Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Těžký život 2

11.11.2009 (09:30) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2571×

Přesně ve dvě hodiny jsme se s Noemi setkali u auta a vyrazili směr nemocnice. Kam jsme po patnácti minutách dorazili. Hned jsme se vydali na recepci.

„Dobrý den, my jsme sestry Swanovi.“ Oznámila jsem mile vyhlížející recepční.

„Ano. Doktor Cullen vás očekává v pokoji 110.“ Usmála se na nás a my se vydaly do obvyklého pokoje. Když jsme dorazili ke dveřím, zaklepala jsem.

„Dále.“ Ozval se příjemný hlas a tak jsem jej uposlechla. Když jsme vstoupili naskytl se nám nádherný pohled. U okna stál muž okolo třiceti. Jeho světle blond vlasy měl hezky učesané a postavou se mohl rovnat modelům z časopisů. Když se otočil, spatřila jsem nádherný úsměv a stejné oči, které má i jeho syn, ale v těch očích jsem viděla smutek. 

„Posaďte se, mladé dámy.“ Byl velmi vychovaný, stejně jako jeho syn. Už vím po kom to má. Musela jsem objasnit však pár věcí.

„Pane doktore, chci vás pořádat o dvě věci.“ Poprosila jsem, protože i ve mně je vychování.

„Říkejte mi Carlisle, protože se budeme vídat častěji a teď pokračujte.“ Byl opravdu velmi milí. Líbí se mi více nežli náš předchozí doktor.

„Chci, abyste doma o nás neříkal. Snažíme se totiž žít normálně, tedy v mezích zdravotního stavu. A za druhé, abyste nás oslovoval jmény. Já jsem Bella a tohle Noe.“ Představila jsem nás, protože moje sestra nerada mluvila a tak jsem se naučila mluvit za ni.

„Ovšem Bello. Splním ti tvé požadavky, protože tě chápu, ale teď k našim povinnostem.“  Přešel od okna ke stolu a posadil se.

„Začneme u tebe Bello.“ Usmál se na mě a já byla vděčná, že přišel. S ním jsem se cítila jako dříve s otcem.

„Tvoje druhá ledvina se zatím drží, ale může kdykoliv vysadit a tak se tě chci zeptat, zda bys souhlasila s transplantací?“ No, nerada, ale pokuď tak prodloužím svůj život.

„Ano.“ Je vidět, že má odpověď ho potěšila.

„Tak já tě zapíši. Bude to však chvíli trvat. A teď ty, Noemi.“ Noe hned zareagovala.

„Mám pro tebe dobrou zprávu. Našel se vhodný dárce kostní dřeně.“ Moje sestra se hned rozzářila, protože to znamenalo naději na uzdravení.

„Termín operace je za týden.“ Kdyby moje sestra mohla zářit, tak září jako sluníčko. Byla jsem vděčná, že alespoň jedna z nás má šance na uzdravení. Teď se však Carlisle obrátil opět na mě.

„Ale pro tebe moc dobré zprávy již nemám. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu ti selhává srdce. Není to tak hrozné, a proto ti transplantaci ledviny povolí, ale musíme tě tu hospitalizovat.“ Další rána pod pás, ale jsem ráda, že alespoň sestra bude žít.

„Chci hospitalizovat až se sestrou.“ Carlisle se zatvářil smutně, ale i jako by to čekal.

„Samozřejmě, s tím jsem počítal. Teď vás tu připojím na dialýzu. Chci vás mít pod dohledem.“ Já jen přikývla a obrátila jsem se na Noe.

„Máma na tebe má čekat před nemocnicí, ale to již víš. Chci tě však požádat zda bys mi domů nevzala učení.“ Noe jen přikývla a obrátila se k odchodu.

„Nashledanou Carlisle.“ Bylo vidět, že se trápí mím stavem, ale to já nechci.

„Neboj, budu v pořádku.“ Řeknu sestře, nežli odešla.

Když jsem byla již dvacet minut na dialýze, tak někdo zaklepal a tak Carlisle zatáhnul závěsy.

Edward:

Hned jak jsem dorazil do nemocnice, tak jsem se vydal za otcem. Zaklepal jsem na něj, ale již podle myšlenek byl ztrápený, ale tajil důvod.

„Dále.“ Odpověděl na moje zaklepání a tak jsem neváhal.

„Ahoj synu.“ Pozdravil mě hned, jak mě uviděl. Někoho tam však měl, protože lůžko bylo zakryté závěsem a slyšel jsem být srdce.

„Carlisle, ty tu někoho máš?“ Musím se zeptat.

„Ano. Jednu pacientku.“ Víc nestačil říct, protože to srdce začalo bít nepravidelně, ale bilo. Najednou jsem si uvědomil, že neslyším její myšlenky. Ve Forks dvě osoby s tímto darem nemohou být, tak to znamená, že je to Bella.

„Omluv mě synu. Uvidíme se doma.“ Bylo vidět, že nechce, abych zjistil kdo je ten pacient, ale já to již věděl. Byla to Bella, která mě tolik okouzlila, prostého upíra.

„Ano, doma.“ S tím jsem odešel z jeho pracovny, ale neodešel jsem úplně a zaposlouchal jsem se do rozhovoru v kanceláři.

„Co se stalo, Bello.“ Bylo slyšet, že se o ni Carlisle bojí.

„Bolí mě hrudník, jako kdyby mě do něj někdo bouchnul.“ Hlas mě ujistil. Byla to Bella.

Ach ne. Její srdce se začíná ozývat. Je to holka s těžkým a velice krátkým životem. Ona bude mít tak rok a její sestra maximálně pět. Carlisle myšlenky mě zlomili v kolenech. Bella má tak rok života a Noe zhruba pět. Musím to říct Thomasovi a popovídat si s Carlislem.

Už vím, co mě k ní táhne. Jen a pouze láska. Tato dívka s těžkým osudem okouzlila upíra. Je to však pro ni štěstí či ne. Nežli jsem však stačil něco udělat, tak Carlisle otevřel dveře.

„Pojď se mnou.“ Řekl dosti naštvaně, ale potichu, aby ho neslyšela Bella.

Odvedl mě do pokoje pro doktory a otočil se ke mně čelem.

„Ona nechtěla, abych ti to říkal, a ty posloucháš za dveřmi. Pochop ji, že chce normální život a to ji chci dopřát.“ Bylo vidět, že nesnáší, když je bezmocný a teď má hned dva případy.

„Carlisle, nezapomeň, že Alice nás viděla společně a to znamená jen jedno. Ona bude znát naše tajemství a my její. „ Byl jsem naštvaný a bohužel to odnesl můj otec, ale on hned pochopil důvod.

„Ty ji máš rád, viď?“ To je tak na mě vidět.

„Ano, ale nechci, aby musela být tím, čím jsme mi.“

„Ale nechceš ji ani ztratit. Budeš si však muset vybrat.“ S tím odešel za Bellou, která netuší kdo ji miluje, ani kdo ji ošetřuje.

Předchzí - Schrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Těžký život 2: