát, pokud bych šla na potrat, že bych znovu mít děti nemohla. Svým způsobem jsem se na to malé i těšila. Nikdy jsem si nepředstavovala, že bych zrovna já mohla být matkou. Emmett schvaloval mé rozhodnutí a ujišťoval mě, že to malé bude mít nejlepšího strýčka pod sluncem. Celou tu dobu v autě jsem si přejížděla rukou po své bříšku a představovala, jak bude to malé vypadat, až se narodí. Jestli bude po mě nebo po jeho otci. Zajímalo by mě, co teď Jasper dělá, zřejmě namlouvá další holce, jak je krásná a úchvatná. Ta mu na to naletí a on si s ní pohraje, a odhodí ji jako mě. Utřela jsem si slzu, která mi při vzpomínce na něj utekla a radši se věnovala dění kolem.

(...)

Po uzdravení mého kotníku a dlouhých debatách jsme se rozhodli odstěhovat z Francie. Teď byl s výběrem místa na řadě Emmett. Vybral si Kanadu, město Vancouver. Náš nový dům, spíš vila, byla až někde na kraji, blízko lesa. Co nejdál od lidí. Tu vilu jsme vybrali kvůli jejímu umístění a čerstvému vzduchu, který mi bude užitečný podle Emma. Poté, co jsem zjistila mé těhotenství, se o mě staral a se vším pomáhal.

Teď jsem vybalovala věci z krabic. Kdyby mě viděl Emmett, to bych zase poslouchala hodinovou přednášku, jak to může být nebezpečné. Naštěstí je teď ve městě a kupuje si novou horolezeckou výbavu, zítra se chystá na nějakou túru. Chce prozkoumat zdejší krajinu nebo něco v tom smyslu. Vsadím se, že donese zase nějakou knihu o těhonství, a bude mě nutit si ji číst. Jak nedávno, koupil mi kazetu s cvičením pro těhotné, které ochotně se mnou před televizí praktikoval. Někdy mi přijde, že to on je těhotný a ne já. Jsem ve dvacátém šestém týdnu těhotenství, což odpovída zhruba sedmému měsíci a připadám si jako nějaká koule. To vše díky Emmettovi, pořád mě nutí jíst a jíst. Je to strašné, protože mám pořád hlad i teď. S obtížemi jsem se dokoulela do kuchyně a tam si vytáhla z mrazáku zmrzlinu. Kuchyně je jediné místo, kde už máme vše vybalené a plně vybavené, hlavně ledničku. Sedla jsem si na židličku, ale to bych nebyla já, abych to na sebe nevyklopila. Do háje! Jsem to, ale prase. Celé tričko mám od zmrzliny. Naštvaně jsem šla ke krabici se svými věcmi. Z tama vyhrabala šaty, potom jsem šla ke druhé, tam jsem sebrala legíny a šla do koupelny, kde jsem se rovnou i osprchovala.

Po sprše jsem se vrátila k vybalování posledních krabic. Nakonec jsem to po půl hodině vzdala. Pořád se cítím unavená a ospalá. Lehla jsem si na gauč a sledovala nějaký film v televizi, během pěti minut jsem nevěděla o světě.

Pohled Emmetta

Rychle jsem si vyřídil vše potřebné ve sportovním oddělení a zamířil do oddělení pro mimina. Jako správnej strejda jsem chtěl koupit svému synovci nějaké blbosti, které potom bude muset Alice po něm uklízet. Čím víc hraček, tím víc naštvaná Alice. Plný nadšení jsem házel do košíku skoro každého plyšáka, autíčko, pískátko, chrastíko, prostě vše, co mi přišlo pod ruku. Takhle jsem pokračoval do doby než jsem zaplul do regálu s knížkama. To jsem nevěděl, že děti potřebují k rozvoji tolik knih, šup s nimi do košíku. Jedna mi spadla na zem, sehnul jsem se pro ni ve stejný okamžik jako jedna dívka, a hlavami jsme do sebe bouchli. Ta dívka se na mě mile usmála a podala mi knihu. Já naprosto šokován její krásou, jsem toho nebyl schopný.

„Promiňte, nevšimla jsem si vás." Podala mi knihu a nakoukla do mého přeplněného košíku.

„Já se omlouvám. Dovolte, abych se představil, Emmett." Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala.

„Já jsem Rose, vy asi očekáváte první potomka, že?" Zase sjela pohledem ke košíku. Nadšeně jsem přikývl. Hned na to jsem, ale záporně zakýval hlavou. Byla z mých reakcí poněkud na rozpacích, čemuž jsem se musel zasmát.

„Já nečekám, to moje sestra. Ne se mnou samozřejmě, to by bylo nechutný. Ségra je sice pěkná, ale ne, fuj, to by bylo divný. A jo, čeká prvního a já jsem jediný, kdo jí zbyl z rodiny, takže držíme při sobě a pomohu ji s tím prckem, co čeká, když se ten její na ni vybodl." Nejdřív se na mě dívala, jak na malé dítě, které mele páté přes deváté, ale potom mi věnovala ten nejkrásnější úsměv, plný pochopení a soucitu, jaký jsem kdy spatřil.

„To mě mrzí, hlavně, že má vaše sestra někoho na koho se může spolehnout. Kéž by ten můj bratr byl tak obětavý a milý, ale poslední dobou je strašně protivný a zatrpklý."

„To se budu muset pochválit u ségry, ta mi většinou jen nadává. To jsou ty hormony a co tu děláte, taky jsem v tom?"

„Co tu dělám? Ne, nejsem těhotná. Jen tak jsem sem zabloudila, ani nevím, proč tu jsem." Nervózně se usmála.

„Tak víte co? Mohla byste se mnou jít ještě pár blbůstek vybrat, ať má Alice radost." Při vyslovení jména mé sestry, sebou nepatrně škubla. Možná zná někoho toho jména, nechal jsem to být a společně s Rose se vydal na dudlíky a botičky.

Domů jsem přijel až za hodinu. S Rose jsme se při výběru dalších hloupostí náramně bavili. Potom jí kdosi zavolal a ona se vypařila jako pára nad hrncem.

Potichu jsem vešel do obýváku, kde bylo ještě několik málo krabic a Alice, která spokojeně spala na sedačce. Vypnul jsem televizi, vzal Alice do náruče, a odnesl do jejího pokoje. Potom jsem všechny věci, které jsem koupil, naházel do dětského pokoje, který jsme stačili zatím jenom vymalovat. Pak jsem zamířil do kuchyně a dal si pořádnou dávku pizzy, kterou tam Alice nestihla sníst.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The best siblings - 9. kapitola: