Tento díl je zaměřen na myšlenkové pochody Alice. Po rozchodu s Jasperem se vrhá ještě víc na svůj koníček, balet. Po jednom ošklivém pádu zjístí něco, co změní její život od základů.
15.08.2010 (12:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3510×
Otevřela jsem oči a podívala se na hodiny, bylo půl osmé. To jsem spala hodně dlouho, pomyslela jsem si. Neochotně jsem se zvedla z postele a šla do koupelny. Napustila jsem si vanu a vlezla do ní. Oči jsem měla celé zarudlé a oteklé. Podívala jsem se na své ruce a položila je na dno vany, potom jsem postupně povolovala celé své tělo, až kleslo dolů, přesně, jak jsem to udělala s rukama. Zavřela jsem oči a přehrávala si v mysli společné chvilky s Jasperem. Jeho dotyky, jeho úsměv, polibky, milování s ním. To vše jsem si přehrávala v hlavě, vše byla nádherné a dokonalé, jak mě jen mohl opustit? I ta bolest, kterou cítím je dokonalá, dokonale nesnesitelná. Bolí a bolí. Chci ji zastavit.
Pomalu mi docházel kyslík, ale já nechtěla nový, chtěla jsem své srdce umlčet. Aby neřvalo tu bolest z mé hrudi. Uslyšela jsem ránu, jako prásknutí dveří nebo tak něco a to mě donutilo, posadit se. Co to provádím! Třásla jsem se a zároveň jsem se nutila uklidnit svůj dech. Já se málem utopila a to vše kvůli klukovi, který mě využil a odhodil. Jsem blázen!! Rychle jsem vylezla z vany a oblékla se do pyžama. Pomalu jsem došla do obýváku, kde byl Emmett a hrál Playstation 3, který dostal k Vánocům. Sedla jsem si vedle něj, žádná reakce. Opřela jsem hlavu o jeho rameno a objala jeho levou ruku, reakce.
„Ségra, co děláš? Proboha ty vypadáš, co se ti stalo? Ty jsi brečela? Kvůli čemu?"
„Spíš kvůli komu." Playstation hodil na stůl vzal mě do svého mohutného náručí, jako nějaké malé dítě.
„Tak mluv, copak se stalo?"
„Ono to bolí, strašně moc to bolí, Emme." Přitiskla jsem se víc k němu a mezi vzlyky mu povyprávěla, co se mi stalo. Hodně mi to pomohlo. Byla jsem klidnější, i když to pořád bolelo. Nevím, co bych dělala, bez úžasného bratra, jako je Emm.
(....)
Byla polovina února, jaro se už pomalu hlásilo, ale má bolest pomalu umírala společně s naději, že se Jasper vrátí. Vím, že je to hloupost, myslet si, že by se vrátil, ale v mém nitru byla malá naděje, která doufala, že přijde zpátky. Nemysli už na Jaspera, teď je hlavní balet. Má vášeň a menší posedlost v jednom. Dnes bude výjimečný den, konečně se dozvím výsledky. Naše profesorka na výuku baletu, pořádala konkurz na Kamenný kvítek, který každou první březnovou sobotu předvádí se svými studenty. Dovolila, aby se i první ročník mohl zúčastnil konkurzu, což jsem taky udělala. Jsem zvědavá, jestli tam budu, aspoň jako záskok. Moc by to pro mě znamenalo.
Proto jsem dneska chtěla vypadat elegantně. Zvolila jsem tílko, sako, sukni, čené silonky a kozačky.
Emm, mě celou dobu, co jsem byla a pořád ještě jsem, citově indisponovaná, hlídal a staral se o mě. Když jsem netrénovala, tak mě bral na různé výstavy, přehlídky, dokonce se kvůli mně obětoval a chodil se mnou po obchodech. Nebo jsme zůstali doma a hráli Dostihy a sázky, Monopoly, prostě něco, u čeho mě stoprocentně zabavil a přinutil mě se smát.
Nervozně jsem četla seznam rolí, když jsem narazila na své jméno, Mary Alice McCarthy, role Kateřiny. Panebože, já budu hrát hlavní roli!!! Radostí jsem skákala dva metry do vzduchu, to musím zavolat Emmettovi. Bude mít radost.
(...)
Na tohle jsem celý život, čekala. Až vejdu na jeviště a začnu tancovat pro publikum. Konečně se mi to splnilo. Zvědavě jsem nakoukla, jestli už je Emmett v sále. Byl tam a vesele se usmíval na všechny kolem sebe. Jako by vycítil můj pohled a naše oči se setkaly. Zamávali jsme jeden na druhého. Otočila jsem se a běžela zpátky k profesorce, která nám kontrovala naposled kostýmy.
Ve druhém dějství jsem měla vejít na pódium, rozeběhnout se, vyskočit, udělat plié a pokračovat dál v nacvičené choreografii. Paní profesorka na mě kývla a já vyrazila. Ladně jsem se rozběhla přímo doprostřed pódia a vyskočila. V ten moment jsem zahlédla, až příliš známou tvář. Zamotala se mi hlava a upadla jsem na jeviště.
„Au," vykřikla jsem při dopadu. Má noha, ta bolest v kotníku, rychle jsem zvedla hlavu a podívala se na místo, kde jsem ho zahlédla. Nebyl tam, samozřejmě, byla to jen má fantazie, ale proč právě teď? Ta silná bolest, která škubala mým kotníkem, mě vrátila zpět na zem. Podívala jsem se na Emmetta, který přiběhl na jeviště.
„Co ti je?"
„Kotník, bolí." Víc nepotřeboval vědět, zvedl mě a odvezl do nemocnice.
Tam mi udělali pár testů, seděla jsem na lůžku a společně s Emmettem čekala na výsledky. Z dálky přicházel doktor, netvářil se zrovna nadšeně. Na sucho jsem polkla, doufám, že mi ten pád neovlivní moji kariéru baletky.
„Slečno McCarthy, mám pro vás dvě zprávy. Za prvé, ten kotník je vyvrtnutý, ale otoky jsou značně rozsáhlé, budete muset na hodně dlouhou dobu používat berle, abyste nohu nenamáhala, a taky budete muset ležet."
„A ta druhá zpráva?"
„Nevím, jestli to víte, ale jste těhotná." Jako by mě sejmul brokovnicí. Nevěřícně jsem na něj hleděla. Ne tomu nevěřím, naposledy jsem spala s Jasperem a to je hodně dlouho.
„Jste si jisti? Nemohl by to být omyl? Já nemůžu být těhotná, udělejte ty testy znovu!" vyděšeně jsem na něj křičela. Já nesmím být těhotná, pokud je to pravda, vše, o co jsem stála, bude ztracené, nebudu moct se vrátit k baletu. Dítě vše zničí a k tomu dítě, které nebude mít otce, protože jeho otec se vykašlal na jeho matku. Začala jsem bulet jako malá holka. Emmett mě pohladil po vlasech a odešel s doktorem pryč z pokoje. Za chvíli se vrátil.
„Ségra, kotník ti dají do pořádku, ale to těhotenství. Jak to, že sis toho nevšimla, vždyť Jasper odešel před více jak dvěma měsíci."
„Já nevím, jestli se ptáš na tamto, co mám každý měsíc, tak to mám, ale i to se stává, že ve vyjímečných případech můžu být těhotná a mít menstruaci. Emmette, já nechci být těhotná!" Přisedl si ke mně na postel a objal mě.
„Doktor souhlasil s tím, že udělá znovu testy, ale pokud znovu potvrdí, že jsi těhotná, budeš se muset rozhodnout, buď balet nebo to dítě."
„Já vím."
Tak co? Chcete, aby Alice čekala malého Jazze?? :) S pzdravem váš Simiik :)
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The best siblings - 8. kapitola:
Dítě? Páni. To jsem nečekala. A k tomu ten kotník... No teda.
Síla! Čekala jsem, že jí řeknou, že už nikdy nebude moct dělat balet, ale dítě? Šok!
TTD počká, musím jít dál.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!